Nekorektní blog Petra Kubáče na Blog.cz

Přestože metamfetamin známý na drogové scéně jako pervitin objevili Němci - jeho drogový potenciál jsme na 100% využili až my Češi, a dodnes jsme největšími producenty této drogy v Evropě. Od 60. let do léta 2004 jsme měli i fabriku na výrobu suroviny - pseudoefedrinu. Ta byla v Roztokách u Prahy a její management vždy tvrdil, že ani zrnko pseudoefedrinu se nedostane na drogový trh. Realita jak vždy - byla poněkud jiná a znalci prohlašují, že za doby kdy fabrika fungovlal fungoval i "drobný pododmní prodej" zaměstnanci nakradeného pseudoefedrinu a cena byla kolem 50 korun za gram.

O ceně kradeného pseudoefedrinu nevím nic, ale průnik pseudoefedrinu z této fabriky na drogovou scénu mohu potvrdit i z Ostravy. Tato fabrika totiž v srpnu 2003 vyhořela a dodnes vzpomínám, že to byl nejhorší léto mé kariéry, protože na nočních službách chodili 2-3 pervitinisti v abstinenčním syndromu, protože nemohli nikde "sehnat peří".

Takže fabriku v červenci 2004 definitivně zavřeli a od té doby si žijeme v idyle ? Bohužel nikoliv - paraleleně s výrobou z nakradeného pseudoefedrinu běžela v česku vždy výroba z pseudoefedrinu, který je součástí různých léků, kterých je v česku registrováno alespoň 50. Jen tak po paměti Modafen, Nurofen Stopgrip, Coldrex a celá skupina těchto léků, které mají "léčit (???)" chřipku.

Nastal čas na nějaké počty. Velký 24 tabletový Modafen stojí +- 170 korun, je v něm 24 * 30 = 720 mg pseudoefedrinu, ze kterého se získá téměř 700 mg pervitinu, který na drogové scéně stojí +- 700 korun. 700 mg pervitinu je 1-10 dávek podle "stupně zfetovanosti" narkomana.

Jelikož výroba pervitinu běži u nás naveliko - vždy mi vrtalo hlavou jak vypadá následující situace. "Vařič" perivitnu příjde do lékárny a prohlásí "chci 20 balení Modafenů". A lékárník nehne brvou a začne štosovat krabičky.

Když se u nás objevily řetězce lékáren typu Dr. Max - farmaceuti řvali jak divá zvěř, že to je ohrožení pacienta - úpadek etiky jejich profese a kdoví co ještě. Prodej surovin pro drogovou výrobu je ale zjevně OK.

Abyste si nemysleli, že přeháním schválně si zadejte do BINGu prostou dvojici slov "lékárník pervitin" uvidíte co se na vás vyvalí. Už jednou jsem psal, že situace ve farmacii je velice pochybná a "léky smrdí". Teď musím jenom zopakovat - lékárníci jsou zvyklí na velké prachy a prachy (zejména ty velké) jak víte "nesmrdí".

V roce 2009, kdy byly noviny plné ptačí a prasečí chřipky se ministerstvo zdravotnictví pokoušelo pseudoefedrin úplně zakázat (jako v mnoha civilizovaných státech), nebo léky z něj vydávat jenom na předpis. Jako vždy se zvedla nevídaná mediální vlna, kdy dokonce Blesk psal "Nehoráznost : prasečí a ptačí chřípka za humny a vláda ruší léky na chřipku !!".

Zbývá tedy poslední otázka - "léčivé účinky" pseudoefedrinu na virózy a nachlazení. Pseudoefedrin má mírné stimulační účinky a snižuje otoky sliznic. Na samotné viry - tedy na příčinu choroby nemá pseudoefedrin absolutně žádný vliv. Z jistým zjednodušením lze říci, že čaj s rumem má na přežití chřipkových virů ve vašem organismu stejný, nebo možná větší vliv jako pseudoefedrin.

Jak už jsem psal mnohé země pseudoefedrin zakázaly - příklad : USA, Austrálie, Mexiko, Nový Zéland, Kolumbie, Velká Británie - asi se chudáčci chystají vymřít na chřipku. A u nás - to bude stejné jako vždy - tedy "neměň nic co narušuje zavedené finanční toky". Fetující školáci jsou sice problém, ale splátky na vilu a bavoráka mají přednost.

Poznámka při druhém čtení - přeji spokojený (a nezfetovaný) nový rok.

Jelikož je už stejně po vánocích, doufám, že mě moji čtenářové neproklejou, že barevnou hudbu pro dětičky jsem stále nedokončil - nebyl totiž dostatečný tlak, neboť bratrovi dětičky onemocněly a zůstávají doma.

Proto mám dnes na mysli jistou změnu stylu práce, které jsem v poslední době svědkem. Je totiž velice zajímavé, jak drobné změny " v realitě " mají dopady na jiné části stejné reality. Takže abych nenudil - můj "cyklus výroby elektroniky" má pro jednoduché obvody fungující "na první ťuk" tuto posloupnost :

Vtip je v tom, že v poslední době se tento zavedený postup několikrát zasekl - nejčastějí na tom, že se pohybuju v oblasti obvodů s vyšším obsahem "černé magie" kde prostě jenom tak postavit obvod na kontaktním poli a předpokládat, že bude fungovat nelze. Proto jsem se dlouho ošíval a bránil se myšlence stavět elektrické obvody stylem "dead bug".

