Nekorektní blog Petra Kubáče na Blog.cz

Jako dítě školou povinné jsem dějepis nenáviděl - kdo by se taky rád učil věci, které už dětský mozek identifikoval jako pravděpodobné lži a navíc byl neustále drbán učitelkou, která bydlela v naší čtvrti, že ve škole ji (omylem) zdravíme "dobrý den", zatímco na ulici ji (omylem) zdravíme "čest práci", ačkoliv jsme to měli dělat právě naopak. ( Z obojího mohl být za bolševika průšvih/ostuda).

Nicméně čím jsem starší, tím více jsem přesvědčen, že historie - ta skutečná - nikoliv fantasy bláboly o trpajzlících s velikými sekerami - je vlastně něco jako SCi-Fi které se už stalo a pokud nebudeme lehce historicky vzdělaní - klidně se stane znovu.

Takže si dovoluji vážené čtenářstvo upozornit na pozoruhodnou a v česku prakticky neznámou etapu historie, což je dobytí Bagdádu Mongoly v roce 1258 našeho letopočtu (a našeho kalendáře). V listopadu 1257 přitáhlo k Bagdádu Mongolské vojsko, které čítalo 10% veškerého mužského obyvatelstva Mongolské říše - největší armáda, jakou svět do té doby viděl. Generál Hülegü chtěl jednat s Bagdádským chalífem o mírovém předání města do Mongolských rukou. Chalífa však sebevědomě tvrdil, že Alláh je ochární a Mongoly potrestá a jeho víra byla natolik pevná, že dokonce nečinil ani žádná obranná opatření.

Čas oponou trhnul a mám takovou představu - jak ode dneška za 2 roky, dnešní verze generála Hülegü vyjednává s českou vládou o "předání česka dobrovolně". Dovedete si představit s kým by vůbec jednal ? Se Zemanem ? Se statečným Bohoušem - předsedou bratrstva kočičí pracky ? S Babišem ? S divadelním ministrem obrany a jeho divadelní armádou ? Druhá otázka - jaké by se dočkal odpovědi - "Česko vydáme, protože jsme se právě posrali strachem, stejně jako od listopadu 1620 zatím pokaždé"? Nebo by odpověď byla - "klidně si útočte - Alláh nás ochrání ?". Mimochodem, kdo by byl dnešní ekvivalent Alláha ochránce, který neochránil Bagdád už v roce 1258 ?

A pokud by někdo opravdu zaútočil - co bychom dělali ? Letargicky leželi pod vlivem hašiše ? Modlili se k Alláhu-zachránci ? Psali powerpointové prezentace o "krizovém managementu" ? Armáda by vyjela z kasáren a zmateně manévrovala krajinou ? Nebo by vojsko podalo hrmomadnou "žádost o rozvávání služebního poměru", protože "teď už končí legrace" ?

Moje vize průběhu událostí - v pondělí náš "statečný premiér" oznámí dramatickou zprávu : "Vláda se usnesla" přivítat "osvoboditele" chlebem a solí. V úterý prezident s třemi promilemi prohlásí : "Jen naprostý idiot by si myslel, že lze porazit armádu čítající 10% veškerého mužského obyvatelstva Mongolské říše...." Ve středu se před stanem generála Hülegü vytvoří kilometrová fronta "lojálních občanů" - kteří najednou dostali "neodolatelné nutkání" rychle mu sdělit "zásadní informace"....

Poučné ? Kdyby bagdádský chalíf al-Mustasím-Billah Abu-Ahmad Abdullah ibn al-Mustansir - své město srdnatě bránil - určitě by prohrál - ale "něco by bylo jinak" a dnes by miliarda muslimů netvořila naprostou prdel civilizace, odkázanou na bigotní náboženství, sebevražedné atentnátníky, zrezlé kalašnikovy a sociální dávky (ty jen v EU a z daní křesťanů). Zajímavější však bude, co my Evropani - jak si povedeme 757 let od okamžiku, kdy pod vlivem falešného pocitu bezpečnosti, předáme sebeobranu našich států do "božích rukou" ?

Je to hrozné, ale dospěli jsme ke 100 dílu mých nepřesných výplodů. A aby věc byla ještě horší - pokračujeme v anténách a dneska je šas na druhou lekci typu "uvádíme omyly na pravou míru" Takže opět se připravte na řadu otázek a odpovědí.

Před koncem otázek a odpovědí ještě jedna závabavná historka - o vlivu úřednic bez mozku na vysílání v česku.

Nejprve tedy teretický úvod: Dipól vyzařuje ve tvaru pneumatiky - tedy v nejvíce v rovině kolmé na drát. proto dipól postavený svisle vysílá v kruhu všude kolem sebe a je to tudíž anténa "všesměrová" Navíc vysílá vertikální polarizací. Pokud dipól otočíte o 90 stupňů. bude zase vyzařovat kolmo na drát, ale v tomto případě to znamená, že ve směru drátu nebude vyzařovat nic - tedy najednou je stejná anténa "směrová". Je tedy otázka: může mít anténa se svislou polarizací "směrový vyzařovací diagram" ? Jasně že ano - každá Yagina má zisk ve směru kam míří Ať je otočená vodorovně nebo svisle. Pak druhá otázka : může mít anténa se všesměrovým vyzařovacím diagramem vůbec nějaký zisk ? odpověď je samozřejmě ano. Každá rozhlasová stanice používá vysílače typu - "soustava několika dipólů nad sebou" - taková anténa vysílá všude kolem dokola, ale zisku dosahuje tím, že vysílá jenom v uzoulinkém "disku" těsně nad zemí.

