Nekorektní blog Petra Kubáče na Blog.cz

Pokaždé když jedu s paní Kubáčovou za tchány do Studénky mám divný pocit. Ne že by to byla nějaká nedobrota v rodině, ale pokaždé jedeme přes "legendární" most ve Studénce, který spadl na projíždějící vlak a zabil 8 lidí. Firma Bögl & Krýsl, která jej stavěla - pochopitelně za nic nemůže - pochopitelně to byl "nešťastný zásah vyšší moci" - ačkoliv celá Studénka - Butovice si několik nocí před incidentem nemohla nevšimnout podivných zvuků jdoucích z konstrukce do nočního ticha....

Firma Bögl & Krýsl by si asi měla revidovat své "ISO směrnice" protože pokud se nepletu tak loni jim spadl další most, který naštěsí zabil "jen" 4 lidi. Firma se zjevně dokonale vyzná v systému českých veřejných zakázek, kde "cena je jediným kritériem" takže jim přejme dobrý byznys a nám ostatním pevnou páteř, až se na nás bude řítit další "dílo z jejich dílny".

Problém mých lehkých obav z železnice spočívá v tom, že každý měsíc nasednu do "Pendolína" a rychlostí 160 km/hod se vydávám služebně do Prahy. Do nedávna jsem tak činil ve stylu "nevědomost hříchu nečiní"- jen s lehkými obavami, neb Pendolíno, cestou z Ostravy, podjíždí onen "legendární most". Pak jsem se začal bát daleko více. Koupili jsme totiž psa a toho je třeba někde venčit, proto chodím pravidelně po "staré trase" kde jsem běhal s "Bobíkem" - bývalým psem - dokud byl ještě živ a zdráv. "Bývalá trasa" vedla relativně upraveným lesem mezi řekou Ostravicí a železniční tratí Frýdek - Ostrava. Problémeček je však v tom, že od doby "běhání s Bobíkem" uplynulo už 5 let - za tu dobu sice všude vyrostly EU cyklostezky, ale běžecká trasa - lesem se změnila v nekonečnou téměř 5 kilometrů dlouhou divokou skládku plnou ohnišť kde "zkapalňovači kovů" pálí z kabelů izolaci a celé je to zarostlé pralesem křídlatky okrouhlolisté.

Tak jsem se prodíral tímto těžkým terénem a pozoruhodné bylo, kolik tam bylo naprosto rozmlácených nádražních lamp, rozbitých zbytků železničních semaforů, rozmlácených a roztavených rozvaděčových skříní, a zcela zničených, ohořelých svorkovnic.... Dokonce pokud bych nějakým zázrakem přičaroval měděné dráty zpátky - kamarádka Saša, která čte tento blog, by z toho určitě uměla postavit zapezpečovačku pro několik tratí stejné délky.....

V polovině celé té hrůzy bylo ohniště, kde byl ještě teplý popel a na dohled od ohniště "domeček - hradlo" - né Českých drah, ale "SŽDC" tedy "Správy Železniční Dopravní Cesty" - jak jsem byl poučen tlustou můrou, s rozsedlým zadkem, v modré umiformě, která vylezla ven a začala na mně štěkat : "Co tady děláte" - "Venčím psa" - "tady chodit nesmíte" - "Proč" - "tady chodili zloději kovů-proto je tu zákaz vstupu" - "No to teda nevím jestli je tu zákaz vstupu - když támhle ještě dohořívá ohniště s kabely...."

Na to se tlustá můra podívala do křoviska křídlatky, kam jsem ukazoval a pronesla "To už je pozemek Povodí Odry - to už nás nezajímá" - tak jsem opáčil "a to že na pozemku Povodí Odry je moře vašeho zničeného zařízení vás taky nezajímá ?" - na to můra začala ječet "Běžte pryč nebo budu volat policii !" - To mi poněkud hnulo žlučí - tak jsem ustoupil do křoviska křídlatky, odkud jsem začal zuřivě házet - roztavený plastikový korpus nádražního světla - zcela stejného typu jako na sloupu u domečku, roztavené zbytky rozvaděčové skříně - a spoustu dalších věcí, kterými jsem té můře zaházel vchod, aby alespoň na 5 minut musela pohnout tou širokánskou prdelí - až to bude zase odnášet do míst, "kde už to SŽDC nezajímá"....

ERGO poučení pro cizokrajné návštěníky našeho "rázovitého regionu" : Pokud středem divoké skládky teče řeka - je to pozemek "Povodí Odry" - kde je kradení dovoleno. Pokud středem divoké skládky vedou koleje je to pozemek "Správy Železniční Dopravní Cesty" - a tam si při kradení kabelů dávejte pozor na dýchavičné osoby středního věku - které jsou tím odvážější čím méně vypadáte jako typický zloděj kovů. A pokud budete cestovat vlakem - i jako ateista doporučuju intenzivní motlitby před nástupem i během jízdy - za to, že z vybavení trati dneska náhodou nikdo nic neodmontoval.