Mezitím jsem se pohádal s otcem a odesl si od neho prostředky k výrobě DPS. To že máte připravené fotocitlivé desky pod stolem "u nohy" je prostě příliš svůdné. Takže místo dead bug jsem začal vyrábět "prototypové desky" s jednoduchými obvody. Při té příležitosti bych se měl zmínit o "rychloroutování" DPS, ale to je téma na samostatný blog. Vtip je v tom, že nyní nechápu, proč jsem se tomuto postupu léta bránil, protože :

Samozřejmě nepíšu o tom, že na kontaktním poli má obvod tendenci "ukýt se pod vrstvou bordelu" tvořeného pozohýbanými vývody pasivních součástek a pomocnými dráty. Nemluvě o náhodných zkratech mezi nimi. Obrazně řečeno - obvod na kontaktním poli se maximální silou "snaží nefungovat" zatímco obvod na DPS se "třese, aby se mohl předvést" v pozitivním světle.

Jinými slovy - delší cesta vede rychleji k cíli - psal jsem to mnohokrát, akorát jsem opakovaně šokován, kde všude to funguje. Tedy abych se pochlubil - na obrázku máte touto technologií vyrobený "logaritmický zesilovač".

A jako dokumentaci "snahy obvodů fungovat" - je zde excelovská tabulka s grafem - skutečně naměřené logaritmické odezvy (hodnoty vstup a výstup jsou v milivoltech). Pracovní frekvence byla 100 KHz. Pak jsem přepl vstup na mikrofón a pískal do zesilovače flétnou - podle osciloskopu by bylo skutečně zajímavé si výstup poslechnout - třeba i k tomu se dostanu.

Zbývá už jenom tradiční rada pro blondýny : Nezapomeňte, že výprodej po vánocích je na spadnutí - je na čase dát kontu vašeho miláčka poslední ránu z milosti.

Jestli máte pocit, že vidláci se zvrhli do výkladu velice podobnému elektu na průmyslovce, tak se velice pletete. Problém je totiž v tom, že udělat mizerný obvod s pár součástkami, nebo průměrný obvod s milionem blbostí není problém, problém je v tom vyrobit něco ucházejícně fungujícího s pár komponenty. Drobný problém takových obvodů pak je v tom, že člověk se podívá na schémátko, které je jednoduché a jasné a řekne si - proč, pro boha, nad tím "dědek" bádal tak dlouho ?

Takže právě nyní se naplnilo mé před-předminulé tvrzení, že budeme potřebovat znát "zesilovače se společkou bází". Problém vidlácké elektroniky je v tom, že pokud pracujete s megahertzovými frekvencemi (kde se nedají použít rozumně dostupné operační zesilovače) máte neustálou nouzí o napěťové zesílení.

Jednou jsem ze soufalství vyhlásil mezi borci na HW-Listu, kteří se tváří, že mají elektroniku v malíčku, soužtěž kdo vymyslí obvod, který má největší zesílení na jeden použítý tranzistor. "Nejlepší" konstrukce měly napěťové zesílení kolem 40x na jeden tranzistor a - upřímně - v životě bych je do robota nedal, leda bych měl v úmyslu postavit robota, který díky kmitajícím čidlům funguje jako sebevražedný atentátník.

Takže opáčko - zde máme "nejubožejší lidstvu známý tranzistorový zesilovač'.

A zde "divný zesilovač se společnou bází".

A teď je spojíme dohromady - nikoliv ovšem klasickou cestou metodou Výstup - oddělovací kond - vstup ale prostě je slepíme "nad sebe". Doufám že vidíte "se společnou bází" zapojený Q1 a "nejubožejší" Q2.

Takže tohle je onenn "magický" kaskódový zesilovač. Od "tatínka nejubožejšího zesilovače" se společným emitorem mu zbyly některé negativní vlastnosti jako je (téměř) nulový vstupní odpor a výstupní odpor roven R1. Na druhou stranu má napěťové zesílení kolem 80 a frekvenční pásmo (tak jak ne nakreslen) 1KHz -100 MHz !!!. To jsou parametry, nad kterými byste se opravdu zapotili pokud byste je měli dosáhnout pomocí dvou tranzistorů jakkoliv jinak.

Pokud bychom jenom očkem nahlédli "v čem je pes zakopaný" tak je to v tom, že napětí v kolektoru Q2 je téměř konstantní a tudíž R3 je jen velmi slabá zpětná vazba. Díky tomu se prarazitní kapacity uvnitř Q2 nemusí opakovaně nabíjet a vybíjet a Q2 je tím páden neobvykle rychlý. Na druhé straně negativní vliv zpětné vazby na zesílení Q1 je omezen zkratovacím kondenzátorem C1 tudíž napětí do báze Q1 je téměr konstatní a vliv prarazitních kapacit Q1 je taky minimální možný.