A teď ta zábavná historka : ve starých povolovacích podmínkách pro CB radiostanice bylo, že CB anténa nesmí mít "zisk ve vodorovné rovině". Tím chtěli páni z ČTU říci, že můžete používat vertikální antény nebo anténní soustavy se všesměrovým diagramem v azimutu - jaké chcete - ale běda jestli použijete směrovku typu Yaginy (v jakékoliv polarizaci). Takže chytráci z CB klubu Česká Lípa položili na ČTU dotaz jestli mohou používat svisle orientované Yaginy. Na ČTU tuhle otázku dostala k zodpovězení nějaká můra v růžovém svetru a ta se někoho ptala a dostalo se jí krátké a špatné odpovědi : "antény s vertikální polarizací nemohou mít zisk v azimutu" - takže svisle postavená yagina je "oficiálně" OK, protože "z nařízení vlády" - "nemá zisk ve vodorovné rovině" - legrace ne ?

Nakonec je ale lepší, když se používá anténa - směrovka, než kdyby se používaly 1000W čínské zesilovače, bez výstupního filtru - jak bylo taky zvykem.

Pro dnešek končím, zcela vyčerpán zbývá už jenom rada paní Kubáčové novomanželkám Až začne manžel řezat garnýž na záclonu přesně uprostřed - věřte tomu, že se nezbláznil ve stylu filmu "Shining" - to si jenom vyrábí doma skrytý půlvlnný dipól.

Žil byl jeden ředitel ZOO, který byl jedoho dne volán k raportu za "zřizovatelem", kde se měl zodpovídat z toho, proč ZOO, ačkoliv má tolik zvířat, půl milionů návštěvníků ročně, balónky a cukrovou vatu - stále nemá takový zisk jako druhý podnik stejného zřizovatele - skládka, která nemá nic jen temnou smrdící díru ohraničenou dvojitým ostnantým drátem. Milý ředitel byl obviněn z nedostatku manažerských schopností , nedostatečně propracované "mise a vize" své organizace a dostal ultimátum, že pokud nedosáhne zřizovatelem plánovaných zisků - bude vyměněn.

Tak zoufale chodil po zahradě, paviáni řvali, žirafy se kymácely, a jeho nenapadalo nic. V naprostém zoufalství se ptal známých a ti mu řekli "najmi poradenskou firmu". Tak najal - a přijely dvě nablýskané limuzíny, ze kterých vystoupili dva mladící v drahém obleku a sekretářka v jehlových lodičkách. Po 20 minutovém rozhovoru se odebrali zpět do kanceláře o 5 dní a 2 mega později - aniž by v ZOO strávili minutu - dodali výsledky své analýzy : "ZOO potřebuje zásadní konkurenční výhodu". Tak se ředitel ptal : "jakou konkurenční výhodu" a měl chuť se zeptat i "co je to konkurenční výhoda", ale na tuto otázku nenašel odvahu.

Po této otázce mladící sklapli notebook s powerpointem a prohlásili "technické detaily neřešíme - najměte si poradce". O dalších 14 dní a další 3 mega později přisvištěla před ZOO další limuzína, z ní vystoupil mužík a ještě před branou si začal oblékat gumáky, roušku a žlutý overal. V tomto outfitu chodil celé dopoledne po ZOO a strašil ději - "jéé mami bubák" - a poté vydal jasné stanovisko - nejlacinější způsob jak si opatřit "konkurenční výhodu" je naučit slony létat. Na udivený pohled ředitele svou myšlenku ještě rozvedl : " slon má velké uši, pokud bude dostatečně trénován, motivován a zainteresován, jistě se jimi naučí mávat a vznese se do vzduchu".

Tak si ředitel zavolal ošetřovatele slonů aby s ním věc probral. Ošetřovatel se po první větě rozesmál jako blázen a odešel se slovy "myslíte to opravdu vážně ? " Tak nešťastný ředitel najal "firmu na motivaci" ti vypracovali prezentaci, že je třeba najmout cvičitele slonů a maséra na uši. ředitel najal cvičitele, maséra, specialistu na motivaci a ti pracovali 14 dní jako diví a nic.....

Po 14 dnech se sešla porada : "sloni stále nelétají". Třeba si nevěří - je třeba jim ukázat že létání je snadné a krásné ! Tak najali letadlo - vznesli se se slonem do 2 kilometrů a tam jej vystrčili z letadla ven. Slon s příšerným řevem minutu padal a pak se dole rozprskl na čtyři tuny krvavé talčenky.....

Zasedla krizová porada, která se rozhodla udělat "podrobnou analýzu problému". Výsledkem byl závěr že žádný problém není - slon vlastně 1996 metrů spokojeně letěl, a dokonce mával ušima, přesně podle "standardního operačního postupu". Až teprve poslední 4 metry nad zemí se něco zvrtlo a "došlo k nehodě". Tyto 4 metry jsou jenom 0,2 procenta celkové výšky, což je nepatrný problém, který se dá zvýšeným úsilím vyřešit.

Takže 14 dní cvičili dalšího slona masírovali mu uši 24 hodin denně až do krve, trenér přes motivaci do slona hučel nepřetržitě, ve dne v noci. Pak naložili slona do letadla, a vyhodili jej opět. Slon padal, ale protože byl krajně nevyspaný a v depresi tak při pádu ani pořádně neřval - ropzpleskl se přesně vedle místa, kde zbytky prvního slona už dojídaly vrány.

Zasedla další porada, která zhodnotila situaci a došla k závěru, že nejenom, že slon opět uletěl 99.98% dráhy zcela v pohodě, ale že celou dobu v klidu a soustředěně mával ušima, přesně tak jak mu to všichni poradci, manažéři a trenéři doporučovali - obrovský úspěch - pouze nepatrně zkalený smrtí slona po pádu na zem.

Tak pokračovali ještě s 3 slonem tomu dali do letadla bednu mrkve takže se těšil a šel na smrt dobrovolně, stejně jako čtvrtý slon kterému pro dobrou motivaci udělali cestičku ze zeleniny z klece až na letiště.

