Nekorektní blog Petra Kubáče na Blog.cz

Kdysi jsem se podivoval proč referenční zdroj v AVR, který má mít 2,56 V má 2,73 V a byl jsem seřván jako malý Jarda, že problematice referenčních zdrojů vůbec nerozumím, a že pokud dám 10 kaček za 5V stabilizátor, přece bych za ty prachy nečekal, že bude dávat 5V ?

Z toho jsem pochopil, že:

Proto prosím berte toto povídání hrubě nezávazně - a hlavně, co se zde dočtete nevykládejte u tabule na průmyslovce, nebo nedej bože, u zkoušky na elektro-fakultě.

Zdroj referenčního napětí je zdánlivě úplně zbytečná součástka - všechny naše obvody v robotech, přece mají stabilizované napájení na některé standardně používané hodnotě - třeba 5V a pokud potřebuju referenční napětí 2V - zamontuju někam dělič a je hotovo.

OK - pak ale máte situaci, že máte na baterce připojenou proudovou pojistku a v té potřebujete referenční napětí, které bude (třeba) o 1,4V nižší než napětí baterie. A abych to zkomplikoval tak předem nevíte jestli ta baterka bude LiON s 3,6V nebo dvojice olověnek na 24V nebo "něco mezi tím".

Proto spíše než zdroj referenčního napětí vázaného na zem se budeme zabývat tím jak udělat - zdroj napětí, který poskytne o X voltů větší /menší napětí než (měnící se) napětí Y.

Mimochodem jak jsme řešili otázku referenčního napětí u proudových pojistek ? Byl tam vůbec nějaký zdroj referenčního napětí ? A co často používaná věta - když napětí na snímacím odporu přesáhne 0,7V tranzistor se otevře. Takže ano - tam použité referenční napětí byl úbytek napětí na diodě báze - emitor tranzistoru NPN - což je z jistých důvodů ta nejhorší možná variatna.

Na o brázku znovu opakuju jednoduchoučký zdroj napětí, na který se nyní podíváme jinýma očima - když vám řeknu, že jeho výstupní napětí jednoznačně závisí na "referenčním napětí" báze emitor trantzistoru Q1.

Ergo logicky a matematicky - pokud máme výstup 5V zdroje "opřen" o referenci 0,7 V tak všechny neblahé vlastnosti této reference jako je šum, napěťová a teplotní nestabilita se násobí v poměru 5/0,7 = 7x a takto se nám přenesou na výstup. Ergo jsem psal, že při oteplení tranzistoru o 1 stupeň klesne napětí jeho přechodu B-E o 2 mV - tedy pokud se nám do robota opře slunko a desky dosáhnou 50 st., což není nic vzácného - viz horký volant auta v létě - klesne napětí tohoto zdroje o 30 * 2 * 7 = 420 mV - ještě jste žhaví do stavby takového zdroje ?

Předpokládám, že právě jsem rozvrátil celý svůj předchozí výklad a uvedl vás ve zmatek, takže aby to bylo ještě horší necháme si to zase rozležet a dáme si tradiční radu pro brunety : pokud se občas během pájení robota "přijdete přivinout" - je to příjemné, pokud však není v galaxii místo, kde by se muž před vámi ukryl - očekávejte kopačky a pláč ....

Hodnocení domácí úlohy z minula

Pětku mají ti, co nevymysleli nic

Čtyřku mají ti co vymysleli 127*X = ( X << 6 ) + ( X << 5 ) + ( X << 4 ) + ( X << 3 ) + ( X << 2 ) + ( X << 1 ) + X

Trojku mají ti, kteří si uvědomili, že takový výpočet je pomalejší než prosté 127 * X = 127 * X, tedy obyč. násobení

Dvojku mají ti, kteří to vyřešili tak jako já tedy 127 * X = ( X << 7 ) - X

Jedničku mají ti, kteří přišli na něco ještě lepšího.

Dostáváme se k bolestivé otázce dělení, které je pomalé a hlavním zdrojem chyb. Proto jak už jsem psal mockrát se mu snažíme vyhnout jak jenom to jde.

Především aritmetický bitový posun doprava je ekvivalentní dělení mocninou 2 takže dělit

2, 4, 8, 16, 32, 65, 128, 256, atd je velice snadné a rychlé, dokonce tak snadné a rychlé, že si můžeme dovolit akceptovat i nějakou tu drobnou chybu třeba X / 30 můžeme napsat jako X >> 5. Pokud by takto vznikla veliká chyba třeba pro X / 11 můžeme nejprve násobit a pak dělit takže X / 11 = 3 * X / 33 to je přibližně 3 * X / 32 = ( 3 * X ) >> 5 = ( X << 1 + X) >> 5

Pokud budeme nejprve násobit - je třeba si dát pozor na přetečení výsledku.