Na druhé straně "České Dráhy" i "Správa železniční dopravní cesty" to mají chytře vymyšleno - obě firmy vědí dokonale, co není jejich zodpovědnost - a součtem toho, co není jejich zodpovědnost snadno vyvodíte, že jejich zodpovědnost není vůbec nic....

Osobně už vlakem Ostrava - Frýdek nejezdím, neb už 3 roky jezdím do Ostravy autobusem.

Aby jse si nemysleli, že se můj pesimismus utrhl ze řetězu - zadejte si do Googlu "železniční nehoda Paskov" - budete se divit jak na jednom nádražíčku o dvou kolejích - necelé 2 kilometry od místa této historky - může být vážná železniční nehoda každých pár let......

A mimochodem - středověké hrady, na rozdíl ode dneška, stály na vykácených a pokosených kopcích, aby bylo z dálky vidět kde kdo co dělá. Bordel a křídlatka, která "SŽDC" nezajíma by ji - už jenom proto - měla zajímat ....

Minule u kokainu jsme zapoměli zmínit, že Coca-Cola - vznikla v roce 1886 a do roku 1888 obsahovala nejenom kokain ale i alkohol, neb se původě používal vinný základ a listy koky. Za domácí úkol pak dávám promyslet zda se vůbec prodávají nějaké nápoje, které nemají drogový potenciál ( ano ale jsou v menšině ).

Už čvtrvou lekci fetujeme podle zásad chemie a stále jsme se nedostali k tomu, co i nejubožejší "smažka" ví hned na začátku - a to že drogy jsou v principu dvojího ( možná trojího ) druhu. Tedy drogy tlumící - například heroin a částečně i marihuana - způsbují, že zfetovanec je "tak nějak uzavřen do sebe" a je happy a v euforii - dokud nenarazí na realitu feťáckého života. Druhá skupina jsou drogy stimulační - při nich máte obrovskou energii pocit geniality, schopnost řídit zeměkouli ( to mají někteří i bez drog ) a tak. Třetí svérázná skupina jsou drogy halucinogenní, kde drogovému rauši dominují divoké představy z porušení koordinace mezi jednotlivými částmi mozku.

ERGO kokain je droga téměř čistě stimulační, ale pro naše podmínky příliš drahá. Proto jsme my češi oprášili znalostí meziválečných něměckých chemiků a od 60 let mohutně vyrábíme metamfetamin, alias pervitin. Feťáci by asi rozeznali spoustu rozdílů, ale pervitin z chemického hlediska se velice podobá kokainu - to jest stimulační droga, jejíž hlavní účinek spočívá v blokádě odbourávání serotoninu a dopaminu v mozku - čím falešně zvyšuje jejich hladiny - díky tomu se feťák cítí "nesmírně happy".

V případě kokainu - lépe řečeno jeho sodné soli známé pod jménem CRACK se říká, že účinek je nesmírně krátkodobý a připomíná "orgasmus celého těla". Pervitin má účinek o mnoho delší a dominuje mu nezměrná energie, a pocit geniality a omnipotence. Slovenský zpěvák Richard Müller kdysi prohlásil - celé album jsem složil za 3 hodiny a "nepýtajte sa ma ako !!!" Abyste si nemysleli ze budete opravdu bůhví jak geniální - genialita po pervitinu je spíše vnitřní iluze, protože kdysi jsem četl podrobné instrukce jak se má tato droga užívat, kde zkušený pervitinista prohlašoval "než si šňupnete - dejte si do kapsy kapesník, protože potom vám poteče z nosu, a ač si budete připadat geniální - nikdy nevymyslíte, kde byste kapesníky měli hledat !!"

Dostáváme se k chemii : Čistě jenom abyste mohli potrénovat mozek tak tu máme něco jako soutěž typu "hledej 10 rozdílů" Ergo nahoře je Noradrenalin.

Jeho bratr Adrenalin.

A bratranec Dopamin.

Zlý nevlastní bratranec Amfetamin - když se podíváte na vzoreček - je vám jasné, že jediný rozdíl jsou chybějící OH skupiny - což činí molekulu více nepolární - lépe rozpustnou v tucích a bezvodá frakce mozku je ze 3/4 tuk. Proto Amfetamin proniká lépe z krve do mozku a taky se v něm drží daleko déle než jeho přirození "bratranci".

Amfetamin se nedá amatérsky vyrábět, proto se jako droga rozšířil příbuzný "socka" alias Metamphetamin / Pervitin. Rozdíl je ve dvou methylových skupinách -CH3 navíc - ty ještě zvětšují rozpustnost drogy v mozkové tkáni a prodlužují její odbourávání - což má za následek poměkud jinak subjektivně prožívaný "rauš".

