Nekorektní blog Petra Kubáče na Blog.cz

Jakožto samozvaný rádoby-znalec optiky pokračuju v provokací jménem - zorné pole je důležité. Tedy astronomové profesionálové a zejména amatéři jsou fetišisticky zaměřeni na zachycení co nejslabších objektů - ať to stojí co to stojí. Příkladem typického dalekohledu - střední velikosti - minulé doby - budiž Hubble space telescope.

Mimochodem tento dalekohled používám i jako provokaci pro "Megapixelové fetišisty" - tedy původní rozlíšení kamer na HST bylo 800x800 pixelů ergo 0,64 Mpix, pak přišla první velká oprava v 90 letech, kde se vyměnila "Wide field planetary camera" a pak byl HST dlouhou dobu "jedno-megapixel" s rozlišením 1024 x 1024. No a od opravy v roce 2009 je HST 8 megapixel s rozlišením 2048 x 4096 - takže jestli se vám zdá že vaše jedinečná zrcadlovka za 60 litrů je tak skvělá neb má 99 megapixelů - klidně vás v tom nechám....

Tak a otázka je kolik je zorné pole 8 megapixelové "Wide field planetary camery" ? Odpověď je šokující - 5,4 x 2,7 úhlové minuty - což je 2% plochy měsíce v úplňku !!!! Pozemské velké teleskopy na tom nejsou jinak, což vede k jediné věci. Astronom žádá o snímek zajímavého objektu, nad kterým bádá - tak obešle "komise", které přidělují pozorovací čas na megateleskopech, ale protože zorné pole megateleskopů je nepatrné schopnost nasnímat velké úseky oblohy nepatrná a pozorovací čas drahý - v 99% případů dostane odpověď - snímek neprovedeme - neb tuto oblast fotil teleskop XYZ v roce 1988 - najdětě si snímek v archivu !!

Takže byla doba, kdy amatéři jako například objevitel komety Hale-Bopp - Thomas Bopp - původní profesí vedoucí stavebnin - začali profesionálům pěkně šlapat na paty - zejména při pozorování meziplenetární hmoty, jako jsou komety a asteroidy, kde snímky z megateleskopu staré 20 let jsou astronomovi platné jako mrtvole zimník. Navíc amatéři objevili ohromnou fintu - zorientovali své CCD kamery tak, aby otáčení země bylo rovnoběžné s řádky pomocí kterých se s CCD čipu vyčítá obraz - a pak vyčítali obraz takovou rychlostí - jakou se obrazy hvězd posouvají po čipu - takže nedostali jeden obrázek - obdélníček velkosti 640 x 480 pixelů - ale dlóouhatanánské pruhy naexponované oblohy.

Takže profesionální astronomové se poněkud naštvali a pomalu stavějí LSST což je zkratka znamenající Large scale synoptic telescope - otrocky přeloženo "přehlídkový dalekohled velkého rozměru" což bude dalekohled se zrcadlem průměru 8,2 metrů, který bude mít zorné pole - ne v minutách - ale 3,5 x3,5 stupně !!! - tedy zorné pole jako špatný triedr z Vitetnamské tržnice - což je ve světě dalekohledů se zrcadlem nad metr nevídaně mnoho. Aby se LSST vyrovnal ostatním megateleskopům rozlišovací schopností - bude mít CCD kameru s rozlišením 3,2 giga-pixelů, která bude veliká jako malý autobus a bude pracovat v konstantním rytmu kdy každých 20 sekund udělá 15 sekundovou expozici a 5 sekund se bude teleskop otáčet na sousední zorné pole. Takhle bude fotit neustále a nepřetřžitě pole vedle pole.

Tato bude možno vyfotit 3/4 oblohy která je vidět od soumraku do rozednění ve vysokém rozlišení každé 3 dny. Takže astronomové patrně nebudou žádat komisi o pozorovací čas, ale budou si sami surfovat v knihovně fotek a budou si moci vybrat jestli chtějí snímek z neděle, nebo z úterka - nikoliv z roku 1988.

Aby teleskop optické konstrukce, která umožňuje zorné pole v úhlových minutách mohl mít zorné pole v úhlových stupních - bude to teleskop nevídané optické konstrukce - primární zrcadlo bude mít 8,2 metrů a bude odrážet světlo do sekundárního zrcadla o průměru 3,4 metry - to je systém Gregory, Cassegrain, Ritchey-Chretien, Nasmyth nebo Coudé - nic nevídaného, ale tento teleskop bude mít ještě třetí zrcadlo o průměru 5 metrů které bude uvnitř 5 metrů veliké díry v primárním 8,2 metrů velikém zrcadle. Dokonce, aby to nebylo tak jednoduché - tak uprostřed sekundárního 3,4 metrového zrcadla bude 2 metrová díra, kde bude sedět ta 3 gigapixelová - 4 metry dlouhá kamera. To je celkem nevídaná a mně zatím nejasná optická konstrukce.

Tenhle dalekohled bude buď naprostý převrat, jako byl Hubble, nebo naprostý průšvih - jako byl Hubble, když se zjistilo že má špatně vybroušené zrcadlo. V každém případě až vám bude nějaký jouda vykládat, že profesionálním astronomům je taky jedno, že jejich teleskopy mají zorné pole nula-nula nic - pošlete ho - víte kam.

Dnes se mi zdá, že hlavní úlohou zdravotnictví je "odklánět" veřejné peníze do pochybných kapes, ale když jsem byl ještě naivní - oznamoval jsem manželce jednoho pacienta : "Paní Vopičková u vašeho manžela jsme zjistili cukovku" ale paní Vopičková mi vyrazila dech - "Já vím, že manžel má cukrovku už nejméně dva roky" - tak jsem se ze zvědavosti zeptal - "Jak jste na to přišla ?" - ona nehnula ani brvou a prohlásila - "Už dva roky nám podlaha na záchodě lepí !"

Ergo - vysvětlení, pro blondýny, které ještě neviděly chlapa čůrat a pro ostatní, kteří se nesmáli - cukrovkáři mají často cukr v moči a když muž stojí nad mísou - někdy to trochu prská kolem - a zaschlé kapky s cukrem - lepí. V pradávných dobách bylo měření cukru v moči téměř jedinou metodou jak cukrovku diagnostikovat a dokonce v úplně pradávných dobách 200 let zpět bylo běžné, že lékaři ochutnávali moč svých pacientů - zdali není sladká.

Dnes už se cukr v moči prakticky neměří, protože se měří cukr v krvi, ale v dobách biochemického pravěku mělo měření v moči značnou výhodu v tom, že ledvina koncentruje moč asi 100x a tím koncentruje i látky v ní obsažené - tudíž koncentrace cukru v moči bývala a je minimálně o řád vyšší než v krvi.

Proč mluvím u polarimetrie a cukru v moči - protože nemohu vyhnat z hlavy vzpomínky na plechovou bednu zvanou Polamat - s velikou cedulkou vzadu V.E.B. Carl Zeiss Jena - herstelled in der D.D.R - zázrak východoněmecké techniky, který vždy po hodinovém "ladění a šolíchání" za 15 minut změříl všechny cukry v moči než se zase pokazil - aby bylo dost srandy i na příští den...

Glukóza totiž patří do obrovské skupiny "opticky aktivních látek". Uhlík v organických molekulách má totiž 4 chemické vazby - každý uhlík, který má na každé z vazeb jinou chemickou skupinu - je opticky aktivní. To že má uhlík na každé vazbě jinou skupinu totiž znamená, že pro daný uhlík existují dvě molekuly - chemicky velmi podobné, které se liší jako levá a pravá ruka. Podívejte se na obrázek a uvidíte. Molekuly takto příbuzné jsou "optické izomery" a uhlík, který má na každé vazbě je jinou skupinu je "asymetrický uhlík" neboli "chirální uhlík".