Poslední problém - je otázka zaokroulování - celočíselné dělení stejně jako bitové posuny prostě odříznou desetinnou část takže 3/4 = 0 a hotovo stejně tak 3>>2 = 0 takže pokud počítáme můj první příklad A = 3 * X / 4 je třeba zaokroulovat, což provedeme tak jak sme to dělali s reálnými čísly ve starém dobrém basicu na IQ 151

Problém je v tom co je v naší celočíselné matematice to 0,5. Nebo to zase takový problém není dělíme li 8 je 0,5 * 8 = 4 takže A = X / 8 vypočteme jako

Zkouška 5/8 = 0,625 zaokrouleno 1 .... (5+4) >>2 = 1. Takže si prosím zapamatujte jako pravidlo, že zaokrouluje se takto

ATD. Pokud dojde k té něšťastné události, že prostě budete muset dělit celočíselně, funkcí pro dělení, což se snadno stane třeba když nedělíte konstatntou ale proměnnou pak

X = A / B se se zaokrouhlováním počítá jako

Kde jako DIV zase označuju celočíselné dělení, jestli to váš programovací jazyk rozlišuje. Jestli vám to připadá složité - tak vězte, že součty a bitové posuny jsou neměřitelně malý strojový čas navíc proti času dělení a za zlepšenou přesnost to stojí.

Pro dnešek už zbývá jenom blondýnami (i brunetami) bedlivě očekávaná rada paní Kubáčové pro novomanželky : Ženy se často stydí za "nohu sedmičku" ale na "prsa pětky" jsou hrdé - vůbec to tak neberte - každé číslo se nakonec v posteli srovná !

Jako klinický biochemik musím s nelibostí připustit, že poslední předseda Společnosti Klinické biochemie, kterého bylo možno považovat za slušného člověka, byl primář Kalla. Všichni ostatní, kteří nastoupili po něm, se budou smažit v pekle i s kolektivy svých spolupracovníků, protože ve jménu chamtivosti a kariérismu, nastartovali v laboratořích našich nemocnic procesy, které klasicky dle Orwella byly nazvány "zkvalitňování".

Zanedlouho to budou 2 roky od doby, kdy jsem napsal článek o ISO normě 15189 a jejím působení v našich laboratořích, tento článek je dodnes z nejčtenějších na mém blogu, proto považuju za svoji povinnost o dva roky zkušenější pokračovat v popisu toho, co autority našeho oboru považují za "zkvalitňování".

Principem normy ISO je "vyloučení nahodilostí" tedy procesy ve zdravotnictví mají se stát řízenými, čímž se vyloučí chyby, které v systému vznikají. Před nástupem ISO bylo univerzální paradigma, že chyby vznikají z nevědomosti, nesvědomitosti a nepracovitosti personálu. Proto staří šéfové tlačíli na vzdělání a likvidovali lenochy. Dnešní paradigma je poněkud jiné - "systém má být nastaven", tak, aby vznik chyb byl vyloučen s personálem jakýchkoliv kvalit.

A v tom je právě ten problém. Boj proti nahodilostem se zvrhl v boj proti změnám všeobecně. Kolega - dealer firmy s laboratorními přístroji to popsal takto : " V laboratořích, které jsou akreditované dle ISO na mně už u dveří křičí - nic nám neříkejte !! Nic nám nenabízejte !! Nic nechceme !! Nic nebudeme měnit !! Právě jsme dopsali 2000 stran směrnic pro imbecily - ty bychom museli všechny přepsat !!"

Máte - li na pracovišti chytrou laborantku - ve starém paradigmatu byste byli nadšení - dnes je to katastrofa, protože i změna k lepšímu je odchylka od zavedeného postupu a jako s takovou se s ní musí zacházet. Proto kdo byl dříve vítán jako chytrý a samostatný je dneska "šťoura" a kdyby si to šéfové laboratoří nebáli přiznat - radší by takového vyhodili.

A když už jsme u té samostatnosti ISO má pro všechny postupy poskytnout "vyčerpávající" návody a tím vyloučit jakýkoliv "zdroj nejistoty". Problém je, že "nejistota" dle ISO je pojem z oblasti měření - nikoliv z oblasti psychologie. Pokud je v prvním patře v mísnoti č. 215 přístroj - musí návod na jeho používání začínat větou "vyjdeme po schodech, vstoupíme do místnosti 215 a rozsvítíme světlo vypínačem vpravo od dvěří". Pokud návod takto nezačíná - vznikne nejístota - v návodu není popsáno, že se má rozsvítit. Laborantky se rozdělí na tři skupiny - staré, které si rozsvítí, protože "to dá rozum" pak o něco mladší, které si rozsvítí, ale bojí se, protože v návodu to přece nebylo. A pak mladé, které "nedělají nic, protože v místnosti je tma a v návodu není nic o tom jestli máme rozsvítit nebo ne".

Takže když kdysi laborantka něco neudělala - ptali jsme se "proč jste to neudělala" a dnes se ptáme stejně, ale dostáváme univerzální odpověď "protože to nebylo ve směrnici" a ve směrnici není spousta věcí - je psáno "doplníme destilovanou vodou do 100 ml" - což ti, kteří jsou "motivováni opačně" pojmou jako "sedíme na stole, komíháme nohama a neděláme nic", protože tam není napsáno, jakou destilovanou vodou, z které nádoby, zda ji mám držet v pravé, nebo levé ruce, zda mám lít přímo, nebo nálevkou, zda mám jít s kádinkou do patra, nebo si zásobník snést do přízemí atd. Pokud opáčíte - "to dá rozum" - dostanete odpověď "ale v návodu to není"....

