close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Únor 2017

Zítra průšvih pokračuje.

28. února 2017 v 4:57 | Petr |  Svět okolo
V dobách po rozvodu s první paní Kubáčovou probíhal můj život uniformně stejně - vlak mě vyhodil na nádraží, odkud mě autobus č1. dovezl na sídliště, kde jsem nakoupil večeři v potravinách "u Nováka" a když to bylo nutné vše ostatní jsem nakoupil vedle "Nováka" kde bylo "u Nguyena" s aijským šmejdem všeho druhu. Typický příklad takového nákupu : "Co chceš ?". "Gatě !" ( překlad pro Cajzly : gatě = kalhoty ) "Jaké ?"; "Troje !" a pak přišla paní Nguyenová, která měla překrásný černý cop, tlustý jako ruka, až po zadek. Donesla troje "gatě" a prohlásila : "Ty budeš mít dobré !" A bylo nakoupeno. Nebo teda nebylo - ještě bylo třeba zaplatit za troje "gatě" 3 x 299 korun přímo panu Nguyenovi, který seděl za pultíkem u vchodu u rozhrkaného televizoru, kde mu ze satelitu hrála nějaká ukňouraná vietnamská telenovela.

Z procesu placení zároveň vyplýval celý systém chodu vietnamského obchodu. Pan Nguyen měl tlustou šrajtofli plnou pěti-tisícovek - z té platil dodavatelům, do té šly tržby. Nic více už nebylo., Žádné PC, účetnictví, daňové optimalizace. Když jste chtěli účtenku napsal vám na kus papírku analfabetickým písmem : "3 x gatě - 900". Nikdy jsem z takového obchodu neměl pocit, že jsem zklamán, nebo odrbán, protože nikdo nepředstíral že se jedná o HOGO-FOGO značkové produkty. Zklamán jsem byl až ze "značek pro chudinu", které přinesl boom obchodních center, kde za marketingem s typograficky úpravným firemním logem a plakáty s modelkami se skrývá tentýž asijský šmejd jako u Nguyena.
Pak jsem si vzal paní Kubáčovou verze 2.0, která ohromně ráda "shoppovala" - takže jsem začal "gatě" vozit za 5 x tolik "z Karolíny"; "z Futura" nebo "z Avionu". Pak čas oponou trhnul, paní Kubáčová otěhotněla, porodila a dnes jezdí s kočárem po městě, proto ač shoppaholička - mě upozornila : "Viděl jsi tu vietnamskou apokalypsu ?" A vskutku, když se projdete po Ostravsku, vypadá to jako by mezi Vietnamci vypukla asijská chřipka H5N1. Na 2/3 vietnamských prodejen s textilním i jiným šmejdem je už od ledna nápis : "Od 1.3. prodej ukončen".

Důvtipní čtenářové jistě pochopili. Nejlepší z nás - Andrej Babiš - naordinoval od 1.3. další vlnu boje proti daňovým únikům. Ne že by teda vyhodil "daňové optimalizátory" z hnutí Agrofert, ale předpokládá, že Vietnamec, který má od středověku zavedený systém s tlustou šrajtoflí plnou bankovek - tento systém k 1.3. zruší a zapojí se do udávací akce typu "hlásíme Andymu každé prodané fusekle" - známé též pod zkratkou "Elektronická Evidence Tržeb - druhá vlna".

Tak tak děti. Na prostý lid musí být přísnost. Vietnamce vytlačíme od prodeje "gatí" k prodeji pervitinu. Babiny na dědině s 2 autobusovými linkami denně si ušijou slušivý outfit z pytle na brambory - nebo dostanou "anděla" až je sanita doveze polonahaté "k hospitalisaci na internu" a paní Babišová si za holdingové peníze zaletí nakoupit do Paříže. Stranické noviny hnutí Agrofert měly opět pravdu - o nespravedlnosti státu vůči chudým a slabým mohou v souvislosti s EET mluvit jenom trotli, rasisti nebo fašisti.

Poznámka při druhém čtení : s paní Kubáčovou verze 2.0 jsme si to vyjasnili : Jestli si ještě někdy chci vrznout - mám jasně napsat, že paní Kubáčová sice vozí kočár kolem Vietnamských výloh, ale nakupuje pořád v Orsay.

Zkonstruován k žebrání.