Dalšího slona už ZOO neměla, proto zasedla porada, která měla "rozhodnout o dalším postupu" - je jasné, že poslední 0,2 procenta se nepodařilo překonat. Bylo třeba najít osobu zodpovědnou za tento neúspěch, proto pátrali až si vzpoměli, že ošetřovatel slonů celý měsíc kroutil hlavou, ťukal si na čelo a s každým slonem se s pláčem loučil. To je příčina - "jedovatá houba", která narušila optimismus a motivaci týmu - tak ošetřovatele vyhodili a protože dosáhli 99,98% cíle - rozdělili si i 99,98% manažerské odměny.

Minule jsme došli k tomu, že klasická kmitočtová ústředna na principu PLL má tu bolístku, že ladící krok je roven referenčnímu kmitočtu, takže pokud chctete mít "opravdu dobré" radioamatérské rádio které ladí po 10, 100, 1000, Hz je situace prakticky neřešitelná.

Takže radioamatéři vymysleli fintu - použijí DDS - přímou digitální syntézu. Pro čtenáře, kteří to neznají jenom kratičký úvod co to je. Tedy to je výroba přesných analogových kmitočtů digitálním způsobem

Neboli na obrázku to vidíte - DDS je hardwarový čip - něco jako "vyseknutá sčítačka" z procesoru, který k "fázovému akumulátoru" neustále přičítá "ladici slovo". Fázový akumulátor - je přesně to co název říká - registr, který ukazuje fázi signálu - a protože signály jsou periodické i on občas přeteče - čímž se opět vynuluje. Fázový akumulátor má spoustu bitů - Obvykle třeba 32 a pokud hodiny označené jako system clock jsou třeba 100 MHz pak minimální frekvence, kterou taková DDS zvládne je 100 000 000 / 2³² = 0,02328 HZ. Stejná frekvence je tzv "rozlišení DDS" neboli to, čemu jsme u PLL říkali "ladici krok". Při ladícím kroku v setinách Hz je vám jasné, proč konstruktéři radiotechniky mají z DDS orgasmus.

Horních 8-12 bitů fázového akumulátoru se bere do tabulky hodnot Sinus, kde se lineárně narůstajcíí fáze změní v sinusovku a pak se digitální hodnota funkce sinus vede do DA převodníku - takže na výstupu DDS je opravdu analogová sinusovka. Proč nejde do DA převodníku celých 32 bitů ? Dovedete si předsatavit cenu za čip se 4 gigabajty ROM ?

Aby to nebylo tak snadné, tak způsob syntézy v DDS je i zdrojem problémů a to v tom, že sinusovka je poněkud kostrbatá protože jednotlivé hodnoty z DA převodníku nepřicházejí "přesně" ale jenou "statisticky" v době kdy mají. Takže DDS sice produkuje frekvence na tři desetinná místa, ale jenom statisticky a to tím, že občas je perioda o bit delší a občas o bit kratší. To způsobuje obrovský binec v signálu, který se musí filtrovat a i přesto obsahuje spoustu "vyšších harmonických frekvencí".

Proto radioamatéři běžně signál DDS "čistí" tím že ji zapojí do smyčky fázového závěsu, kde sem tam jeden bit navíc nevadí, protože přesně stejně se chovají i děličky PLL s neceločíselným dělícím poměrem.

Takže nastává čas mých "konstrukčních rozvah" - na obrázku nahoře vidíte jenom překreslenou PLL smyčku z "vánočního přijímače", který jsem nidky nepostavil. Když se nad věcí zamyslíme matematicky tak rovnice pro DDS je

kde Fout je výstupní frekvence a Fclk je frekvence hodin DDS (tedy de facto frekvence přičítání k fázovému akumulátoru. M je "ladící slovo" tedy hodnota, která se přičítá. Idylka, ladící slovo pěkně lineárně mění frekvenci, jenomže my to nemáme zapojeno takto, že frekvence DDS je konstatní a výstupní frekvence se mění - u nás naopak PLL závěs udržuje konstatní výstupní frekvenci DDS a frekvence hodin se mění Ergo náš zoreček je

ERGO výpočet ladícího slova u naší DDS + PLL, kterou radioamatéři označují jako Reverzní je

A aby to nebylo tak jednoduché tak po započtení všech děliček a násobiček ve smyčce je reálný vzoreček pro "vánoční rádio" takový :

ERGO krok ladění je nelineární a navíc je třeba 24 bitovou hodnotu ladícího slova počítat pomocí 48 bitového (reálně asi 64 bitového ) dělení - nic co by zvládalo AVR, které do omrzení updatuje fázový akumulátor. Aby to nebylo tak jednoduché, tak tím, že se mění frekvence procesoru, mění se i frekvence sérové linky, se kterou by se s procesorem komunikovalo a navíc pokud se ve smyčce PLL něco pokazí a VCO se nerozkmitá - nebude procesor mít ani hodinový signál aby zablikal červenou LEDkou.

Takže jsem přemýšlel dále a napadlo mě - pokud DDS zvládá frekvence s přesností 0,02 Hz (statisticky) - proč neudělat smyčku PLL jako v dolní části obrázku ? Ve smyčce PLL není žádný nastavovací prvek a funguje jenom jako "násobič frekvence" 256 *. Naopak procesor si jede ze stabilních krystalových hodin, na stálém kmitočtu - tak jak to hoši v Norském Atmelu zamýšleli.

Spočtěme si jenom velikost ladícího kroku.

Vzoreček je klasický vzoreček pro frekvenci DDS akorát DIV 1 je dělička ve smyčce PLL tedy 256 a DIV2 je kolik taktů potřebuje update fázového akumulátoru (de facto dělička frekvence procesoru). Takže počítáme :

Jediná otázka je jaký je referenční kmitočet pro fázový komparátor ? Pro mé virtuální rádio potřebujeme kmitočet 20-50 MHZ a ten dělime 256 - referenční kmitočet se tedy mění mezi 78- 196 KHz. Ladící krok 10 HZ při referenčním kmitočtu PLL kolem 100 kHz - není ten svět krásný ?