OK - jestli předchozí odstavec povykládáte v chemii na střední škole budete mít velikou jedníčku, ale v romci "Kubáčovy teorie chybějící věty" jsem vždycky přemýšlel - co když molekula má více "chirálních uhlíků" ? OK - pak každý chirální uhlík je zdrojem asymetrie a tudíž má li dva asymetrické uhlíky existují 4 optické izomery DD DL LD a LL. Pokud má 3 asymetrické uhlíky existuje 8 optických izomerů DDD DDL DLD atd ....

Nedává vám to smysl - žejo. Pojem "optická izomerie" vznikl proto, protože molekuly s asymetrickým uhlíkem stáčejí rovinu polarizovaného světla. Tedy svítíte polarizovaným světlem do zkumavky a ono vychází ven s jiným úhlem polarizace než vstoupilo. Vtip je v tom, že D izomery stáčejí polarizované světlo jedním směrem a L izomery stáčejí o stejný úhel ale druhým směrem. Proto pokud máme směs D a L izomeru - zdá se že látka ve zkumavce nestáčí polarizované světlo vůbec - tzv "racemická směs". Pokud připravujete nějakou organickou molekulu v reaktoru chemické fabriky - vždy dostanete racemickou směs - ale příroda je potvora - její enzymy vždy pracují jen s jednou formou molekuly D nebo L a druhou zpracovávají nepatrně nebo vůbec - asi jako kdybyste klíč rvali do zámku obráceně

Veškerá glukosa v těle je tedy D-Glukosa. A pokud máte separovaný jeden izomer pak platí, že čím větší koncentrace v roztoku - tím větší úhel otočení polarizovaného světla. JASNÉ ? Paní učitelku uspokojí když řeknete že svítíte přes polarizační filtr zvany POLARIZÁTOR - do zkumavky za kterou je druhý filtr zvaný ANALYZÁTOR a otáčením analyzátorem zjistíte úhel otočení roviny polarizace.

Bohužel takto jednoduše to ve skutečných přístrojích nefunguje - jak to funguje vidíte na obrázku - paprsky světla se za polarizátorem dělí na měřící a "referenční" část - a úklolem analyzátoru je najít takovou polohu kdy referenčím a měřícím kanálem prochází stejně světla. Toto měření uděláte dvakrát - jednou pro vodu, která polarizované světlo nemění, podruhé pro měřený vzorek a rozdíl úhlů odpovídá polovině úhlu o který stáčí vzorek polarizované světlo.

Jako otázku za domácí úkol bych ponechal proč je rozdíl úhlů roven polovině roviny otočení. Jenom bych poznamenal, že bedna Polamat - otáčela analyzátorem sama pomocí elektronkového analogového počítače a motoru - což byl celý zdroj srandy i poruch.

Zbývá rada robotům ke zničení lidstva - lidi vůbec polarizaci světla nevnímají - strhejte z LCD displejů, které využívají stáčení roviny polarizace kapalných krystalů - vrchní polarizační fólii a lidi budu odtrženi od Facebooku - blízcí hromadné sebevraždě. Vy samozřejmě přepnete své kamery do polarizačního módu když budete chtít displej vidět - tak budete mít velikou výhodu.

Dovolím si odcitovat z poetické tvorby svého bývalého spolužáka :

Ve svém hradě z papíru

shořel rytíř pro víru,

že má svůj hrad z kamene,

myslel jó a ono ne.

Takže vracíme se do reality - pokud jste internista - mimo nóbl špitály v krajských městech - každý týden zažíváte několikrát hospitalisaci tzv. "sociálně zanedbaného seniora". To je chudák (nebo chudačka), který "je ležák" - tedy se neudrží na nohou a navíc má tu smůlu, že je chudý a má chudé příbuzenstvo.

Jak takový pacient vypadá ? Obvykle je to naprosto vyhublý, nepohyblivý, ztuhlý skrčenec - pokousaný hmyzem typu blech a štěnic, který má tzv. "flekční kontraktury" - to jest klouby svaly a šlachy - z nedostatku pohybu - přirostly a ztuhly v poloze ve které tento člověk nejčastěji leží - často je tento člověk "odlitkem křesla" nebo postele. Velice často má tento člověk proleženiny alias dekubity - tedy neustálým nehybným ležením na zadku - patách - bocích - "maso" - kůže svaly a šlachy - uhnijí a na dně obrovské - smradlavé - rány trčí holá kost.

Máte pocit, že mi hrabe z příliš dlouhého sledování zombie filmů ? Máte někoho ve zdravotnictví ? Zeptejte se !

Osud takových chudáků je většinou velmi tristní - ve špitále zaměřeném na "aktuní péčí" de facto není pro takového člověka místo protože co chcete za pár dní vyléčit, tam kde chybí měsíce a léta prostého, základního ošetřovatelství typu nakrmit, napojit, umýt, 6x denně otočit z levoboku na záda a odtud na pravobok a zpět a trochu s ním cvičit, aby klouby neztuhly ?

Proč ve státě, kde je 700 000 nezaměstnaných a 10 miliard se rozkrade jen ze zdravotnictví - není hustá síť sociálních zařízení která se starají o tyto seniory, tím šetří náklady akutní medicíně a navíc zaměstnají lidi - často v místech jako jsou Jeseníky, kde nic jiného v době globalizace ani nelze ekonomicky provozovat ?

Ano tušíte jistě správně - je známo, že největší příčinou komplikací je státní správa - zde tomu není jinak. Současný zdravotně - sociální systém je obludný špagetovitý propletenec politických a ekonomických kompromisů, kde se "smysl vytratil v průběhu jednání", nesystematických předpisů, přílepků k nim, přílepků k přílepkům, globálních zlodějin, lokálních zlodějin, různých iracionálních zvyklostí - "jak si to přál pan bývalý zdravotní rada" atd.

V nemocnici je hospitalisace časově omezená, tak se pacient přesune do LDN (léčebny dlouhodobě nemocných) - tu platí zdravotní pojišťovny - proto pobyty v ní drakonicky časově omezují - 6 týdnů a dost !!! Pak je pacienta třeba někam přesunout. Kam ? Třeba má štěstí a dojde ke "zhoršení stavu" - takže šup zpátky na týden do špitálu a pak zase na 6 týdnů do LDN. Nebo (bohužel) se špatná situace "seniora ležáka" nezhorší a pak je nutné jej přeložit někam do domova důchodců - jenomže pro domovy důchodců stále platí "škromachova lež" o tom, že v nich dlí pouze zdraví senioři (jsou vůbec takoví ?) - takže domov důchodců nedostane od zravotních pojišťoven proplaceno nic, co se týka zdravotní péče ani podání léků ani píchnutí injekce - nic - ergo to neudělá - čímž je zajištěno, že seniorovi se opravdu přihorší a nastane další kolo - špitál - LDN - Sociální ústav - domov důchodců - a tak dále a tak podobně - sanity jezdí sem a tam - náklady vesele cinkají, "aby se ušetřilo" - jistě si dovedete tyto bludné cykly živě představit....

Jelikož sociální zařízení nesmí poskytnout ani náznak zdravotní péče a zdravotnická zařízení se (neúspěšně) snaží předstírat, že důvody hospitalisace nejsou sociální - stav mnoha seniorů se putováním sem a tam prudce zhoršuje. I tu nastoupí náš laskavý stát - a vymýšlí - směrnice - normativy - instrukce - a to tak přísné, že v dnešní době prakticky nelze domovy důchodců - nebo vznosnější "penziony pro důchodce" vůbec finančně udržet. Pokud máte nějakou nemovitost a máte srdce - můžete provozovat penzion ilegálně - nebo zkrachovat.

Pokud totiž chcete provozovat domov pro seniory legálně - musíte "žádat o licenci" a tím se stanete obětí (krmivem) pro úředního šimla, který vás 100% sežere. Pokud totiž požádáte o licenci dojde k vám během 52 týdnů v roce asi tak 104 kontrol z hygieny, stavební úřad, požárníci, zdravotní pojišťovny, dokonce finančák, a zemědělská a potravinářská inspekce a spousta daších, kteří budou na molekulární úrovni kontrolovat každý sebemenší aspekt hygieny a bezpečnosti - protože u nás přece nejsou tisíce seniorů, mimo jakoukoliv kontrolu, po kterých doma shora lezou štěnice a zespoda jim zadek - spolu se stolicí a močí - prosakuje lůžkem !!!