Takže místo výběru lidí chytrých a pilných - tlačíme na výběr mechanicky konajících robotů a pak se divíme, když v elementárních situacích, které umí vyřešit 2 leté děcko - selhávají (nebo selhávají schválně kvůli opačné motivaci ??)

A co je nejhorší a nejbolestívější - byl jsem svědkem hádky ve stylu - "proč nejdete kolegyni pomoct, když nemáte co na práci" ? A odpověď - "ukažte mi, kde je ve směrnici, že jí mám pomáhat !"

Ukažte mi kde je v ISO 15189 napsáno, že lidi nemají být svině ? Není ? Nevypovídá to o autorech více než si sami myslí ?

Stejně jako před 2 lety - přeju všem bojovníkům za ISO ve zdravotnictví - klidné spaní, na hromadách peněz, které za tu dobu stihli "odklonit" - z pojistek nemocných seniorů - do vlastních kapes.

Podobně jako v seriálu o mixérech je dnes čas na závěrečnou a shrnující kapitolu.

Nevěřte tomu, že váš Hardware, váš Software ani celková situace nezpůsobí zkrat. Náhoda je blbec a proudové pojistky jako jakékoliv (relativně) jednoduché hardwarové opatření výrazně zvyšuje naději, že pokud během ladění, nebo používání vašeho robota něco selže, že bude ještě dále co ladit a nebude to hromádka seškvařeného šrotu.

Proto pár rad na závěr:

Kam pojistku umístit - podobně jako když jse popisoval filtrační kondenzátory - umistěte je na "významné odbočky" napájecích cest - rozhodně třeba desku, která rozvádí napájení ke vzdáleným čidlům jejichž kabely se mohou zkratovat o kostru.

Abych si nenechával nic pro sebe - dovolím si ještě podotknout, že kromě zdrojů Foldback - otrocky přeloženo - "ohnout zpět", které při zkratu radikálně omezují proud pod běžně dostupnou hodnotu, jsou i zdroje typu Foldforward - otrocky "ohnout vpřed" jejich proudovou charateteristiku vidíte na obrázku - ta nemá nic společného s ochranou proti zkratu, protože ve zkratu dávají ještě více proudu než v klidu. Zdroje tohoto typu bývají často spínané, protože tam není tak dokonalá souvislost mezi tepelným namáháním výkonového tranzistoru a proudem. Často to bývají zdroje v napájení krokových i "nekrokových" motorů, kde velký proud do zkratu usnadňuje rozběh motoru.

Poslední poznámka - proudových pojistek a jejich designů je ještě daleko více, než jsme mohli probrat Například existuje pojistka tzv. hiccup - otrocky přeloženo "škytavka" která při zkratu zdroj odpojí a pak jej podle taktu oscilátoru periodicky připojuje zpátky k zátěži "na zkoušku", jestli zkrat ještě trvá . Pokud nemáte speciální důvod se do takového zdroje pouštět - tak to berte jen jako zajímavost.

Tím bychom prozatím měli celou kapitolu proudů a zkratů za sebou - zbývá jenom tradiční rada pro brunety : feministky dneska řádí tak, až jsou z toho chlapi zakřiknutí - líbí se vám chlap v autobuse - nestyďte se ho oslovit - chlapi to berou jako, "že jste odvážná" nikoliv, jak si myslí kámošky - "že jste lehká". Ale dávejte si pozor na úplně moc nápadné krasavce a nedělejete stejnou chybu jako chlapi, kteří pracně dobývají "blondýnu s pětkama", aby pak zjistili, že to je neustálým obletováním rozmazlená blbka.

Minule jsem napsal 9 zásad celočíselné matematiky v robotech, aniž bych přitom vysvětlil hlubší smysl (jako obvykle). Takže dnes si dáme hlubší smysl a pokračování.

1. Tedy pokud počítáte jen s celými čísly jsou operace, které nezhoršují přesnost výsledku jako je násobení a sčítání / odčítání.

2. Pak je dělení, které naopak v celočíselné verzi výrazně snižuje přesnost výsledku

3. Proto musíme zaokroulovat.

4. Navíc u celočíselných výpočtů záleží na pořadí operací.

3 * 10 / 4 = 7,5 zatímco (3 * 10) DIV 4 = 7 zatímco 3 * (10 DIV 4) = 6

matematici by řekli že celočselné dělení (mnou označené jako DIV) není asociativní a distributivní, ale to už moc smrdí školou, takže rychle dále.

Kromě naznačených problémů s přesností jsou i problémy s rychlostí výpočtu .