Jinak kaskódové zesilovače jsou opět tak trochu "zlaté tele" moderní elektroniky, protože je velmi snadné je vytvářet na čipech integrovaných obvodů, takže literatury je kolem nich spousta, ale na rozdíl od ostatních "zlatých telat" se nemusíte bát je použít, neboť díky systému zpětných vazeb uvnitř jsou značně "blbuvzdorné" a díky obrovské rychlosti tohoto zesilovače i značně odolné proti rozkmitání. Že neusí být jenom jednostupňová kaskóda vidíte na obrázku nahoře - zesilovač pro vysoká napětí (vyšší než napětí kolektor-emitor kteréhokoliv z použitých tranzistorů).

Už dlouho jsme neměli oblíbené "okénko pro šílence" též zvané "všechno tak nějak souvisí se vším". Takže tady je - pokud C1 (kond do báze "horního" tranzistoru) místo na zem přípojíte na zdroj druhého signálu bude vám kaskódový zesilovač fungovat jako primitivní mixér - podobný "Dual gate mosfetu". Vlastnosti takového mixéru ovšem nejsou nic moc, takže se můžete pokusit jej vylepšit tím, že jej zapojíte jako diferenciální pár zesilovačů. A jak tak budete motat dráty - vyvstane problém co s čím vlastně diferenciálně spojit. Tak ze zoufalství přijdete na princip "všechno se vším" a tím pravděpodobně skončíte u starého známého Gilbert cell mixéru (viz horní obrázek), protože to je způsob jak pan Jones (nikoliv pan Gilbert) na to přišel.

Jsem zcela vyčerpán, zbývá jenom tradiční rada paní Kubáčové novomanželkám - pokud váš manžel je právě v konstrukčním zápalu a žádá po vás cokoliv - sponku do vlasů vatičku do ucha, odličovací tampóny, lak na nehty, menstruační tampón - nebo cokoliv jiného dejte mu to neprodleně a nepátrejte k čemu to potřebuje - jestli nemáte pozitivní vztah k žíravinám a těkavým rozpouštědlům - zjistíte, že není cesta jak se nedozvědět něco šokujícího, co se vám bude zjevovat ve snech (nebo na desce kuchyňské linky) ještě dlouho....

Angelina Jolie si nechala uříznout obě prsa, neboť její máti umřela na rakovinu prsu v 56 letech a u ní samotné se genetickým testováním zjistil gen BRCA1, takže bylo jasné, že byla geneticky "naprogramována" následovat svoji máti do truhly přibližně ve stejném věku.

To je skvělá stránka genetického testování - de facto - se dovíte se svůj osud. Stinnou stránkou genetického testování je, že i jiní se mohou dovědět váš osud. Zdravotní pojišťovna vás nepojístí, neboť máte gen pro "drahou chorobu", z práce vás vyhodí, neb tuší, že budete často marodit atd. Pro příznivce scifi dopručuju, místo literatury, film Gattaca, kde celá společnost se dělí na "geneticky bezvadnou" vyšší třídu a "geneticky méněcenný" plebs.

Tudíž pro genetické testování lidí platí přísná pravidla, kdy musíte být řádně "poučen" podepsat "informovaný souhlas" jsou mimořádné požadavky na utajení a důvěrnost výsledků atd. Jenomže to bychom nebyli v česku, aby se tento systém v některých případech poněkud "nezvrhnul".

Takže je to měsíc zpátky, co mě starší kolegyně šokovala větou : "moje těhotná dcera nebude žalovat gynekologa, jenom protože už s ním má domluvený porod". Tak jsem se ptal na detaily a dověděl jsem se toto :

Zdejší zaostalý východ objíždějí "specialisti z Prahy" a za patřičnou úplatu "motivují" gynekology k tomu aby jim dodávali vzorky krve pacientek na genetické testování. V tomto konkrétním případě se jednalo o testování genů na tzv. Leidenskou mutaci faktoru V - což je genetická porucha krevní srážlivosti, která může u postižených vést ke vzniku sraženiny v mozku (čímž vznikne mrtvice), v srdečních cévách (čímž vznikne infarkt), v placentě (čímž dojde k potratu), nebo kdekoliv jinde. U těhotných je tohle riziko ještě mnohem větší, neboť plod je cizí tkáň ve vlastním těle a placenta je velmi agresivní - de facto nádorová tkáň - která s velikou oblibou nahlodává cévy matky (aby zajisitila výživu plodu).

Řeknete si - to je přece skvělé že "experti z Prahy" bojují o zdraví prochlastaného chudého východu ne ? Celá věc má jen nekolik drobných problémečků :

Globálně řečeno - proč se rozčilovat - hlavně když "prachy tečou" - vzhledem k tomu, že platby pojišťoven za takové testování běžně dosahují 5-20 tisíc tak tečou nemalé. Tak jenom až vám bude doktor vysvětlovat, proč na něco, co je zjevně rozumné "nemáte nárok" - tak abyste věděli, že sádrokartonové vily kolem Prahy prostě musí růst, i kdyby na chleba nebylo ....