Takže je ještě druhá možnost - nejste altruista - a provozujete ilegálně - "prasečák na dědky" - pak o vás státní správa "oficiálně" neví - zabavíte důchody - a máte klid - horší než bez pomoci doma to stejně nebude. Konec konců jsme v česku, kde se poctiví musí trestat, aby se to odnaučili a o lumpech se "oficiálně neví". Paradoxní je, že současné "předpisy" jsou natolik vyčerpávající - fyzicky i finančně, že i mnohé oficiální a veřejnými penězi dotované domovy důchodců jsou "prasečáky na dědky" - a kupodivu je taky navštěvuje 104 kontrol ročně a kupodivu nikdo nemá tendenci je trestat nebo zrušit ??

Ptáte se proč se v nadpise píše o školkách ? Děti a jejich rodiče jsou totiž stejně slabý článek řetezu. Taky je třeba je trestat, za to, že nemají mafiánské choutky. Provozovat školku je totiž stejně složité jako provozovat domov důchodců. Dokonce je to tak složité že slovní spojení "mateřská škola" je v současnoti tabu a legislativa je plná zmínek a sporů o "dětské skupiny" a "lesní školky". Chcete příklad - děcka, která spolu ve školce žijí v jedné mistnosti dotýkají se a kašlou na sebe zcela volně musí mít "ručníčky visící odděleně" - aby nedošlo k "přenosu nákazy" - to znamená probourat, vybourat a přestavět všechny umyvárny ve všech školkách - to znamená že řada školek zavře - a pradoxně i ty státem podporované, které se pokouší z cigánských děcek udělat lidi.

Jak se mohlo lidstvo dožít roku 2014, když se ručníčky ve školkách dotýkaly ? Opravdu nevím !!

Na závěr ještě poznámka k tomu, co se stane, když seniora prorůstajícího postelí přesunete do ilegálního domova důchodců ? Stát - pokud na to přijde - zabaví takovém seniorovi všechny dávky, které bral z titulu své bezmocnosti a špatného zdravotního stavu. Tak na tebe, když nechceš zahnívat doma - lumpe !!!

Optimistickým pohledem viděno - budeme brzy mít předpisy zajišťující domovy seniorů a školky - lepší než v luxusních resortech Ameriky, Švýcarska nebo Skandinávie. Sice právě proto žádné školky ani domovy důchodců nebudou existovat - ale to je nepatrný problém, který nesojí ani za zmínku na poradě podšéfů pražského ministerstva.

Poznámka při druhém čtení - stejný princip je v česku naprosto univerzální - platí bez výjímky i pro stravování, drobnou potravinářskou a cukrářskou výrobu, většinu řemesel a dalších drobných živností. Ale buďme v klidu - budoucí premiér Andrej Babiš - si naprivatizoval mnoho miliard - proto určitě ví, kde každoročně sehnat ještě 10 x tolik - na sociální dávky pro lidi, kteří by se mohli uživit a jiným tím pomoci, ale kvůli státní buzeraci do toho nejdou.

Když už jsem se prezentoval jako samozvaný astronom amatér a samozvaný znalec optiky musím poznamenat zajímavou historku. Kolem roku 2000 jsme stáli před otázkou zda do práce nekoupit nový mikrokop - i s fotoaparátem na focení mikroskopických fotek. My samozvaní "znalci optiky" jsme řvali "digitální foťák nééé - má mizerné rozlišení", ale můj tehdejší šéf, kterému táhlo na 70 prohlásil - aniž by o optice něco tušil - digitální foto je budoucnost a tak jsme za astronomických 53 000 koupili Olympus Camedia 3000, foťák který měl tehdy těžko pochopitelné - vysoké - rozlišení 3 megapixely....

To že to byl opravdu "profesionálně míněný" foťák je jasné i z toho, že měl objektiv se světelností 1,8 přes celý rozsah ohnisek - což pak léta nebylo zvykem a až v poslední době se zase objevují "profesionálnhí kompakty" stylu Canon G16 které ale stejně takové parametry optiky nemají. Výsledkem bylo, že všichni "profesionálové v oboru" fotili pořád na film, ale my jako vidláci z venkova, jsme třeba nafotili mikroskopický močový atlas, který jsme zadarmo pověsili na Internet - v takovém rozsahu jako první na světě !!!

Kdo by se nepochlubil vlastní fotkou z let kdy byl mladý a inteligentní s krásnými ženami, které jsou mladé a inteligentní dodnes. Takže mám jistou výhodu v tom, že podvědomě jsem ze starých laboratorních přístrojů vymontovával optické prvky, kterých mám plnou krabici od bot. Je libo dalekohled s optikou z litého křemene propustnou až do ultrafialové oblasti ? Mohu sloužit apartními střevy ze spektrofotometru Specord M40, které používám jako vysoce kvalitní lupu.

Tudíž mám nějaké kvalitní okuláry z vyřazených mikroskopů, a kdyby optika nepotřebovala mechanické díly, jako jsou tubusy - na jejichž výrobu jsem línej - hrál bych si s čočkami už dávno. Proto jsem se rozhodl, že ještě jeden přípěvek budeme lehce počítat abychom se dopočetli "něco z optiky" .

Vtip je v tom, že když čtete diskuse amatérských astronomů - někdy nabydete dojem, že hlavním úkolem amatéra je "dohnat a předehnat" všechny profesionály - Hubble space teleskopem (zrcadlo průměr 2,4 metru ) počínaje - po "Very large telescope" (4 zrcadla každé 8,2 metrů) konče. Tudíž astronomové na internetu mají až fetiš ve spatření co nejslabších hvězd, ať to stojí, co to stojí. Proto bych se rád ještě naposledy zabýval otázkou zorného pole, která je podle mně pro "relaxaci u dalekohledu" daleko důležitější než cokoliv jiného.

Takže systematicky - mám dalekohled, který má ohniskovou vzdálenost objektivu 750 milimetrů a protože nejsem milionář používám klasické (nebo z mikroskopů vybrané) okuláry o průměru 1,25 palce. 1,25 palce je 31,7 mm vnějšího průměru, což odpovídá asi 29 milimetrům vnitřního průměru. takže můj "Newton pro chudé" vykreslí zorné pole sin^-1 (29/750) = 2,22 stupně. Pokud chci mít v okuláru "oblohu plnou hvězd" a budu vybírat moderní okuláry se "zdánlivým zorným polem" 60-70 stupňů bude vycházet zvětšení 66 / 2,2 = 30 x. Tomu odpovídá ohnisková vzdálenost okuláru 750/30 = 25 mm. Výstupní pupila je 150 mm / 30 = 5 mm - zcela ideální pro nenáročné surfován po přesvětlené obloze.

OK - ale teď otázka - je okulár o ohniskové vzdálenosti 25 mm a zorném poli 66 stupňů který pracuje s maximálním vykresleným polem 29 mm vůbec možný ? Takže počty počty

Alfa = 2* (sin^-1 ( (29/2) / 25 )

Upřímně mi není jasné, proč v některých vzorečcích používají výrobci sinus a v jiných tangens - u počítání s dlouhými ohnisky je jedno jestli jako ohnisko považujeme vzdálenost ke středu zorného pole (tangens) nebo k okraji (sinus) ale u okulárů to dělá obrovský rozdíl takže zorné pole hypotetického okuláru těchto parametrů je 60-70 stupňů - takový okulár lze "s odřenýma ušima" koupit. Ale je vidět, že výrobce musel tlačit na pilu protože vlastnosti tohoto okuláru astronomové nijak příliš nechválí.

