close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Listopad 2015

Vidlákovo Elektro 102. Blbuvzdorné výstupy

26. listopadu 2015 v 5:47 | Petr |  Vidlákovo Elektro
Ano je to neuvěřitelné - narazil jsem na problém, který jsem ještě neprobral, který je až natolik důležitý, že si zasluhuje oživení starého dobrého seriálu článků o "vidlácké elektronice". Před týdnem jsem se rozčiloval, že programovací port pro AVR procesory není odolný, proti zapojení konektoru "naopak" a vyzýval jsem k navržení konektoru, který je blbuvzdorný, a zároveň jsem spekuloval jak blbuvzdornost a nepřepólovatelnost a nespálitelnost nějak "dodělat" do programátoru procesorů Atmel AVR. Přestože vím, že je to zpozdilost, protože příznivci Arduína vědí, že se programuje "přes USB" tak my "elektro-důchodci" víme, že Arduino bez bootloaderu by bylo mrtvý kus křemíku na rozdíl od stejného procesoru - tedy AVR programovaného tak jak bylo původně výrobcem zamýšleno - to jest paralelním programátorem, nebo ISP portem.
Takže co je příčinou "neblbuvzdornosti" digitálních výstupů. Princip je v tom, že moderní CMOS Vstupy mají prakticky nekonečný odpor, ochranné diody na vstupu a pokud před ně předřadíte nějaké další externí ochrany v podobě dalších diod, odporů, transilů, trisilů, doutnavek a bleskojistek - lze vstup obvodu ochránit téměř pred čímkoliv - snad kromě přímého úderu blesku kdy magnetickým polem "vyskáčou" i kovové trubky ze zdi.

Pak tady máme analogové obvody - u kteréhokoliv modernějšího ( než první generace ) operačního zesilovače se dočtete, že "output" je "short circuit protected" a někdy ( skoro vždy ) se dočtete i to, že výstup je "neomezeně zkratuvzdorný". Patrně si řeknete - pchá - co má archaický operační zesilovač společného s mou jedinečnou digitální elektronikou, ale už tady máme první náznak jak blbuvzodrný - zkratuvzdorný výstup udělat. Tedy použít operační zesilovač vhodné rychlosti ( rychlý ), zapojit jej jako neinvertující sledovač a využít jeho vestavěné ochrany jako zdroj "blbuvzdornosti". Například pro programátor AVR, kde rychlosti nejdou příliš přes 1 MHZ by to klidně bylo možné, stejně tak třeba pro sériové porty pracující na "normálních" v robotech používaných rychlostech ( 2400 - 1M baud )

Tohle samozřejmě je někdy dosti nepraktické řešení, proto je potřeba prozkoumat v čem tkví zranitelnost výstupů digitálních obvodů. Pomůžeme si schémátkem nejjednoduššího CMOS invertoru na prvním obrázku. Je zjevné, že se jedná o tzv Push Pull řešení. Přestavte si situaci, kdy tento výstup omylem zkratujeme na zem. Pokud bude výstup ve stavu LOW - pak bude horní tranzistor uzavřen a dolní tranzistor otevřen - pokud bude výstup na napětí země - nic se nestane. Protože náhoda je blbec - blbuvzdornost MUSÍ být vestavěna v HARDWARU - jinak váš obvod nepřežije softwarovou chybu. Pokud si tedy elektronika usmyslí přepnout výstup do stavu HIGH - horní trazistor se stane vodivým a bude zkratován přímo na zem, což povede k tomu že proud jím poroste až k přehřátí a spálení obvodu.
Takže se krom zapojení "přes operační zesilovač" nabízí druhé jednoduché zupojení "přes odpor" ano skutečně - CMOS výstupy většinou dají proud okolo 4 mA takže odpor 1K na výstupu "vše řeší" Nebo ne ? Bohužel příliš ne - protože odpor spolu s parazitními kapacitami v drátech na DPS v ( případném ) koaxu a vůbec všude dělá RC článek typu dolní propust, která snižuje rychlost přechodu signálu. Pokud to nevadí - je to řešení. Povšimněte si na ovrázku ještě třetí variantu "přes operační zesilovač i odpor" - díky zpětné vazbě operačního zesilovače můžeme takto zapojený odpor použít jako "externí omezení proudu" aniž by to mělo příliš velký vliv na omezení přenášené frekvence - neboť zpětná vazba se stará o nabíjení parazitních kapacit jak jen může.
Pak je další možnost - většina konstrukcí - stroji počínaje, roboty a auty konče je typu "uzemněná kostra" zkrat na zem je tedy mnohem pravděpodobnější než zkrat na napájecí napětí - takže místo výstupu typu Push Pull stačí použít napájení typu "Open collector" tedy něco - co připomíná "nejubožejší" analogový zesilovač se společným emitorem. K zemi stahuje signál tranzistor zatímco signál "High" se vytváří přes odpor - nebo v integrovaných obvodech přes proudový zdroj. Tohle zapojení je notoricky známé třeba z I2C sběrnice ( viz obrázek) - a taky pro jeho vlastnosti je mnou "notoricky nedoporučované" problém je totiž v tom, že na rozdíl od PUSH PULL zapojení je vybíjení parazitních kapacit přes tranzistor - a tudíž rychlé, ale jejicn nabíjení je přes odpor - pomalé a citlivé na elektromagnetické rušení.

I přesto má "open collector" své kouzlo na krátkýh sběrnicích můžete zapojovat výstupy libovolně k sobě a nic se nestane, dokud signál omylem nezkratujete na napájení - pak je průser - protože pokud se dolní ( jediný ) tranzistor ve výstupním obvodu otevře - velkým proudem shoří.....
OK nezbývá tedy nic než marnost že. Není to tak beznadějné - dokonale blbuvzdorný push - pull výstup se totiž nápadně podobná H-můstkům - driverům motorů, se kterými vám veliké zkušenosti. Kouzlo je totiž v tom, že pokud chcete mít push pull výstup "zkratuvzdorný" je nutné mít proudovou pojistku jak proti spálení horního tranzistoru ( zkratem na zem) tak proti spálení dolního tranzistoru ( zkratem na napájení ). A opět máme dvě možnosti - složitější, která spočívá v tom, že proudová pojistka měří proud který vstupuje i vystupuje do výstupních tranzistorů a pokud zjistí, že proud je příliš vysoký ohrožený tranzistor ( nebo oba ) vypne - tím se výstup dostane do stavu "vysoké impedance" a je ( většínou ) zachráněn. Velice hrubé blokové schémátko máte na obrázku kde ARB1 a ARB2 jsou obvody které měří proud a při "nadproudu" shodí svůj výstup na 0.

