Leden 2017 « Archiv | Nekorektní blog Petra Kubáče

Leden 2017

Elektromobily nebudou ???

31. ledna 2017 v 5:00 | Petr | Příroda

Minule jsem psal, že automobilkami stále omílaná "vodíková auta" jsou nesmysl. Nikoliv fyzikální, ale ekonomický, protože vodík je extrémně lehký atom, tudíž se jako plyn velice obtížně stlačuje / zkapalňuje a i v kapalné formě je energeticky chudý - navzdory tomu, že se kvůli vysoké teplotě hoření a vysoké pohyblivosti lehké molekuly spalin ( vody ) používá jako to nejvýkonnější raketové palivo.

Tragédie vodíkového auta je tedy tato - litr kapalného vodíku paradoxně obsahuje méně vodíku ( a tím méně energie ) než litr jakéhokoliv jiného kapalného paliva - ať už mluvíme o zkapalněnlých plynech ( methan až buthan, zemní plyn ), nebo o látkách, které jsou kapalné za atmosférického tlaku a pokojové teploty ( benzín, nafta, řepkový olej, sádlo, máslo, methanol až buthanol ). Doufám, že moji čtenářové nemají s touto úvahou žádný problém a prostě to berou jako fyzikální realitu.

Pak je tady ale jiná věc, kterou jsem minule nakousl a kterou musím dnes probrat na plnou hubu. Dovolil bych si tedy přednést dva "drzé výroky"

Akumulátory nebudou NIKDY energeticky srovnatelné s kapalnými palivy.
Akumulátory o vysoké energetické hustotě ( Li-Ion a spol ) budou VŽDY ( poněkud ) nebezpečné - o to více čím budou mít vyšší kapacitu v menším objemu hmoty akumulátoru

Ani jedno ani druhé není můj názor, ale je to fyzikální fakt daný tím jak příroda funguje, což se pokusím vysvětlit.

Ad 1. Nevýkonné akumulátory

Mohl bych klidně napsat, že důvod je v tom, že štěpení kovalentních vazeb ( při hoření uhlovodíků ) je o dva řády energeticky bohatší než oxidačně redukční reakce které drží elektrony v akumulátorech a tím bych mohl skončit, ale to by asi čtenářům bylo málo, proto je nutné probrat věc poněkud podrobněji.

Paradoxně spalování benzínu ( vodíku, nafty, uhlí, buthanolu, řepkového oleje, dřeva, PET flašek, milenčiny paruky.... ) je z chemického hlediska daleko podobnější chemii baterie, než by si Euro-blbouni mohli myslet. Obojí jsou oxidačně - redukční reakce. V případě hoření benzínu se jedná o jednosměrnou oxidaci uhlovodíkového skeletu molekul vzdušným kyslíkem, který přijímá odštěpené elektrony za vzniku CO₂ a H₂O. U baterií se jedná o vratnou oxidaci "nějaké sloučeniny" - odnětím elektronů ze záporné elektrody, které pak procházejí elektrickým obvodem a skončí redukcí materiálu kladné elektrody. Naopak nabíjení je "redukce" materiálu záporné elektrody a oxidace kladné elektrody elektrony z nabíječky.

Tím se dostáváme k jádru pudla - v "olověnce" se mění PbO₂ na PbSO₄ a zpět, přitom se přesouvají 2 elektrony. Přitom PbSO₄ má molekulovou hmotnost 303 ( = 303 protonů a neutronů neboli gramů na mol ). Hrubě zjednodušeně to znamená že do kila aktivní hmoty elektrod se vejde maximálně 2 elektrony * 1000 gramů / 303 gramů na mol = 6,6 molů elektronů. Když spálíme nějaký ulovodík - pro jednoduchost vezměmě třeba methan - CH₄, který má molekulovou hmotnost 16 na 2x H₂O + CO₂ - vymění si svá místa celkem 4 elektronové páry. Což znamená že do kila paliva se vejde 8 * 1000 / 16 = 500 mol elektronů. Hrubě nepřesně je rozdíl "energetické hustoty" 500 : 6,6 neboli 75 : 1 ve prospěch methanu. Pro hnidopichy a inženýry bych ještě jmenovitě uvedl tři hrubá zjednodušení, kterých jsem se dopustil :

PbSO4 netvorí 100% váhy olověnky, ale jenom nepatrnou frakci "aktivní vrstvy" na povrchu olověné elektrody.
Přesun elektronu v methanu vede k většímu uvolnění energie než přesun elektronu v PbSO₄. Důvodem je to, že přesun elektronu z nekonečna ( = z druhého atomu ) do blízkosti jader malých atomů ( uhlíku, vodíku, kyslíku ) je energeticky mnohem bohatší než přesuny elektronů někde na vzdálené periferii obrovského elektronového obalu olova.
Nezapomeňme na to, že elektrony z akumulátoru jsou dále využity elektromotorem téměř na 100% zatímco energie přesunutých elektronů v methnanu je proplýtvána tepelným ( = spalovacím ) motorem, který má účinnost jen kolem 35%