OK vydáme se jinou cestou - koupíme okulár osvědčené konstrukce Plossl - kteréžto mají zdánlivé zorné pole 52 stupňů takže 52/2,2 = 23.6 x. POtřebujeme zvětšení 23,6 to jest 750 / 23,6 = 31.7 mm. Pokud mrkneme na Internet zjistíme, že přesně takový okulár se "shodou okolností" vyrábí. Pokud pak mrkneme do teleskopu jedním a druhým okulárem - obraz bude zcela stejný akorát jendou bude "všude kolem nás" a podruhé bude "jako na konci roury od kamen" Nemluvě o tom, že v případě vyššího zvětšení bude pozadí tmavší a kontrast objektů v dalekohledu lepší.

Stavět 32 mm okulár se zdánlivým zorným polem 70 stuňů je možné, ale nikoliv do "roury" o průměru 1,25 palce - protože tam se zorné pole o průměru 45 mm už nevejde.

Abych nepomlouval - tak jsem koukal všemi možnými okuláry a zdánlivé zorné pole 40-45 stuňů je fakt malé jakože "na druhém konci roury se něco blyští". Zorné pole okulárů Plossl - 50 stupňů je "klasické zorné pole" na které jsme zvyklí za desítky let z triedrů. Zorné pole přes 65 stupňů je příjemně obrovské v principu optika s větším větší zorným polem už je na hranici plýtvání penězi, protože "dojem" z vizuálního zážitku značně kazí neostrost periferie našeho vidění.

Pokud se budeme zabývat zanedbávanou otázkou zorného pole dalekohledu - zbývá poslední otázka a to : Jsou "zoom" dalekohledy k něčemu ? Objektivy dalekohledů jsou pořád stejné - měnitelného zvětšení se dosahuje změnou ohniskové vzdálenosti okulárů. Pokud jsem vás alepoň částečně přesvědčil, že "nebe plné hvězd" v dalekohledu má svojí hodnotu - zapomeňte na zoom. Průměrný triedr 10x50 má zorné pole přes 6 stupňů a zdánlivé zorné pole v okuláru kolem 60 stupňů. Triedr 10-30x50 má zorné pole 4,1 stupně na nejmenším zvětšení - tedy zdánlivé zorné pole v okuláru 41 stuňů - tedy horší než klasická roura od kamen.

Navíc je známo že zoom okuláry mají nejměnší zorné pole při nejmenším zvětšení a naopak. Je běžné že astronomické zoom okuláry mají "zoom ohniskové vzdálenosti" 1:3 ale "zoom zorného pole" klidně 1:2 - takže subjektivní zážitek "přitáhnutí" pozorovaného objektu je daleko menší, než odpovídá změně zvětšení (čímž se výrobci nechlubí).

V každém případě - binokulární vidění je kouzelné - 60 stupňů oběma očima je lepší než 120 stupňů jedním - kupte si pololežící zahradní křeslo alias "recliner" a triedr 15x70 a plavejte si mezi hvězdami - lidi, kteří vám budou doporučovat půl-metrový - dvou-metrákový - zrcadlový teleskop, se zorným polem menším než úplněk - jenom abyste zřetelně viděli Casiniho dělení - neví co je potěšení z amatérské astronomie.

V době kdy jsem se nějakým omylem považoval za mladého nadějdného doktora, jsem sloužil v neděli na Interní ambulanci. Tu přijela 6 metrová černá limuzína a přivezla 150 kilového syna mistního "romského krále". O tomto mladém muži bylo z předchozích záznamů známo, že rodiče mu sami kupují heroin "protože je o to prosí". Mladý muž byl v podivném stavu kombinované intoxikace. Měl periody kdy byl v bezvědomí a dýchal tak 2x za minutu a pak měl období kdy vstal a zuřivě demoloval vybavení ambulance - přitom bylo vidět že je v tranzu - nereagující na podněty zvenčí. Oba tyto stavy se pravidelně střídaly v intervalu asi 5 minut.

U takového pacienta za takové situace samozřejmě pravdu od nikoho nečekejte - tudíž je laboratoř jediná vaše záchrana. Co tedy je třeba vyšetřit - drogy všeho typu - lépe řečečno jejich metabolity v moči a alkohol. S alkoholem je na prochlastaném východě problém - nejen že se chlastá o 106, ale když vám přivezou do špitálu bezvládnou trosku - vy změříte 4 promile a napíšete to do chorobopisu - až hovadu zachráníte život - podají si vás jeho právníci - protože se dovíte, že to je ctihodný muž, opora společnosti, poslanec 7 zastupitelských sborů, vedoucí kroužku mentálně retardovaných šachistů a já nevím co ještě - a že vaše diagnóza - ze byl vožralej - hrubě porušila jeho pověst a tudíž na toto falešné obvinění bude náležitě reagovat - právními kroky....

Proto se na prochlastaném východě špitály vyhýbají stanovení alkoholu jak jen to jde. A pokud to dělají - tak nejlépe s poznámkou - tento výsledek je hrubě orientační a neznamená, že pacient alkohol "vědomě požil" atd.... Chudé špitály však mají jinou fintu. Představte si následující výpočet - 3 promile alkoholu - znamená 3 gramy alkoholu na litr. Molekulová hmotnost ethanolu je 47 g/mol - ergo 3 promile jsou 0,064 mol / litr. To je 64 mililmol / litr - což je takové množství molekul, které lze změřit jako změnu osmolality.

Osmolalita je množství rozpzuštěných molekul v roztoku bez ohledu na jejich chemickou podstatu. A 64 miliosmolů je opravdu hodně, protože osmolalita séra normálního neožralého člověka je 300 mosomol (mmol/litr). Vtip je v tom, že alkohol se v organismu rozkládá na acetaldehyd a kyselinu octovou, proto nepoužíváme molární hmotnost, ale "bulharskou konstantu" která říká, že každých 27,5 miliosmolů nad normu je 1 promile.

Čistě jenom pro zajímavost - jaká je nejvyšší na ostravsku naměřená osmolalita - u nás ve špitále je to 523 mosmol / litr - což odpovídá 8,1 promile alkoholu (pacient po týdnu na JIP přežil). Na jedné straně nevíme co měříme - těch 200 mosmolů nad normu klidně mohla být třeba močovina, nebo cukr, ale na druhou stranu pokud je borec "známá firma" táhne z něho jako z lihovaru a ostatní klinické přiznaky tomu odpovídají - co jiného by ty molekuly byly. Velká výhoda je, že v chorobopise pak není věta "chlastá jako prase", ale věta "měl vysokou osmolalitu" což propité mozky "známých firem" zdaleka tolik nedráždí.

Zbývá poslední nepatrná otázka - jak se tedy osmolalita měří. Jednoduchá odpověď, která vám nic neřekne je "kryoskopicky", což vyžaduje podrobnější rozbor. Představte si následující podivnost - čistý ethylenglykol - základ fridexu mrzne při -13 stupních celsia. Voda mrzne při 0 stupních celsia - smícháte je dohromady 40 na 60 čímž dostanete roztok ve kterém je 600 gramů na litr ethylenglykolu - ethylenglykol má molekulovou hmotnost 62 gramů/mol takže výsledný roztok bude obsahovat téměř 10 mol / litr ethylenglykolu.

Teď přichází magie - rozpuštěním každého molu látky ve vodě poklesne bod mrznutí vody o 1,8 stupně takže při 10 molech ethylenglykolu bude bod mrznutí směsi o 18 stupňů níže než by odpovídalo bodu tání směsi - což je něco jako -10 + (-18) = -28 stupňů celsia - díky vlastnostem ethylenglykolu, který na své molekuly váže molekuly vody je to ještě více.

Jestli si myslíte že mi hrabe a předpokládám, že ožralovi koluje v krvni směs vody a alkoholu která má vlastnosti nemrznoucí kapality - tak vězte, že mi nehrabe - je to tak a taky přesně takto se osmolalita roztoků měří - kryoskopicky - neboli přesným měřením bodu tání.