Poznámka při druhém čtení : ani jsem si neuvědomil, že tento článek vyjde o Vánocích. Takže Veselé vánoce a ještě vzkaz Ježíškovi - mně nemusíš nosit nic, ale prosím, prosím, přines všem chamtivým gaunerům tolik peněz až se zalknou a bude pokoj....

Tedy jistě tušíte, že jelikož se u mně exacerbovala choroba jménem "logaritmické" zesilovače, tak ani dneska se návodu na barevnou hudbu pro dětičky nedočkáte. Nicméně, když jsem se zmítal v záchvatech "logaritmického šílenství" najednou mně napadlo - proč proboha pořád stavím děliče napěti na kontaktním poli s rizikem chyby - proč ještě nemám postavený mnohastupňový útlumový článek alias Atenuátor.

Takže de facto atenuátor mám ale ten pochází z dob, kdy jsem zaměřoval "nepřátelské vysílače" je jednostupňový a snaha byla aby měl útlum alespoň 60 dB což se patrně nepovedlo - a navíc tento atenuátor je zaměřen na VF kmitočty Nyní nastala úloha vyrobit atenuátor pro frekvence mých čidel - tedy 0-15 MHz v pohodě stačí.

Tedy jsem zasedl ke KiCadu a vytvořil 6 stupňový PI atenuátor - alias tedy útlumový článek - idea byla taková, že pro testování logaritmických zesilovačů bude nejlepší mít útlum přes 6 dekád tedy 1V - 1uV (takový útlum stejně nelze dosáhnout protože vám signál začne prosakovat). Pak jsem ale došel k jinému názoru - poslední stupeň udělám jako útlum 10 decibelů. Tedy mám 5 stuňů, které každý zeslabí napětí signálu 10x a jeden který zeslabí napětí 3.16x - což výborně zapdá do mé oblíbené vidácké řady E2 která sestává z hodnot 1, 3.3, 10, 33, 100, 330 atd... Výstřižek ze schémátku vidíte na obrázku nahoře - jeden 20 a jeden 10 dB stupeň.

Dostáváme se k tradiční kapitole "ďábel se skrývá v detailech" - Tedy:

Jestli i přesto máte o stavbu zájem - celá dokumentace ve formátu mého milovaného KiCadu je na ULOZ.TO ZDE.

Zbývá už jenom tradiční rada pro blondýny - pokud se vám líbí modrá barva desky na prvním obrázku - tak vězte, že to je lak na nehty AVON Arctic Water - taky kvůli tomu byl u nás jeden víkend sexuální abstinence, ale jinou barvu jsem doma v rychlosti nenašel...

Opět musím své čtenáře zklamat, jestli po minulé anonci čekáte na návod na LEDkovou barevnou hudbu pro dětičky - tak čekáte marně. Jak už jsem minule naznačil tak jsem v barevné hudbě použíl (svého druhu) Limiter / Logaritmický zesilovač a tím u mně opět propukla choroba jménem "logaritmické zesilovače" v plné síle.

Jestli jste dlouhodobí čtenáři mého blogu parně znáte tento a tento článek na dané téma a tudíž právě přestáváte číst, protože víte, že se šílencem nemá smysl diskutovat a ani jeho výplody poslouchat. Pokud vydržíte ještě jednu větu pokusím se vás přesvědčit že moje "logaritmická choroba" směřuje k něčemu užitečnému.

Tedy teoretický úvod pro ty, kdo nečetli mé starší články : Jestli má robotické čidlo, které vysílá signál a příjímá odraz - zvládat vzdálenost řekněme od 0,5 do 5 metrů - což je poměr vzdáleností 1 : 10, jsou celkem dvě možnosti jak to udělat. Buď zcela ignorovat amplitudu odrazu a prostě všechno zesílit do limitace, nebo se musí vyrovnat s poměrem intenzit signálu 1: 10000. Důvod je v tzv. "radarové rovnici", která říká, že intenzita odrazu klesá se čtvrtou mocninou vzdálenosti.

Nikdy by nemělo upadnouti v zapomenutí jedno zásadní pravidlo manželství: dávati se musí pomálu, zřídkakdy, a hlavně s nechutí. Jinak by se mohlo přihoditi, že manželství stane se místem pro ukájení živočišných tužeb. Moudrá nevěsta nikdy nedovolí, aby její muž viděl její tělo neoblečení, a nikdy nedopustí, aby on ukazoval své vysvlečené tělo jí. Pokud se sexu nejde vyhnouti , jest nezbytno , aby se provozoval v naprosté tmě. Spousta žen považuje za rozumné a užitečné nosit silnou bavlněnou noční košili a manžela oblékat do řádného pyžama. Noční úbory si manželé obléknou každý v jiném pokoji a při pohlavním aktu si je nemusí svlékati, tudíž dojde k nejnutnějšímu a nejmenšímu odhalení těl. Chytré ženy mají v zásobě novou a lepší metodu, jak odmítnouti a odraditi manžela s jeho milostnými návrhy. V tomto ohledu se použíti dá předstíraná nemoc, ospalost či bolesti hlavy. S úspěchem se setkávají také večerní hádky, škorpení, popichování, sekýrování a hašteření zhruba hodinu předtím, kdy obvykle započíná svádění. Dobrá manželka může čekat, že do konce prvního roku manželství se jí podaří snížit častost intimních sblížení na jedno týdně a do konce pátého roku svazku manželského na jedno měsíčně.