Abych se nemusel patlat s příliš vysokými frekvencemi - jestli mě paní Kubáčová, nebo náš pes nepřivede do hrobu - už pomalu dávám dohromady "pokusné rádio" tohoto typu na dlouhé vlny - to můžu klidně postavit na kontaktním poli a mixér můžu řídit rovnou signálem z AVR - takže vyčkejte a uvidíte ( ten debakl ).

Tím jsem vyslepičil naprosto všechno a zbývá už jenom rada paní Kubáčové novomanželkám. Manžel i pes jsou konec konců oba jenom savci - samci - pokud jsou potichu a někde zalezlí -znamená to že dělají něco nedovoleného.

Všimli jste si toho ? Všechna rádia hrají zcela stejné sračky blízké Evě a Vaškovi - připadně jejich americkým ekvivalentům, televíze dávájí programy pro diváka úrovně kojence, nebo dementního důchodce, zboží v hypermarketech je nerozlišitelné od smetí v popelnici, autobazary prodávají auta se stočenými tachometry - člověk by skoro řekl, že už jenom tiše žasneme nad úpadkem civilizace a čekáme až se vůdce barbrarů prohlásí králem, ale dneska se podívámě věci na zoubek, jestli tohle nemá nějaký hlubší důvod, který je pricnipiálnější než moje oblíbená nadávka na "mravy, které upadají".

Z Frýdku do Ostravy vede 20 km "dálnice" R56. Představte si, že na trase z frýdku do Ostravy máte postavit 2 benzínové pumpy - jak je rozmístíte, aby auto, kterému dochází benzín, to mělo k pumpě co nejblíže ? Tedy úloha se zdá jednoduchá jako facka - když dvě pumpy, tak rozdělíme silnici na 2 úseky, a doprostřed každého postavíme jednu pumpu - takže pumpa č. 1 bude 5 km od Frýdku a pumpa č. 2 bude 5 km od Ostravy. Pokud, pro náši úvahu, pomineme problém, že na "dálnici" je problém se otočit - bude to znamenat, že každý řidič bude mít na celé trase nejdále 5 km k pumpě.

Pak si přestavte, že pumpy staví dvě konkurenční firmy - které se snaží urvat té druhé jak velké množství obratu jenom lze. Kam umístí pumpu ? Hloupý manažer ji umísítí 5 km od Frýdku i Ostravy jako v minulém případě, ale vychytralec bude uvažovat takto - pokud posunu pumpu blíže ke středu tak mi na pumpu budou jezdit auta na trase Frýdek až moje pumpa + auta do poloviny vzádlenosti ke konkurenční pumpě. Pokud manažer druhé firmy uvažuje stejně - bude plány na svoji pumpu taky posouvat až dojde k nevyhnutelnému - uprostřed spojnice Frýdek - Ostrava budou stát dvě pumpy těsně u sebe....

Této situaci se říká "Nashova rovnováha", podle matematika a schizofrenika Johna Nashe, kterého velmi optimisticky líčí film "Čistá duše". Nashova rovnováha, krom složité matematiky je popsána následující definicí: Mohu změnou mé akce získat nějaký prospěch? Pokud bude odpovědí "ano", pak takováto situace není Nashovou rovnováhou. Pokud ale všichni hráči odpoví "ne" pak je toto řešení stabilním a označujeme ho za Nashovu rovnováhu.

Takže pokud dva stavitelé pump chtějí urvat co největší kus dálnice, není lepší místo - než postavit obě pumpy uprostřed. Pozoruhodné je, že statisticky každý pumpař nakonec bude sbírat polovinu aut - tedy přesně stejná situace jakoby každá pumpa byla tam kde v prvním případě. Nashova rovnováha má pro pumpaře výhodu - pokud přijde "na trh" třetí pumpa - není pro ni ekonomická žádná jiná možnost než se tlačit s dvěma předešlými uprostřed trasy. Takže i kdyby byli její nanažeři super geniální - její přirozený podíl na trhu nemají jak zvednout nad 1/3 celkového objemu.

Přesně stejně "po Nashovsku" to funguje i všude jinde - máte rádio vysílající umělecky hodnotnou hudbu, kterou poslouchá jen pár posluchačů - ďábelská idea všech managementů - všech rádií ( i televizíí ) je "přidáme trošku Evy a Vaška to nám zvedne sledovanost". Jistě tušíte, že Nashova rovnováha je, když se všechna média sejdou na "nejmenším společném jmenovateli" tedy nevysílají nic jiného než "Evu a Vaška". Dá se říci, že Nashova rovnováha skutečně funguje, protože pokud všecha rádia vysílají (téměř) stejný program - je sledovanost každého z nich daná počtem stanic v regionu a "nic se s tím nedá dělat". Stejné to je i se stáčením tachometrů - pokud necháte na tachometru pravdu, snížíte tím své zisky a konkurence vás smete z trhu.

Jednou z variant Nashovy rovnváhy je i mé oblíbené "vězňovo dilema" - hra na které všechny strany - jednají li racionálně - tratí. Mimochodem - kde je v "Nashově rovnováze" pozice zákazníka ? On je ten, který tratí, protože kupuje drahé vraky, na TV NOVA sleduje pomatený děj "růžové ordinace" a benzínovou pumpu má daleko - zato v tom místě má hned 3.

Je z této situace nějaká cesta ven ? Snad jedině bydlet v "megalo-městě" protože tam nevadí, že pekaři mají celou čtvrť a řezníci druhou - když je z jedné do druhé přiměřeně blízko. Druhá možnost, která mi dává lehkou naději je "výroba na míru" pokud je výrobce - čehokoliv, třeba i písniček do rádia - v přímem kontaktnu s jejich konzumentem - znamená to, že počet parametrů které je třeba "optimalizovat" roste s druhou mocninou počtu vztahů producent - konzument, což klade ustavení Nashovy rovnováhy na hodnotě "všechny kapely hrají sračky" přece jenom jistou překážku.