Úplně přesně je to tak - vzorek séra ožraly se dá do malinkaté zkumavčičky, do které stroj zasune termistor - pak chlazení vzorek podchladí až na teplotu kolem -3 stupňů celsia - protože povrch zkumavčičky i termistoru je hladký a neobsahuje žádná krystalizační jádra - sérum pacienta zůstane tekuté, přestože je podchhlazené pod teplotu mrznutí. Pak elektromagnetické kladívko na zkumavku jemně zaklepe - rázové vlny v roztoku působí jako krystalizační jádra a rozotk okamžitě zmrzne - přitom teplota ve zkumačičce přechodně vzroste přesně na bod tání roztoku. Protože chlazení stále jede - po zmrznutí roztoku teplota dále klesá.

Protože jsme říkali, že normální osmolalita je 300 mosmol/litr neboli 0,3 mol/litr - je teplota mrznuzí séra kolem 0,3 * (- 1,8) = -0,54 stupně celsia. Takže průběh teploty ve zkumavce je takový - klesne na -3 pak udeří kladívko teplota stoupne na -0,6 a pak zase klesá. Elektronika vyhodnotí vrchol píku teploty a podle toho spočte osmolalitu. Vaše (jeho) 3 promile tedy změní teplotu tání o 0,061 * 1,8 = 0,115 stupně - což je hodnota, se kterou nemají elektronické teploměry žádný problém.

Zbývají poslední dvě věci - jistě jste zvědaví jak dopadl "romský princ" - po komplexní otravě - mnoha drogami - se dostavil komplexní absťák, kdy - mladý muž - elita národa - demoloval metabolickou JIPku - takže se nakonec všem stranám ulevilo, když si jej rodina na revers a s vyhrožováním soudem převzala zpět do "domácí péče".

Úplně poslední je rada robotům ke zničení lidstva - lišácky se usmívejte a úslužně servírujte další a další drinky - lidi se nakonec uchlastají sami....

28 října 1918 vtrhl dav na Starosměstské náměstí v Praze a pod vedením anarchisty Franty Sauera lany omotal a strhl mariánský sloup, který byl považován za symbol katolicko - habsburské - zkostnatělé říše - Rakouska Uherska, která tímto padla a začala první republika.

První republika fakticky skončila nástupem - slabocha Edvarda Beneše na prezidetské křeslo - formálně skočila příjezdem Wermachtu 15 března 1939, ale v dějepise se nejčasteji dočtete, že opravdový konec byl podpis Mnichovské dohody 30 září 1938. Je to jedno, protože je nepochybné, že po habsburské monarchii s C.K. železnicí, C.K. úřady a C.K. policejními konfidenty nastalo 20 let demokracie, o které ani já - skeptik - a přes všechny průsery, které jsou známé - nemám problém uvažovat jako o demokracii.

Po 30 září 1938 začalo 60 let temna, kdy se střídal jeden průserový režim za druhým - a to včetně - "zpazgřené demokracie" 1945 - 1948 a "normalizace" 1968-1989 pod vedením soudruhů na tancích.

Pak se opět země otřásla a 17 listopadu 1989 - to jest od včerejška před 25 lety vypadl z konstrukce bolševické "monarchie" nějaký důležitý kamínek a celá stavba se začala hroutit - ve směru "demogratizace" společnosti. Jestli jsme i nyní dosáhli demokracie - mám pochybnosti - a doufám, že dokážu, že to není jenom tím, že současnou dobu si pamatuju jasně a ostře.

Samozřejmě je třeba smést ze stolu formalistický pohled - za 500 příspěvků svého blogu jsem nebyl zavřen - takže patrně máme svobodu slova a volby se konají pravidelně a často. Vtip je v tom, že i v Afgánistánu, nebo v Rusku si můžete žvanit, co chcete a volby se tam konají stejně často - ale je to demokracie ? Je tedy na čase probrat rozdíly mezi lety 1918 - 1938 lety 1945-1948 a 1989 - 2014. Nečiním si naprosto nárok na pravdivost, úplnost nebo správnost čehokoliv.

Pozoruhodný je zejména rozdíl mezi "první republikou" 1918-1938. Druhou republikou 1938-1939 a "republikou 1945-1948" protože všechna tato období stále byla - formálně - demokracie. A přitom stále jsou tak daleko, že nejsem zatížen osobními vzpomínkami, nebo vzpomínkami kohokoliv z rodiny.

Tedy do roku 1918 vstupovala česká společnost vycepovaná Rakouským byrokratickým systémem, vytrénovaná konfidenty a zejména vybavená Rakouským - nezpochybnitelným právním a soudním systémem. Tehdejší elity - aby byly toho jména hodny - musely držet vysoký standard - být stejně vzdělaní a stejně - nebo více morálně na výši jako elity Rakouské a tím pádem jako elity celé Evropy a potažno celého civilizovaného západu.

Do roku 1938 vstupovalo česko psychicky oslabené 20 lety politikaření. Velikáni národa od Palackého po Masaryka byli mrtví - až se vkrádá temná myšlenka zdali pro postavení "vůdce národa" nestačilo na podzim 1938 jenom "být méně šílený než Hitler a Stalin".

Pak nastala skutečná destrukce společnosti - historie Protektorátu Čechy a Morava je pokryta spoustou nánosů lží a malování minulosti různými barvami, proto doporučuji přečíst Paměti Václava Černého II. díl 1939-1945. Tam se opravdu dočtete pozoruhodné věci - na jaře 1945 byla Rudá armáda už za Košicemi, ale na Pražské Gestapo chodilo tolik udání, že Gestapo naprosto nevyříditelným množstvím korespondence topilo místo dřeva. To bratři češi chtěli ještě "rychle udat soudeda - dokud to ještě jde" ....

Takže se pak není čemu divit, že léta 1945 - 1948 vypadala tak jak vypadala - právní systém z Rakouska formálně ještě fungoval, ale k postavení "elity národa" už stačilo jenom bít se v prsa "jaký jsem to byl bojovník proti Hitlerovi" a taky štěstí, aby nepřežili svědci opaku - viz Julius Fučík a jeho hrdinství / udavačství - mimochodem pěkně rozebrané ve stejném díle Pamětí Václava Černého.

Periodu po roce 1948 lze hodnotit anglickým ekonomickým termínem "race to the bottom" tedy "závod ke dnu" - bludný kruh, kdy "elity" jsou svině, a proto se bojí kohokoliv sebeméně lepšího než jsou sami, proto si vybírají podřízené a budoucí nástupce hoší než jsou sami - což se do nekonečna opakuje - vepřové hlavy zvedají ode dna další ještě-vepřovější hlavy. Je pozoruhodné, že pozdní komunismus měl tři druhy elit - politické vepřové hlavy. Pak formální elity tradiční - vzdělance a vědce - dobře "politicky prověřené" a neškodně zavřené za zdmi výzkumných ústavů. Kdepak pracovali před rokem 1989 Vašek a Miloš ? V Prognostickém ústavu založeném Ústředním výborem KSČ ? Co bylo třeba pro takovou práci ? Být agentem KGB ? Asi ano protože na své tajné poslání - sovětských agentů - hoši dodnes nejsou schopni zapomenout ! Třetí druh elit byly elity reálné - nebo realistické - zelináři, řezníci, pumpaři, vexláci - v každém případě abych se stal elitou - bylo nutné intelektuálně předčít Jakeše a Bilaka - což bylo více než snadné.

Tedy kamínek v listopadu 1989 vypadl a co jsme si odnesli "z minulosti do budoucnosti" ? Rakouský promyšlený, vymahatelný a spravedlivý právní řád ? Univerzitní profesory vzdělané na Sorbonně ? Německy mluvící Židovské podnikatele ? Nebo "politicky prověřené" technokraty, kterým peníze nesmrdí jako je Klaus a pak "realistické elity" jako je zelinář JUDr. Rittig a číšník Janoušek ? Tito rozhodně nejsou sami - znám členy ODS - podnikatele - svazáky - vexláky - konfidenty STB - vše v jedné osobě. Krom přerušení kontinuity právního státu - zdědili jsme po komunismu i totální přerušení kontinuity "nepsaných pravidel". Společenský étos se nám poněkud rozpadl od Masarykovského "nebát se a nekrást" jsme došli k současnému a trochu strašidelnému "všechno je dovoleno", protože to je známka toho, že máme "svobodu".