Když si koupíte jakýkoliv "lifestylový" časopis ať "pro pány" nebo "pro dámy" vždy z jeho stránek přímo teče hypnotizující manipulace - kup si kup si - babička by řekla - "hamty hamty hamty ať mám víc než tamti". Paradox této "hypnózy" je v tom, že na stránky časopisu se nedá napsat - kup si hromadně vyráběné zboží, prodávané 5x dráž jako "značka", protože šéf britsko-číského S.R.O.čka potřebuje novou jachtu. To by fakt nešlo, tak je potřeba ubohost moderního konsumerismu poněkud "navonět" a začít používat hesla "Express our individuality" nebo "Ukaž svůj jedinečný styl".

Já jakožto asociál na okraji společnosti, jsem ovšem s tímto přístupem měl od děcka jistý problém. Ten problém spočívá v charakteru současné společnosti a hlavně výroby. Buďte si jisti, že na cokoliv v obchodě sáhnete (a to i v těch drahých) má po světe desetitisíce až miliony "kopií" nebo vlastně "originálů" - tedy výrobků stejného typu, které sjely z pásu ve stejné fabrice, často i stejný den. Nápadné to bývalo u mobilů Nokia a nyní u výrobků Apple obecně - firma prohlašuje své zboží za "výrobky pro silné individuality" a přitom se akcionářům chlubí miliony - naprosto stejných kusů - které vyrobila a prodala.

Takže idea "individuality", která se dá koupit je jen iluze. Paradoxně, kdyby babina důchodkyně, nebo dokonce já - jsme prohrabali dno skříně a co tam najdeme navlíkli na sebe - patrně budeme více "individuální" než "stajloví guruové", kteří jsou de facto jen hlásné trouby konzumní společnosti. Myslíte si že je to blbost - že vy jste ten správný "nezávislák a individualista" který má jen několikery boty "Martensky" tenisky "Conversky", "značkové" gatě ze "Skejťáckého shoppu" a bundu "Ze závisti".

Jen taková poznámka mimochodem - proklikejte si zejména Dr. Martense - neuvěříte kam může dospět výrobce komisňáků pro Wermacht.

Takže jako obvykle jsem dospěli k témuž - bohatí "individualisti" ("individualistky"), kteří v rámci své "individuality" nemají nic, co by něměly tisíce jiných, hledí přes prsty na chudé stařenky, které často vlastní opravdu unikátní a dnes už nedostupné věci a "individualitu" vůbec neřeší.

Jaké je tedy poučení z dnešní pohádky ? Krom obvyklého konstatování, že vše je naopak a žijeme ve světě všeobjímajícího lhaní v celku i v detailech ? Prostě asi je třeba nebýt jen "prázdný obal" a naopak pokud jste prázdný obal - obléct tento obal do drahého obleku - funguje stejně jen chvíli a na třetí straně - pokud nejste prázdný obal - lidi vás berou i v kostkované košili od Vietnamce.

Trochu smutné je, že prázdné obaly dneska dominují, a na "stajling" seženete poradce, kteří opravdu umí, zatímco "vnitřkem" se většinou zabývají jenom psychiatři, manipulátoři a pomatenci.

Poznámka při druhém čtení : neplýtvejte, prosím, snahou dokázat mi v diskusi, že jste někdy "koupili něco jediněčného" i jachtu Romana Ambramoviče v ceně přes 100 000 000 dolarů jsme v Monaku a Saint Tropez viděli ve více než jenom exempláři. Takže co jste nezdědili po dávných předcích nebo sami nevyrobili v jediném kuse - určítě má někde na světě další kopie.

Byly doby kdy mobil = Nokia. Díky problematické povaze to pro mně samozřejmě znamenalo, že Nokii nechci (nechtěl jsem) vlastnit ani za nic. Proto jsem vyzkoušel různé Bosche a Ericssony - s problematickými pocity. Proto jsem zajásal když Siemens začal vyrábět mobily a měl jsem Simemens M35i jako jeden z prvních lidí široko daleko.

Když se mně majitelé Nokií ptali jaký ten Siemens je - měl jsem pocity lehce smíšené - a z nepopsatelnosti těchto pocitů jsem se vytáčel slovy "Na tom mobilu je vidět, že Siemens je proslulý výrobce zařízení pro jaderné elektrárny"....

Takže jak už jsem psal - považuju se mezi robotiky za člověka, který díky své biochemické profesi, je v nejrosáhlejším a "nejintimnějším" denním kontaktu s největším spektrem robotů neboť zdravotnická laboratoř = automatické analyzátory = jediné roboty, které najdete i v takové "díře" jako je Český Těšín, Bruntál, Rýmařov, Bílovec, Jeseník a mnoho dalších městeček se špitálem, nebo poliklinikou, které jsem ještě nestihl urazit....