Tohle je ideální pokud máte výstupy, které musí dávat opravdu veliký proud a to můstky do motorů skutečně musí. Pokud budete něco v tomto stylu stavět tak se procvičíte ve stavbě "měření proudu na horní straně", "měření proudu na dolní straně", komparátorech a logice, která vypne oba výstupní tranzistory. Pak je ale jiná možnost - napájet celý výstupní obvod ze dvou proudových zdrojů - které mohou být různě složité od aktivních "proudových zrcadel" po obyčejné dva odpory omezujících "proud do zkratu". Na obrázku tedy vidíte výstupní obvod který je kompromisem mezi jednoduchostí a blbuvzdorností :
Jenom několik poznámek pro hnidopichy a tak vůbec :
  • Proboha - nesnažte se takto přes dva odpory zapojit procesor - jeho spotřeba se nahodile mění a tím by se nahodile měnilo napětí na něm.
  • Snažte se aby výstupní obvod byl co nejjednodušší - nejlépe ve formě oddělovací 74HC04 - která obsahuje 6 invertorů, ze kterých lze sestavit 3 neivertující výstupní kanály.
  • Zapojení je vhodné jen pro "nevýkonové" signály - nejlépe tam, kde na druhé straně je CMOS vstup s "nekonečným" odporem. Při větším odběru proudu než asi 2mA se mohou napěťové úrovně výrazně posunout.
  • Výstupní napětí může díky odporům a spotřebe proudu trochu plavat - a taky za určitých nepříznivých okolností - pravoúhlý vstup do tohoto obvodu může vést k prapodivným tvarům výstupního signálu - nutno vyzkoušet v konkrétní aplikaci.
A samozřejmě otázka k čemu je tam užitečný ( nezbytný ) ten kondenzátor a proč nemůže být "téměř nekonečné" velikosti třeba 1000 uF?



A vítězem se stává.... : poté co jsem článek dopsal a vyšel - rozvinula se kolem něj diskuse - vizte diskusi - a v ní čtenář pan Mariánek - měl nápad vskutku geniální do té míry, že jsem jej musel do článku dopsat jako "nejvidláčtější ochranu digitálních výstupů". Schéma jsem zde dopsal zejména proto aby budoucí čtenářové věděli - že toto je ten ideální bod mezi jednoduchostí a účinností. Vizte schéma nad odstavečkem. Tedy o co jde - povšimněte si že "ochrana" je čistě pasivní a tím pádem je dokonce obousměrná - to jest IN a OUT se mohou vzájemně zaměnit. Kouzlo je v tom, že C1 musí být takové kapacity aby byl přibližně stejný ( nebo poněkud větší) než všechny parazitní kapacity na cestě - uvedených 33pF je pro krátké programovací dráty v desítkách cm. Běda ovšem, pokud se najde vůl, který by tam dal nějakou "obrovskou kapacitu". Celá věc pak funguje takto - "rychlá komunikace" - přesněji rychlá složka komunikace alias "vyšší harmonické" signálu probíhají přes kondenzátor - ten taky nabíjí "parazitní kapacity" - pomalá složka signálu alias "stejnosměrná úroveň" jde přes odpor.

Když potom dojde k nebezpečnému zkratu - kondenzátor se v mžiku nabije - což digitální výstup vydrží, a zbytek proudu už je omezen odoporem R1 - tak geniální, že nechápu, proč mě to nenapadlo, zejména, když podobné finty používám pro "tvarování signálu" v analogové oblasti. Tento obvod můžete zapojit rovnou k pinu vašeho "milovaného Arduína" ovšem pozor - "disclaimer" z následujícího odstavce je i přesto stále platný....

Poznámka při druhém čtení - oblast ochrany výstupů před zkratem obsahuje "magické slovo ochrana" - tím pádem přitahuje jednak množství perpeťáků s jejich "vejvary z netopejra" a jednak přitahuje "Docenty z ČVUT", kteří konstruují zásadně dle ČSN/EN/DIN/ISO 000000 - 999999 a proto za posledních 30 let nepostavili ani blikátko. Takže mějte na paměti že "zkrat" v dnešní kapitole je připojení AVR ISP nebo jiného konektoru s napětím 5 ( 3-24V ) na druhý konektor obráceně - nikoliv zapojení tohoto konektoru do zásuvky na 220V nebo dokonce úder blesku do komína - velína - Temelína - tam se používají úplně jiné ochrany. A stejně tak obvyklý disclaimer - neříkejte na zkoušce u "Docenta z ČVUT", že "Kubáč psal" - toto je vidlácká elektronika domácí výroby - nikoliv kurs "inženýrem snadno a rychle" jasné ?!

Hovnopráce neboli Bullshit Jobs

24. listopadu 2015 v 5:45 | Petr |  Filosofování
František Nepil - spisovatel a rozhlasový moderátor měl za dob hlubokého bolševika pořad zvaný "Dobré a ještě lepší jitro". Každé ráno uváděl v rádiu minifejeton o životě a charakteristickým konejšivý hlasem nakonec všem popřál "Dobré a ještě lepší jistro".

Netvrdím ani náhodou, že jsem slyšel všechny tyto fejetony ( na první z nich jsem něměl ani věk ), ale rozhodně jeden z nich nemůžu vyhnat z hlavy dodnes. Tedy cituju nepřesně ale obsahově správně:
Míli posluchači - máme různé lidi, kteří dělají různé věci a podle toho dostávají různé platy. Takže si představte třeba prvoligového fotbalistu. Kdo potřebuje prvoligového fotbalistu ? Nikdo nepotřebuje prvoligového fotbalistu, a proto má fotbalista nejvyšší plat. Představte si třeba kardiochirurga. Kdo potřebuje Kardiochirurga ? Kardiochirurga už nějkteří lidé potřebují, a proto má kardiochirurg mnohem nižší plat než fotbalista. A teď si představte popeláře. Kdo potřebuje popeláře ? Všichni potřebují popeláře, a proto má popelář úplně nejnižší plat. Takže vám přeji dobré a ještě lepší jitro....

Je udivující, že něco takového prošlo komunistickou cenzurou, nicméně prošlo a zasilo to do mé hlavy červíka, který tam vrtá dodnes. Ba dokonce čím jsem starší, tím častěji na adresu práce ve zdravotnictví slyším věty typu: "Jak proboha můžete za tak důležitou práci žádat ještě výplatu ?!?!". A k tomu často ještě douška "To přece není povování ale poslání !?!?!" - vše špatně a jedna z příčin zdravotnického marasmu je právě v tomto.

Nicméně ne všechna povolání jsou stejně důležitá. Stávku řidičů autobusů byste poznali i pokud "bávem" jezdíte i na hajzlík. Naopak pokud by stávkovali "akreditační auditoři firmy ČIA" asi by to poznal málokdo, a pokud ano, tak výraznou úlevou a úsporou 100 - 300 tisíc ročně na každou špitální laboratoř, což nesvědčí o přílišném významu těchto buzerujících úředníků.

Do nedávna jsem se nad tímto fenoménem pozastavoval, aniž bych měl čas hlouběji ze zamyslet nad jeho příčinami, což za mě udělali jiní. V diskusích pod několika mými články se objevil odkaz na článek pro "zdatné angličtináře" zvaný Bullshit Jobs. Sice mám takový "Zemanovsko-Peroutkovský" pocit, že jsem něco podobného četl z pera Michala Kašpárka z Finmagu, který se stavěl spíše proti, ale "nemohu to najít" ( huráá tak přece - ZDE je přesný překlad ) , přesto cítím jako svou povinnost jednak na článek upozornit, a jednak pro ( anglickým ) jazykem nevládnoucím stručně tlumočit vo-co-go.