V konstrukci komunisitické společnsti jste rozeznali - toto je ideologická vsuvka, kterou tam chtějí mít vepřové hlavy - a toto je racionální jádro aby společnost fungovala. Dneska žijeme v době vlády technokratů a "neideologické politiky" Babišovského typu, což znamená, že dnes už nejde rozeznat, co je racio a co je předpis umožňující drobné přikrádání, protože díky neideologické podstatě politiky je nutno ve zdroj drobného, nebo velkého přikrádání přeměnit zcela vše. K tomu vemte stav Evropy a jejích elit - ve stylu : "hlavně neurážejte Pařížské Alžířany, připomínkami, že by bylo dobré umět číst"..... K tomu přičtěte politickou korektnost, krerá brání říci i "obloha je modrá" a máte explozivní mix současnosti jako vyšitý.

Srovnávat proto období před II světovou válkou a dnešek - nelze. Když dobře - jsme společnost opět na konci doby temna - jako když jsme se s Cyrilem a Metodějem učili číst, nebo po 30 leté válce a rekatolizaci - začátkem 18 století učili znovu česky.....

V každém případě jsme společnost východní - kmenová - s oligarchy typu Babiše, Kellnera, Bakaly, a dalších, kteří se od oligarchů azbukového typu líší v jediném detailu - zatím nemusí nasranou společnost (a ostatní oligarchy) zastrašovat soukromými armádami potetovanců s kalašnikovy - což jistě přijde, až se zjistí že současný "nepolitický boj proti korupci" vedl jenom k dalšímu kolu rozkrádání do jiných kapes. Co však můžeme čekat od společnosti, kde 40 let platilo "kdo nekrade okrádá rodinu" a dnešní směr vývoje určují "elity" ve spektru od Miloše Zemana po Martina C. Putnu.

Poznámka při druhém čtení - viděl jsem projev nejlepšího biochemika v české republice v Praze na Albertově - a to jsem se opravdu poučil, že jako - svazák - komunista - profesionální kariérista - byl zároveň studentský revolucionář. Následoval blábolivý projev značně se kymácejícího Zemana - s rajčaty a vejci ve vzduchu. Celé toto absurdní divadlo značně pozvedlo moji náladu. Každý národ má osud, který si vybojuje - nic více - nic méně.....

V Americe je výrobce "optiky pro snoby" firma TeleVue, která vyrábí astronomické dalekohledy za astronomické ceny. Pokud to probereme podrobněji - většina dalekohledů dneska jsou "Achromáty" to jest jejich objektivy jsou stoženy ze dvou čoček z různých skel, což zajišťuje, že správně vykreslí obrazy na dvou vlnových délkách většinou v červené a modré oblasti spektra. Firma Televue zásadně vyrábí "Apochromáty" to jest dalekohledy, které mají objektivy minimálně ze 3 čoček a vykreslí správně obraz na 3 vlnových délkách.

Aby tato firma zdůvodnila, proč jsou její dalekohledy 3x dražší než nejbližší (i tak drahá) konkurence - občas z jejich marketingového oddělení vylezou lži ve smyslu - naše dalekohledy jsou tak dokonalé, že obrazy hvězd "bodají do očí" a proto náš dalekohled průměru 80 mm se vyrovná konkurenci s větším průměrem objektivu. Samozřejmě je to "lež jako věž" a v astronomii platí smutné pravidlo "průměr ničím nenahradíš". Což znamená, že v otázce pozorování slabých hvězd čím větší trouba (dalekohledu) tím lépe. Proto taky mají zrcadlové dalekohledy výhodu, protože veliké zrcadlo je lacinější než veliká čočka. Nemluvě o tom, že zrcadlo odráží všechny barvy spektra stejně takže i zrcadlový dalekohled ze slevy v Lídlu je už z fyzikálního principu "Apochromát".

Takže astronomové stavějí dalekohledy se zrcadly přes 10 metrů, aby viděli co nejslabší hvězdy. My probereme druhou část WOW efektu u triedru - to jest jak slabé hvězdy je triedrem vidět. Když jsem minule haněl dalekohledy typu 7x50 - asi to lidmi co si myslí, že znají optiku dosti cukalo, ale v astronomii platí ještě druhé pravidlo - zvětšení ničím nenahradíš. Takže si představte, že máte dva dalekohledy 7x35 a 10x50 kterým uvidíte slabší hvězdy ?

Oba dalekohledy mají výstupní pupilu 50/10 = 35/7 = 5 mm povrchní odpověď je tedy "oběma stejně". Pokud vezmete oba dalekohledy v noci na lov - tak mohu potvrdit - divočáka uvidíte opravdu oběma stejně. Vtip je v tom, že divočák je plošný objekt. Zatímco hvězdy jsou tak daleko, že v jakémkoliv dalekohledu při jakémkoliv zvětšení je uvidíme jen jako body minimálního rozměru daného ohybem světla na okraji čočky a velikostí tyčinek a čípků na sítnici. Pokud tedy nemáte dalekohled tak špatný, že nejste schopni vůbec zaostřit - dopadá na naše čípky stejně světla ať "hvězdy bodají" za 100 000 teleskopem Televue, nebo jen tak svítí v čínském teleskopu za 2500.

Vtip je ale v tom, že zatímco hvězdy jsou bodové zdroje, které nikdy nebudou více než tečky - obloha je plošný zdroj světla. Takže s rostoucím zvětšením klesá jas oblohy daleko rychleji než jas hvězd. Ergo s rostoucím zvětšením roste i kontrast mezi hvězdami a pozadím - až do okamžiku kdy vlivem velkého zvětšení a ohybu světla na optice přestanou hvězdy být tečky bez rozměru. Proto moje kontroverzní "zvětšení ničím nenahradíš". Proto bratři aglosassové vymysleli parametr zvaný "twilight factor" tedy jednoduchý vzoreček umožňující porovnat různé dalekohledy který je

Ergo 7x35 má twilight factor 15,7 zatímco 10x50 má twilight factor 22,4 a je jasné, kterým dalekohledem půjde vidět více. Mimochodem můj Newton při největším zvětšení, na které mám okulár tedy 250 má twilight factor SQRT(150*250) = 194 !! Aby nebyl křik v diskusi příliš veliký dovolím si ještě poznámku - s rostoucím zvětšením je opravdu vidět slabé objekty lépe - i když je zorné pole teleskopu celkově tmavší pozadí oblohy opravdu tmavne rychleji a "hvězdy vystoupí". Předpokladem je, že pozorujete ve tmě - ne že teleskop od Ježíška postavíte pod lampu na sídlišti a budete tvrdit, že já vykládám "lež jako věž", protože, oslněni lampou, ve velkém zvětšení nic nevidíte.

Takže shrnuju - jak má vypadat "ideální triedr" pro astronoma ? Zdánlivé zorné pole přes 60 stupňů. a Twilight factor - tedy průměr objektivu i zvětšení největší "jaké udržíte v ruce". Osobně v leže na lehátku udržím i SKYMASTERA 15x70, ale ve stoje by bylo daleko lepší mít triedr 10x50.

No a pro šťouraly mezi námi - teoreticky téměř tentýž Twilight faktor má dalekohled 10x50 i 16x32 který z nich ? Za absolutní tmy bude kontrast hvězd a pozadí v obou stejný, ale obraz v menším z nich (16x32) bude daleko tmavší, protože výstupní pupila 10x50 je 5 mm zatímco 16x32 jenom 2 mm. Pro praktickou situaci typu "pozoruju mírně oslněn pouliční lampou" bude 10x50 daleko praktičtější. Vůbec v honbě za vysokým Twilight factorem je dobré udržet rozumný poměr mezi velkostí objektivu a zvětšením - tak aby výstupní pupila dalekohledu byla v rozumných mezích mezi 3.5 až 6 mm.