Proto není se čemu divit, že dva ze tří mých zaměstnavatelů si pořídili "totálně robotizované" analytické linky. Idea je taková - strčíte do šuplíku stojan se zkumavkami a za hodinu máte v PC výsledky. Jenomže "ďábel se skrývá v detailech" takže nejmodernější výkřik analytické techniky "Siemens VersaCell" má poněkud hořkou příchuť, neboť se o něm dá napsat totéž co o Siemensovských mobilech - "vhodný do jaderné elektrárny, ale ve špitále problematický"

Centrálním prvkém celé linky je totiž "opravdový průmyslový robot", který vypadá jakože ještě včera svařoval podvozky v Nošovicích v Hyundai. A v tom právě je ten problém - podle toho jak se na věc díváme dá se říci, že celý systém je "překonstruovaný" i "nedokonstruovaný" zároveň. Tedy je na první pohled vidět, že robota vymysleli navrhli, zkonstruovali i naprogramovali inženýři, vysoce vzdělaní, vysoce inteligentní "Geekoidnní" ovládající moře programovacích jazyků. Zároveň je vidět, že členem tvůrčího týmu nebyl žádný amatér typu Stevena Jobse, laborantky z laboratoře, nebo tříletého dítěte, které je schopné vykříknout "král je nahý" ...

Centrem robota je totiž nesmírně těžké rameno hnané pneumatickými motory, které aby se zachovalo zdání bezpečnosti je zavřené v plexisklové skříni. Přesně stejná je i "mentalita" ovládacího softwaru. Který jako klasický "nerd" - je postaven na paradigmatu - dejte mi zkumavky a pak mě neotravujte.

Takže na jedné straně vidíte jak se rameno prudce otáčí až se podlaha pod vámi chvěje ve stejném rytmu - až laborantky objeví metodu jak "vyháčkovat" bezpečnostní dveře - jakože to objevily u všech strojů za celou moji kariéru - a strčí do stroje ruku - bude krvavé divadlo jak z Japonského hororu, protože rameno má takovou hmotu že detekce kolize - která tam stejně není - by byla jenom pustou formalitou.

A pak ještě druhá záležitost - inženýři pokládají "nerdovitost" a "nekomumikativnost" celého systému za pozitivum. Dokonce v každé brožurce ke každému stroji se vždy hrdě píše "long walk away time" - tedy dlouhý čas, kdy můžete od něj odejít. Tak to ale ve zdravotnictví není - tam to funguje tak že každých 5 minut zvoní telefon : "u paní Vopičkové mi dodělejte cholesterol a u pana Vomáčky jsme zapomněli močovinu" a za další 3 minuty "to jsem zase já, ještě draslík u pana Nováka". Takže přijdete ke stroji a tam okno s hláškou ve stylu "Sample processing do not disturb !"....

Jistě jeden z mých zaměstnavatelů si pořídil "Robota" za spoustu miliónů a "strejda-prudič" z toho není nadšen. Vtip je v tom, že i další ze zaměstnavatelů má taky "robotickou linku" pro změnu Beckmann Coulter Power Link. Tedy jiní inženýři, jiná firma, jiná historie, ale vzhled i mentalita stejná. Jenom pro zajímavost - ptal jsem se laborantek co je nejlepší vlastost robota v "Power Linku" : "Dá se vypnout a vůbec nepoužívat...." (což Německy důkladný Siemens neumožňuje - jinak by byl taky trvale vypnutý) .....

Zbývá jenom otázka "jak bych to dělal já" - tedy ač nerd - též jsem laboratorní krysa, takže bych rozhodně nevycházel z principu "nechte mě pracovat a neotravujte mě". Spíše bych bral robota jako dalšího kolegu který se mnou stojí u stolu a spolupracuje. Patrně by takový robot musel mít pár kamer, aby zvládal operace - "dávám ti zkumavku" a "podej mi zkumavku". A rozhodně bych spíše než 50 kilové rameno s potenciálem zabít -použil "delta robota" který má rameno ze zcela pasivních a lehoučkých hliníkových trubek, které se v nejhorším polámou ve střetu s rukou laboranta, vymění se a jede se dále ....

A mimochodem - víte jak dopadl Siemens s mobily ? Zkrachoval ! Když vidím jeho ostatní výrobky - obávám se, že to nebyla jen nešťastná náhoda !

Zbývá už jenom tradiční a oblíbená rada pro blondýny - čekáte, že se miláček o vánocích "konečně vyjádří" (k otázce sňatku).... Napsala jste Ježíškovi ? A byla jste celý rok dostatečně hodná, abyste si to zasloužila ?

Poznámka při druhém čtení: Problém nedostatku "vidláků" uvažujících selským rozumem je při navrhování laboratorních přístrojů patrně univerzální - před víkendem jsem řešil jistý problém s přístojem, který se skládá z ovládacího PC a samotného stroje spojených sériovým portem. Synchronizace obou jednotek probíhá pouze, když se obě zapnou současně, jindy ne, ani ji nelze z ovládacího softwaru nařídit ani o ni požádat ani si ji jinak vynutit - neb dle názoru firmy "to stačí". Tak jsem se ptal "a co když ovládací PC spadne, nebo uklízečka vytrhne sériový kabel v době kdy stroj má rozdělaných několik destítek vyšetření v ceně 100-500 kč za kus" a odpověď firmy - "tak to bude veliký průser....."