Britský antropolog David Graeber tvrdí, že k udržení chodu společnosti dnes stačí pracovní doba 15 hodin týdně. Takto málo práce by však lidem nechalo spoustu častu a společnost by mohla skončit ve zmatcích podobhých komunisticko-maoistickému "květinovému hnutí", které otřásalo západními univerzitami v 60 letech. Proto je potřeba všechny "řádně zaměstnat" - tedy lidi, kteří mají užitečnou práci je nutné nechat dělat jejich práci, aby si však příliš nevyskakovali, je třeba společenské hodnocení důležitosti jejich práce, alespoň srazit malým platem.

Pak máme velikou skupinu lidí, pro které ( užitečná ) práce není. Ty méně inteligentní ( a tudíž méně nebezpečné ) je možné nechat hnít doma na sociálních dávkách. Ty inteligentnější a nebezpečnější je však nutné zaměstnat za každou cenu. Ba dokonce jelikož tito "pseudopracující" jsou inteligentní, nemohou v sobě utlouct pocit zbytečnosti vlastní práce, proto je třeba je podplatit vysokým platem, aby se vydrželi tvářit, že "zpráva z jednání dozorčí rady" nějaké přikrádající korporace žijící z dotací EU je střed celé galaxie.
Poslední odstavec Graeberova článku bych si dovolil přeložit téměř doslova:
Pokud by někdo chtěl vymyslet systém udržující moc světového finančního kapitálu - těžko si představit lepší systém. Opravdu produktivní pracující jsou neustále ponižování a zenužíváni. Zbytek lidí je rozdělen mezi nezaměstanou menšinu, a většinu, která je ve skutečnosti placena za to, že nedělá nic - na pozicích, ve kterých se identifikují s vládnoucí třídou ve společnosti - a jejími "finančními avatary" - ale zároveň se v nich pěstuje nenávist k lidem, jejichž práce má jasnou a nepopiratelnou společenskou hodnotu. Je zjevné, že tento systém nebyl vědomě vytvořen, ale vznikl sám během století "pokusů a omylů". Přesto je jediným vysvětlením, proč navzdory pokroku v technologii nepracujeme jenom 3-4 hodiny denně.

Osobně bych dodal "robotickou poznámku" : Lehce nabyl, lehce pozbyl - díky "Moravcovu paradoxu" jsou Bullshit jobs extrémně snadno automatizovatelné. Můžeme se tedy dočkat zvrhlého systému byrokracie, kdy jedny počítače zaplavují jiné počítače neúčelným výkaznictvím a "analýzami" ? Možná. Na druhé straně si myslím, že tím bychom překročili určitou hranici, kterou i ti nejzaslepepenější hovnopracovníci v sobě mají. Tudíž celá koncepce "bullshit jobs" bude mít paradoxní vedlejší a nežádoucí - efekt v podobě umělé - společenskou poptávkou vynucené - stagnace vývoje počítačového softwaru a umělé inteligence. Současná epidemie "facebooků", "minecraftů" a "angry birds" je možná něco jako předehra takové stagnace.

V každém případě - KAŽDÝ nechť si POVINNĚ přečte český překlad zmíněného článku, ale jinak PŠSST - nikomu ani slovo - co kdyby se "analytici", "poradci" nebo "auditoři" přece jenom naštvali a zkusili nás přesvědčit o smylu svého bytí stávkou. Jako se k tomu chystají řidiči autobusů.

Je AVR ISP blbuvzdorný ?

19. listopadu 2015 v 5:01 | Petr |  Elektro
Jeden ctíhodný, leč tajný čtenář tohoto blogu mi psal : "Jak to vypadá se zatraceně kvalitním radiopřijímačem ?" který měl vyjít z mé dílny. Tak jsem mu smutně odpověděl - manželka je těhotná a je třeba zařídit spoustu věcí "než se to narodí". A pokud vedete divný život, je třeba zařídit i "divné věci", jako třeba učinit psa chovným, když už jste to slíbili chovatelce. Takže jsem "významnému čtenáři" odpověděl : "V prvním přiblížení je lépe předpokládat, že jsem s elektrem i roboty sekl - pro naprostý nedostatek času !" Týden poté co jsem si toto přiznal a písemně jsem to do mailu formuloval, se prudce zhošilo počasí a tím nastala obvyklá listopadová otázka : "Co budu dělat o vánocích" ? A to si pište že něco dělat budu, neb letos se mi podařilo - poprvé v kariéře - "mít vánoce jako školáci" - tedy na štědrý den ráno se vracím po noční směně, ale pak jdu do práce až v roce 2016.

Takže jsem se podíval po troskách toho co byla kdysi "dílna na roboty" a zjistil jsem, i přes tu bídu mám určitý přetlak "analogových bastlů" kterým "chybí hlava" - tedy mikrokontrolér. A jelikož "už jsem jako inženýři" co se "na škole" za Jakeše a Bilaka naučili 8051 a nyní ji cpou všudše, přestože je fatálně zastaralá. V mém případě jsem se naučil "holé AVR" ještě před érou "arduííína" a teď jej z lenosti cpu kam se dá. Takže potřeba která vyvstala je "NE-ARDUINO". Tedy mé srdce touží po desce s AVR, která by se dala zastrčit do kontaktního pole a dalo se s ni experimentovat.

NE že bych takové desky už neměl - ještě v dobách ručního kreslení plošných spojů jsem si vyrobil "bastldesku" dle Davida Matouška, která nejde zastrčit do kontaktního pole, pak jsem měl jeden "monstrózní projekt" Ne-Arduina, který nedpopadl, protože jsem měl tu šílenou ideu přeměnít 28 pinovou AtMegu8 na 56 pinový DPS, kde každý pin bude zdvojený aby bylo na kontaktním poli "více dírek se stejným signálem"

OK takže zanechme šílenství - reálné minimalistické technické specifikace budou AVR v DIL v patici aby se dal "spálený kus" vyměnit, dále stabilizátor 5V, krystal 16MHz ( nebo 8 ?? ), nutné filtrační kondy, ISP port, UART v TTL a jedna LEDka vysocesvítívá, nenápadně připojená přes velký odpor velikosti asi tak 10K, aby bylo alespoň čím blikat při ladění softwaru.

Tím je tak přibližně dán formát "NE-Arduina" - plošný spoj by neměl být výrazně větší než DIL 28, tím vzniká problém - jelikož se jedná o NE-Arduino - žádný bootloader ani UART to USB konvertor tam nechci a musí tam být poctivé AVR ISP. Klasický "10 pinový konektor se zahrádkou" typu MLW10G se tam patrně nevejde, přechod na 6 pinový ISP "se zahrádkou" moc místa neušetří takže tam bude muset být "holých 10 pinů v matici 2x5" a tím vyvstává možnost zapojit ISP opačně, a tím vyvstává i problém elektronické "blbuvzdornosti" - který jsme už jenou probírali.
Je tedy nutno předem promyslet, co shoří, pokud zapojím ISP port do programátoru obráceně. Ergo sledujme obrázek nahoře a můžeme si rovnou napsat tabulku "přepólovaného konektoru"

Pin Č:Funkce AVRTypFunkce ProgramátorTyp
1MOSIVstupGroudZem
2VCC5VMISOVstup
3NC-GNDZem
4GNDZemSCKVýstup
5RESETVstupGNDZem
6GNDZemRESETVýstup
7SCKVstupGNDZem
8GNDZemNC-
9MISOVýstupVCC5V
10GNDZemMOSIVýstup