Teď jsem původně chtěl napsat - proto nepřepočítávejte moly elektronů z příkladu na reálnou kapacitu, ale zkusme to. Náboj 1 molu elektronů je dán Faradayovou konstantou a je to přibližně 27 Ampér-hodin takže naše virtuální olověnka s kilem "aktivní hmoty" by měla kapacitu 177 ampérhodin - to není úplně nereálná kapacita pro olověný akumulátor, který při 6 takových článcích v sérii váží 50 kilo. Neboli aktivní hmota je kolem 10% celkové váhy ne ?

Nicméně i přes hrubá zjednodušení na obou stranách - základní řádový rozdíl zůstává - spalováním uhlovodíků kyslíkem uvolní se na kilo aktivní hmoty asi 100x více energie než při vybíjení akumulátoru. Jasné ?

Šťouralové se jistě ptají "a co Li-Ionka" - tím se dostáváme k

Ad 2. Nebezpečné akumulátory

Pokud chtěli konstruktéři akumulátorů zlepšit účinnost a "hmotnostní hustotu" energie v akumulátoru museli něco dělat s velikou molekulovou hmotností olova a jeho solí. Takže teď je vám jistě jasné proč vývoj šel směrem k "lehkým kovům" cestou Olovo -> NiCd -> NiMH -> Li-Ion. Olovo má 82 protonů a molekulovou hmotnost 272. Lithium má 3 protony a molekulovou hmotnost 6,9. Touto úvahou - pokud budeme ( hrubě nepřesně ) předpokládat, olovo při hmotnosti 272 g/mol ( 303 u celého síranu ) zadržuje 2 elektrony zatímco Lithium s hmotností 7 zadržuje 1 elektron. Li-Ion akumulátory by teoreticky měly být 20x kapacitnější než "Olověnka" a měly by se svou energetickou hustotou blížít spalování kapalných uhlovodíků ne ?

Bohužel ne - olovo můžete o vánocíh roztavit a lít do vody. Lithium - to by byl jiný bengál. Lithium na vzduchu prudce reaguje s kyslíkem za vzniku Li₂O a s vodou stejně prudce ( explozivně ) reaguje za vzniku LiOH. Proto vás se Samsungem Galaxy Note 7 ani nepustí do letadla a problémy s hořícími lithiovými baterkami u různých zařízení jsou na denním pořádku. Proto máme tuto volbu: buď bude baterka energeticky vysoce efektivní, tím budou sloučeniny v ní potenciálně nestabilní a nebezpečné, třeba chlorečnan lithný, LiClO₃, který bouchá ještě ochotněji než jeho draselný bratranec používaný v ohňostrojích, nebo bude v baterce nějaká bezpečná sůl typu LiFePO₄, která ale má molekulovou hmotnost 155 - čímž se blíží k PbS0₄ z olověných akumulátorů.

Tedy zopakujeme na plnou hubu, co bylo naznačeno : čím více se molekulová hmotnost "nějaké molekuly", která drží elektrony v baterce blíží molekulové hmotnosti hořících uhlovodíků - tím více se i průběh vybíjení a nabíjení takového akumulátoru chemicky blíží hoření - se všemi výhodami a riziky z toho vyplývajícími !

Teoreticky ještě lepší než Lithiové akumulátory by byly vodíkové články, ale to bychom se dostali téměř tam, kam jsme se dostat nechtěli s vodíkovým motorem. Problém tedy není v "technických detailech" ale v principu. Pokud chcete do nějaké hmoty uložit spoustu energie, tak aby se zase dala snadno uvolnit - musíte počítat s tím, že tato energie se může snadno uvolnit i jindy než chce uživatel = výbuch + požár ! Což mě vede k odkazu na věšteckou scénu z filmu Terminátor 3 - která to vysvětluje naprosto lapidárně a fyzikálně správně. Štouralové budou namítat že Arnold tam předvádí nějaký futuristický "fůzní článek" - Kubáč ovšem namítá, že mnoho energie stěsnané v malém prostoru je "granát" bez ohledu na fyzikálně-chemickou podstatu uložení této energie. I péro v autíčku na klíček vám při přetažení může vystřelit oko. Proto berte za fakt, že riziko výbuchů vysokokapacitních baterií už nikdy neklesne a budeme rádi, když poroste pomaleji než jejich kapacita. Nebo jiným pohledem - dnes jsou akumulátory minimálně 20x energeticky "řidší" než kapalná paliva, přesto už jsou poněkud nebezpečné. Až se jim v energetické hustotě vyrovnají, což umožní "pohodlnou" konstrukci elektromobilu bez kompromisů - budou "nehody" s nimi vypadat téměř jako video s Terminátorem.