Toto je "tatinek efedrin" - surovina pro výrobu pervitinu, kterou vám ochotně prodají v každé lékárně v neomezeném množství neb u nás se považuje za "zásadní molekulu" pro léčbu chřipky a nachlazení. Když porovnáte dva vzorečky je vám jasné, že v domácí "varně" se stačí zbavit OH skupiny, která "vyčnívá" a zvyšuje polaritu molekuly. Jen tak nepatrný rozdíl je mezi "kapkami proti nachlazení" a drogou, za jejíž držení si pro vás přijdou naše "laskavé orgány" činné v trestním řízení. Mohli bychom probrat i postup, kterým se to "OH" odstraní, ale náš pes má před výstavou, takže paní Kubáčová by asi nebyla ráda, kdyby si i pro mně taky přišly nějaké "laskavé orgány".

Doufám, že dneska jste opět pochopili, že existuje nejenom "tranzistorová násobilka", ale i chemická násobilka, a doufám, že moje psychopatické "všechno se vším tak nějak souvisí" dneska dostalo lehký faktický základ. Mohli bychom dneska probrat daleko více, protože Pervitin to je hit, ale z hledání obrázků všech vzorečků jsem už poněkud unaven, takže směle do příštího dílu.

Pokud vidlák z prochlastaného východu navštíví Františkovy Lázně - musí být zasažen podmanivou lázeňskou atmosférou. Potíž Františkových Lázní je jenom letopočet - není totiž rok 1912 ale 2015 - což je 103 let nezpochybnitelného pokroku, který pouze vzbuzuje otázku zda šel správným směrem ?

Tedy téměř celý lázeňský provoz Františkových Lázní vlastní společnost Lázně Františkovy Lázně a.s. - takže člověk má možnost pocítit jaké to bylo za Bati ve Zlíně. Prorůstání "firmy" a "města" je natolik těsné, že lázeňské hotely ve vlastnictví "konkurence" jsou na plánech města vyznačeny jenom jako šedivé obdélníky bez popisku.

Není jasné zda "Lázně a.s." náhodou poněkud "nepřehřály vývoj" protože ač - "vlastní téměř vše" - celá řada lázeňských domů je ve stavu poněkud chátrajících "čekatelů na rekonstrukci" s oprýskanými okny a špinavými záclonami uvnitř.

Pak se setkáte s běžnými fenomeny dnešní doby - smetánka 19. století milovala zlato, nebo alespoň pozlátko, nebo alespoň bronz, nebo alespoň mosaz. Zloději kovů v součastnoti též milují tyto materiály, proto je smutné, že cedulky označující vzácné stromy v parku - byly mosazné, ale teď jsou už plastové - jako vyrobené "soudruhy z NDR". Bronzové sochy zdobící některé minerální prameny - jsou pryč. Sochy ze sochařských sympózií - byly-li kovové - "jsou pryč" - opravdu zvláštní a silně naznačující jaká je etnická, sociální a kriminální podstata bývalých Sudet "za hradbami" města.

Jako vždy na cestách - se dozvíte překvapivé informace se vztahem ke dnešku - tedy hotel, kde jsem bydlel byl nejprve místním holičem postavený lázeňský dům z let 1850-1860, jako takový dlouho fungoval, hostil Johanna Strausse mladšího, přežil množství revolucí a válek - až nepřežil "znárodnění" v roce 1948 po kterém se z něj stala "zotavovna ROH s kuchyní - Nežárka". Sousední dům byl zase postaven místním pekařem - a měl podobný osud až skončil jako "zotavovna ROH Váh" ( bez kuchyně ). Jejich spojením ještě s dalšími domy konečně vznikl dnešní Hotel Dr. Adler, který vlastní (pochopitelně) "Lázně Františkovy Lázně a.s."

Nezdá se vám na této historii nic pozoruhodného ? Holič a Pekař si postavili lázeňské domy ? Jestli mě čte nějaká kadeřnice - ať se ozve - kolik milionů jí ještě chybí k utkání se v konkurenčním boji s "Lázeňskou a.s.". A navíc v letech před 1. světovou válkou lázně - při stejné velikosti jako dnes - praskaly ve švech - žádné prázdné budovy se špinavými záclonami.

Pozoruhodné, že holič ( velkoholič ? ) roku 1850 si vydělal na lázeňský dům. Třeba je to tím, že jej C. a K. monarchie "neholila" na daních jako ovci. Možná za C. a K. monarchie vznikalo bohatství prací - nikoliv rozkrádáním majetku dnešního "laskavého státu". Patrně i C. a K. policajt honil zloděje bronzových soch a C. a K. banka měla peníze kryté zlatem, které nemohla neustálým "dotiskem" nafukovat do nekonečna a vyhánět tak majetek z rukou pracující většiny do rukou spekulující menšiny napojené na systém burzy a bank ?

Odjížděl jsem Pendolínem spolu se stovkou brblajících důchodců - zajímavé městečko - švihácké elegance a zneklidňujících otázek o vztahu včerejška ke dnešku....