21. února 2017 v 5:27 | Petr |  Svět okolo
Většina práce bežné špitální laboratoře spočívá v měření koncentrace různých molekul v krvi. Ty molekuly jsou v zásadě dvojího typu - malé jako glukosa, nebo močovina, které se měří tzv "biochemickými metodami" neboli vzorek krve pacienta se přidá do reakční směsi, která obsahuje bakteriální enzymy, které katalyzují rozklad měřené molekuly a energie, která se takto získá "pohání" druhou chemickou reakci ( ve stejné reakční směsi ), která vede ke vzniku výrazně barevného produktu - jehož zbarvení se měří. Pak je druhá skupina molekul - obrovské - jako hormony a různé velké bílkoviny. Příklad - největší molekula, která se běžně měří je APO-B je přibližně 10 000 x větší než malinká močovina. Pochopitelně, že čím je molekula větší tím je jí v krvi méně - na barevné reakce by nebylo dost energie, proto se tato skupina látek měří tzv. "imunochemicky" - to jest vazbou protilátek připravených proti nim.

Pochopitelně, že krom rozdílu v technologii je i rozdíl v ceně - reagencie pro biochemická stanovení si většina laboratoří připravovala sama ( než to Brusel zakázal ) a tudíž vyšetření "malých molekul" bylo za halíře. Naopak u vyšetření "velkých molekul" jsme odkázání na protilátky dodané komerčními firmami, které pochopitelně mají strukturu protilátek i celou technologii výroby tak dokonale patentovanou, že cena ( ve stovkách korun za jedno vyšetření ) tomu odpovídá.

Nastává otázka pro inteligentní čtenáře : Která skupina vyšetření stagnuje, a která se překotně rozvíjí ? Ba dokonce realita jde ještě dále - existuje skupina molekul "střední velikosti" které se dají dostatečně dobře vyšetřovat jak lacino - tak i draze. Jelikož Brusel zakázal jakoukoliv "domácí" přípravu reagencií - na jaké vyšetřovací metody jsme tím pádem odkázáni ? A ještě více - pokud nějakou chorobu můžeme diagnostikovat pomocí malých molekul za kačky stejně jako pomocí velkých molekul - za tisíce - nad kterou variantou farmafirmy zuřivě bádají ? A kterou se snaží potlačit ?
Takže byla doba, kdy jsem pokaždé přečetl čerstvé číslo "Clinical chemistry" a pak jsem hořce poznamenal, kdyby se dala cukrem očkovat myš ( tedy připravit protilátka proti glukóze ) budeme i cukr vyšetřovat imunochemicky ( za tísíce ). Což mě inspirovalo ke dnešnímu zamyšlení na téma - proč jsou technické novinky konstruovány tak jak jsou. Do jaké míry je to nikoliv k efektivitě, ale k tomu aby se mohly stát rýžovištěm na prachy, nebo ještě hůře - rýžovištěm na vládní dotace a granty ? Obecně řečeno - kolik dobrých nápadů se vůbec nedostane na veřejnost, protože už v zárodku je jasné, že nemají ten správný "dotační potenciál" ?

Příklady z minulých článků : osobní automobilová doprava - hnaná benzínem - se bez problémů uživí. Hnaná dieselovým motorem - už vede k žebronění firem o dotace protože dieselový pohon je "technologicky náročný" a vývoj dieselových motorů do malých aut se bez dotací nevyplatí. Nemluvě o dotování nafty ( v podobě nižší spotřební daně ) a o Babišovském přidávání "biosložky" do ní. Elektromobily - to teprve bude - "vládní výstavba" nabijecích stanic, dotace na elektromobil, dotace na solár, který jej nabíjí. Vodíková auta ? Jediná oblast, kde se vodíkový pohon prosadil je sovětskou a americkou vládou dotovaná raketová technika !!

Každému majiteli elektromobilu může být jedno, že chudá babina, chodící pěšky, pláče nad účtenkou za elektřinu, kterou dotuje provoz jeho luxusního miláčka. Je otázka do jaké míry je taková situace morální dilema, které by (ne)mělo být jedno státu, ale to teď neřešme. Z čistě matematického hlediska bych si dovolil upozornit, že preferování "dotovaných řešení" má v sobě aspekt pozitivní zpětné vazby známé též jako "bludný kruh", který se nám v budoucnosti může pěkně vymstít. Pokud totiž budeme rozvíjet pouze technologie, které nelze provozovat bez státní dotace - bude se zvyšovat finanční tlak na staré technologie, které umí vydělat bez dotace. Přitom paradoxně "staré technologie" budou dále zastarávat, protože na ně - kvůli jejich ziskovosti - nebude upřena pozornost, až jednou dojde k nedovratnému. Zastarání takové technologie za práh použitelnosti. V tomto okamžiku bude stát čelit prudkému výpadku zisků z nedotované části ekonomiky.