Mimochodem chybí obvyklé srovnání jaké baterky používá matička příroda - její elektronový přenašeč se jmenuje FAD - "flavin-adenin-dinukleotid". Přenáší 2 elektrony, syntezuje se z riboflavinu ( vitaminu B2 ) a váží ......... 785 g/mol - skoro 3x těžší než síran olovnatý v olověnce - zase se inženýři ( chemici ? ) mohou poplácat po ramenou, že jsou lepší - až na to, že celá molekula je jenom z COHN - uhlíku, kyslíku, vodíku a dusíku ( žádné jedovaté olovo a výbušné lithium ). Navíc je tato molekula totálně bezpečná ( 4 miliardy let bez výbuchu ) a navíc slouží skutečně jenom jako přenašeč elektronů - nikoliv jako jejich sklad.

Je to totálně jasné ?

Aby to nevypadalo, že jen tak planě teoretizuju - na závěr "public announcement" : kdo mě první sveze v kapalným vodíkem hnané Dacii - s tím budu chlastat 7 dní a 7 nocí na můj účet !!! Vodíkový pohon v této ultra-konzumí značce pro vidláky chudé jak kostelní myš je totiž nepochybným důkazem, že jsem se mýlil, a že vodík je prakticky použitelný k pohonu vozidel !

Dostal jsem nějaké maily s dotazy k "chemii v automobilismu", proto výjimečně nechávám diskusi povolenou - avšak moderovanou, aby čtenářové mohli napsat poznámku k věci !

( Jsem na cestách komentáře schválím a zodpovím večer. )

Poznámka při druhém čtení - Li-Ion technologie je velmi vágní marketingový pojem - baterie od různých výrobců, nebo z různých sérií stejného výrobce mohou obsahovat různé soli. Tím se riziko, že baterka vám "při nehodě" spálí střechu nad hlavou dramaticky liší kus od kusu !! Proto výjimečně doporučuju nekupovat laciné no-name ( nebo padělky ) v čínském e-shopu, ale držet se solidních výrobců a prodejců.

Počet komentářů: 33

Donald Trump a poslední křeče demokracie.

24. ledna 2017 v 5:32 | Petr | Svět okolo

Pokud v nějaké realitě žijete po několik generací - ani vám nepřijde, že vše kolem vás je jenom kratičká jiskra na časové ose historie. My žijeme ( zatím a částečně ) ve svobodě a demokracii, takže nikomu nepřijde, že za celou historii lidstva se demokracie vyskytla jenom tříkrát a nikdy nevydržela déle než 286 let. Proto se hluboce omlouvám čtenářům, kteří čekají na filipiku proti ekologickým ( vodíkovým a elektro ) automobilům, že jsem již napsaný článek posunul o týden, protože jsem byl emocionálně přemožen silou okamžiku : Pravděpodobně jsme zažili na dlouho poslední moment, kdy "prostý lid měl dovoleno projevit svoji vůli", což se projevilo tím, že si Američani zvolili prezidenta Donalda Trumpa.

Tedy naopak : představte si, že startujete volební kampaň a jste v kůží oponentky Hillary Clintonové. Na vaší straně je drtivá většina americké Demokratické strany, nezanedbatelná ( téměř ) poloviční frakce americké Republikánské strany, všechny televizní stanice, noviny, časopisy, všechny veřejné osobnosti, herci, univerzitní profesoři, profesionální feministky, profesionální černoši. Představte si, že vás sponzoruje Evropská unie, Něměcko, Norsko, Saudsko-arabský ropný emirát, drtivá většina megakorporací, všechny lidsko-právní nadace, excentričtí miliardáři jako je George Soros atd.... Pak nastanou volby, ve kterých navzdory této masivní podpoře prohrajete. Kdo potom může za vaši porážku ? Ruští hackeři, kteří na příkaz samotného Putina kuli digitální pikle, až se prezidentem stal Donald Trump. Jasné ? Je to tak ??

Je zjevné, že je to jinak. Spojené státy mají stále nezanedbatelnou frakci tvrdohlavých vidláků se sedláckou mentalitou, kteří vidí kolem sebe, že realita je jiná než tvrdí lesbické žurnalistky se třemi univerzitami. Nicméně podporovatelé Hillary Clintonové svým počtem, majetkem a silou budí hrůzu. Velmi stručně by se dali shrnout jako ÚPLNĚ VŠICHNI, KTEŘÍ MAJÍ MOC, nebo si to alespoň myslí. Obecně vzato to nejsou lidé, kteří by byli zvyklí prohrávat, nebo dokonce se někomu podřídit kvůli věci tak zanedbatelné, jako jsou ústavní zvyklosti v USA.