Jak ještě pochopíte, nějak mě v poslední době drží optika, takže jsem si vzpoměl - co jsme ještě neprobírali ? Měření indexu lomu ? A k čemu je chemikům index lomu ? Takže už tady ve vedlejším seriálu byla potenciometrie a koduktometrie. Konduktometrie je skvělá pokud potřebujete odhadnout množtsví iontů v roztoku a příliš váse nezajímá jejich druh. Existuje však potřeba analyzovat i jiné látky v roztoku "orientačně" a konduktometrii použít nelze neboť tyto látky v roztocích neionizují (cukrové šťávy v cukrovarech a výrobě lihu) nebo naopak ionizují až moc (kyseliny v akumulátorech). Pro taková měření je refraktometrie ideální.

Základní finta je v tom, že čím je rozpuštěné složky v roztoku více tím má roztok větší index lomu - tedy tím pomaleji světlo roztokem prochází. Pokud bychom z vinného moštu udělali čočku (třeba nalitím do takové nádoby) a pak měřili její ohniskovou vzdálenost - moc daleko bychom nedošli - pricnip refraktometrie je tedy poněkud jiný.

Četl jsem nějakou gymnaziální fyziku z první republiky, která byla plná deklamovacích pouček typu "předmět ponořený - jeví se přelomený". Opravdu je to tak - pokud ponoříte do skleničky šikmo tužku - bude z jistých úhlů vypadat jako zlomená, protože světlo vstupující do vody se lomi "ke kolmici" a naopak světlo vystupující z vody se lomí "od kolmice" a tím je obraz tužky narušen. Taky jsem jako děcko střílel vzduchovkou na ryby - nikdy jsem netrefil - protože ryba - díky lomu světla - není tam kde ji pod hladinou vidíte.

To jsou všechno poetická vysvětlení, ale daleko poetičtěji to ve svých "Přednáškách z fyziky" popsal Richard Feynmann - tedy světlo se snaží v každém místě strávit co nejkratší čas a proto má tendenci pohybovat se po co nejkratších drahách - proto pokud narazí na prostředi, které je "opticky hustší" - lomí se "ke kolmici" aby v opticky hustém prostředí šlo kratší cestou - více kolmou na plochu rozhraní.

Pak skočíte s potápěcími brejlemi do bazénu a když koukáte nad sebe - uvidíte, že svět kolem bazénu vidíte jenom v celkem malém a docela deformovaném kruhu nad sebou a dále od tohoto kruhu vidíte naopak odraz dna bazénu. Na přechodu voda vzduch (nebo sklo vzduch jako na obrázku) se totiž světlo lomí "od kolmice" až nastane okamžik kdy by se takovým lomem mělo zanořit opět do roztoku - to se kupodivu opravdu stane a říká se tomu "totální odraz" - protože světlo se odráží i od zcela průhledného skleněného povrchu (viz hranoly v triedrech)

Pro totální odraz platí vzoreček

Tedy totální odraz nastane při úhlu který odpovídá poměru indexu lomu jednoho a druhého prostředí. Takže můžeme spekulovat jak takový přítsroj - refraktometr vypadá. Totální odraz nenastává při přechodu světla z opticky řidšího do opticky hustšího prostředí - v přístroji tedy musí být hranol ze skla s velice vysokým indexem lomu. Druhé - měřené - prostředí musí být s tímto hranolem v kontaktu - a sláva - přesně tak to vypadá.

Ruční refraktometry obsahují malinkatý dalekohled, který má v okuláru vyrytou stupnici, která odpovídá indexu lomu měřeného roztoku, nebo častěji rovnou měřenému parametru - cukernatosti moštu, koncentraci bílkoviny v moči, koncentraci kyseliny v baterce atd. My nakapeme na hranol měřený roztok, přiklopáme sklíčkem a sledujeme vestavěným teleskopem - zevnitř hranolu - rozhraní mezi oblastí kde ještě došlo k lomu "od kolmice" - oblast je světlá a kde už došlo k totálnímu odrazu - rozhraní světlá - tmavá pak samo funguje jako ručička na stupnici.

Aniž bychom probírali schéma zapojení - je jasné, že digitalizace takového přistroje je dětsky snadná - v nejprimitivnějším případě fotoodpor sleduje průtok světla "zbylou osvětlenou částí" okuláru.

Jasné ? Nebo jste z toho jeleni ?

Zbývá už jenom rada robotům ke zničení lidstva - škoda že člověk je suchozemský tvor - pokud by nebyl - dal by se zavřít jako rybička do akvária - a rybičky mají akvárium plné totálních odrazů vnitřku akvária - což je pěkně psycho. Nebo možná se dá řící - díky lomu "od kolmice" moc nevidí co je venku - což naopak může být docela uklidňující - co já vím ...

Pamatujete si ještě na SARS ? Rotaviry ? Máte přehled, která chřipka byla prasečí a která byla ptačí ? Pamatujete si jestli v Mexiku zabila 400 lidí jedna nebo druhá ? Pamatujete si na kterou z nich pořídila naše vláda 2,5 miliónu tablet Tamiflu, které pak šly do spalovny ? Pamatujete si, proti které chorobě jsme se měli hromadně očkovat neschválenými vakcínami ? A nakonec nepoužité vakcíny šly taky do spalovny ?

Nepamatuhjete si nic z toho nebo máte jenom mlhavé představy, které bratři Němci označují frází "es war einmal" ?

Jak je to možné ? Všecno to přece byly smrtelné epidemie, které měly (potenciál) vyhubit lidstvo ? Na druhou stranu máme teď smrtelnou epidemii s potenciálem vyhubit lidstvo každé dva roky - to je mnohem častěji než historické "morové rány" které v závažné formě byly jednou za sto let. Čístě jenom pro představu - za poslední morové epidemie u nás v roce 1711 zemřela 1/3 obyvatelstva - a přitom o této epidemii historici nemluví jako o globálním nebezpečí hrozícícm vyhubit lidstvo.

Zakže opět čístě jenom pro srovnání počty obětí moderních "globálních epidemií"

A zcela nakonec - na "běžnou sezónní chřipku" zemře u nás ročně asi 2000 lidí.

Takže je vám patrně jasné o co jde - máme chorobu, která je jistým způsobem nová - původce zmutoval a je daleko infekčnější, než nezmutovaná forma, která byla téměř neškodná. To že zmutoval je zcela normální, pokud by viry nemutovaly nebyly by infekční, protože by časem každý měl proti nemutující formě protilátky. Pak vypukne nějaká lokální epidemie. Média se ptají "expertů" je tato epidemie nebezpečná ? Expert potřebuje publikace a granty - tak řekne - "smrtící a infekční potenciál této choroby je obrovský". TV Nova potřebuje titulky, které pochopí i dementní důchodce a tak nám "Emma Smetana" z televize vykládá "další smrtící epidemie na obzoru !!!"

Výsledkem je, že máme "smrtící epidemii" v době každé okurkové sezóny. To by bylo docela legrační, pokud by neexistoval proces habiutace. Tedy Habituace je pokles reakce živočicha na biologicky nezvážný podnět - štěňátko má smrtící hrůzu z rachotících aut- dospělý pes je naprosto ignoruje. Důchodce říká manželce "v televizi hlásí další epidemii". - "A jak se ta choroba jmenuje ?" - "Ani nevím !"

Jasné ? Hypochondr umře na to, na co si celý život stěžuje, protože mu po letech už nikdo nevěří. My máme "smrtící epidemii" 2x ročně, takže až se objeví "skutečně smrtící epidemie" - média budou křičet "dejte si bacha - teď už nejde o sledovanost", ale lidi budou říkat - "mámo - zase otravujou s nějakou nemocí"....