Robotický den ve mně stále doznívá - takže pro dnešek přerušujeme nekonečný seriál o fetování, přestože jsem kolegům sliboval ( vyhrožoval) , že vědecky zdůvodním, že dnes kouří už jenom společensky vyřízené socky. Nicméně nevím jestli je to stárnutím a "moudřením" nebo jestli je to stárnutím ostatních robotiků , které způsobuje, že povahové vlastnosti se zvýrazňují ( ty dobré, i ty špatné ), ale letos na robotickém dni bylo opravdu geekovitosti nebo dokonce nerdovitosti až přes míru. Proto považuju za svou povinnost vytrhávat robotiky z jejich zaměření na jediný infinitesimálně malý bod v celém vesmíru a neustále otravovat se svou bludnou přestavou typu "ono tak nějak souvisí všechno se vším".

ERGO není to tak dávno, co jsem vyprovokoval velikou hádku mezi ženskými v práci když jsem dal do souvislosti dva axiomy, o kterých patrně robotici nemají potuchy:

ERGO výrok 1 a 2 vede k logické otázce, kterou jsem položil - tedy : Když žena mění jednu kabelku za druhou- přesýpá binec z jedné do druhé, nebo má binec ve všech kabelkách a to i v těch, které leží ve skříni. Princip hádky byl v tom, že mladé kolegyně se rozdělily na "skupinu přesýpající" a "skupinu nepřesýpající" ale nakonec to ukončily baby důchodkyně rázným prohlášením, že bod 1 je blbost, že poctivá ženská má jenom jednu kabelku a že více kabelek mají jenom coury...

Stejně tak jsem tady zmiňoval Přemysla Otakara I. který k nám pozval Německé osadníky - budoucí Sudetské Němce, které jsme ( bohužel ) potom vyhnali - o tom se tvrdilo, že byl nesmírně bohatý velmož, neboť měl "dvoje kožené boty". ERGO dnes rozebíráme otázku - kolik robotů robotici mají a její podstatnější variantu - kolik robotů robotici mají mít.

je to totiž jedna z "čertových idejí" - ušetřit peníze a práci za stavbu více robotů přihlásit se do více soutěží s jedním robotem, který se bude lišit jenom softwarem - nebo dokonce se ani nebude lišit softwarem, ale bude lautr stejný a jenom červeným tlačítkem se pouští "režim minisumo" modrým tlačítkem se pouští "režim sledování čáry" a zeleným tlačítkem se pouští "režim robocarts"......

Používat tři tlačítka - fujtajxl !!! To znamená platit o 6 korun více za mikrospínače - routovat, vrtat a pájet další 4 dírky. Spráně se to vyřeší takto - jeden stisk - sumo - dva stisky - čára - tři stisky - robocarts a chtělo by se napsat - 4 stisky "autodestrukční sekvence" - tak to má být ne ?

NEE - proboha NE !!! Neprobírejme ani otázku třesoucí se ruky, která zapne jiný režim ( soutěžící v mini-sumo by letos mohli vyprávět ). Problém je jinde - pokud upravujete software a pokud během ladění softwaru upravujete i hardware ( polohu čidel atd ) - nakonec vám neodvratně vznikne "robotický Frankenstein" s hlavou přišitou na prdeli - který nebude pořádně fungovat v žádné disciplíně.

Tedy zásady robotické "blbuvzdornosti" velí - mít pro každou disciplínu robota - specialistu. Tím je samozřejmě umožněno, aby každý z nich měl jiná čidla, jiný tvar, jiné motory, jiná kolečka atd. - což je ten základní předpoklad aby byl opravdu dobrý pro danou disciplínu. Je otázka jak zdůvodnit před rodiči aby koupili součástky na 2 roboty - zkuste fintu - jeden rok se účastnit jedné disciplíny a další rok druhé a přes vánoce "napište Ježíškovi" třeba i s odkazem na tento článek. Já to dělám taky tak a paní Kubáčová - se zatím vždy ustrnula a nový pytlík se součástkami vždy odsouhlasila....

Když už jsme u toho jak všechno se všim souvisí - máme v historii extrémní případ tohoto principu a to byl první mikrobiolog na světě - Holanďan Antonie van Leeuvenhoek. V době kdy nic jako mikroskop nebylo ke koupi vyráběl si mikroskopy sám a to v obrovských množstvích - prakticky pro každé - nové pozorování - nový mikroskop. Dokonce měl pracovnu rozdělenou na dvě místnosti - v přední měl stovky "starých modelů" které ukazoval návštěvníkům a v zadní "třinácté komnatě" měl ty nejnovější, o kterých vždy věřil, že jsou ty nejlepší - ty veřejnosti neukazoval. Mírně ojetými mikroskopy pak obdarovával své sponzory z řad evropské šlechty a panovníků.

Takže - ne že budete doma vykládat, že píšete Ježíškovi o nového robota, abyste pak starého dali mně !! Samozřejmě, že mezi robotiky funguje princip "kanibalizace" kdy součástky ze starých robotů se neustále používají v nových robotech znovu a znovu !! Ale opakuju na závěr důrazně - myslet si že s jedním robotem zvládnu 2-3 disciplíny je poukázka na veliké problémy často končící 2-3 zklamáními....