HMM - vlastně jsem nic tak moc převratného nevymyslel - celý problém je jenom technologická verze dnešního "sociálního státu" - který taky motivuje lidi k opouštění těch zaměstnání, kde práce produkuje užitečné věci, za které jsou jiní lidé ochotni platit a naopak preferuje ta zaměstnání ( nebo ne-zaměstnání ) kde vaše práce zvyšuje tlak na "povinnost" státu takovou ne-práci dotovat.

Navzdory veškerému pesimismu možná nebude tak zle. Autoři "žebrajících technologií" totiž nemají motivaci se svým vynálezem "dobýt svět". Pokud prodáváte se ziskem - můžete zvyšovat obrat dokud lidi kupujou. Pokud "prodáváte" s dotací vyplatí se prodat jehom tolik, kolik vašemu "sponzorovi" stačí peněz na dotace. Proto dotované technologie jsou - jako v biochemii - omezené na jednu firmu, zabetonované patenty, příliš se nešířící. To, že se firmy o "žebrající technologie" nerady dělí je jenom částečnou útěchou. Veřejností nedobrovolně financované blbosti tak sice brzdí samy sebe, ale stále je tu "náklad uniklé příležitosti": firmy zaujaté vymýšlením věcí, pro "grantové agentůůry" nemají energii na vymýšlení věcí, které by byly ziskové i bez nich a mohly celý stát včetně "grantových agentur" daněmi živit.

S tím pravděpodobně souvisí i ten fakt, že posledních 50 let jsou na technologické špici ( téměř ) nedotované Spojené státy ( mají motivaci své - ziskové - nápady šířit světem ) - zatímco Evropa - navzdory ( kvůli ?? ) formální "podpoře inovací", komisím, gantům dotacím, regulacím, "akčním plánům" a "vzdělanostní společnosti" je technologický úhor, kde nevzniklo ( téměř ) nic nového, co by tu nebylo minimálně od II. světové války - vychvalovaný německý průmysl v to počítaje.

Metoda extrémního konformismu.

14. února 2017 v 5:57 | Petr |  Filosofování
Můra paní ministryně Marxová-Leninová pracuje na rozvrácení společnosti ještě do voleb - alimenty bude platit stát - rodina je když kdokoliv šuká kohokoliv, koho vyhodí z práce - je za půl roku žebrák, kdo tam nikdy nenastoupí ( jako celé vedení ČSSD + 3/4 Romské komunity ) má zajišteny nadprůměrné příjmy od státu atd. Proto jsem se vážně zamyslel "jak by se to mělo dělat" a vymyslel jsem následující :

Jak by měl vypadat stát, proti kterému bych neměl žádné větší námitky ?
  1. Legislativa, která neuráží zdravý rozum ani "dobré mravy"
  2. Legislativa, kterou v hrubých rysech obsáhne každý občan. Tedy né 5 000 stran Euro-vyhlášky o prodeji zelí.
  3. "Orgány sátu" které umí a chtějí vynutit striktní a spravedlivé dodržování této legislativy. Tedy pro Andreje Babiše, ČSSD a jejich sponzory, Antifa-feťáky, mně i vás - platí stejná pravidla.
  4. Stát, který se nesmolí do každé blbosti. Tedy né EET ani 5 000 stran vyhlášky o prodeji zelí.
  5. Stát, který nedusí lidi - tedy né žádné "punkové pekařky" které pečou cukroví ilegálně, neboť inspekce soukromých kuchyní by neuživily "kontrolóry z 99 úřadů" a tudíž pečení k veřejnému prodeji je v soukromé kuchyni zakázáno.
Když jsme u toho posledního bodu - ve starých zlatých dobách jezdilo do špitálu průměrně 60 kontrol za 52 týdnů roku. Nyní už se "kontrolní úředníci" domlouvají a jezdí v četách čítajících 20-30 osob pronajatým aubotusem, protože u špitálu ani není místo pro parkování tolika "služebních vozidel" Přesto audit našel až 700 miliónů neoprávněně vydaných peněz - z nichž většina vznikla bez zločinného pozadí, čistě kvůli úchylnosti legislativy, ale jisté procento jsou neoddiskutovatelné zlodějiny. Jaká tedy je "kvalita" práce takových kontrolórů ?