1. Sčítání a bitové posuny jsou nejrychlejší

2. Násobení je výrazně pomalejší a to i u procesorů s hardwarovou násobičkou jako jsou Atmely AtMega.

3. Dělení je nejpomalejší.

Z toho vychází mé oblíbené způsoby výpočtu

2*X = X+X nebo X << 1

4*X = X << 2 ( v tomto případě je X+X+X+X už výrazně pomalejší)

8*X = X << 3 ( a tak dále - myslím že násobení mocninami 2 je vám jasné)

5 * X = 4*X + X = (X << 2) + X

10 * X = 8*X + 2*X = (X << 3) + (X << 1)

A tak dále. Řeknete si - necháme tyto optimalizace kompilátoru "ten má větší hlavu". V tom případě možná odevzdáváte úspěch svého robota do rukou nějakému Indovi, který nedopsal pořádně optimalizace, protože jeho šéfík - zchudlý maharadža - strašně spěchal, protože už núúúútně potřeboval prachy.

Za domácí úkol máte spočíst bitovými posuny 127 * X.

Zbývá už jenom rada paní Kubáčové pro novomanželky : Někdy se matematickým zpracováním dat jistá informace ztratí - číslo 240 například rozhodně nemá na manžela takové účinky jako 90 + 60 + 90 žejo ....

Až na výjimky se nevyjadřuju k politickým kauzám, nynější situace je ale silnější než já, proto se připravte na obvyklých 800 slov paranoidních úvah nad realitou kolem nás.

Když si představím vývoj v cellé Evropě - nemohu se ubránit rovnici 1913 = 2013. Tato myšlenka mě držela před 2 roky a drží mě neustále. Nicméně vývoj v Česku posledních dní vzbuzuje jiné asociace.

Žila byla jenou země jménem Itálie, kde po válce byla průměrná žívotnost vlády 7 měsíců. Na druhé straně - vzato statisticky byla Itálie země s jedním z nejstabilnějších režimů v Evropě, protože ač se za 40 let po válce vyměnila vláda 52x - jména na ministerských křeslech byla stále stejná - lépe řečeno z konstatní skupiny asi 50 jmen vždy "pseudonáhodně" vybraná skupina lidí. Ať voliči volili jakkoliv nakonec vždy vládla velká koalice Socialisti / Křesťanští demokrati. Tato koalice přežila všechny volby, protože měla velmi pevné voličské jádro - Italské katolíky a Italské odboráře.

Takže po mnoha desítkách let měli tito politici pocit, že jim Itálie patří. Takže během 70 a 80 let už měli své posty, sféry vlivu, státní zakázky a vůbec všechno dokonale rozdělné. S tím byla spojena nezanedbatelná korupce - při které skončilo ve stranických i soukromých kapsách v přepočtu na dnešní měnu kolem 6 miliard Euro - tedy kolem 180 miliard korun.

Nakonec se přece jenom voličům přestal tento systém líbit, čehož výsledkem byla série stávek a demosntrací - řízených odbory. Na to Křesťanšntí demokrati, kteří měli základnu na jihu Itálie a na Sicílii reagovali tak, že povolali "do zbraně" své dlouhodobé tajné spolupracovníky - Mafii ( tu opravdovou Italskou ). Takže pár odborových předáků spadlo s autem z útesu, dostali infarkt v lese, zadusili se jídlem atd....

To však situaci příliš neuklidnilo a tak obě "státostrany" začaly povolovat v otázkách vyšetřování jistých "kauz o kterých se vědělo". Tím se z pyramidy vytáhnul kamínek a lavina se valila. V roce 1994 dokonce bývalý premiér - Socialista Bettino Craxi - "prchnul" před zatčením do Tuniska, kde žil až do své smrti v roce 2000. Mezitím však byl doma v nepřítomnosti odsouzen na 27 let za korupci. Krom "uvolnění prvního kamínku" tuhle lavinu způsobila mladá generace prokurátorů a soudců, kteří v té době byli věkem na hranici 40 let.

Jenom pro zajímavost Křesťansko demokratická strana po několika vlnách zatýkání - přišla o všechny funkcionáře až na regionální úroveň a zanikla .....

Začátkem 90 let se začalo přicházet na vztah politiků s Mafií a slepá spravedlnost jela jak na drátkách. Jenomže mafiáni se tím cítili ohroženi - jednak fakticky a jednak proto, že oni "pomáhali" minulým vládám s odboráři a za to očekávali - jak bylo zvykem - od současných vlád "protislužbu". Tehdejší vlády, ale necítily kontinuitu se starou "velkou koalicí" a tak je vůbec nešetřily.

Výsledek na sebe nedal dlouho čekat - v roce 1992 vybuchl pod prokurátorem Giovannim Falconem silniční most a to takovým způsobem, že kráter takto vzniklý měl téměř 200 metrů v průměru. Kdybyste měli pochybnosti mrkněte na letecký snímek dálnice po výbuchu - který vidíte nahoře .....

Po Govannim Falconem nastoupil do úřadu Paolo Borselino - pod kterým vybuchla bomba o 7 týdnů později.

Takže shrnuji - nejprve se kradlo - pak se likvidovali odpůrci - pak se vyšetřovalo - pak se začalo zavírat - pak začaly pod prokurátory bouchat bomby.