Nechci se pasovat do role "mediální hvězdy" - ale lidí, kteří mi na Robotickém dni skákali do cesty, jakože čtou tento blog - bylo více než loni a více než jsem si představoval, že jich bude. Tedy cítím nevyslovenou avšak jasnou otázku - co bude Kubáč psát o robotickém dni ?

Tedy nejprve chvála - dvoudenní průběh robotického dne odstranil shon sobotního závodu - takže ani obézní botec s platfusem (já) nebyl na konci dne naprosto vyplivnutý - jak bylo běžné v minulých letech. Na druhé straně - sobota odpoledne byla jaksi smutná a prázdná a též někteří soutěžící si stěžovali, že dvoudenní Robotický den se nedá zvládnout metodou "do Prahy na otočku". Výsledkem je, že se neodvažuju radit a počkám až organizátoři v hodince tiché kontemplace celou věc zhodnotí.

Díky dvoudenímu průběhu jsem konečně po létech viděl i ty disciplíny, kde jsem nedělal rozhodčího - a musím konstatovat, že úroveň robotů je už léta konstantní - což bych nebral jako chybu hobby-robotické techniky a komunity, ale jako jasný důkaz, že lidský faktor, hlavně tedy čas a odhad vlastních možností ( honostně označované jako "řízení projektů" ) je hlavním limitujícím faktorem. Přesto velmi častá nedotaženost robotů - nekalila soutěžícím aní mně den - a nadšení a vzdělání některých "hochů sotva dvanáctiletých" bylo až zarážející a silně nakažlivé....

To že úroveň robotů se mi zdá konstantní - nechť organizátoři berou jako pochvalu, protože tím není řečeno, že se jedná o stagnaci, nedej - bože jimi způsobenou, ale naopak "Robotický den" se stal institucí, službou veřejnosti - dlouhodobě zavedenou a fungující.

Na druhou stranu je třeba i trochu hanět - rozevírající se nůžky mezi možnostmi techniky a možnostmi lidí držících tuto techniku v ruce - jsou stále viditelnější a pro mně byly některé příklady až bijící do očí. Takže budíž chvála nesmírná firmám jako Postav Robota, nebo Hobbyrobot, které nabízejí své i čínské výrobky, do rukou české robotické veřejnosti a tím odstraňují ten problém, že klučina ve 13 ( nebo paranoik ve 43 ) může mít problémy s "obchodováním s procesory na DealeXtreme".

Ale přesto si nelze nevšimnout - zejména v prezentacích firem - záchvaty neplodné ajfounovitosti - k čemu je lampa ve tvaru "kouzelné hůlky" z Minecraftu ? "Geekovství" sahající až za hranice zdravého rozumu. Urputné ulpívání na technologických / terminologických nepodstatnostech ( v jakých jednotkách se měří náboj kondenzátoru ? ) a to vše korunovné neblahým inženýrským syndromem - "co se v mládí na ČVUT naučíš .... ti až do smrti bude stačit" - neboli vystavovat v roce 2015 jako "moderní řešení" board z roku 2001 postavený na MCU verzi Motoroly 68000 ? Každý ať si to rozebere sám....

Robotici to patrně nebudou slyšet rádi, ale ti, kteří měli talent a krom toho i rozhled širší než k sub-atomárnímu řešení jediného ne-problému - už mezi námi nejsou - neb za nehorázně vysoké platy tlačí vývoj megakorporací vpřed. Ostatní ( mně v to počítaje ), kteří tak dobří nejsou s námi zůstali, a pokud mají ambici se elektrem živit - měli by se vážně zamyslet zejména nad širším okolím často velmi úzkého středobodu svých zájmů.

Robotický den 2015 je tedy za námi - těším se na příští rok, a doufám, že se "nám dědkům" poraří udělat si ze sebe legraci v "dědkovské rally" soutěže Robocarts, na které jsme se na místě dohodli.

Jestli jste četli seriál o neurovědách, je vám jasné, že zpracování informací v mozku je složitá kombinace různých způsobů předání informace. Po axonu neuronů běží informace digitálně jako akční potenicál - jak říkali staří neurologové "vše nebo nic" alias 0 nebo 1. Na výběžcích a tělech neuronů se nervové signály složitě šíří jako "vlny depolarizace" a to analogově a s útlumem. Mezi neurony se signály šíří synapsemi jako difuze molekul neurotransmiterů.

Aby to nebylo tak jednoduché tak máme celou složitou stupnici molekul - neurotrasmiter - neuromediátor - neuromodulátor - hormón - droga. Ergo neurotranmiter je molekula, která přímo přenáší vzruchy mezi buňkami - neuromediátory a neuromodulátory "modulují" sílu přenosu neurotransmitery - ale samy "akční potenciál" přes synapse nepřenášení. Kombinace - hormón + droga - je vám intuitivně jasná. Stejně tohle dělení umělé, aby bylo proč vyhazovat studenty od zkoušky : Třeba hormon adrenalin - funguje více jako hormon a méně jako neurotrasmiter zatímco jeho bratr noradrenalin - funguje více jako neurotransmiter a méně jako hormon - jiný rozdíl mezi nimi není.