Možná, když tuto optimistickou vizi tročku rozšířím - tak vidím "paradoxní svět" roku 2050: V Asii -téměř negramotní - dělníci vyráběji high-tech smartfouny - jeden jako druhý, protože tam Nashovská optimalizace dosáhla maxima, zato v Evropě vysokoškolsky vzdělaní ševci šijou boty zákazníkům na míru, protože - jednak je to jediná možnost jak zabít nudu - a navíc jediná šance jak se odlišit od Nashovsky optimalizované megalo-produkce z Asie.

Abychom nekončíli se smutnou vizí, že z televize potečnou sračky už navždy (to si pište že jo) a ojetina se vždy rozpadne těsně za branou bazaru - dovolím si odcitovat veselou historku : Když John Nash přebíral Nobelovu cenu za ekonomii ptali se jej novináři na jeho halucinace. Při té příležitosti nevědomky zopakoval výrok našeho psychiatra Prof. Vondráčka, když prohlásil: "ďábel se mnou stále hovoří, ale mně už to tolik nevadí" ....

Je to silnější než já - přerušuju seriál o anténách, protože se mi stala následujcíí věc. Šel jsem po Kauflandu a najednou mě zdraví známý se kterým jsme kdysi "kecali na CB" - tedy na 27.205 MHz na občanských radiostanicích. Mimochodem manželka okamžitě poznala že se "známe z pásma" a když jsem se ptal jak to poznala tak prý podle věku - každý kdo mě velice zdraví a je starý 70+ prý vždy byl známý z pásma....

Tak jsem na okenní parapet "přimagnetoval anténu - magnetku" a ozval jsem se, známým, že jsem ještě neumřel. Pak jsem k magnetce připojil scanner Yaesu VR 500 - který mi už léta dělá radost / starost - co se jako děje na krátkých vlnách. Tak jsem prolezl všechno co jsem chytil na 100 - 30 000 kHz a něco i opakovaně a pak jsem prohlásil : "Mámo potřebujeme kvalitní radiopřijímač" - protože Yaesu sice nemá dobré recenze - hlavně jej obviňují ze zahlcování vstupu, ale hlavně co kazí příjem, je repráček o průměru 25 mm, který rezonuje, tam kde na krátkých vlnách už je v modulaci jenom šum.

Tak jsem se vysal k otci, který vlastní Grundig Yacht Boy 80 Pll, porovnáním s Yaesu dostal Grundig neuvěřitelně "na prdel" - ale na druhou stranu když už nějakou stanici chytil - poslech byl o mnoho příjemnější díky velkému barytonově znějícímu repráku. Tím moje snaha opatřit si nové rádio poněkud ochladla. Na druhou stranu měl jsem v úmyslu pořídit si současnou špičku Tecsun PL-660 - ten by jistě natrhl prdel scanneru - a velký reprák by měl navíc jako bonus.

Když se teda "kvalitní radiopřijímač" nekupuje - což takhle si postavit jeden sám. Tak jsem se podíval "co dala krabice" a pokud bych měl vycházet z domácích zdrojů tak to vypadá asi takto - superhet s jedním směšováním s vysoko postavenou mezifrekvencí na 20 MHZ (ne však up convertor) kde by byl krystalový filtr a z 20 MHZ by se rovnou synchronním demodulátorem vyráběla AM modulace - směšovač i demodulátor byl samozřejmě byl můj oblíbený CMOS spínač 74HC4066 a místo patlání se s cívkami by byl můj oblíbený ring oscillator ?

Praví radioamatéři 70+ jestli dočetli až sem - tak právě volají 155 protože taková konstrukce rádia z odpadu co daly počítače to není drzost, ale je to prostě nehoráznost. Nicméně zůstává stále jedna otáka - kde do tohoto "bazmeku" sehnat ladění neboli PLL.

Takže jsem se vrátil ke své předvánoční ideji "rádia na VKV" z procesorových součástek.

V okamžiku kdy se rozproudila diskuse k původnímu článku bylo jasné, že tato idea není špatná, ale má problémeček a ten se jmenuje "krok ladění"

V konvenční smyčce PLL je totiž krok ladění roven referenční frekvenci * dělení předděličkami. Neboli - u VKV chci mít krok ladění 100 KHz - a kmitočet oscilátoru ještě před vstupem do procesoru, který zde fuguje jako "programovatelný dělič" dělím 8 - takže aby přeskočením programovatelného děliče o 1 krok mi přeskočila naladělná frekvence o 100 kHz musím mít referenčí kmitočet 100 / 8 = 12.5 KHz. Představte si stejné zapojení modifikované pro krátké vlny, kde je dobré mít krok ladění 100 Hz nebo v nejhorším 1 KHz (standardní rozestup stanic je 5 KHz, ale to je při kličkování mezi rušením málo) - takže pak nám refereční kmitočet vychází na 12.5 HZ nebo 125 Hz !! To je strašně málo - protože si musíme představit, že s každým kmitem referenčního oscilátoru se mění ladící napětí - tedy jakoby se smyčka PLL korigovala jen 12x za sekundu. Pokud vezmeme že PLL musí mít i filtr, který má propustnost na zlomku referenčního kmitočtu - vychází nám filtr s časovou konstantou v sekundách a "zavěšení PLL" v desítkách sekund. Nic pro rychlé přeladění "napříč pásmy".

Profesionálové to řeší různými frakčními smyčkami PLL nebo děličkami typu N/N+1, které umí naladit i necelo-číselný násobek referenčního kmitočtu. Jak to řešíme my vidláci ? Dlouho jsem přemýšlel odkud ten nápad použít AVR nebo jiný procesor jako programovatelnou děličku přišel a pak jsem našel tuto geniální konstrukci, která je velmi blízko tomu co si pamatuju, že jsem někde viděl.