Ve kterém stadiu této časové osy jsme nyní my ? Premiér odstoupil a prchá do Tunisu ? Mafie marně žádá hájení za své minulé služby ?

Ne že bychom byli tak temperamentní jako Italové - ale zase v Česku se neukradlo ubohých 180 miliard, ale 600 - 1000 miliard korun, takže motivace zahladit stopy je 3-6x větší...

Být současným státním zástupcem - raději bych jezdil do práce na kole, protože v následujících dnech, může být auto nebezpečnější, než si vůbec umíme představit.

To víte - přece jenom je uvnitř pořád ten výbušný motor a já soukromě jen čekám pod kým ( služební ) auto vybuchne jako první ....

Proudovou ochranu jednoduchých spínacích tranzistorů a linerárních zdrojů jsme si probrali. Dnes musím, v rámci úplnosti udělat zase chybu a zabrousit do oblasti spínaných zdrojů, které jsme ale ještě neprobrali.

Na spínané zdroje se lze dívat ze dvou pohledů - jednodušší je říci, že tranzistor ve spínaném zdroji ne buď zcela uzavřen, nebo zcela otevřen a produkuje pravoúhlý pulsující výstup a na výstupu je LC filtr, který z pravoúhlého signálu dělá vyhlazené napětí.

To však svádí k otázce - proč se ve spínaných zdrojích smolit s cívkou - nedala by se cívka vynechat ? Odpověď : V principu dala za cenu "krvavého" zhoršení vlastností spínaného zdroje - cívka totiž nefunguje jenom jako "nějaká" filtrace, ale když se podíváte na graf proudu cívkou zjstíte, že když je tranzistor zapnutý cívka se "nabije" proudem a když se tranzistor zavře - cívka "pumpuje" proud do do filtračního kondenzátoru proud ze svého zanikajícího magnetického pole ( přes diodu D1).

Jádrem spínaného zdroje je PWM - pulse width modulator, alias puslně šřkový modulátor, který podle napětí na výstupu řídí poměr doby zapnutí / vypnutí trazistoru. Jak vidíte na schémátku je to v podstatě komparátor, který porovonává napěťovou odchylku od referenčního napětí s konstantně generovaným pilovitým napětím.

V principu - tím že je spínací zdroj spínací - tudíž výkonová ztráta na tranzistoru je minimální - není proudová pojistka pro spínací zdroje tak důležitá a stačilo by použít "spínací tranzistor jako bejk", který "vydrží všechno" a mohli bychom se na proudové pojistky vykašlat. Přesně tak vypadá konstrukce zdrojů, které mohou být až nebezpečné, protože při jejich zkratu hoří dráty, střílejí součástky, prská žhavý kov atd. - což už jsem psal.

Navíc filtr na výstupu spínaného zdroje má omezené fitlrační schopnoti, které se zhoršují při větších proudech - proto hrozí poškození zátěže pulsujícím napětím.

Proudové pojistky ve spínaných zdrojích fungují v principu podobně jako v lineárních, protože tyto zdroje jsou poněkud složitějdí jsou složitejší i proudové pojistky. Ve spínaných zdrojích tudíž máme dvě možnosti jak snímat proud (zkrat)

A pak máme dvě možnosti co může proudová pojistka regulovat

Teoreticky tedy jsou 4 kombinace, ale reálně je častější kombinace - zcela analogová tedy 1+1 nebo zcela digitální tedy 2+2.

Varianta Analogová je myslím jasná - protože ke spínanému zdroji se přistupuje jako k "černé skříňce" měříme proud na výstupu a pokud je moc vysoké začneme zkratovat vstupní referenční napětí - tedy v pricipu totéž co jsme probírali u lineárních zdrojů

Varianta digitální - taky není moc složitá - měří se proud spínacím tranzistorem a pokud přesahuje maximální povolenou hodnotu - tranzistor se pro daný cyklus vypne - a zapne se zase v příštím cyklu.

Digitální varianta je jednodušší - dá se lépe vestavět do integrovaných obvodů, proto se používá častěji. Na druhé straně ochrání spínací tranzistor ale nezaručuje přesnou hodnotu maximálního povoleného proudu na výstupu, a to protože mezi proudem spínacím tranzistorem a proudem za výsupním flitrem není úplně jednoznačný vztah.

Abychom si ukázali (zcela geniální) spínací zdroj nějakého amerického vidláka - vizte tento tří tranzistorový zázrak.

Probereme funkci. Zdroj nepoužívá klasický PWM modulátor, ale tranzistory Q1 a Q2 vytvářejí Schmidtův klopný obvod s hysterezí.

Tedy pokud je napětí v bodě Z větší než napětí na výstupu - je otevřen Q2 a tím je otevřen i Q1 - proud teče cívkou a kondenzátor C Load se nabíjí až se napětí na CLOAD dostane na hodnotu o 0,7V nižší než v bodě Z - Q1 i Q2 se zavřou - proud do Cload ještě nějakou dobu teče přes D1 a cívku - než napětí na něm polklesne a Q2+Q2 se opět otevřou.