OK tedy stát dle bodu 1-5 by mně osobně vyhovoval, ale jednak není jisté, že by vyhovoval všem ostatním a navíc pokud bychom ( ve šťastné halucinaci ) k takovém státu začali směřovat - neznamenalo by to, že ty stovky tisíc kontrolórů, kteří mají v obskurní vyhlášce "svůj paragraf", jehož nesmlouvavou kontolou působí hrůzu ( a škodu ) prostému lidu, by jen tak zmizely. U těch bychom museli osoba po osobě, "ouřad po ouřadu" rozhodovat koho nechat a koho poslat z Prahy do průmyslu. Je tedy zjevné, že kromě mnou propagované odvahy prohlásit "Tohle dělat nebudeme", bylo by vhodné mít i nějaké veřejně známé rozhodovací kritérium jak zjistit "co tedy dělat budeme".

Ještě než se pustíme do teoretizování - jeden anti-příklad - jak vypadá společnost, kde nejsou kritéria, co dělat budeme a co ne - a to je dnešek. Představte si ty ubohé matky samoživitelky. Nechají se zbouchnout a chlap jim uteče, pak se těžce protloukají životem. Ony i děcko tím trpí. Nemá jim stát pomoci ? Určitě ano. A kolik jim má pomoci ? Hodně když jsou to takové chudačky.... A výsledek - nejenom, že se lidi "neženou do ženění" a nemají tolik dětí, kolik by hravě zvládli, protože žijí v nejistotě, neb partner(ka) dneska je a zítra není, ale dokonce páry které žijí nesezdané pospolu se tváří jakože "ženská má trvalé bydliště u maminky", aby před úřady vypadala jako "zbouchnutá opuštěná" a dosáhla tak na dávky, na které spořádaně žijící - ženatí / vdané - nemají nárok. Je tedy podpora svobodných matek "v souladu s dobrými mravy" nebo ne ? A je to v zájmu udržitelnosti státu ? Nebylo by lepší, kdyby stát bouchnul do stolu a řekl "dávky platíme až po předložení oddacího listu" ?
Stejné je to ve všem ostatním, co se dneska složitě řeší - Rómové, hendikepovaní všeho druhu , homosexuální sňatky a adopce, Barnevernet atd. Vždy jsou aktivisti křičící "ještě ještě" až dojde k absurditě, kdy ( často jen virtuálně ) "hendikepovaná" menšina má větší práva, než většina, která systém společnosti udržuje v chodu.

Jaká je tedy moje představa ? Když už máme státní správu zaplevelenou sociolóógy a sociálními pracovníky, kteří se tváří jako věda, ačkoliv nejsou - dejme těmto lidem práci která bude "k věci" tedy definovat "typického Čecha" ve smyslu toho z jakých osob má Česká republika největší užitek. Tato skupina by potom ve VNITROSTÁTNÍM právu měla mít to, čemu se v MEZINÁRODNÍM právu říká "doložka nejvyšších výhod" - stát by se zavázal, že nikomu neposkytně větší práva, prachy ani úlevy, než těm lidem, které si sám pro svůj provoz definuje jako ty nejužitečnější.

Je vám jasné, že celý proces by měl nejméně dvě etapy. Nejprve bychom definovali "typického Čecha" sociologickým výzkumem. Samozřejmě že je těžké určit na absolutní stupnici kdo je "nejužitečnější" ale dají se docela spolehlivě udělat stovky a stovky drobnýh studií z koho má stát větší užítek : Z "dětných" nebo z "bezdětných", ze svobodných nebo ženatých, z pracujících, nebo z dávky beroucích. Z podnikatelů, nebo ze zaměstnanců ?
Druhá etapa by samozřejmě byla ta, že pokud by například stát zjistil, že nesezdaní se v signifikantním procentu neberou, jen aby dosáhli na dávky - dávky pro ně by snížil, nebo by v rámci "doložky nejvyšších výhod" stejnou sumu těchto dávek musel platit i sezdaným. Naopak pokud by nějaká minorita chtěla práva navíc z titulu svého hendikepu - stát by měl "míru" kolik práv ( nebo peněz ) jim dát, aby nepřešvihl předem známý limit.