Myslíte si, že jsem paranoik ? Že začnu o židovském ( marťanském, zednářském ...? ) spiknutí ? Vůbec. Naopak překvapivé zvolení outsidera podtrhlo pod mnohými paranoiky židli ( a nejen pod nimi ;-) ). Možná to bylo to, o čem mluví Anton Vanko : "Když zraníš Boha do krve - lidé se jej přestanou bát a zničí ho". Třeba tohle může být krvácející ranka na tváři příznivců "pokroku" jdoucího za každou cenu do hořkého konce.

Daleko pravděpodobější je, že realita bude méně optimistická : Odpor, který stojí proti Trumpově politice je obrovský - prakticky nepřekonatelný. Vezměme jenom jeden bod z jeho programu, o kterém mluví už od 90. let : přesun výroby do Asie. Většina firem vyrábí za centy v rozvojovém světě, prodává za dolary v USA a daně (ne)platí na Panenských ostrovech. To je gigantický penězovod z amerických kapes na konta megakorporací a čínských komunistických bossů. Najednou se vyskytne jedinec, který zcela správně říká " takhe to dělat nebudeme" a chce šrajtofli zaklapnout. Jak taková snaha může skončit ? Křikem o "nepříteli globální ekonomiky" ?? Atentátem ???

ERGO z věcí, o kterých mluvil hlasem zdravého rozumu v předvolební kampani - neprosadí nic. Kromě toho že neprosadí ( téměř ) žádný posun proti současnému vyhnívání západních demokracií, bude celé jeho prezidentování poznamenáno intrikami, nenávistnými kampaněmi, násilnými protesty placených profesionálních aktivistů, zatýkáním, slzným plynem a zásahy Národní Gardy. Připravme se už dnes na to, že mezi zprávami o atentátech v muslimské Evropě bude i spousta záběrů americké policie tahající po zemi rozzuřené černošky.

Vítezství Donalda Trumpa totiž není zásadní náprava kursu civilizace - je to jen poslední kousnutí bílé myši zahnané do kouta. Titíž realističtí vidláci, kteří jej dnes volili na konci ( zcela pragmaticky ) shrnou jeho prezidentování : "mnoho sliboval, nic nesplnil, přinesl neklid". A příští prezident už bude poslušným pejskem dnešních sponzorů Hillary Clintonové, který nás dovede ke šťastnému kalífátu, kde dávky od státu berou všichni, kteří se nestačili znelíbit a facebookové obrázky roztomilých koťátek schvaluje náboženská policie.

Auta na vodík nebudou !!!

17. ledna 2017 v 5:21 | Petr | Příroda

OK - Situace je následující - světu vládnou lidi, kteří mají minimální povědomí o přírodních vědách. Takže vznikají blbosti jakože CO₂ - kysličník uhličitý ( který nás ve skutečnosti všechny živí ) - nás zabije. Roztajou ledovce, moře stoupne o kilometr a bude..... Této jednoduché představě podléhají Euro-blbci, kteří pak bojují proti C0₂. Ne tedy tím, že by zakázali nesmyslné kácení pralesa v Brazílii, plýtvání energiemi v USA, nebo zbytečné indické a hlavně čínské hutě, které komunisticky "bojují o ocel", kterou pak musí prodávat pod cenou, ale tím, že v Evropě regulují automobilismus, který se na produkci CO₂ podílí naprosto menšinovým procentem. ( Ze zmatených statistik zavánějících propagandou jsem odhadl, že je to 6% evropské produkce CO₂ - tudíž nula nula nic z hlediska světa, kde produkci CO₂ dominují USA a Čína ).

Nakonec ani "teatrology" není těžké přesvědčit, že pokud auto "žere" 8 litrů benzínu - patrně vyprodukuje více CO₂ než když žere 5 litrů nafty. ( Pomlčíme-li že výroba auta uvolní vice CO₂ než jeho jakkoliv dlouhý provoz ). Toho využili lobbisti všech barev - takže máme po celé Evropě různé Babiše a spol. kteří rýžují prachy veřejnosti na přidávání řepkového oleje do nafty, lihu do benzínu a kromě toho automobilky řekly - dejte dotace na vývoj "ekologických" dieselových motorů. Výsledek se dostavil v USA, kde nejsou absolutně žádné dotace jezdí 0,5% naftových osobáků a pokud si nějaký koupíte - ještě nedávno jste dostali brožurku se seznamem pump, které vůbec čerpají naftu, protože jich bylo asi tolik kolik je v Evropě pump čerpajících do aut plyn ( LPG / CNG ). Naopak v Evropě jezdí 35% dieselových aut. Každý jouda si chválí "nafťák v plné palbě" z německého autobazaru, který skutečně jezdí levněji - než se něco pokazí. ( Pomlčíme-li kolik zaplatil první majitel ).