Čistě jenom pro informaci - bavili jsme se o heroinu a THC a jejich tělem syntetizovaných ekvivalentech - všechny tyto látky jsou de-facto typické neuromodulátory.

Omlouvám se za složitejší úvod, ale je to nutné, neb dneska se dostáváme ke Kokainu - oblíbenému fetu hereckých hvězd z prvorepublikových filmů pro pamětníky. Kokain jakožto alkaloid kokových listůl žvýkaných jihoamerickými indiány je znám tisíce let. Pozoruhodné je, že při průzkumu kokainu se ukázalo, že jeho účinek není zdaleka tak jednoduchý jako u heroinu nebo THC. Kokain totiž nemá v mozku žádný specifický receptor a organismus ani neprodukuje "vnitřní ekvivalent" této drogy.

Místo toho má kokain dva účinky - jeden "povzbudivý a euforizující" - známý tisíce let. Druhý spočívá v tom, že při velké koncentraci je schopen zcela zablokovat přenos signálů nervy a tím učinit oko, zuby, ruku zcela necitlivou. Je pozoruhodné, že látka s tak složitým působením nemá žádný "vnitřní ekvivalent" Nicméně podívá - li se chemik na vzoreček kokainu - začne mu svítat - levá část molekuly připomíná známé neurotransmitery - dopamin, serototonin, vzdáleně i adrenalin a noradrenalin - tato část molekuly "předstírá" že je onen neurotransmiter a tím blokuje zpětné vychytávání zejména serotoninu a dopaminu ze synapsí.

Tím je mozek zmaten a myslí si že signál, který přichází přes synapsi je daleko silnější než ve skutečnosti je. Zbývá jenom nepatrná poznámka - jakože serotonin i dopamin jsou neurotransmitery vyskytující se převážně v čelním laloku mozku - serotonin přenáší signály související s cyklem spánek / bdění a se systémem regulujícím náladu a sexuální chování. Dopamin - je zase hlavní neurotransmiter nervových okruhů zajištujících motivaci jedince. Takže patrně i inženýrům je už jasné, že bdění + nálada + sex + motivace = jsme zhulení kokainem.

Jenom taková poznámka mimochodem - každá droga ovlivňuje dopaminový systém - principem drogy je nutkání k opakovanému užívání a to nutkání vzniká v - motivačním - dopaminovém nervovém systému. Stejně tak na dopaminový systém působí třeba čokoláda, nebo láska k Sovětskému Svazu - jenom poněkud slaběji.

OK takže je jasné, že levá strana molekuly ( s dusíkem ) funguje jako "falešný neurotransmiter" pravá strana s benzenovým jádrem - je zase zodpovědná za "úplnou anestezii" tedy za přerušení nervového přenosu v nervech. Na toto dělení se přišlo tak, že na přelomu 18. a 19. století chemici náhodně syntezovali podobné molekuly a zkoumali jejich účinek. Takto například vzniklo lokální anestetikum Prokain. (všimněte si podobnosti struktury kolem benzenového jádra).

Prokain ale měl ještě lehké drogové účinky - tak byl připraven Lidokain. který je už výrazně jiná molekula, která proto drogové účinky nemá a používá se pro "umrtvení" dodnes.

Čistě na závěr - před II. světovou válkou se i kokain prodával jako nesmírně drahé "kapky na dobrou náladu" volně v drogérii - nezdá se že by obraz první republiky byl spojen s feťáky válejícími se kolem Wilsonova nádraží - ani největší spotřebitel Hugo Haas nevypadá ve starých filmech příliš sjetě. Takže asi bylo něco jinak a patrně lépe.

Naše společnost je zaplavena "archetypálními tématy" - která jsou natolik propíraná křičícími aktivisty, že o nich prakticky nelze vést žádnou debatu aniž by člověk nebyl tlačen k nějakému krajnímu názoru. Chcete slyšet příklady - tady jsou : "Jaderné elektrárny", "Solární elektrárny", "Větrné elektrárny", "Řepka", "Muží", "Ženy", "Feministky", "Romové", "USA", "Rusko", "Ukrajina", "Evropa", "Linux", "Windows", "Pondělí - Pátek", "Leden - Prosinec", "Jaro", "Léto", "Podzim" "Zima" atd.... Jedním z takových témat jsou "Uprchlíci". Na diskusi o uprchlictví je krásně vidět ne-orientovanost obecné populace a taky povýšenectví "intelektuálních elit", které ctihodným "lídrům společnosti" nedovoluje zabývat se "názory plebsu" - čímž se bludný kruh ne-diskuse uzavírá.