Tím by stát nejenom tlačil na ten způsob chování, který je "společensky udržitelný" ve smyslu teorie her. Navíc by sociologickou "hňahňačku" kdy humanistí "bádají" a nic z toho není rozdělil na řadu drobnějších a smysluplnějších úkolů typu má stát vice užitku z manželství muž+žena, muž+muž nebo žena+žena ? A navíc každá menšina a aktivisti za ni křičící by mohla předem odhadnout jaké jsou šance na prosazení jejich požadavků, což by patrně velice vyčistilo diskusi o společenských problémech.

Nastává obvyklý odstavec proč tohleto nikdy nebude. Jednak samozřejmě platí že "účinná řešení jsou politicky nepředstavitelná" a potom bychom se asi s "nejvyššími výhodami" dostali brzy do xenofóbních, rasisitických, nacistických a fašistických vod typu : Je správné platit sociální dávky za ne-práci ? Pokud ano - jaká je vlastně hodnota volného času, který ne-prací vzniká ? Neměly by se dávky o tuto hodnotu snížit ? Atd.

Nicméně nakonec je vhodné ještě rozebrat proč by stát měl až cynicky trvat na kritériu užitečnosti a taky na kritériu dlouhodobé udržitelnosti společenských pravidel. Ačkoliv to anarchisti z a2larmu označují "volání po vládě pevné ruky" - stát bychom neměli příliš oslabovat - jednak se bližíme k okamžiku, kdy právo šaríja střetne se s právem na "teplý sňatek" a pohled do historie naznačuje pravděpodobného vítěze. Poražený pak bude vděčný za ochranu státem, který měří všem stejně. Navíc je tu druhý aspekt. Zhroutí-li se lokální státní moc - co nám zbyde z mezinárodních struktur ? Bude to více než blábolící Euro-úřednictvo a 5 000 stran směrnice o prodeji zelí ?

Strach z absolutních čísel ?

7. února 2017 v 5:34 | Petr |  Filosofování
Nerad se pořád vracím ke článkům, které zpochybňují vodíková a dokonce i elektrická auta, ale je pozoruhodné, že pokud nad věcmi přemýšlíte ( ráno na hajzlíku ) napadají vás další a další nečekané souvislosti. Třeba tato - když se řekne "auto na vodík" - automobilky si představí spalovací motor který místo benzínu vstřikuje do válce vodík. Strana zelených nebo nějaký Eko-úředník si však spíše představí nějakou hogo-fogo technologii - třeba něco jako vodíkový palivový čánek, který zásbuje proudem měnič, ten pohání elektromotory vodíkového elektromobilu. Jelikož spalovací motor ( patrně i ten vodíkový ) má účinnost kolem 35% a elektromotor má účinnost kolem 95% nevyrovná tento systém "energeticky řídký" kapalný ( nebo nedej bože jenom stlačený ) vodík ?

Ergo je třeba najít jaká je energetická účinnost vodíkového palivového článku - a opravdu někde v hulbinách stránek amerického "ministerstva energetiky" najdete PDF kde se dočtete, že účinnost vodíkových palivových článků je 40-60% tedy vodíkový elektromobil by se v "dojezdu na litr paliva" mohl tak-tak vyrovnat nelepšímu vozu na světě - Dacii Logan MCV zvané "rumunský zemědělec". Neberte to však jako odvolání mého tvrzení, že vodíková auta jsou praktický a ekonomický nesmysl, protože to nijak nemění tu hrůzu zacházení s nádržemi hluboce zmraženého kapalného vodíku.

Už u data o vodíkových palivových článcích, jsou zastřena podivnou ekologicko-propagandistickou mlhou - jakože se dočtete, že některé články mají účinnost až 85%, ale podrobným zkoumáním zjistíte, že to je tzv. "kogenerace" tedy že za užitečnou energii považují i teplo generované článkem, které je podle II. termodynamického zákona vlastně odpad, protože to vám autem nepohne. Touto logikou vzato má palivový článek, spalovací motor i všechny ostatní stroje jakéhokoliv typu v dokonale tepelně izolované místnosti účinnost 100%, protože zákon zachování energie zatím nebyl Bruselem reformován.