OK - jenomže dej Eroblbci prst - sežere ti celou ruku. Takže v poslední době se nám dieselový byznys zasekl na aféře "dieselgate" - jejíž podstata je z hlediska chemie následující :

Při konstrukci a provozu motoru jde proti sobě několik požadavků :

Podmínky spalování nafty z hlediska nízkých emisí C0₂ ( nejméně = 0 totiž samozřejmě produkuje stojící motor )
Podmínky spalování nafty z hlediska výkonu a točivého momentu ( je lepší "bohatší" směs = více nafty, méně vzduchu )
Podmínky spalování z hlediska minimalizace produkce oxidů dusíku ( je lepší chudá směs )
Podmínky spalování z hlediska minimalizace nespálených ( rakovinotvorných ) uhlovodíků
Podmínky spalování z hlediska minimální produkce CO ( oxid uhelnatý ) - a tak dále a tak podobně.

Postupným "zlepšováním" emisních norem se prostor pro "kompromisní nastavení" motoru zmenšoval až zmizel docela. ERGO jsme se dostali do bodu, kdy normě nelze vyhovět žádnou konstrukcí nebo nastavením motoru ( pokud vůbec chceme, aby motor poháněl auto ), což se projevilo tím, že některé automobilky se na hledání optima z hlediska nízkých emisí vykašlaly a začaly do výfukových plynů vstřikovat močovinu, která reaguje s oxidy dusíku (NOx) za vzniku čpavku a CO₂. Močovina, neboli AdBlue - jako každý "leštěný prd" - je pěkně drahá ( nevím proč, když se jí produkují megatuny pro zemědělství ). Jiné automobilky se přece jenom pokusily její spotřebu omezit ( nebo úplně vyloučit ) konstrukcí motoru, což se jim nepovedlo, proto si ( asi z nouze ) pomohly podvodem, kdy software řídící jednotky motoru má dva módy v 99,99% případů jede na "provozní režim" s bohatší směsí ( aby motor rozumně táhl ) a 0,01% času má režim "emisní zkušebna" - kde naopak spaluje extrémně chudou směs, na kterou byste se po silnici sotva rozjeli. Což prasklo a bylo to příslušnými "orgány" hodnoceno jako podvod, ačkoliv majitelé "postižených" aut jsou k takovému úniku před úředním blbismem překvapivě tolerantní.

Mimochodem jsem přemýšlel jestli místo "AdBlue" by se nešlo do modré nádržky prostě vymočit - asi by to šlo, ale AdBlue je vysoce koncentrovaný roztok močoviny ( 30% ) zatímco moč obsahuje maximálně 10% močoviny a navíc obsahuje soli, které by mohly být korozivní, takže čůrejte raději do záchodu ( nebo na kompostiště ), plaťte a plačte.

Pod vlivem aféry dieselgate, která nám pěkně dokumentuje, jak to dopadne, když Euroblbci hlasují o "autě na vodu", se Evropou opět prolila vlna úvah "kam s automobilismem". Ekologisti to mají jasné : "budete chodit pěšky - o žebrácké holi" - Matěje Stropnického však bude vozit limuzína z tatínkova ministerstva. Nula je zároveň optimální nastavení jakéhokoliv motoru dle jakékoliv emisní normy. Široká veřejnost přesto doufá, že snad bude mít dovoleno koupit si za své peníze elektromobil, zvláště když vidí opravdu pěkné bouráky firmy Tesla a tím bude "ekologický automobilismus" vyřešen. Jenomže ono to tak jednoduché není, protože baterky do elektromobilu váží así 20 násobek váhy kapalného uhlovodíkového paliva. Navíc výroba akumulátorů je špinavá a hrubě neekologická. Navíc akumulátory - čím jsou energeticky účinnější - tím jsou nebezpečnější, což se bude růstem jejich kapacity ještě zhoršovat, protože supervýkonný akumulátor = mnoho energie v malém objemu hmoty, která se může uvolnit i když nechceme. To je fyzikálně-chemický fakt - nikoliv "drobný nedostatek, který zmizí příštím upgradem firmwaru".

Ani automobilovému průmyslu se elektromobily moc nelíbí. V elektromobilu není dostatek míst pro "kurvítka". Takže je předpoklad vysoké životnosti a tím malého objemu výroby. Jenom takové příklady: v Praze jsou stále provozuschopné křižíkovy tramvaje z období kolem roku 1900 a tramvaje T3 z roku 1960 jsou dodnes v denním provozu. Mimo to zavedením elektromobilů začnou do automobilismu kafrat elektrárny, solární baroni. "Energetický regulační úřad" a kdoví kdo ještě - což autmobilky sledují s obavami. Proto se v poslední době objevují staronové úvahy o "autech na vodík" - což je sice technologicky realizovatelné ale z praktického hlediska je to nesmysl jako hrom.