Představte si třeba debatu na téma "uprchlící ze Sýrie" , která skončila pozoruhodným paradoxem, kdy urpchlíci před radikálními islamisty byli sami označeni za islamisty - protože v "letáku z Kauflandu" se o rozdílu mezi babinou v burce, a vrahem ( často z Evropy ), který řeže na YouTube hlavy - nic nepíše. Pozoruhodnější jsou další otázky Jak vypadá ( už bývalá ? ) Sýrie dnes. Jak vypadala Sýrie za Bašára Assada ? Jak vypadala za jeho otce Hafize Assada - univerzitně vzdělaného stíhacího pilota ? Nebyla Sýrie v 80. letech náhodu méně izolovaná a díky tomu vyspělejší, než bolševické česko v čele s pologramotnýmí geroji - Jakešem, Bilakem a dalšími ?

Další pozoruhodná myšlenka - "Přistěhovalci zachrání náš penzijní systém". Na této myšlence je pozoruhodný už ten fakt, že i přestože máme "laskavý sociální stát" - který o nás pečuje od kolébky do hrobu - tak nejsme schopni udržet stálý počet obyvatel. Třeba je to, protože stát jakýkoliv pokus uživit vlastní děti vlastní prací - finančně trestá - zatímco snahu nechat se i s dětmi živit státem - odměňuje - což vede k fenomenu dobře známému u koček - že totiž kočka, která myši neloví - nenaučí to ani vlastní koťata....

Ale vraťme se k přistěhovalcům. Jací přistěhovalci mají zachránit náš penzijní systém ? Přistěhovalec jako "1 kus člověka" se možná vyskytuje ve statistikách EU, ale je sakra rozdíl mezi Asiaty, chovajícími se jako "naši Vietnamci" , Afričany chovajícími se jako obyvatelé "Alžírské čtvrti" v Marseille a třeba Pákistánci v Londýně. Tuší to naše vláda ? Tuší to aktivisti z neziskovek ?

Pak je tu pozoruhodná otázka imigrantů z rozpadlých států Afriky. "TV Nova" klidně reportuje ve stylu "díky neustálému hladu a bídě sehnal 2000 Euro, které zaplatil převaděčům za možnost dojet na vratké kocábce z Velké syrty na Sicílii". Je vám jasný rozpor v této větě ? Hlad/2000 Euro? Jak k nim ten člověk přišel ? Složila se na něj celá vesnice ? Upadla tím do ještě větší bídy ? Usilovně pracoval, aby je vydělal ? Nezahnal výdělek z usilovné práce hlad ? Pokud všichni usilovně pracují - ve společnosti většinou nebývá hlad ? Nebo je realita bližší pesimistické verzi stejné historky ? Ve stylu : Neúnavně okrádal celou vesnici ? Upadla tím do ještě větší bídy ? Nebo je to jen Africká verze našich historek typu : "odklonil" do své kapsy tolik, až se odstěhoval do Monaka !

Tyto otázky vypadají jako malicherné nepodstatnosti, ale nejsou - když už Západ za stovky let kolonialismu dokonale zničil původní společnosti v Africe a částečně i v Asii - pořád je smysluplné se ptát : Budeme-li uprchlíky přijímat - bude se situace v jejich mateřské zemi zlepšovat - neb všichni usilovně pracují, aby měli na "jízdenku" - nebo zhoršovat - neb všichni usilovně kradou, aby měli na jízdenku ? Nebo je pravda "někde uprostřed" ? A pak samozřejmě ta škodolibá otázka - proč se ( nééé ekonomiční !! ) utečenci tlačí právě do bohatých a štědrých států, když i v Bulharsku a Rumunsku je tak pěkně a mnohem bezpečněji než v Libyi a Somálsku ? Mimochodem - slyšeli jste někdy podobné otázky řešit toho borce v obleku ze "zpráv ČT24" ?

Na žádnou z otázek neznám odvěď, nicméně vím jistě, že podobné otázky které "nebylo vhodné položit" jsem měl už od děcka na adresu tehdejšího bolševického systému. A taky vím jak jsem na tehdejší otázky dostal odpověď: Režim vyhnil a co bylo dříve "přísně tajné" - se přes noc stalo součástí oficiální propagandy, kterou "kauflandové veřejnosti" tlučou do hlavy všichni od "zpráv TV Nova" až po zmíněný "leták se slevami". Takže i dnes - stačí počkat 30 let - a tento článek bude vypadat jakoby jej psal ologofrenik kterému "to nebylo dávno předem jasné" !! Jasné ?

Poznámka při druhém čtení - když už se nedovedeme rozhodnout, zda uprchlíky přijímat, nebo nepřijímat - náš "laskavý stát" vymyslí - typicky evropskou fintu : Přijmeme ty lidi - pak ale zakážeme průmyslu zaměstnat je za 100-násobek jejich afrického příjmu, neboť to je o 400 korun méně než činí naše "minimální mzda". Zato jim poskytneme "sociální výdobytek" v podobě hnití a frustrace někde za plotem uprchlického tábora - ať se z lidí ochotných "dělat jakoukoliv práci" stanou "standardní nepřizpůsobiví" známí z Francie i odjinud....