Takže na první pohled je jasné, že "Norští študáci", kteří v pradávné době AVR zkonstruovali nečetli Kubáčovy zásady nepřepóloivatelného konektoru, protože pokud se podíváme na "přepólovanou" tabulku je jasné, že nastanou velké problémy - na straně programátoru vám pravděpodobně shoří všechny 3 výstupní piny, tj RESET, SCK i MOSI, které budou bez výjimky napojeny na zem, Naopak na straně AVR vám shoří pin MISO, který bude připojen na 5V z programátoru.
Čistě pro úplnost si rozebereme ještě 6 pinový AVR port, který vznikl později a třeba se konstruktéři "poučili" :

Pin Č:Funkce AVRTypFunkce ProgramátorTyp
1MISOVýstupGNDZem
2VCC5VRESETVýstup
3SCKVstupMOSIVýstup
4MOSIVstupSCKVýstup
5RESETVstupVCC5V
6GNDZemMISOVstup

Řekl bych že u 6 pinového konektoru jsou při obráceném zapojení škody výrazně menší - na programátoru shoří RESET a na straně AVR shoří MISO.

Poznámky pro šťouraly
  1. Než mi začněte nasazovat psí hlavu, že to mám celé blbě uvažte, že vstupy na straně AVR jsou výstupy na straně programátoru a naopak tedy MISO alias Master Input Slave Output je už podle názvu Output na straně Slave ( AVR ) a Input na straně master ( programátoru)
  2. Blbuvzdornost výstupních pinů digitální logiky výrazně závisí konstrukci driverů daných pinů - pokud bychom uvazovali že výstupy jsou typu "open collector" s pull up rezsitorem - jejich násilné připojení na zem by jim nic neudělalo a tím pádem by přepólování 10 pinového ISP ustálo "ne-arduino" beze ztráty hvězdičky. AVR a většina moderní elektroniky má výstupy typu "Push pull", takže tam hrozí, že shoří "horní tranzistor".
Sepisováním tabulek jsem zcela vyčerpán, takže kdo si vezme papír a tužku a navrhne "blbuvzdorný pinout" bude mnou veřejně pochválen. Hodnotí se i kreativní řešní - teď mě napadá, třeba využití toho jednoho nezapojeného pinu ( na kterém v dávné době byla signalizační LEDka) k odpojení ohrožených pinů - třeba. Za takové řešení bude pochvala ještě větší - možná i od ostatních čtenářů.

Další poznámka pro šťouraly - jasně, že vím, že pinout 10 pinového konektoru není náhodný a řádka GND a VCC na "sudých pinech" je tam kvůli "signálové integrity" alias kvůli odstínění interferencí mezi datovými vodičích v plochém kabelu - prosím nebuďte "inženýři" a berte návrh "blbuvzdorného pinoutu" jenom jako mentální cvičení.

Tolik tedy blbuvzdornost AVR ISP portu a pokud se stane zázrak, těhotenské nevolnosti, pes, přeměna "13 komnaty" ( jak se u nás označuje skladiště bordelu) - na regulérní dětský pokoj dovolí - očekávejte schémátko a plošňák alespoň na "ne-arduino", pokud ne na nedodělaná robotická čidla, která asi nedokončím nikdy !!!

ČSSR náš vzor ?

17. listopadu 2015 v 5:57 | Petr |  Filosofování
Nejsou to ani dva měsíce, co jsem jako zástupce "výboru ČSKB" byl na sjezdu naší Biochemické společnosti. Musím přiznat, že nejzajímavější okamžiky byly dva - ten druhý - byla přednáška Dr. Wahlstedta z firmy Labquality o organizaci laboratoří a celého zdravotnictví v jeho rodném Finsku, která jakoby vypadla z oka komunistickému zdravotnictví dle "Zákona o zdraví lidu" z roku 1966. Finové totiž nevědí, že takto je to špatně, protože to vymysleli komunisti ! Nebo ve Finsku to nevymysleli komunisti ? Ale třeba se Finové chytí za nos a provedou "zdravou soudružskou sebekritiku", aby se mohli inspirovat našim spoučasným zdravotnickým systémem - laskavým, spravedlivým a dokonale organizovaným, aby ani koruna neskončila v rukou zlodějů - žejo ?

Ten první a největší zážitek byl - veřejnosti nepřístupný - slavnostní oběd se zahraničními přednášejícími. Všichni kladli stejné otázky : "Máte dostatek chemiků ?" "Máte dostatek laborantů ?" "Máte dostatek doktorů ?" a odpověď byla unisono - napříč celou Evropou - "NE". Tak jsme Prof. Neumaierovi - šéfovi Německé biochemické společnosti - říkali - "Mysleli jsme si, že nedostatek pracovníků je věc chaosu v našem vzdělávacím systému ?" A on na to s německou solidností : "V tom to asi nebude, protože v Německu je vzdělávání zaběhlé a ustálené už 30 let a přesto nám v posledních letech chybí specialisti, dokonce i do velkých oborů jako je neurologie a chirurgie !"

Tak jsem se zasnil a prohlásil "Nedostatek pracovníků - jsme už jednou zažili - byl to příznak rozkladu komunistického systému". A hned jsem to přiblížil - v česku notoricky známým vtipem : Bilak si stěžuje Mao-Ce-Tungovi : "Chýbajů nám robotníci !" A Mao říká : "Pošlu vám dělníky. Kolik chcete ? 30 miliónů, 40 miliónů, 50 miliónů ???"
Na to se zahraniční hosté rozesmáli, ale pak jim úsměv zamrzl a zmíněný Dr. Wahlstedt se nervózně zeptal : "Ale cítíte rozdíl mezi demokracií a komunistickým režimem ?"
Takže dnes, v den nekulatého výročí převratu je otázkou k zamyšlení - v čem přesně je rozdíl ? Nebudu napodobovat stařecké členstvo KSČM, abych radikálně tvrdil : "Je to stejné, ba ještě horší !!!"

Možná by nebylo špatné vzpomenout Marxistický vývoj po spirále, která se stále vrací do stejného bodu, jenom na jiné úrovni. Takže už nemusíme uzavírat nevýhodné obchody s Kubou a hostit tu Arafatovy Palestince, neb nám to cestou RVHP nařizuje Brežněv, ale museli jsme zrušit žárovky, zavřít cukrovary a za chvíli budeme budovat Islámská ghetta, neb nám to cestou Evropské unie nařizuje Angela Merkelová ?

Možná by nebylo špatné vrátit se k Marxovu předchůdci - Georgu Wihlelmu Fridrichu Hegelovi a jeho "dialektickým triádám". Tedy ne vývoj po spirále, ale výchozí situace - TEZE - se prudce změní ve svůj protiklad - ANTITEZI - která se po jisté době opět změní ve svůj protiklad - SYNTEZI, která ale není identická s TEZÍ a obsahuje prvky obou předchozích. Jasné ?

Měli jsme první republiku, liberální kapitalismus, demokracii a svobodu. Pak přišly sezóny 1938 - 1989 a najednou jsme měli plánované hospodářství, a totalitu. Pak přišel další převrat a co máme dnes ? SYNTEZI, která zahrnuje prvky všech dosavadních režimů ? Tedy ne-plánované hospodářství, ne-totalitu, ne-nesvobodu a ne-cenzuru ? A mimochodem jaký je rozdíl mezi ne-totalitou a svobodou, nebo ne-cenzurou a svobodou slova ?