Mimochodem autor je Slovinec - inženýr a na rozdíl překonstruovaných "obvodů z amára" od většiny inženýrů - má tendenci konstruovat věci jednoduše geniální tím jak jsou geniálně jednoduché. Vtip je v tom, že funkci programovatelné děličky zde nevykonává procesor - přesněji časovač v procesoru, ale DDS - "přímá digitální syntéza" - ta, kterou používá on stojí kolem 600 kč - trochu moc na "takové to domácí pokusničení" s kmitočtovými ústřednami.

Takže jsem velice přemýšlel, jestli by se AVR nedalo použít i jako náhrada DDS a kupodivu dalo a ještě více se divte - prakticky bez větší změny mého původního zapojení "vánočního rádia".

Ještě než pro dnešek skončíme - zkusím vás navnadit jak na to. TAkže původní idea s nízkým referenčním kmitočtem 12,5 KH a generováním kmitočtu PLL pomocí procesoru vycházela z toho že funkci programovatelného děliče bude dělat 16 bitový TIMER 1.

Příklad : potřebujemem naladit 100 MHz - krok ladění máme 100 KHz - takže do Timeru 1 budeme periodicky nastavovat 1000 a necháme jej čítat směrem dolů a při nule vydá AVR puls do fázového komparátoru. Pokud si činnost čítače představíme jako assemblerovský prográmek vypadala by jeho smyčka nějak takto

ULOŽ DO R1, R2 1000

PŘEHOĎ PIN

ULOŽ DO R1, R2 1000

Problém použití AVR jako DDS je v tom, že v AVR žádný hardware pro DDS není - takže tam nebudeme čítač popisovat jako prográmek, ale v AVR prostě do omrzení pojede tato smyčka:

Vidíte ten rozdíl ? čítač čítá do nuly a pak přehodí pin. "Rádoby DDS" vyhodí poslední bajt fázového akumulátoru na port - odtud si fázový komparátor bere kmitočet oscilátoru pro porovnání. Rozdíl je v tom, že "DDS" nečítá do nuly, ale i po přetečení zbydou ve fázovém akumulátoru ( registry R1, 2, 3 ) nějaké zbytky, takže každý cyklus DDS je poněkud jinak dlouhý, ale v průměru dosahuje správné frekvence. Díky 24 bitovému čítači (oproti 16 bitovému timeru) je DDS daleko přesnější takže lze naladit přesný kmitočet i tehdy pokud je referenční kmitočet vyšší než kanálová rozteč. Nemluvě o tom že za cenu 1 taktu navíc s přidáním instrukce stylu

Se dá vyrobit i 32 bitová DDS.

Ano - tato smyčka má 6 taktů a všechno ostatní jako např. změna "ladícího slova" uloženého v registrech R4, 5, 6 se musí dělat v přerušovacích rutinách a "DDS" mezitím stojí, ale to je jen malá daň za vidláckou kmitočtovou syntézu z toho "co dala bedna".

Pro dnešek jsem opravdu vyřízen - zbývá už jenom rada paní Kubáčové novomanželkám : Až přesvědčíte mažela, že na "opravdu kvalitní radiopřijímač nejsou peníze" - víte co následuje pak ? Můžete celou sumu rozházet v Orsay.

Nerad chválím praotce všech tunelářů - Václava Klause - ale on to byl, kdo měl jedinou (byť nesprávnou ) ideu, co se zdravotnictvím, kterou se mu navíc podařilo prosadit. V tom vyniká nad generacemi "reformátorů zdravotnictví", po něm, kteří měli mnoho řečí a skutek nikde. Tou ideou byl "bodový systém", který on sám zdůvodňoval jako "přechodné účetní opatření" aby se zjistilo kolik čeho se ve zdravotnictví vlastně dělá. Problém každého "přechodného" opatření v česku je, že je opatřením definitivním a speciálně bodový systém ve zdravotnictví dnes už více škodí, než pomáhá.

Nezasvěceným se pokusím objastnit věc příkladem. Představte si že máte dva e-shopy, které oba nabízejí stejné boty. Jeden E shop má pod obrázkem nápis - "kozačky kožené, dámské, jehlové, erotické" cena 1399,-. Druhý má pod stejnými kozačkami tabulku na několik stran s rozpisem :

Otázka je - ve kterém Eshopu byste si koupili zmíněné boty ? Ani cenový rozdíl samozřejmě není náhodný - i ve zdravotnictví je to tak, že pokud třeba operaci slepáku "rozkouskujeme" na jednotlivé detaily - jejich součet je nakonec mnohem dražší než celková cena - ve světě obvyklá a právnickou hantýrkou - takzvaně "ve shodě s dobrými mravy".

Takže "bodový systém" vede k plýtvání a ke způsobům práce, které naopak vedou k "rozporu s dobrými mravy" - jakože pacientovi který je na prahu smrti ještě - rychle avšak zbytečně - vyšetříme tamto nebo operujeme onamto , protože jemu to stejně nemůže pomoci ani uškodit, ale "je za to hodně bodů".

Jiná věc je, že do "bodového systému" se zakouslo spousta lobby a jsme svědky více než paradoxních situací - laboratoř dostane za mikroskopické vyšetření moči asi 20 bodů, protože to umí a seká moče "jako když slípka snáší vejce". Urolog, když ve své ordinaci vyšetřuje moč - protože to tak moc neumí a ani to tak často nedělá - dostane za to 200 bodů "aby nebyl škodný". Proč ? Protože proto !!

Ještě pozoruhodnější je situace s praktickými lékaři, kteří dostávají "kapitační platbu" za to že mají pacienta v kartotéce a starají se o jeho základní zdravotní potřeby. Krom toho však mají "zvláštní výkony za body" navíc. Takže co si myslíte že dělá jejich lobby ? Okupuje ministerstvo zdravotnictví a vymýšlí proč "v zájmu kvality" je třeba právě toto a toto a ještě toto i ono platit body !