Modelový příklad dneška - EBOLA - zabila na západě rovníkové Afriky 100 - 200 lidí každý rok od roku 1974, co se zmutovaný virus objevil. Dneska však máme na stejném místě epidemii, která stála už přes 5000 životů - je to propuknutí globální epidemie nebo ne ?

Druhý příklad - AIDS - každý rok umře milión lidí - je to globální epidemie ?

Třetí příklad - Infekční žloutenka - taky umře milión lidí ročně na celém světě - je tohle globální epidemie ?

Čtvrtý příklad - Autonehody - ročně umře 1,2 miliónu lidí na celém světě.

Právě autonehody hrají alespoň v mé mysli jistou klíčovou roli. U každé choroby média bouří a "informují průběžně a dramaticky". U každé epidemie naší "zdravotníčtí manažéři" v rámci preventivní připosranosti podnikají až komicky neúčinná bezpečnostní opatření - typu nápisů na dveřích ambulance : "ebolu hlaste předem", ale já osobně sleduju zprávy a začínám se vzrušovat až úmrtnost na danou chorobu překročí úmrtnost na řízení auta a to je v současné době v česku 583 mrtvých ročně.....

Je mi trapné začínat klasicky "již v útlém dětství" trávil jsem každé prázdniny na Ostravské hvězdárně, jejich Coudé refraktor 150 mm / 2250 mm (průměr objektivu / ohnisková vzdálenost) je můj nevlastní bratr atd. Nicméně už jsem psal, že po rozvodu s exmanželkou zahořel jsem touhou spatřit Krabí mlhovinu na vlastní oči a tak jsem kolem roku 2005 měl "Astronomický záchvat", který skončil tím, že jsem krabí mlhovinu opravdu viděl. Výsledkem tohoto záchvatu je dalekohled Newton 150/750 na paralaktické montáži - teleskop pro chudé - který se mnoho let válel v hokejistické kabele v rohu bytu.

Letos v létě jsme koupili psa - a nutností venčit psa v noci se obnovila moje stará choroba - když pes u vašich nohou žere hovna - co máte vy jako páneček dělat ? Ničit poslední zbytky své psychiky tím, že mu to budete zakazovat ? Pokud vám nad hlavou svítí Býk a vy jste krabí mlhovinu neviděli už 8 let - je opravdu těžké odolat touze zvednout hlavu nahoru. Součástí mého "astronomického záchvatu" z let 2005 - 2006 bylo kromě teleskopu pro chudé i zahradní křeslo které se dá sklopit téměř do ležící polohy - bratry anglosassy přiléhavě nazývané "recliner".

Ergo 1+2+3 = 6 a tak se stiuace vyvinula takto - od otce jsem si půjčil triedr nezvyklých parametrů 15x70. Sám jsem jej kdysi zblbnul, aby tenhle super - těžký dalekohled vhodný jen na noční oblohu koupil. A tak jse strávil už mnoho nocí ležící v "reclineru" s triedrem u očí. Při té příležitosti se vyskytla nutnost ( / touha / potřeba ) opatřit si triedr vlastní. Proto jsem se vrhl do nabídek internetových obchodů a při té příležitosti jsem zjistil, že data, která prodejci poskytují zákazníkům jsou vysloveně matoucí.

Takže když ležíte v křesle a koukáte dalekohledem na hvězdy - "psychická stránka" věci dominuje technickým parametrům. Triedr, který máte před očima vás musí "vtáhnout do vesmíru" a teto pocit se dá relativně snadno popsat technicky. Triedr musí tedy splňovat 2 požadavky - musí v něm být vidět dostatek hvězd a navíc musí mít dostatečné "zdánlivé" zorné pole aby to vypadalo jakože hvězdy "jsou všude kolem" nikoliv jako že se "koukáte rourou od kamen".

A tady právě začíná to matení veřejnosti. Je běžně známé, že pokud je na triedru napsáno 10x50 tak to znamená že zvětšuje 10x a průměr objektivu je 50 mm z toho si většina z nás dovede spočítat velikost výsupní pupily 50/10 = 5 mm tedy "válec světla" který jde z triedru do oka má průměr 5 mm. Často se tento parametr uvádí jako "světelnost dalekohledu" - né že by nebyl podstatný, ale o WOW efektu pokud přiložíte dalekohled na oči nevypovídá nic.

Druhý parametr, který výrobci a prodejci triedrů milostivě zákazníkovi sdělí je skutečné zorné pole - často ve formě 120 / 1000 m. To znamená že uvidíte oblast širokou 120 metrů na kilomertr. takže počty počty počty - Jeden stupěň na vzdálenost kilometru je 17,5 metrů takže 120 / 17.5 = 6,8 - skutečné zorné pole dalekohledu je 6,8 stupňů. Jelikož zvětšení je 10x zdánlivé zorné pole tedy "šíře pohledu" v okuláru bude 68 stupňů, což je špičkový parametr zaručující WOW efekt jako hrom.

Pak máme dva zdánlivě stejné dalekohledy Celestron COMETRON 12x70 a Celestron SKYMASTER 15x70 - jeden má zorné pole 4,6 stupňů a druhý 4,4 stupně. Proč je SKYMASTER legendou a po COMETRONU neštěkne pes ? protože 4,6 * 12 = 55,2 zatímco 4,4 * 15 = 66 stupňů - tedy jeden má zorné pole na úrovni dobrých triedrů před II světovou válkou a druhý má zorné pole na úrovni dnešní špičky - řekli byste to bez tohoto drobného výpočtu ?

Když už jsem si tak zasedl na firmu Celestron - tak ještě jeden příklad z jejich stáje - Celestron COMETRON 7x50 a Celestron UPCLOSE 10x50 . 7x50 má výstupní pupilu 50/7 7,1 mm a je inzerován jako "triedr pro hvězdáře" do špatných světelných podmínek. Když však prozkoumáte zorné pole zjistíte že COMETRON má zorné pole 6,8 stupně a UPCLOSE má taky 6,8 stupňů což znamená že COMETRON má zdánlivé zorné pole 6,8 * 7 = 47,6 stupně a UPCLOSE má slušných 6,8 * 10 = 68 stupňů. Když pak prozkoumáte dalekohledy typu 7x50 od ostatních firem zjistíte, že mizerné zorné pole není chyba, ale vlastnost celé skupiny, bez ohedu na výrobce.

Pozoruhodné, ale když už jsme u těch počtů - řeknu vám proč : Dalekohledy typu 7x50 a 10x 50 většinou používají stejné čočky jako objektivy a dokonce i stejné hranoly, které uvnitř převracejí obraz. Odhadněme realisticky že ohnisková vzdálenost objektivu triedru je 300 mm to znamená, že velikost obrazu je přibližně 300 * SIN (6,8) = 35 mm. Pokud by dalekohled 7x50 měl mít zdánlivé zorné pole 68 stupňů - musel by mít skutečné zorné pole 68/7 = 9,7 stupně - z toho vychází velikost obrazu vykresleného objektivem 300 * SIN (9,7) = 50,6 mm a tak veliký obraz by se už nevešel do hranolu.

Ergo dalekohledem 7x50 uvidíte přestě totéž co 10x50 jenom menší - pokud chcete mít veliké zorné pole - kupte si 8x42 tam výrobci používají hranoly z 50 mm dalekohledů a tím si mohou dovolit zorné pole přes 8 stupňů. Nekupujte ovšem 7x 35 nebo 8x 30 - tam výrobci používají menší hranoly takže zase budete tam kde u 7x50....

Předpokládám že v diskusi se strhne opravdová bitva, protože mnozí čtenářové si budou myslet, že jsem jim jejich skleněného miláčka pohaněl. Protože jsme ještě neprobrali otázku "světelnosti" dalekohledu pokračujeme příště. Jenom na závěr nepatrná poznámka - pokud vám u dalekohledů chybí klikací odkazy - je to schválě - hledejte googlem, ne že bych byl paranoidní, ale nechci žádnému prodejci dělat ani reklamu, ani být obviněn, že si někdo spočítal dva a dva a tím se z "populárního zboží" stal "neprodejný ležák".