Zbývá jednodušší otázka Dr. Wahlstedta : "Rozeznáte rozdíl mezi současným a komunistickým režimem ?" Z ní pak vyplývá podstatně složitější otázka pro všechny : "Rozeznáte rozdíl mezi liberálním kapitalismem, svobodou, demokracií a současným režimem ?"

Poznámka při druhém čtení - ano jsem si vědom, že před 4 dny, šílení islamisti zabili 130 Francouzů - ale tím více je třeba bedlivě sledovat odkud jdeme a kam míříme. Francie před 30 lety taky byla idylická země téměř bez kriminality a se socialisty ve vládě....

Chemie pro šílence 60. Křeče

12. listopadu 2015 v 5:39 | Petr |  Chemie pro šílence
Dneska máme 60. "chemiky", takže bychom měli probrat něco "slavnostního" - bohužel jsem se do výkladu o svalech poněkud zamotal a tak po opakovaných žádostech veřejnosti musíme probrat tuto nepříjemnou kapitolu, kterou si snad poněkud zpříjemníme historickou exkursí.

Tedy paní Kubáčovou č. 1. jsem poznal v roce 1994 a za manželku jsem ji pojal v letech 1997 - 2004.
Paní Kubáčovou č. 2 jsem poznal v roce 2009, chodit jsme začali v roce 2010 a za manželku jsem ji pojal 20. dubna 2013. To je jenom pro časovou orientaci.

Z hlediska křečí je však důležitá následující historka : Z minulých chemiků je vám jasné, že svalová kontrakce se spouští vápníkem, který se vylije z endoplazmatického retikula - což jsou váčky uvnitř svalové buňky. Nicméně v poslední době máme spoustu pacientů - terminologií medicíny, která si nic nenalhávalá, bychom jejich stav označili za "hysterický záchvat". Pricnipem "hysterického záchvatu" je, že člověk ve stresu začne mít pocit dušnosti, proto začne zhluboka dýchat, tím se po čase unaví dýchací svalstvo a dýchání jde více ztuha - což milého hysterika utvrdí v tom, že jeho stav je vážný, proto dýchá ještě usilovněji, tím vydýchá z krve většinu oxidu uhličitého, kterýžto funguje jako kyselina. Krev se stane více alkalickou, tím klesne ionizace - alkalického - vápenatého iontu a pacient dostane křeče. Tím je jeho představa neodvratné smrti dovedena ke 100% jistotě.

Léčba takového stavu spočívá v dýchání do pytlíku, ve kterém se vytvoří vyšší hladina CO2 než v okolním vzduchu a tím křeče poleví, což pacienta uklidní a bludný kruh nadměrného "funění" přetne. Jelikož jsme "doba prolhaná" - "hysterický záchvat" není politicky korektní, proto se tento stav nazývá "neurogenní tetanie" - a navíc soukromě čekám, kdy ombudsmanka zakáže navlíkat funícím pacientům na hlavu pytlík, neb to porušuje jejich "lidská práva".

Při studiu této choroby si málokdo uvědomí ten rozpor - svalovou kontrakci spouští vápník, ale nedostatek vápníku spouští křeče ? Neměl by nedostatek vápníku spíše způsobit svalovou ochablost ? Přesně tento rozpor, který je důkazem že ( ojedinělí ) medici přemýšlejí nad tím, co čtou, se mnou přišla řešit budoucí paní Kubáčová č. 1. v květnu 1994. Tak jsem jí vysvětlil kde je pes zakopaný. Hladina vápníku uvnitř buňky v endoplazmatickém retikulu a vně buňky - v krvi jsou totiž dvě rozdílné věci a nízká hladina vápníku kolem svalové buňky vede ke zvýšení membránového elektrického napětí a tím ke snazššímu podráždění svalu a tím ke křečím.

To je hezké z vědeckého hlediska, ale z hlediska mého života - budoucí - paní Kubáčová č. 1. mi krásně poděkovala za vysvětlení otočíla se ode mně pryč, chvíli hrabala v kabelce a pak mi dala "za odměnu" citrónový bonbón s vysokým obsahem vitaminu C. Když se ohýbala pro bonbón do kabelky ležící na zemi, "nápadně-nenápadně" mi ukázala co nosí pod koženou minisukní - a to byl podnět, kterému jsem neodolal - viz odstavec výše.
Takže křeče mají milion příčin, které se neurologové snaží shrnout pod všezahrnující pojem "křečová pohotovost". Inženýrským pohledem je řízení motoriky od mozku po sval velice složitý systém se spoustou neuronů, jejichž synapsemi prochází signály, každý neuron má nějaký "práh dráždivosti" kdy podráždění okolními neurony vede k tomu, že neuron vypálí "akční potenciál" na další neurony. Navíc i svalové buňky mají svůj práh dráždivosti. Navíc "prahy dráždivosti" se v celém nervo-svalovém systému neustále nastavují podle signálu, který každý neuron zpracovává - tedy citlivost hodně drážděného neuronu klesá, citlivost málo drážděného neuronu stoupá. Mimo to mají na dráždivost vliv i "celkové vlivy" jako jsou hladiny neuro-modulátorů ( které nepřenáší přímo signál ), hladiny hormonů a dokonce i takové faktory jako odpadní produkty metabolismu, nebo toxiny bakterií.

Je tedy zjevné, že savčí nervo-svalový systém je složitejší než většina našich počítačů a softwaru a i v těch občas "přeteče buffer". Tedy obrazně totéž v biologické formě jsou křeče. Tedy drobná nestabilita celého systému se stala velkou nestabilitou spojenou s kmitáním regulačních smyček.

Když to rozebereme z technického hlediska jsou dva typy křečí. Při prvních opravdu "proměnná přeteče" a sval (obrazně) dostává příkaz "zvedni milion tun" nebo dostává příkaz rozumný, který ale sám interpretuje jako rozkaz maximálně se zatnout. To jsou tonické křeče, které dobře znají kuřáci, alkoholici, cukrovkáři ve špatném stavu, a spousta dalších marodů u kterých je "zvýšená křečová pohotovost". Při tomto typu křečí pomůže zaťatý sval vnější silou protáhnout - pokud máte křeč lýtka, postavte se na křečující nohu a sval "násilím" protáhněte - to aktivuje "svalová vřeténka" která hlásí do míchy "sval se může přetrhnout" což většinou resetuje "přeteklou regulační smyčku".

I po tomto resetu zůstává "křečová pohotovost" vysoká, takže každým dalším pokusem o stažení svalu může vzniknout nová tonická křeč - což by "cévaři", "alkoholici" i mnozí další mohli dosvědčit.