Podtrženo sečteno - až půjdete do špitálu - chcete být vyléčeni pomocí 5 injekcí a jedné malé operace nebo pomocí 50 injekcí a 4 velkých operací ? A teď samozřejmě otázka pro blondýny : ke které variantě léčení svádí platba, za každou blbost, pomocí "bodového systému" ???

OK takže je to jasné - bodový systém je špatný - je třeba jej zlikvidovat. Problémeček je, že žijeme v česku, kde 75% úředníků na ministerstvu zdravotnictví, v pojišťovnách, ve špitálech a vůbec všech zdravotnických ouřadů se zabývá právě "péčí o body". To by ještě nebylo tak strašné, ale bodový systém má nezanedbatelný korupční potenciál - vy nám proplatíte "výkony 91397" vykázané za rok 2014 - zato náš majitel bude štědře sponzorovat vaši politickou stranu v roce 2015 .....

Problémeček je navíc i v tom, že v současnosti se předstírá poctivost a tím se jediná motivace hýbat věcmi ve zdravotnictví - korupce - velice oslabila. Výsledkem je že ministerstvo i všichni organizátoři zdravotnictví "jednou na volnoběh" a čekají "až se to přežene". Problém č. 2 je však ve starém filosofickém principu : "nevstoupíš dvakrát do jedné řeky" - takže až se to přežene - bude už systém zdravotnictví v takovém stupni rozkladu, že pohodlné cesty kradení "přes body", které kdysi tak krásně fungovaly - už nebudou možné, protože "kde nic není, ani čert nebere" ....

Poznámka při druhém čtení : Patrně se ptáte čím platby za body nahradit ? Samozřejmě platbami za "celé kozačky" neboli - platbami "za diagnózu" - což znamená celkovou platbou za "vyřešený případ" - což navíc v česku už funguje, ale protože jsme ve zlodějistánu - nefunguje to zdaleka tak, jak by zdravý rozum velel.

Dnešní výklad by měl sloužít jako varování mládeži - učte se cizí jazyky - čím více tím lépe. Takže žíl byl jistý pan Shintaro Uda, který ve 20 letech 20 století experimentoval s "anténními řadami" půlvlnných dipólů. Přitom zjistil - co se nám zdá elementární - že totiž fázově posunuté signály z více dipólů spolu interferují a tím v určitých směrech kolem anténní soustavy vznikají interferenční maxima a v jiných částech prostoru vznikají interferenční minima. To by nebylo nic převratného, ale pan UDA zjistil, že pokud se některé dipóly udělají schválně delší než 1/2 vlnové délky a jiné se udělají schválně kratší a umístí se na vhodnou vzdálenost od sebe - stačí napájet signálem jen jeden z nich - zářič a ty ostatní si svůj podíl signálu získají "nakmitáním" ze zářiče.

Celá soustava pak funguje tak, že drát / prvek / element antény, který je delší než půlka vlny odráží vlny smerem k zářiči - a my mu říkáme "reflektor". Zatímco drát / prvek / element antény, který je kratší než půlka vlny posílá interferencí "vlnění dále dopředu" a proto mu říkáme "direktor".

Teď přijde rozuzlení pohádky - proč je třeba umět minimálně anglicky. Pan Uda, předvedl svouji směrovou anténu svému šéfovi, který uměl anglicky. Ten se shodou okolností jmenoval Hidetsuku Yagi - a světe div se anténám tohoto typu se od té doby říká anténa typu YAGI neboli YAGINA. Takže slávu sklidil pan Yagi, protože uměl anglicky, a napsal o těchto anténách článek do Amerického časopisu. Pan Uda sklidil alespoň dobrý pocit, že nezjištně pomohl rozvoji radiotechniky.....

Moji čtenářové teď patrně očekávají zázračně jednoduchý vzoreček, pomocí kterého vypočtou Yagi anténu zázračně dobrých parametrů - přátelé musím vás zklamat. Dnes se antény Yagi nejčastěji počítají v anténních simulátorech ( a i tam se spíše jenom upřesňují vlastnosti předem navržených konstrukcí ). Před érou anténních simulátorů se antény Yagi navrhovaly metodou "neustálým poprcáváním k dokonalosti" - tedy někdo vzal nějaký již existující design, a ten nepatrně měnil až jeho vlastnosti byly lepší než u předlohy.

Aby to nevypadalo, že po 90 letech nevíme o anténách typu "Uda" nic - dovolím si poznamenat pár zásad, podle kterých poznáte s jakou "Udinou" máte čest.

OK takže vezměme si dva extrémy "vidlácká yagina" a "soutěžní yagina" pro radioamatéry. Vidlácká yagina má reflektory o desítky procen delší než polovina vlnové délky, direktory má o desítky procent kratší a celkem blízko u sebe ( třeba desetina vlnové délky). Když budeme z vidlácké chtít udělat soutěžní anténu - budeme reflektory zkracovat až se dostaneme těsně nad 1/2 délky vlny. direktory budeme prodlužovat až se dostaneme těsně pod 1/2 délky vlny a vzdálenost prvků budeme zvětšovat až se dostaneme těsně pod 1/4 délky vlny.

Co se stane když "optimalizaci" antény přeženeme - pokud například prvky od sebe vzdálíme příliš - najednou PINK - vzájemná indukce mezi zářičem, reflektory a direktory přestane fungovat a síla signálu z takové antény najednou prudce poklesne.

Je těžké anténu neustále přestavovat, ale můžeme vzít anténu a pouštět do ní různé frekvnece - tím dosáhneme změny poměru rozměr prvku / vlnová délka - a pokud se podíváte na závislost zisku antény na frekvenci - uvidíte, že mám pravdu - pro rostoucí frekvence zisk antény pomalu roste až najednou PINK "vazba" mezi prvky se najednou poruší a zisk prudce klesá - viz graf nahoře.