Možná by stačilo uvést toto: Kapalný vodík musí být udržován při teplotě pod -250 stupňů Celsia - navíc litr kapalného vodíku váží jenom 71 gramů a tudíž obsahuje jenom 71 molů jednoatomárního vodíku - neboli 35 molů molekuly H2. Pokud se teplota zvedne a vodík se přemění v plyn - každý mol expanduje na 22,4 litrů plynu takže litr kapalného vodíku zaujme asi 780 litrů - pěkná šlupka při poruše nádrže, ještě než začne hořet. Proč se tedy vodík používá jako raketové palivo - právě proto. Extrémně snadná mísitelnost s kyslíkem, vysoká teplota hoření a malá molekulová hmotnost spalin ( voda váží 18 g/mol zatímco CO₂ váží 44 g/mol ), která umožňuje super-rychlé proudění tryskou ven, dává raketě výkon navíc oproti ostatním raketovým palivům.

OK tohle je všechno hezké, ale nedělá to z používání vodíku jako paliva PRINCIPIÁLNÍ NESMYSL. Principiálním nesmyslem se použítí vodíku stává až po následující úvaze - litr benzínu váží 800 gramů a obsahuje 114 mol jenoatomárního vodíku ( !!! ) mimo to obsahuje energeticky bohatý uhlík, který se dá spálit na CO₂ ( v motoru molekulová hmotnost CO₂ nevadí, protože auto nejede tryskáním spalin z výfuku ). V tom je patrně ten problém - CO₂ neni dostatečně "cool" a grantové agentůůry podporující "ekologickou vědu" patně už nechtějí financovat výzkum motorů na uhlovodíková paliva.

Když už jsme u té Tesly - i Raketový podnikatel Elon Musk si uvědomil, že vodík jako raktetové ( a tím více automobilní ) palivo je blbost a místo toho používá kapalný zemní plyn, který obsahuje 112 mol atomárního vodíku na litr a skladuje se "jenom" při -160 stupních. Jinými slovy řečeno - vodíkové auto je a bude technologicky složitější, nebezpečnější a dražší než jakákoliv jiná auto-moto technologie a dojezd na plnou nádrž ani tak nebude nic moc. Šli byste do takového "kaufu v plné palbě" ?

Jaká tedy bude budoucnost automobilismu ? Už jsem psal, že fyzikálně chemická realita kolem nás naznačuje, že to budou KAPALNÁ PALIVA !!! - jako doposud. Nejlepší by bylo kdyby to byly syntetické uhlovodíky ( nebo vyšší alkoholy) vyrobené ze vzdušného CO₂. Třeba takový buthanol je velice elegantní - dá se lít i do dnešních benzínových aut bez nutnosti úprav motoru. Navíc neláká ožraly, aby se otrávili chlastáním z cisterny na odstavné koleji ( na rozdíl od závodníky používaného methanolu, nebo Brazilci používaného ethanolu ). Takové uhlovodíky není problém vyrábět - skutečný problém dnešního automobilismu je, kde na takovou výrobu a tedy na celou automobilovou dopravu sehnat energii, pokud se vzdáme energie tryskající v podobě uhlovodíků z ropného vrtu.

Poznámka při druhém čtení: v celém dnešním příspěvku jsem spoustu věcí nakousl avšak nevysvětlil, proto považuju za nutné pokračovat z poněkud jiné strany příště. Jednu věc však musím vysvětlit už teď. Jak je možné, že kapalný Vodík má hustotu 71 gramů na litr a obsahuje méně vodíku než kapalný zemní plyn ( převážně tedy methan ) který má hustotu 455 g/litr. Odpověděl bych heslovitě, že kovalentní vazba která drží vodíky v methanu je de-facto k sobě stlačuje těsněji než kompresor, který se o to snaží při zkapalňování vodíku. Jinými slovy molekula methanu celkem s 5 Atomy ( CH₄ ) je jen o málo větší než molekula vodíku se 2 atomy ( H₂ ). Navíc jsou molekuly methanu díky vyšší hmotnosti méně pohyblivé a tudíž snáze stlačitelné a zkapalnitelné. Jasné ?

Sbohem České dráhy !

10. ledna 2017 v 5:54 | Petr | Svět okolo

Před 6 lety se na mně usmálo štěstí, protože jsem za pár korun koupil hodinky Lorus/Seiko, které mě dodnes udivují tím, že jejich odchylka od přesného času není větší než 5 vteřin za rok !!! Pokud nastavuju hodinky 2 x ročně se změnou letního času na středoevropský a naopak - mám téměř jistotu, že odchylka od správného času není nikdy větší než 2-3 vteřiny.

Takto přesné hodinky dávají člověku úplně jiné možnosti - napřiklad dlouhodobě pozoruju jak se po nádražích, úřadech, špitálech a dalších veřejných místech rozšiřují hodiny, které jsou stejně přesné jako moje hodinky, ale v jejich případě bych tipoval, že jsou centrálně řízené přes DCF / GPS / Internet, aby je nikdo nemusel nastavovat a hlídat. V posledních letech mám dokonce, pocit, že jsme dohnali Japonsko, kde prý hodiny, které nejdou na vteřínu přesně jsou na veřejných místech zakázané.