Proudová pojistka tohoto zdroje je "analogová" pokud proud odporem RS přesáhne přibližně 500 mA trazistor QS se začne otevírat a začne zkratovat bázi Q2 - což zkracuje dobu jeho otevření i proud a napětí na výstupu.

Otázka pro hloubavé - fungoval by obvod bez C2 ? C2 vnáší do obvodu pozitivní zpětnou vazbu, která urychluje otevírání a zavírání dvojice Q1+Q2, bez něho by se otevíraly příliš pomalu a patrně by se "upekly" výkonovou ztrátou při pomalém přepínání.

Geniální obvod - hodný vyzkoušení minimálně jako "preregulátor", který omezuje výkonovu ztrátu nějakého lineárního stabilizátoru.

Ačkoliv jsem vysvětlil jenom zlomek toho, co je potřeba - myslím, že pro dnešek zase končíme.

Zbývá už jenom tradiční rada pro brunety : Štve vás "miláček", co se po sexu otoči na bok a okamžitě usne ? A co vy ? Nedráždíte jej celý večer a pak usnete než si on stihne před "erotikou" vyčistit zuby ?

Minule jsem se poněkud rozkecal, nicméně ani dneska si nemohu teoretický úvod odpustit. Pokud budete chtít nahradit počítání s reálnými čísly počítáním s celými čísly a zadáte si nějaké vhodné heslo do Googlu - určitě vám vyskočí odpověď "Fixed point aritmetics" - neboli "aritmetika v pevné řádové čárce".

Až to nastudujete - zistíte, že je to primitivně jednoduché - prostě 32 bitové číslo rozdělíte tak že vyšší 3 byty jsou celá část a nejnižší byte je desetinná část a hotovo - není co řešit. Tuto variantu budeme taky probírat a nic proti ní, ale někdy je to "kanón na vrabce" a někdy naopak to vůbec neřeší váš problém.

Příklad : zadejte 15.3 V ve vaší matematice: bude to něco jako 15,3 * 256 = 3917 - absolutně zmatené číslo. Já vám poradím - kašlete na fixed point a zadávejte napětí v milivoltech - pak to bude 15 300. Není to lepší s menší možností fatální chyby ?

Proto bych si nejprve dovolil probrat počítání s celými čísly - bez fixed point aritmetiky - a až pak s ní.

Takže dáme si seznam zásad podle kterých pojedeme:

Zásad je určitě ještě více, ale protože nechci aby polovina mých čtěnářů utrpěla migrénu a ta druhá krvácení do mozku - pro dnešek zase končíme. Přemýšlejte nad mými 9 body, a jestli objevíte ještě další (a pište si, že jsou ) sem s nimi do komentáře, ať si zasloužíte pochvalu od "dědka", který pochvalami rozhodně neplýtvá.

Zbývá už jenom rada paní Kubáčové pro novomanželky : Lodičky za 4999 + kabát za 6999 + šaty za 2999 + kabelka za 1999 + kadeřník za 2499 + PIN manželovy kreditky = rozvod - je vám tato rovnice jasná ?

Tak jako je každý v česku znalec fotbalu, tak každý, kdo má do zadku díru a prachy na foťák lepší než "entry level" pro amatéry, tak je "pan fotograf". Tudíž je čas na obvyklé okénko negativní publicity, které se týká dvou "firem" a to pana Michal Poláka a jeho "fotoateliéru" jménem EMPE a pana Jana Syrového - "kameramana". S oběma jsem se dostal do kontaktu na vlastní svatbě a oba dohromady za 13 000 vyprodukovali takovou hrůzu, že byli na hlavu poraženi Kamilem Řezáčem, kterému jsem dal před svatbou do ruky svou ubohou "entry level zrcadlovku" a řek jsem " kdyby ses nudil tak foť ". Mimochodem celá moje první svatba stála 16 000 kč - jenom abychom měli nějaké finanční měřítko.

Tedy abychom si probrali jak se fotí na svatbách dovolím si ukázat snímek ze své dílny - pochopili jste o co se jedná ? Předpokládám, že i blondýnám je jasno že se jedná o výměnu prstýnků - focenou v tmavém kostele - bleskem od obrovské odrazné desky - proto vypadá jako v přirozeném světle - a je to momentka bez pózování. Mimochodem zkoumáte pohled nevěsty ? Daleko zajímavější je kousek ruky vpravo dole - to je ruka a prsa oddávajícího kněze - takže si jistě dovedete představit z jakého úhlu se takové snímky dělají (vysoko z vrchu dolů a z natažených rukou).

A dostáváme se ke druhému snímku, který nastal o 30 sekund později - víte co to je ? Žeby svatební polibek ? Přesto jsem se kolegovi, kterému jsem fotil na svatbě dva roky hluboce omlouval - že jsem mu zkazil svatební fotky.