Když jsem začínal psát vidláky, moje největší fóbie byla, že se na můj blog přilepí nějaký magor, ve stylu "expertů" z doby pozdního bolševika, kteří - kdokoliv řekl "video" - tak ho opravili a řekli "CHYBA SOUDRUHU - dle normy ČSN XXXXX se správně říká magnetoskop". Prostě o co méně bolševik uměl elektroniku vyrábět o to více si uměl pěkně po Orwellovsku hrát se slovíčky ... Jenom poznámka pro mladší čtenáře - video byla bedna ležící pod televizorem, která nahrávala pohyblivé obrázky na obrovskou kazetu plnou magnetické pásky.

Takže už v počátcích vidláků jsem psal, že elektronika je plná "matení nepřítele" a exemplární příklad je "emitter follower" - tedy emitorový sledovač z anglosasské literatury je správně v češtině "zapojení se společným kolektorem".

Ergo jelikož tranzistor má běžně tři elektrody - emitor, kolektor a bázi - patrně bude existovat "zapojení se společným ..... Emitorem, Kolektorem a Bází". A světe div se - je to tak. Doposud jsem se této "učebnicové klasifikaci" vyhýbal jako čert kříži, ale jak plánuju kde se s "Vidláky" vydáme dále - je nutné abych všechna tři zapojení popsal "na plnou hubu" abyste se v příštích dílech neztráceli.

Takže učebnice pro elektroprůmyslovky píšou definici ve stylu - jestli se jedná o zapojení se společným Emitorem, kolektorem, nebo bází poznáte podle toho která elektroda je společná pro vstupní i výstupní obvody. V tom aby se čert vyznal, protože jako obvykle tam většinou nenapsali to nejpodstatnější, že to čemu my říkáme "zesilování" je ve skutečnosti spínání velkého signálu malým, a prostě jelikož všedchy signály musí nakonec dotéct do země tak jenou nožičkou tranzistoru teče zároveň i malý i velký signál (teoreticky).

Prakticky používám úplně jinou klasifikaci - Tranzistor má vždycky jednu nohu uzemněnou a podle toho se pozná jaké zapojení to je :

Příklad : známé "Zapojení se společným kolektorem" alias "emitorový sledovač". Vezměme nejprimitivnější zapojení uprostřed obrázku a hledáme která elektroda má nejmenší odpor "proti zemi" a ačkoliv se to nezdá je to opravdu kolektor - protože ten je zapojený do baterky a baterka jak víte má nepatrný vnitřní odpor - tedy baterka je pro signál vlastně zkrat na zem.

Pak máme to čemu říkám "nejubožejší tranzistorový zesilovač" a tam i blondýna vidí, že emitor je připojen na zem - ergo je to "zapojení se společným emitorem".

Přestože v rámci zlepšení vlastností tranzistoru dáváme do emitoru někdy malý odpor což už jsem opakovaně zmiňoval jako "Emitorovou degeneraci", ale tento odpor nám zase kazí zesílení, takže paralelně k němu dávámě někdy kondenzátor, který nám pro užitečný signál funguje jako zkrat.

Zbývá už jenom doposud nezmiňované "zapojení se společnou bází". Když budete toto studovat v učebnici tak najdete moře schémátek, které na kontaktním poli nebudou fungovat, tak jsem si dal záležet aby tohle, které vidíte na obrázku se dalo opravdu postavit. Na první pohled to vypadá jako chyba ve schémátku "nejubožejšího zesilovače" - protože vazební kondenzátor v bázi jde na zem a "zkratovací kondenzátor" v emitoru naopak přivádí vstupní signál. Vtip je v tom, že do báze tranzistoru musí téct nějaký proud aby tranzistor byl pootevřený, proto se báze nedá uzemnit přímo, ale jen přes kondenzátor (pro užitečný signál).

Než budeme pokračovat tak zde je stručná tabulka s vlastnostmi tří skupin zesilovačů:

Takže jenom probereme "Společnou bázi" podrobněji. Proč nezesiluje proud ? Protože Kolektorem i Emitorem tranzistoru protéká téměř stejný proud (rozdíl je jenom nepatrný proud báze) proto změny proud vstupního signálu jsou stejné jako změny proudu výstupního signálu. Ze zcela stejného důvodu má tento zesilovač (téměř) nulový vstupní odpor, protože je to taková "tlama požírající proud". A ze zcela stejného důvodu má i vysoký výstupní odpor - protože výstupní proud je dán vstupním, více z obvodu nedostanete a basta ...

Mimochodem jak ten zesilovač vlastně funguje - proud kolektorem i emitorem jsou stejné, ale na tranzistoru je napěťový úbytek a ten se prudce mění i s nepatrnými změnami napětní na emitoru. Protože nepatrná změna napětí na emitoru způsobí o něco větši změnu proudu do báze a ta způsobí velikou změnu vodivosti (a tím napěťového úbytku) na tranzistoru.