Pak samozřejmě nastane úvaha č. 2 psal jsem že JAKÝKOLIV kapalný uhlovodík má více vodíku ( i více energie ) než kapalný vodík - třeba takový methanol. Není budoucnost automobilismu taková, že methanolový palivový článek dává energii měniči, který napájí motor ? To by bylo elegantní auto na KAPALNÉ PALIVO ! Opravdu rád bych se k této variantě nějak vyjádřil, ale nemohu, protože jsem nikde nenašel zmínku "na plnou hubu" o účinnosti methnanolového palivového článku. Podle zmínek o palivových článcích, které vyrábí třeba Toshiba jako "powerbanky" k nabíjení notebooků se dá usoudit že účinnost takovéto powerbanky by měla mezi 15-30% ( podle toho jaké napětí článků autor uvažuje ale nezmiňuje ) - což je trochu divné když ve stejném článku je obecná zmínka, že účinnost methanolového palivového článku je skromných 20%.
Jak vidíte, tak jsem při svém bádání dokonce objevil obrázek, který krásně demostruje nesmyslnost vodíkového auta, pokud vodík vyrábíme elektrolýzou z "ekologické elektřiny", ale průkazný údaj o účinnosti palivových článků nikde. Zato jsem našel opravdu záplavu informací typu výzkumný tým A za prachy od eko-agentury B vylepšil účinnost palivového článku o C procent. Ba dokonce bych mohl vytvořit nějaký prostorový graf kde parametr C by byl funkcí A a B.

OK nechme palivové články ležet - totéž se však týká propagandisticky oblíbeného "globálního oteplování". Hledal jsem údaj kolik CO2 vyprodukuje evropská osobní automobilová doprava. Prošel jsem desítky stran s jásavými ( nebo dramatickými ) prezentacemi a nakonec jsem kompilací nekolika nepříliš důvěryhodných zdrojů došel k odhadu že doprava obecně ( včetně letadel, lodí, vlaků, kamiónů atd... ) vyprodukuje kolem 14% evropského CO2 a z jiných zdrojů jsme zase našel ( stejně nedůvěryhodné ) náznaky, že osobáky se na tom podílí 45% ERGO 0,14 * 0,45 = 6,3% což jsem taky napsal do textu.

Tento fenomén - nemožnosti dobrat se "otevřených informací" - je tak pozoruhodný, že si asi zaslouží zamyšlení. Představte si slovní úlohu : pan Wong v profincii Fu zbohatl o 30% zatímco Bill Gates zbohatl o 0,1% komu přibylo na kontě více peněz ? Tedy Bill Gates má majetek kolem 80 miliard ergo mu přibylo asi 80 miliónů dolarů ale pan Wong ? Je to chudý zemědělec, nebo je to miliardář - komunistický vládce provincie Fu ? ERGO úloha nemá řešení a taková informace je blábol - ne-informace, která díky obtížné ověřitelnosti i zpochybnitelnosti je typická ne-lež dnešní doby. "Mediálním specialistům" však taková informace připadá jako dostatečná a žvástů tohoto typu je plná televize, noviny a internet.

Vysvětlení tohoto fenomenu je mnoho tak se pokusím si zaspekulovat
  1. Humanitně ne-vzdělaní redaktoři si myslí že informace typu něčeho je o 3% více - při neznámém základu ( co je tedy 100% ) má nějakou hodnotu ?
  2. Redaktoři vědí že je to žvást, ale nutnost produkovat nepřetržitý "proud zpráv" je nutí takové blbosti pouštět do světa ?
  3. Chlácholení veřejnosti - jakože objasněnost zločinů stoupla o 30% - což v absolutních číslech stále může být nula-nula nic.
  4. Vědomá lež / propaganda ?
Napadá vás další vysvětlení ?
Mně tedy ano a to "Salámová technika" fabiánského socialismu - řekneme rozvodovost stoupla o 5% místo abychom řekli "už tředina děcek nezná svého tatu". V každém případě to asi bude kombinace všeobecného blbismu, číselného anaflabetismu, a propagandistické snahy ještě na poslední chvíli, vybudovat "lepší svět", než to Euro-papalášům zarazí realisti typu Hoffera a Le Penové. To je obzvlášť nebezpečná polívčička, Patrně horší než dnes tolik potíraná "ruská propaganda". V každém případě nedostatek solidní informace v absolutním měřítku nebude úplně čerstvá věc, protože už Karel Čapek se rozčiloval nad relativismem a zbytečnými superlativy když psal : "Dobrý je lepší než nejlepší" !!!