Před více než rokem mě udivila náhlá změna chování řidičů Frýdecko-Místecké MHD. Do té doby jezdili tak trochu podle větru, ale najednou když bylo v jízdním řádu psáno že autobus jede v 15:33, mohli jste vzít jed na to, že v 15:33:00,00 řidič řadí jedničku, pouští spojku a odjíždí. Od začátku mi to smrdělo GPS trackerem a manažerem, který hrozí : "kdo bude mít zpoždění bude bez prémií". Nemám sice v ČSAD Frýdek-Místek žádné známé, ale tak 3 měsíce po této změně chování se najednou začaly po městě objevovat displeje známé spíše z Prahy - jakože :"Autobus č. 2 přijede za 3 minuty a 17 vteřin" - což považuju za potvrzení své hypotézy o GPS trackingu.

Pak nastala nečekaná potíž - nedalo se přesednout z meziměstkého spoje na MHD, protože meziměstské autobusy i vlaky jezdily stále ( tak trochu ) podle větru, ale městská doprava jezdila absolutně přesně podle GPS. To trvalo asi půl roku pak se ( pravděpodobně ) autobusáci domluvili a i dálkové autobusy začaly jezdit na vteřinu - hlavně ty na trase Ostrava - Frýdek - některá ďoura v Beskydech.

Ne tak "Národní dopravce - České dráhy" - kterážto zkratka "ČD" je zlými jazyky překládána jako "Času Dost". Ba dokonce si představte tuto situaci - vláček, který vás veze z práce bez vysvětlení zastaví v bažinatém lesíku mezi Paskovem a Lískovcem a na vašich zcela přesně jdoucích hodinkách tikají vteřiny, které naznačují, že ve Frýdku budete 20 minut moknout při čekání na následující autobus, protože ten "správný" vám neodvratně ujede.

Jistě nadšenci pro železnici budou namítat - potížemi při zabezpečení trati, čekání na zelenou atd., ale vemte to takto - buď mohu jet autobusem za 31 korun a díky GPS trackigu mít prakticky 100% jistotu že STIHNU přesednout na místní linku. Nebo mohu jet vlakem za 36 korun a díky fenomenu "Času Dost" mít prakticky 100% jistotu že to NESTIHNU.... Taže jsem nějakou dobu ještě "Národního dopravce" podporoval a mrznul na nádraží při čekání na městské autobusy, až jsem minulé pondělí zjistil, že železnice chce za své služby o korunu více a že od nového roku mě jízdenka domů bude stát 37 korun, zatímco autobusoví dopravci zůstali na starých cenách....

České dráhy jsou tak velká firma, která má tolik managerů, tolik odborových centrál, dozor 2 ministerstev, že je předem jasné, že na železniční dopravu jim síly ( ani peníze ) nezbývají. Tedy koruna navíc byla poslední kapkou : Milé vláčky, mějte se dobře, mnoho jsem ve vašich vagonech zažil, ale od 3.1.2017 - až na věčnost - už budu do práce a zpět jezdit jenom autobusem.

Matematika pohybu stále vpřed.

3. ledna 2017 v 5:10 | Petr | Filosofování

Už jsem to omílal mnohokrát - nejprve renesance, potom osvícenství, potom marxismus-leninismus, potom moderní řízení ve Fordovském stylu, potom ISO standardy, potom..... Všichni opakovaně přicházejí s "paradigmatem", že věci se mají neustále zlepšovat. Navzdory ( kvůli ) neustálému zlepšování jsme opakovaně svědky, že mnohé věci se "zlepšováním" dostaly až ke krizi a krachu. Příkladů jistě vidíte kolem sebe spoustu. Proto považuju za nutné znovu probrat otázku "cesty vpřed" a zejména cimrmanovský fenomén "jdu na sever a najednou jdu na jih", protože Země je kulatá.

1. Fenomén eskalace

Jistě znáte filmy o Bartáčkových a Novákových - chcete nenápadně naznačit sousedům, že nejste póvl - jako oni - ale že jste "lepší lidi" ? Pozvěte je na návštěvu, veďte snobské řeči a servírujete šampaňské a kaviár. Oni musí dokázat, že jsou ještě lepší, tak budou servírovat marinovaného úhoře - atd... až po několika kolech skončíte u lanýžů, pečených vlaštovčích hnízd a ryby fugu. Dnešní korporátní sféra je plná takových - usměvavě-intrikujících jedinců, kteří navíc musí prokázat "proaktivitu" takže je zjevné, že pokud nějaký krok vede ke zlepšení věcí - bude se v rychlém sledu neustále opakovat, aby se na něm každý kariérně přiživil, až "najednou jdeme zase na jih". Namátkový příklad - od středověkého: "děti jsou majetkem rodičů" - přes novější: "i děti mají občanská práva" - jsme došli až po: "jestli nedostanu ajfoun - udám fotra OSPODu".....