Díky tomu, že napětí na bázi, i proudy kolektorem a emitorem jsou relativně konstantní - zesilovaný signál nemusí pořád dokola nabíjet a vybíjet "parazitní kapacity" uvnitř tranzistoru, proto toto zapojení funguje do vysokých frekvencí a v historických dobách to byla jediná cesta jak stavět zesilovače pro stovky MHz.

Dnes už toto zapojení není "základ každého televizoru" ale přesto se občas vyskytne - spíše jako "chytrá finta" uvnitř jiných zapojení. K tomu se dostaneme někdy příště. Dnes už zbývá jenom rada pani Kubáčové novomanželkám : když nachytáte mužíčka jak vzdychá nad vaší podprsenkou - jsou dvě možnosti : buď jej dráždí samotná podprsenka, nebo by nutně potřeboval kontakt s jejím obvyklým obsahem. Proto nenechte nic náhodě - kontrolně se zeptejte jestli ji nechce vyzkoušet - a pak jej nemilosrdně zatáhněte do postele - jedno jestli s podpdrou na vaší, nebo jeho hrudi, na obou, nebo bez - ať je to kterákoliv varinata nakonec vám bude vděčný jak toulavý pes z útulku....

Mladá lékařka volá telefónem : "přijali jsme pacienta s bolestmi břicha a žloutenkou a podle ultrazvuku má v játrech nádorové metastázy. Tak potřebujeme udělat CT břicha abychom zjistili odkud nádor vychází"

Já : "Paní doktorko tady je laboratoř, CT dělají rentgenologové"

Lékařka: "To vím, ale rentgenologové nám nechtějí CT udělat, dokud pacient nebude mít vyšetřený kreatinin" (biochemický parametr funkce ledvin)

Já: "Tak pošlete vzorek a my vám kreatinin vyšetříme"

Lékařka : "Vzorek jsme už poslali, ale vaše laborantky odmítly kreatinin vyšetřit protože pacient má vysoký bilirubin (žloutenku)"

Já : "Aha to máte pravdu, my máme v předpisech, ze se to nesmí, ale nebojte já to zařídím"

Lékařka: "Proč máte tak nesmyslné předpisy, které ohrožují lidi ? "

Já : "Abychom neohrozili pacienty nepřesným měřením. "

Lékařka : "A to jako metastázy v játrech jsou méně nebezpečné než vaše chyby měření - jak veliká taková chyba vlastné může být "

Já: " Klidně mnoho desítek procent "

Lékařka: "Ale co když změříte kreatinin špatně, rentgenologové dají příliš kontrastní látky a ta poškodí pacientovy ledviny"

Já: "To je bohužel moje riziko, za jehož postupování jsem placen"

Atd... Jistě jste pochopili, princip pohádky o slepičce a kohoutkovi - rentgen nesmí pacienta vyšetřit a tím objasnit příčinu jeho žloutenky, dokud nebude mít laboratorní vyšetření, která laboratoř nesmí provést, dokud pacient bude mít žloutenku.

Neboli jak psali v Saturninovi - "klíček k otevření konzervy je uvnitř".

Jistě jste taky pochopili, že to je další smutná historka ze současného "normalizovaného" (nebo "normovaného" ? ) zdravotnictví.

Všichni (blbci) vymýšlejí systém maximálně "bezpečný" (čti odolný proti blbcům) a tím dojde k tomu, že kvůli rizika, kreré nepřesahuje 1% (poškození ledvin rentgenovým kontrastem) se neprovede vyšetření bez jehož výsledků je léčení nemožné a pravděpodobnost brzké smrti 50-100%

Jelikož tuším, že vás to baví dáme si ještě jednu historku: Volá rozzuřený kardiolog - mám pacienta na statinech (léky proti vysoké hladině tuků) a za poslední dva roky jste mi ani jednou nezměřili jaterní testy (statiny mohou poškodit játra). Tak otevřu databázi a co si myslíte že má pacient asi 20x za poslední 2 roky místo výsledku ? - "Pro vysokou hladinu tuků - jaterní testy nevyšetřeny..."

Vzhledem k tomu že v poslední době je mým denním chlebem porušovat "do sebe zaseknuté" zdravotnické "normy" - musím našim pacientům přát, co nejlepší zdraví, protože pokud by se jim

něco stalo a zasedla znalecká komise - máslo je na mé hlavě. Jediné, čím se trošku uklidňuju je současná zavedená praxe - Laboratoř složitými procedurami něco změří na 4 desetinná místa - lékař výsledek tak úplně nepochopí a pacient se na předepsané léky vykašle. V každém případě musím blahopřát všem hlavounům ve zdravotnictví, kteří zavedli princip - "Pacienta ochráníme i kdyby jej to mělo stát život."

V podstatě ale jenom opakuju staré Vietnamské přísloví - Jdi k lékaři, neb on musí být z něčeho živ. S receptem jdi k lékárníkovi, neb i on musí být z něčeho živ. Předepsané léky pak zahoď neb i ty musíš zůstat živ....