Druhý typ křečí není "z přetečení proměnné", ale z "rozkmitání smyček zpětné vazby" tedy sval se nekontrolovatelně stahuje a povoluje - tzv. "klonické křeče" - tedy část těla, kterou sval pohybuje se třese. V případě svalů nebývá postižený jen jeden sval, ale celé svalové skupiny v případě celá končetina, nebo dokonce celé tělo - jednoduché finty typu protažení svalu zde nefungují. Příčina klonických křečí je opravdu kmitání nervo-svalového řídícího systému a nejčastější příčinou takového kmitání je epilepsie: Při elipepsii je v mozku část tkáně, která je "elektricky nestabilní" a má tendenci se aktivovat a šířit patologickou - datovému procesingu nesloužící aktivitu neuronů do okolního mozku. Lidsky řečeno - okrsek neuronů se zblázní a stříli akční potenciály do mozkové kůry kolem - pokud epileptické "výboje" zasáhnou i motorické oblasti mozku ( téměř vždy ) vzniknou křeče kdy člověk upadne a mlátí sebou po zemi.

Svépomoc v takovém případě neesituje - pomoc druhým zajišťuje - zábranu úrazu, zajištění dýchání, a injekční aplikaci nějakého "oblbováku" nejčastěji ze skupiny benzodiazepinů. Epileptik pak bere méně silně působící atiepileptika dlouhodobě, ale jejich tlumivý vliv není úplně nulový, takže třeba studium s takovou léčbou je utrpení kvůli ovlivnění paměti a myšlení. Ve zcela krajním případě se "epileptogenní substrát" alias patologickké ložisko opreračně vyřízne a hotovo.

Paradoxní je že i opačně můžete přijít k epilepsii - v našem regionu jsou tisíce epileptiků - alkoholiků, kteří tak dlouho "v rauši" padali a tloukli hlavou do země, až jedno z pohmoždění mozku vedlo ke vzniku ložiska epilepsie. Samozřejmě kombinace tlumivých anitiepileptik s chlastem je lahůdka - jak pro mozek epileptika, tak pro doktory, kteřý řeší komplikace, do kterých takový pacient může spadnout.

Pro hnidopichy uvádím, že existují i křeče kombinované "tonicko-klonické". i epilepsie probíhé většinou tak, že po tonickém zatnutí celého těla následuje klonická "třepací" epizoda.

Jenom pro zajímavost - srovnání lidské a robotí motoriky jsem už probíral ZDE.

A jako druhá zajímavost dnešní obrázek pochází ze stránek právní kanceláře, která se Michiganu USA výlučně specializuje na žaloby na porodníky za porodní poškození děcka. Doktoři patrně trápí děcka schválně a rozhodně je lepší když ženská bez doktora porodí v lese - srnky a listí totiž nemají trestní odpovědnost.

Unfair play

10. listopadu 2015 v 5:02 | Petr
Díky ovládnutí Anglie Vilémem dobyvatelem v roce 1066 byly vždy Anglický a Francouzský královský rod spřízněné. Kupodivu to bylo zdrojem napětí, které skončilo nejdelším konflitem v historii lidstva - stoletou válkou, která formálně vypukla, když po smrti francouzského krále Filipa VI, který neměl mužské potomky - francouzská šlechta neuznala nárok na trům posleního mužského potomka celého rodu - anglického krále Edwarda III.

Osobně mě stoletá válka, stejně jako všechny konflikty před bojovým nasazením střelného prachu fascinují, zejména protože se plně ztotožňuju s výrokem Alberta Einsteina, který prohlásil "nevím jakými zbraněmi se povede III. světová válka, ale jsem si jist, že IV. světová válka se povede klacky a kameny".

Tedy 100 letá válka začala "bitvou u Křesčaku" 1346, ve které na straně Francouzů padl náš král Jan Lucemburský - otec Karla IV. Byl už slepý, ale odvážně jel do bitvy sevřen mezi 2 koni svých rytířů. Pozoruhodné je složení obou stran - tedy na straně Francouzů - perfektně vybavená, ocelovým brněním okovaná šlechta, Janovští střelci z kuše ( kušiníci ? jak se česky řekne crossbowman ? ) a vůbec nejmodernější válečná technologie doby. Na straně Angličanů - pár rytířů, pár obrněných pěšáků a několik tisíc lučištníků - což byli angličtí venkovani, kteří měli králem nařízeno každou sobotu trénovat lukostřelbu. Jenom tak na okraj - Francouzi měli početní převahu 3:1.

Výsledek bitvy - tragédie pro Francouzskou stranu - rytíři se zcela neukázněně hnali do bitvy Janovany vytlačili až na dostřel anglických lučištníků, když Janované - profesionální žoldáci - začali pod palbou ustupovat - sami Francouzi je zuřivostí pobili - pak se vrhli proti Anglickým liniím, kde ne oni, ale jejich koně byli postříleni lukostřelbou, předtím ale zvířata šílená bolestí pošlapala vice Francouzských rytířů než vůbec mohli Angličani zabít - ostatní byli částečně ušlapáni vlastními zadními řadami a částečně dobiti kladivy a sekerami, což byly jediné další zbraně, které angličtí venkovani s lukem měli.

V bledě modrém stejná byla bitva u Poitiers 1356. Jenom s malou změnou - po zkušenostech od Crécy ( Křesčaku) měli Franocouzi nařízeno bojovat pěšky, což šlechta neuposlechla, neboť to nebylo dostatečně "rytířské" . Dodnes se spekuluje zda luk mohl prostřelit brnění. Z této bitvy víme, že rytíři byli deštěm šípů naprosto nedotčeni - nikoliv však jejich koně, kteří postříleni šípy přinesli svým pánům smrt stejně jako u Crécy.

Zcela stejně proběhla i bitva - u Azincourtu 1415 - tam se proti Angličanům sešlo 40 000 Francouzů a převyšovali Aglické vojsko v poměru 5:1 - i tam to bylo zcela stejné - francouzsští rytíři odmítli poslouchat královského vrchního velitele, který byl z nižší šlechy než oni, vrhli se do boje, koně byli postříleni, jezdci byli ušlapáni - a v hadrách oblečenými anglickými vesničany - alias lučištníky - zemědělským nářadím dobiti.
Bitva u Crécy
Pokud se ptáte proč se v dneska v Paříži nemluví anglicky - tak bych jenom dodal, že s luky a šipy porazíte vojsko v poli, ale města a hrady jimi nedobydete - tak proto je Francie dodnes Francie. O tom, ale dnešní pohádka není. Ta je o šílené představě, že jedete do bitvy, kterou prohrajete, za pár let jedete znovu do bitvy, kterou prohrajete stejným způsobem, a pak ještě potřetí váš syn jede do bitvy a tu prohraje opět - zcela stejně.

Historické prameny naznačují, že Francouzi považovali za hlavní příčinu prvních dvou neúspěchů - nikoliv nekázeň a chyby velení v poli, ale nedostatek rytířského ducha a nedostatek motliteb před bitvou. Navíc středověká bitva byla opravdu rytířská záležitost - zajatý šlechtic poklidně čekal, až jej protivník "zpět prodá" jeho vlastní rodině. Což Angličani, kvůli nezvladatelným počtům zajatců nedělali - a hrubě porušilli středověké fair play tím, že zajatce - i přes obrovskou finanční ztrátu z ušlého výkupného - zabíjeli.

Ergo berte na vědomí, že motlitby ani lesklá zbroj sama o sobě nepomůže. A pak berte na vědomí, že standard chování v bitvě ( bohužel ) určuje ten - kdo má pravidla nastavena níže. Vítězí naopak strana s lepším velením, i když se z hlediska fair play chová jako prase. Úplně jako bych viděl mnohé válečné konflikty od I. světové války dodnes .....

