Nekorektní blog Petra Kubáče na Blog.cz

Bude i nějaká lekce věnovaná střízlivění vědecky? Tady ožrat jako hovado se umí každý (skoro) ale co následuje to je biochemicky zajímavé a pocitově jako že praskne hlava.

[1]: To mě teda nenapadlo pojednat "Význam acetaldehydu" v životě lidském - není vyloučeno že bych sepsal takové to oblíbené - policajti chytnou ožralu za volantem  - a co s ním dále - tam by se dalo střízlivění rozebrat až na molekulární level ;-))

POdnikatel odejde za služebny klátivým krokem a ví, že jeho vyšetřovatel právě bere mobila a volá a objednává letenky od nějaké exotické cestovky. Acetaldehyd...

Na facebooku třeba existuje názor, že sametová demochracie dnes vykulminovala tak, že  když si třeba na Václaváku chceme od policajta koupit perník, musíme stát ve frontě, a mít připravený drobný.

Začíná to tím, že policie takové hovado někde najde a zaveze ho do místního špitálu. Nepoveze ho přece 50 km na nejbližší záchytku, aby jim hovado nedejbože znečistilo auto. A pokračuje to tak, že poblité hovado sotva dýchající z ambulance přesunou na oddělení, kde o něj intenzivně, včetně monitorace životních funkcí, pečuje noční sesterská směna. Kromě hluku a kraválu, který ruší nemocné, sestry musí strpět urážky, vulgarity i násilnosti. Uklízení výkalů a zvratků nevyjímaje. Lékař na ambulanci opilce radši přijme k hospitalizaci,i když kromě opilosti mu nic není, co kdyby opilec upadl za branou nemocnice a něco se mu stalo...lékař bude vláčen médii a soudy za zanedbání péče. Nejlepší by bylo tu hospitalizaci opilým hovadům nechat zaplatit i s patřičným příplatkem za nadstandartní služby. Ne, opravdu opilce nemáme na oddělení rádi.

K těm opilcům, slušné zacházení je jen cestou do pekla. pamatuji na moskevskou pojízdnou záchytku, což bylo v noci pomalu jezdící strašlivě starým motorem hlomozící omlácené žlutomodré auto s charakteristickým místním názvem :

Avtomobíl propan butan.

Na nástupu školení na počítače JSEP nám jako první říkali: nedopusťte abyste se tam dostali.

Tam je demokracie, inostráněc - něinostráněc, málokdo to přežije.

Moji nejoblíbenější zábavou pak bylo, sledovat z okna některého z místních barů téměř zcela mrtvé opilce venku na sněhu. Avtomobíl propán bután, oznámil nám vždycky s potutelným úsměvem číšník, a protože dostával diškerece, otevřel ovčas, když bylo teplo tak dvacet pod nulou ochotně i okno u stolu. Ccahakteristicky mlátící písty měly na opilce podivuhodný vliv: Opilci skákali k nejbližším stromům, a jykoby po nich šplhali do větví. Avtomobíl propan butam přijel, vypnul motor, a mírně přiopilý muž s vousy v bílém plášti vyhlédl z okýnka, a ty, kteří neviseli  na stromech rozkázal dalším dvěma podnapilým mužům v bílých pláštích posbírat. Již to sbírání působilo respekt, protože to vypadalo, když nakládají mrtvoly. Avtomobíl propán bután pak odmlátil, číšník zab vřel s filozofickým výrazem okno, a řekl nám na otázku, co s nimi bude:

Jen o málokterém ještě někdy někdo něco uslyší.....