Takže v den své svatby jsem dorazil do rodného domu nevěsty. U branky mě imbecil s foťákem na stativu píchal stativem do břicha - "tam nepůjdete" - "chci předat nevěstě kytku" - "kytka se bude předávat venku" - a už mě "pan kameraman" lehkým bodáním stativu tlačil ke dvířkům "skladu uhla". Tak jsem mu řekl : "Mladý muži - vaším úkolem je realitu dokumentovat, nikoliv realitu vytvářet" - Dvakrát slovo "realita" v jedné větě - to příliš zavánělo transcendentální fenomenologií, takže jsem na displeji vypnutého robota jasně viděl, že informace nebyla pochopena, a že mě k nastávájící paní Kubáčové prostě nepustí. Abych se nenechal zatlačit až k šopě na uhlí - do pozice loutky, kterou řídí oligofrenici s fotoaparáty - tak jsem se prostě otočil - prásknul jsem kytkou do popelnice, nasedl do auta a jel domů ...

Protože jsem byl poněkud vytočen - řídil jsem podle toho a asi za 5 minut, už jsem byl před Příborem (9 kilometrů daleko). V tom okamžiku mi volala (budoucí) tchýně - že prý moje nastávající chce mít nejlepší svatební video a soutěžit s ním na portálu - pro slepice - jménem BEREMESE.CZ. Tak jsem odpověděl, že pokud chce natáčet film o svatbě, ať si najme herce a neotravuje s tím mně - já že se chci "jenom" oženit. Na to tchýně kontrovala, že jsem tam zapomněl dceru a Kamila Řezáče (což byla pravda) - tak jsem se musel vrátit.

To, že celá svatba byla pojata jako virtuální soutěž s blbkami z bermese.cz, je už jenom drobný důvod k rozladě, který jsem nakonec překousnul.

Poud však teď očekáváte - pro srovnání - fotku, jak "pan fotoateliér EMPE" pojal výměnu prstýnků - máte smůlu - máme fotku kde mě paní Kubáčová třímá za ruku, ale prstýnek nikde. Mimo to nám chybí fotka zámku, kde se slavnost konala, fotka kolegyně, co mě vedla k oltáři (místo mé drahé máti, která asi nechtěla vidět vnučky, a proto nepřijela) a mnoho dalších snímků, událostí, které se na každé svatbě odehrají, ale "panu fotografovi prostě utekly."

Místo toho máme asi 20 fotek Maruščiných jehlových lodiček - v krabici, bez krabice, na zemi, na stole, nastojato, naležato, zepředu zezadu, z boku, shora, zdola - aspoň vím, že nejsem sám, který má fetiš na vysoké podpatky na hezké holce (preferuju spíš černé kozačky). A pak máme ještě moře snímků auta, které vezlo nevěstu - kdyby řidič jednou boural, nebo mu auto ukradli - ať si u nás vyzvedne fotodokumentaci pro likvidátora pojistné události..... Nakonec, proč si stěžuju ? Který naivka s myslí, že za měsíční plat prodavačky mu "profesionál", nafotí svatbu alespoň tak, jak by si to levou zadní nafotil sám ?

Nějaké srovnání však přece jenom je - povšimněte si jak "pan fotograf" pojal svatební polibek a srovnejte s mým fotem - jen tak pro info - jak se tvářila paní Kubáčová ? Byla to vůbec ona ? A jak jsem se tvářil já ? Asi v pohodě když se mi pleš neleskne ?! A byl jsem to vůbec já ?? Připadá vám to jako kompozičně i expozičně nezvládnutý "výcvak" z foťáku za 1499,- Ne ne to se pletete "pan fotograf" měl systémovými blesky obsypaný Canon 60D, který fotí 5 snímků za sekundu - výcvak z kompaktu Olympus 5060 jsou ta mnou dělaná svatební fota nahoře.

Pan fotograf zjevně neobjevil tajemství práce s bleskovým světlem ani tajemství kompozice ani tajemství sériového snímání ani rozhodujícího, nebo nerozhodujícího okamžiku - proto jeho snímky vypadají všechny jako tato ukázka.

Probereme ještě kompozici - co je v centru snímku - díra mezi tchánem a tchýní ? A co je ve zlatém řezu ? Černé rameno mého obleku ? Nebo tapecírung stěny místnosti na druhé straně fotky ?

Když už jsme u toho - dovolím si popsat, co jsem kolegovi dodal po svatbě - CD s náhledy fotek ve velikosti 2 MPix a 200 kB k rozesílání příbuzenstvu mailem. Druhé CD s výběrem nehlepších fotek do fotoalba, a třetí CD se všemi fotkami v plném rozlišení. My s Maruškou jsme dostali DVD se 400 20megapixelovými fotkami která má každá 7 megabyte. Můžeme být rádi že jsme za těch 7000 kč nedostali 5 DVD s RAWem a lísteček "dodělej si doma". Kvůli datovému objemu nejde mailem poslat ani jediná fotka - takže pokud čekáte, že vám manželka pošle obrázky - určitě se nedočkáte - neboť moje drahá - po mé kritice - nedá DVD z ruky a sama si náhledy rekomprimovat neumí.