Chemie pro šílence 59. Svaly 4.

5. listopadu 2015 v 5:39 | Petr |  Chemie pro šílence
Dnes musíme jít na věci od Adama - takže čtenáři neurověd vědí jak funguje lidská motorika - od mozkové kůry v přední části čelního laloku kde se plánuje motivace k pohybu a pohyb na vysoké strategické úrovni "musím zaplatit, co jsem prochlastal" až po střední čelní kůru kde se plánují detaily "uchop pětistovku" až po "gyrus praecentralis", kde se plánují detaily "přitlač ukazovák na palec" a kde sídlí "pyramidové buňky", které jsou přímo napojené na alfa-motoneurony v míše. Přitom je nutno poznamenat, že náš pohyb to jsou desítky tisíc naučených pohybových automatismů, kterých je tolik až vzniká iluze možnosti svobodného pohybu, o kterou člověk rychle přijde pokud dělá cokoliv na co ještě pohybový automatismus nemá ( výuka lyžování, bruslení, jízdy na kole, argentinského tanga, píchání nitrožilních injekcí, atd.... )

Doposud jsme vždy skončili u fráze a pak "alfa-motoneuron vyšle impuls do svalstva", což dneska rozebereme podrobněji. Bohužel se musíme ještě jenou vrátit k nervům. Nervové buňky mají na membráně záporné napětí o velikosti asi -80 mv. Informace se mezi neurony šíří jako "akční potenciál" - tedy pár milisekund trvají "spajk depolarizace" kdy membránové napětí skokem vzroste asi tak na +30-40mV. Pak dojde akční potenciál na synapsi, kde se jeho příchod projeví vylitím neurotrasmiteru, který otevře iontové kanály na druhé straně ( na druhém neuronu) - po membráně neuronu za synapsí se ale nešíří "digitální" akční potenciál ale analogová vlna depolarizace - která se sčítá s vlnami depolarizace od ostatních synapsí - a pokud v určitém místě membrány neuronu dosáhne napětí prahu, který je asi -50 mV "neuron vystřelí" akční potenciál, který se jeho axonem šíří na ostatní neurony. Kouzlo složitého datového procesingu je, že to není jenom aritmetická suma vstupů jako u umělých neuronových sítí, ale že opravdu hraje roli šíření vln depolarizace po komplíkovaném 2D-3D povrchu neuronů, takže celá věc má svoji časovou a topologickou alias prostorovou složku nesnadno popsatelnou nějakým vzorečkem. ( a to se jedná o jeden neuron !!! )

OK alfa-motoneuron má taky axon, který končí "synapsí" na svalové buňce tuto synapsi oznančují "staří klinici" jako nervo-svalovou ploténku. Jejím neurotransmiterem je acetylcholin a na svalové buňce už neprobíhá žádný datový procesing - takže akční potenciál příchozí vede k uvolnění takového množství acetylcholinu, že to automaticky vydráždí vlnu akčního potenciálu na svalové buňce. Akční potecniál se šíří po membráně svalové buňky alias "sarkolemě" až narazí na T-Tubulus. T-tubulus je místo kde povrchová membrána zanořuje se jako malá roura hluboko do nitra svalové buňky - tím se akční potenciál přenese do blízkosti aktino-myozinových fibril, kolem kterých je endoplazmatické - alias "sarkoplazmatické" retikulum - váčky plné vápenných iontů, který se na podnět z T tubulu vylije ze sarkoplazmatického retikula do cytoplazmy, kde se naváže na Troponin-C a aktivuje svalovou kontrakci. Jasné ?


Tohleto už jsme probírali předminule, ale je třeba to ještě rozvést - tedy na svalové buňce neprobíhají analogové a postupně zanikající vlny depolarizace jako na neuronech - ergo tam nefunguje tzv "prostorová sumace" podnětů. Zato na svalové buňce probíhá tzv "časová sumace". inžernýři by řekli, že svalová síla je na signálu alfa-motoneuronů "frekvenčně modulovaná". Tedy každý jeden akční potenciál z alfa-motoneuronu způsobí drobný záškub svalu. pokud další akční potenciál přijde ještě dříve než předchozí záškub povolí - vznikne nový záškub, který se "sumuje" s předchozím a svalové napětí se tím zvětší. Ergo při vysoké frekvenci se "záškuby sumují" tak že se to navenek jeví jako plynulý pohyb silou vyplývající s frekvence signálů z alfa-motoneuronu. JASNÉ ?

Pokud nejasné - vizte obrázek, kde je nahoře svalové napětí, uprostřed oscilogram elektrické stimulace a cifry pod tím jsou perioda v sekundách - jakože 0,5 - 0,02 sec mezi pulsy. Teď to snad nemůže být jasnější.

To bysme měli "časovou sumaci". Řízení svalstva na nízké úrovni má ale i prostorový aspekt zvaný "svalová jednotka". To je množství svalových buněk řízených jedním alfa-motoneuronem. Organismus alfa-motoneurony neplýtvá, takže velikost svalové jednotky je od 5-10 svalových buněk u okohybných svalů - což zajišťuje extrémně přesné řízení pohybu očí po 2000-3000 svalových buněk na jeden alfa-motoneuron u zádového svalstva, kde vlastně je důležité jenom dlouhodobě držet trup zpříma a na nějakou přesnost se tam moc nehraje.

Přitom je třeba poznamenat, že matička příroda je chytrá - "motorické jednotky" zajišťují maxímální míru redundance - takže těch 3000 svalových buněk není 3000 sousedních svalových buněk, aby zánikem jednoho motoneuronu vypadl celý úsek svalu. Svalové buňky v rámci motorické jednotky jsou umístěny "prokládaně" v celém průřezu svalu aby výpadek jednoho motoneuronu znamenal maximálně oslabení určitého úseku svalu. Přitom je třeba poznamenat, že ani příroda nedovede překonat vývojová omezení - jsme potomci žížal a doposud máme "článkované tělo" - viz žebra obratle atd. Takže je jasné, že motorická jednotka - větve axonu motoneuronu - nezasahuje mimo tělěsný článek alias "somit" - ve kterém leží v míše daný neuron - takže máme značnou redundanci "nervového zásobování svalu", ale jen v rámci toho co článkované tělo dovolí.

Předposlední pozoruhodná věc - havarujeme a přetrhneme si nerv, nebo se ožereme usneme venku v zimě na vlastní ruce - a způsobíme si "opileckou obrnu" - co se bude dít pak ? Sval samotřejmě ochrne, ale nervová vlákna začnou dorůstat rychlostí přibližně 1 milimetr za den. Až dorostou zpět - napojí se na původní svalové buňky - ale ne přesně tam kde před úrazem - jinak a dalo by se říci že náhodně. Kouzlo je v tom, že v rámci rehabilitace a pokusů o pohyb si mozek prostě zvykne na nové rozložení nervových vláken a přizpúsobí tomu pohybové sterotypy. Prostě - přehodíme robotovi kabely mezi levým a pravým kolečkem, on se cvhíli motá a "pak si zvykne" - zajímavá představa ne ?