Vyplývá z toho něco pro nás vidláky '? Řekl bych 3 věci :

Pro dnešek mě inspirace opustila - zbývají už jenom dvě věci. HRRR do mně v diskusi, očekávám milion příspěvků - jaké to radím neinformované veřejnosti blbosti.

Na samý závěr už jenom rada paní Kubáčové novomanželkám : Zmizela vám drátěná ramínka na outfity ? Kontrolovala jste balkon a střechu - jestli se neproměnila v "direktory" nebo "reflektory" ??

Před několika týdny dny mi pes sežral rozečtené "Jméno růže" - pozoruhodná kniha, která mě dovedla k pozoruhodným úvahám. Mnich Benediktín od vstupu do kláštera v dětském věku asi tak do 18 let studoval Latinu, Řečtinu, Bibli - a pokud byl dosti šikovný, aby se stal písařem - strávil zbytek života ve "skriptoriu" kde opisoval tlusté, iluminované, pergamenové kodexy - takových knih přepsal za svůj život desítky - což znamená daleko spíše 10 než 99 a pak už se mu ruce třásly natolik, že zbytek života strávil v klášterním starobinci, než zemřel.

Pozoruhodné bylo, že tento člověk, ani jeho okolí rozhodně nepovažovalo za plýtvání lidskou silou, když jeden člověk přepsal "pouhých" 10 knih, než zemřel, protože ty kníhy byly psány "navždy" a taky tomu odpovídala jejich kvalita - jak literární - tak kvalita přepisovacího a knihařského řemesla.

Co to znamená "navždy" - lehce ironicky - svým současníkům připomíná i Svatopluk Čech který v "Novém epochálním výletu pana Broučka tentokráte do XV. století" nechává pana Broučka žasnout nas tím. když jej "Janek od Zvonu" nechá oblíknout do "zachovalého oblečení, které není ještě ani 40 let staré" ....

OK - takže vzpomínejte - máte jakékoliv "spotřební zboží" - 40 let staré - dodnes sloužící ? Dokonce oblečení - po 40 letech spíše "hadry" ? Vzhledem k tomu, že před 40 lety zde panoval bolševik, který měl veliké problémy s "objemem výroby" tak lze připustit, že některé tehdejší zboží bylo takové kvality, že vydrželo dodnes, proto budu otázku ještě modifikovat : Koupili jste v poslední době cokoliv, co při rozuném odhadu vydrží 40 let ?

Otázka má některé pozoruhodné souvislosti. Každý rok, v době okurkové sezóny se začne řešit český "zastaralý vozový park" - jakože v Německu je průměrné stáří aut 7 let a u nás 14 - a že stará auta neplní emisní normu "Euro - nekonečno" - tudíž česko znečišťuje Evropě vzduch. Probléměček je v tom, že výroba auta zatíží životní postředí více než jeho provoz po jakoukoliv rozumně myslitelnou dobu - tedy pokud za 14 let vystřídáte 2 auta - je to horší než když 14 let držíte v chodu rezavého Formana.

Je pozoruhodné, že z hlediska udržení životního protředí se vyplácí spíše vyrábět kvalitně a "navždy" - pravý opak toho, co vidíte na trhu. Je však otázka jestli výroba "navždy" je dnes vůbec možná - iuminovaný pergamenový kodex, který vydrží 1000 let vám nevyrobí bosý, hladový a negramotný Barmánec, který je 16 hodin denně 6 dní v týdnu držen ve špatně vybavené továrně - což je prototyp "modení" ( textilní ) výroby - když už jsme u toho.

A pak další paradox : nejdražší - a nejvíce zdaněný - je ten zdroj výroby, kterého jediného je nadbytek - což je lidská práce. Proto Španělská mládež - vysokoškolsky vzdělaná - sedí s rukama v klíně a Barmánci v dětském věku potí krev ve sweatshopu. Věci jsou přímo konstruovány tak, aby nejenom nešly spravit, ale krátce po záruce se samy rozpadly. Když už chcete nechat něco spravit - často narazíte na opraváře-dementa, ( kde jsou vysokoškolsky vzdělaní experti sedící s rukama v klíně ? ), který vyměňuje "motherboard za motherboard" a to je jediné, co za svůj plat umí....

Místo přepečlivé až ruční výroby z rukou lidí, kteří věcem dokonale rozumí - tu máme halabala-manufaktury produkující zboží "Vietnamnské kvality". Kolem celé zeměkolule krouží obrovské flotily kontejnerových lodí - plné zboží, které, se jen nesignifikantně liší od smetí, ve které se promění ihned po uplynutí zákonné záruky. Kvalita typu "halabala-manufaktura" už pronikla i do Evropy a to i do těch částí ekonomiky, kde ještě vůbec někdo předstírá práci - jako je vzdělávání, zdravotnictví a státní správa.

Místo výroby navěky - je mám neustále tlučena do hlavy "ekologicky šetrná" nebo "udržitelná" výroba. Co to je udržitelná ? Igelitové tašky, které se samy rozpadnou, takže je prakticky nelze použít více než jednou ? Mikina z polyesteru, který jěště nedávno byl PET flaškou ? Rozemílání všelijakých recyklovaných svinstev do silničního kameniva ?

Osobně jsem nikoho ze sféry "ekologického nátlaku" nikdy neslyšel mluvit o kvalitě výrobků a jejich spotřebě - patrně je to protože oni jsou vesměs dětičky z bohatých rodin a nový tablet ( smartfoun ) - každý rok - považují za své "lidské právo".....

Poznámka při druhém čtení - abych zavřel hubu šťouralům, kteří by 40 let staré hadry Svatpluka Čecha považovali za literární nadsázku - dovolím si upozornit, na to že třeba Přemysl Otakar I. byl ve své době považován za nesmírně bohatého krále, protože zakládal města, stavěl kostely, zval ( do Sudet ) Německé osadníky, získal Zlatou bulou sicilskou - dědičný královský titul - a krom toho "vlastnil dvoje (!!) kožené boty"....