Dostáváme se od PATA s foťákem k MATOVI s kamerou. Alfred Hitchcock by se nemusel za takové svatební video stydět. Oběšená nevěsta visí na stromě - než si všimnete, že to jsou jenom šaty je střih - a pak už čekáte jenom kdy se objeví Norman Bates a jeho matka, ale místo nich se objeví lodičky na plotě a pak záběr pod nevěstinou sukní, který vypadá jak pohled na nohy mechanika-transvestity, který uvízl v raketovém motoru při opravě kosmické lodi SOJUZ. Mimochodem video mělo být na YouTube soukromé - to "pan kameraman" nějak nezvládl, takže výsledky jeho činnosti - za 6000 můžete posoudit zde.

Mimochodem buďte rádi, že video není soukromé, protože jím dodané DVD má 3,2 GB na 45 minut záznamu - což je datový tok někde na pomezí DVD a Bluraye - takže jej babičce, se slevněným přehrávačem SENCOR prostě nepředvedete....

Jsme téměř před pointou - jako nepřítel Googlu, tentokrát prosím - Larry a Serjožo - prosím - zaindexujte tuhle stránku ve vyhledávání někde vysoko - vysoko - protože, jak jsem křičel kdysi na kolegu: "veřejnost se o vašich schopnostech musí dovědět".

No a naprostá tečka na závěr - kolik myslíte, že jsem žádal za 550 snímků z kolegovy svatby - nic - a bylo mi to ctí - a proto si PAT, MAT, ten třetí bezejmenný - na naší svatbě i všichni ostatní "speciáálisti" s "živnostenským listem" stěžují jak jim "amatéři" kazí byznys.

Kamile díky alespoň za tu trochu pořádných fotek, kdybych tehdy věděl, co vím dnes, řekl bych ti - foť jako o život.

Z minula nám zbyl domácí úkol, takže naivní mezi vámi si myslí, že dnes ukážu jedno schémátko jako řešení a jdeme dále, ale není to tak jednoduché jak se zdá.

Tedy zadání znělo máme tento zdroj:

Ke kterému máme přidat dva odpory abychom do něj zavedli hysterezi a přeměnili ho na zdroj s proudovou ochranou typu "foldback" jak jsme probírali minule.

Prostou analogií mezi jednoduchým spínačem bez Foldback

A s Foldback ochranou. Dojdeme k řešení, které je průhledně jednoduché a je ná následujícím obrázku.

Oproti zcela původnímu schémátku jednoduchoučkého stabilizátoru s proudovým omezením nám tam přibyly - zmiňované dva odpory - a to R5 a R6. Pokud je analogie mezi jednoduchým spínačem a kompletním zdrojem s regulací tak jednoznačná - zdá se že stejná bude i matematika kolem výpočtu proudové pojistky - částečně ano - Pro stav ve zkratu je vzoreček úplně sejný jako minule

Problém je se situací mimo zkrat. U prostého spínače jsem tvrdil, že tranzistor Q1 je plně otevřený, tím jsou oba konce děliče R6, R6 zkratované na obou koncích a tím prakticky vypadají ze hry. V případě napěťového zdroje tomu ale tak není, protože Q1 není otevřený do saturace, ale jenom pootevřený a je na něm napěťový úbytek Vcc - Vout = 7V.

Takže pro proud mimo zkrat máme trochu složitější vzoreček

To je trochu nepříjemné, protože proud pojistky nám závisí i na vstupním i na výstupním napětí, ale nedá se nic dělat - rozhodně je lepší počítat o 5 minut déle hodnotu součástek, než při připadném zkratu plakat nad zkaženou soutěží.

Jenom cvičně si spočteme proudy

Mimo zkrat - I = ( 0.7V - 7V * (330 / 7130) ) / 6.8 = ( 0.7 - 0.32) / 6.8 = 55mA

Ve zkratu - I = ( 0.7V - 12V * (330 / 7130) ) / 6.8 = ( 0.7 - 0.32) / 6.8 = 22mA

Když se podíváte na obrázek - zjistíte, že obojí celkem sedí.

Aby to zase nebylo tak jednoduché - tak kromě poznámky o změně proudu ve zkratu - který se snižuje s rostoucím napětím baterie (Vcc), která platí stejně jako pro minulý obvod - je tu ještě druhé čertovo kopýtko - čím je výstupní napětí menší - tím je menší i práh proudové pojistky a pro 0V dosahuje stejnou hodnotu jako proud ve zkratu. Když nad tím přemýšlím tak to zase takové čertovo kopýtko není - protože sice budete mít proudu ze zdroje méně a méně, ale pokud jste dobře spočetli proudovou pojistku pro zkrat - nic vám neshoří.

Pro dnešek už zbývá jenom tradiční rada pro brunety : Pokud ve střízlivém stavu umíte chodit na 12 cm podpatcích a chystáte se na mejdan, kde chcete dosáhnout 3 promilí alkoholu v krvi - pamatujte si jednoduchý vzoreček pro výpočet výšky podpatků, které si můžete vzít do hospody a to 12 / 3 = 4 cm maximálně - jasné ?