Přitom uvnitř nervu - jsou "myelinové pochvy" a nervová vlákna - alias axony neuronů z míchy. Nerv regeneruje jedině pokud melinové pochvy i těla neuronů nejsou poškozeny. Pokud jsou - nerv nezregeneruje, svalstvo po čase zanikne a mění se ve vazivo, a pozoruhodné je, že zaniknou i "zbytečné" neurony v míše oddělené od svých svalů a a po jejich zániku odumřou i "zbytečné" pyramidové buňky alias motorické neurony v mozkové kůře. Takže například utětím ruky - časem zmizí celé nervstvo, které ji řídilo (aby nebylo zbytečným zdrojem nestability mozku).

Úpně poslední inromace - skočíme do mělké vody a polámeme si hrudní páteř - v tom případě veškeré příčně pruhované svalstvo pod místem úrazu se už nikdy nehne. Vozíčkáři paraplegici - jsou často od prsních bradavek dolů nepohybliví - až na dvě výjimky - hladké svaly - střeva, žaludek, močový měchýř řídí "Nervus vagus" hlavový nerv, který se téměr vždy zachová. Druhá výjimka - kromě mozkem řízeného "pyramidového" systému existuje i "extrapyramidový systém" který je i na úrovni míchy - ten bez mozku není schopen pohybu řízeného vůlí, ale alespoň zachovává svalový tonus - což klinici označují jako "spastická obrna" - jakože vozíčkář končetinami nehne, ale svalstvo je mírně "zaťaté".

Pokud havarujete na motorce a zlomíte si krční páteř - pak jsou z vás kvadruplegici - jedinci, kteří většinou mají "chabou obrnu rukou" svalstvo je ochablé - neb tam je mícha zničena, včetně extrapyramidových okruhů a "spastickou obrnu nohou" - neb tam je mícha nepoškozena, avšak bez spojení s mozkem - a jediné, co vás drží na živu je "brániční nerv" alias "nervus phrenicus" který se odděluje z míchy vysoko v krční páteři a většinu zůstane nepoškozen a může řídit bránici, která zajistí alespoň dýchání. To je taky důsledek "článkovaného těla" kdy bránice se u embrya v děloze vyvíjí v oblasti hlavy a až s uzavíráním hrudní a břišní dutiny se přesune, tam kde ji máme v dospělosti, přitom si "své nervy táhne s sebou".

Zajímavé ne ? Tímto je seriál o svalech ukončen - očekávám dotazy, co jsem zapoměl, protože v tom kvantu informací mohl jsem přehlédnout nějakou věc, která mi připadá elementární, avšak není - jako třeba celá otázka svalstva.

Pyramida postavená na špičku.

3. listopadu 2015 v 5:02 | Petr |  Filosofování
Hádejte které je nejdůležitější oddělení ve špitále ? Chirurgie ? ARO ? Moji čtenářové tuší že je to "Oddělení zdravotních pojišťoven" - kde se vezme výkaznictví - o tom, co se s pacienty skutečně udělalo a prožene se obrovským počítačovým "generátorem lží" aby se z toho vyrobila fikce, kterou "zkousne pojišťovna". Smrdí vám to podvodem ? To není správná představa - spíše si to představte jako střet principu "nepracovat zadarmo" který hájí špitál a prinicipu "udělat to musíte, ale účtovat to nesmíte" který tvrdě prosazují zdravotní pojišťovy.

I měli jsme ve špitále jedno takové oddělení, kde byly 3-4 šéfové - 30 leté inženýrky ekonomie na jehlovém podpatku - ty šéfovaly 2 bakalářkám - rychlostudovaným tetinám kolem 50 let ve flekatých kostýmech od Vietnamce, ale "generátor lží" uměla obsluhovat a s pojišťovnami se dorozuměla jenom jedna paní v modrém silonovém plášti - které zase šéfovaly ty 2 tetiny.

Bylo jasné, že pokud jste něco potřebovali a volali jste kterékoliv ze 6 šéfových - "nikdy to nedopadlo" - dokud vám nezavolala ta paní "úplně dole" a s tou jste se domluvili snadno a hned. Tudíž neodvratně, a bez zlého úmyslu, došlo jistým "sporům o autoritu", které způsobily, že všechny ty manažerky tu ubohou paní neustále "řídily" a "úkolovaly" - až se tato naštvala a odešla za několikanásobek peněz k mému druhému zaměstnavateli, kde se s ní zdravím dodnes. A můj první zaměstnavatel ? Tomu zůstaly všechny ty "manažerky" které uměly "problém prezentovat" - nikoliv však problém řešit. Dost průser u špitálu, který vykazuje péči za 100 mega měsíčně a tuto sumu potřebuje opravdu obdržet - ne ?


Od té doby tomuto typu "organizační struktury" soukromě říkám "organizace typu pyramidy postavené na špičku". Připadá vám to absurdní ? Uvědomte si, že je moderní doba. Jsou některé tradiční firmy, kde snad poznáte kdo má význam pro provoz a kdo ne - například u Světlíků ve Vítkovických železárnách se můžete každého zeptat, kdy naposledy držel ( služebně ) ocel v ruce - což vám může být orientačním vodítkem. Pak ale máme spoustu firem, kde "řízení kvality" a "nastavené procesy" zamlžily smysl i strukturu firmy do té míry, že je těžké určit, který WORDovský soubor na serveru je důležitý neb obsahuje třeba "chorobopis" a který se tváří jako mnohem důležitější, ačkoliv obsahuje jen nějaké postradatelné "dřistoprdy", sepsané mladou inženýrkou na jehlovém podpatku.

Stále nevěříte - tak poslední příklad - máme v Místku na ulici 17. listopadu 2262 hypermarket Albert - krásný - plný plakátů a reklam vytištěných 4 barevným offsetem na křídovém papíře, které jistě nebyly laciné, navržené špičkovými pražskými, nebo možná dokonce holandskými reklamními kancelářemi, které jistě taky nebyly zadarmo - vše je "hyper" a dokonale vymyšleno - až na drobný detail - nakupovat tam nelze - neb nejsou pokladní. Tedy zmámeni reklamou naložíte plný vozík a pak stojíte v nekonečné frontě před 2 slečnami u pokladny, které obě vypadají na nervové zhroucení - a za pár týdnů půjde jedna na nemocenskou a druhá otěhotní....
Dokonce jsem zažil jak nepříčetná baba - zákaznice - křičela na "lokálního manažera" a místo vysvětlení dostala "osobní dotazník" na místo pokladní se slovy "nestěžujte si a příjďte pomoct". ;-)))

Pozoruhodné - vědí to hypermanažeři hypermarketu ? A vůbec kolik je v "celém systému" prodavaček a kolik je "poradců" na management a markteting ? A pak nepříjemná otázka - kolik jsou náklady na platy jedněch a druhých. Vůbec bych se nedivil, kdyby toto byla pyramida postavená na špičku jak vyšitá.

Prostě postavte se na náměstí kdekoliv v česku a udělejte otáčku kolem dokola - sami uvídíte příkladů nespočítaně - od úřadů plných úřednic s jedinou otevřenou přepážkou - po špinavé ulice, nebo mnoho hodin pokaděné dědky ve zdravotnictví - protože ( na práci ) "nejsou lidi" a co je horší "na práci" nejsou ve firmách ani peníze ! Divné že ?