2. Fenomén neomylnosti

Takže desitíky let jsme hnali vpřed nějaký proces: "computerizace", "dětská práva", "vzdělanostní společnost" a najednou tady máme kyber- byrokracii, cenzuru a fízlování, fetující parchanty, nepoužitelné teatrology.... Prostě jsme to přešvihli. Co tedy budeme dělat ? Vrátímě se "poněkud zpět" - k poslední "stabilní verzi systému" ? Absolutně neexistuje - to by přece znamenalo, že "někdo udělal chybu" a z té chyby musí vyvodit důsledky. Přesněji řečeno - draví kolegové / oponenti dle bodu 1. vyvodí důsledky za něj a rozsápou oslabený kus. Tedy varianta, kdy někdo vysoupí a řekne "Soudruzi ! Právě jsme překročili lokální optimum ! Dalším postupem vpřed bude všechno jenom horší ! Vraťme se o krok zpět ať zůstaneme na lokálním vrcholu a získáme čas zvolit jiný směr !" - tento fenomén prostě neexistuje a mám obavy, že ani existovat nebude, protože 100% populace přece jsou lidi neomlyní, kreativní, proaktivní, geniální, protože na to vystudovali ty 3 ( snadné ) vysoké školy - ne ?

3. Lokální optimum a vícerozměrný prostor.

OK - takže pod vedením proaktivně-neomylně-geniálních lídrů jsme došli do řiti a vrabci na střeše čimčarají, že je třeba vrátit se o pár ( mnoho ) kroků zpět. Jak se tedy vrátíme na vchol hory, aniž bychom udělali krok zpátky ? Uděláme "cimrmanovský úkrok stranou". Nepovedené "geniální řešení" necháme vyhnít a pak se nenápadně vrátíme k předchozímu stavu ? Lze to ? Bohužel nelze ! "Prostor možných řešení" se často zjednodušeně popisuje jako krajina s vrcholy a údolími, ale lepší představa je trojrozměrný, nebo dokonce více-rozměrný prostor - něco jako hlubiny moře, kde hustota sardinek, kterými se živí tuňák je v každém bodě jiná. ERGO - pokud uděláme úkrok stranou s pokusem o návrat jinou cestou - můžeme se z hlediska jedněch souřadnic ocitnout v bodě původního optima, ale z hlediska dalších souřadnic už jsme někde jinde. Příklad : Mozek vyléčeného alkoholika není identický s jeho vlastním mozkem než začal chlastat, nebo z korporátní sféry : "kontra-směrnice" nezruší tak zcela vliv blbého nařízení, které uvedlo firmu v chaos.

4. Fenomén špičky pyramidy

Když už jsme tedy u té zjednodušené představy "prostoru možných řešení" jako krajiny - není těžké si uvědomit, že vrcholy lokálních optim mají daleko menší plochu než údolí kolem nich. ERGO pokud vás někdo ( v rámci "proaktivity") nutí "vymyslet cokoliv" - je vysoce pravděpodobné, že to bude horší než současný stav. Tomuto fenoménu, původně odvozenému ekonomy se též říká : "Zákon klesajícího marginálního užitku".

Jako obvykle končím vyčerpán, ačkoliv matematicko-společenských fenoménů tohoto typu je kolem nás spousta. Proto bych si dovolil jen stručnou "Kubáčovu radu lídrům společnosti" :

O změnách přemýšlej často, ale dělej je zřídka.
Pokud musíš něco změnit ve velkém - zkus nejprve experiment v malém.
Když "to nedopadne" - včas a otevřeně přiznej "byla to blbost".
Náhodné průšvihy neřeš zaváděním "nápravných směrnic protí náhodě" - jejich vedlejší účinky se časem stanou zdrojem potíží.
Vadné prvky systému neopravuj přidáváním dalších ( potenciálně vadných ) prvků, ale zruš je bez náhrady.

HMMM : když to čtu tak mám pocit, že to je seznam věcí, které současní "Euro-Manažeři / Euro-Lídři" dělají až jako poslední, teprve když strach z toho že budou zlikvidování "nespokojenou veřejností" přesáhne strach, z likvidace "neomylnou většinou" uvnitř vlastní firmy / politické strany.

Poznámka při druhém čtení : Byl jsem příjemně překvapen, že politolog Petr Robejšek patrně má elementární anung o matematice, jinak by totiž nezaložil politickou stranu "Realisté" která se ohání Paretovým pravidlem. Teď je jenom otázka jestli jejich slogan : "20 procenty regulace dosáhneme 80 procent efektu" ( a na zbytek "řízení každého prdu" se záměrně vykašleme ) - není jenom aktualizovaná varianta neblaze proslulého "Ano bude líp".

Nekorektní blog Petra Kubáče na Blog.cz