Kromě vztahu mák - člověk jste doufám minule pochopili i následující princip - jak se bádá nad drogami : Máme stovky let známou drogu - z ní se pokusíme izolovat molekulu "která za to může" - k této molekule hledáme "receptor v organismu" a k receptoru pak hledáme "endogenní působek". Máme li všechny tři články řetezce - zámek, klíč i falešný klíč - dá se říci, že o působení dané drogy na organismus víme to podstatné.

Takže opium je známo po staletí, morfin minimálně 200 let, heroin od konce 19 století, kdy se volně prodával v drogérii jako "kapky na dobrou náladu" Když se rozhlédneme kolem - máme tady další stovky let známou drogu "Marušku" alias konopí, které probereme dneska.

Dnes každý druhý "nezávislák", který je ve skutečnosti "závislák" má černé tričko, kde vpředu je sedmicípý zelený list konopí a vzadu nápis: "THC pičo !!" To jako "tetra-hydro-kanabinol". Na to, že konopí známe minimálně od dob "Hašašínů" - neprobíhal výzkum jednotlivých molekul nijak rychle. Deriváty THC byly objeveny na začátku 60 let a ve všech asi 100 "účinných molekulách" z konopí začalo být trochu jasno až v 80 letech. Tomu odpovídá i relativně pomalý postup nad objevy "kanabinoidních receptorů" a tak není divu, že první "endogenní kanabinoid" neboli "vnitřní působek" byl objeven až v roce 1992 - jeho objevitel - Čech - docent Hanuš - jej nazval anandamid - podle sanskrtského výrazu "ananda" blaženost.

Od té doby bylo zjištěno, že anadamid se vyskytuje třeba v čokoládě ( proč asi ? ), a navíc bylo objeveno pár dalších "endogenních kanabinoidů" - viz tabulka nahoře - ukradená z Wikipedie. Klidně bych mohl ve vykrádání Wikipedie pokračovat do nekonečna, ale teď dodám něco své "přidané hodnoty" - tedy všechny endokanabionidy jsou deriváty "kyseliny arachidonové" - mastné kyseliny, které organismus používá i pro produkci hormonů řídících zánět - odtud blízký vztah konopí k různým revmatikům a jiným seniorům stiženým chronickými záněty a bolestmi.

Úloha konopí - jak orostliny - je jasná a podobná máku - konopí se "veze" na zájmu savců stimulovat "blažené receptory". Řekl bych, že receptory jsou natolik blažené, že dnes už je zastánci "medicínského užití" konopí - tlučeno veřejnosti do hlavy, že kanabionoidní receptory jsou nejen v mozku, ale i na bílých krvinkách, v kůži, a vůbec - jednodušší bude přepokládat, že každá buňka našeho těla chce být blažená a že tedy jsou úplně všude. To ale není odpověď na nejhlubší level aristotelovského proč ? K čemu je blaženost z kanabinového systému - copak nestačí euforie z morfinového systému ?

Na to je třeba odpovědět obecným poznatkem z "konstrukce organismů" že příroda nemusí molekulami šetřit - a nervový systém ven vůbec nešteří - pamatujete si ještě, že v mozku je speciální okrsek pro rozpoznání každého z desítek tísíců možných i nemožných předmětů a okrsek pro každé slyšené slovo ?

Takže morfinový systém je hormonální komponenta mozkových center, které řeší problém "útok nebo útěk". Kanabinový systém je zase hormonální komponenta "limbického systému" který se stará o "zachování jedince a druhu" a to tím, že dbá abychom dostatečně papali a dostatečně sexovali a poskytuje nám za to náležitou "blaženě - slastnou" odměnu.

Zbývá poslední nepatrná otázečka - proč mají nervové systémy mozku ještě "hormonální komponentu" ? Některé struktury organismu jsou tak jemné, že není praktické aby tam vedly nervy neb "tam na ně není místo". Kde není místo na nervová vlákna - stále ještě je místo na hormonální ( drogové ) receptory. Jasné ?

Poznámka při druhém čtení - marihuana je jedna z nejméně nebezpečných drog - chlast a cigarety v to počítaje. Přesto až budete "šlukovat jointa" - dávejte si pozor - kolegyně v práci přišly s historkou "babiny zahrádkářky", která byla tak úspěšná ve výrobě a používání "konopné masti", až musela jít na odvykačku - takže bacha.

Dnes má naše psisko přesně rok a o něco méně než 11 měsíců pobytu v naší domácnosti. Už jsem se zmiňoval téměř před rokem jak se "vlastnictví psa" změnilo za posledních 30 let, ale za poslední rok jsem poznal další aspekty soužítí psa a člověka. Obecně a jednou větou "všichni jsou na hlavu" pánečci i jejich psi. Nerad bych opakoval legendární větu z léčebny "vy všichni jste blázni, jenom já jsem letadlo" - tak to budu muset podrobně rozvést.

Tedy "normální" neustrašení, neagresivní, nepsychopatiční majitelé psů tvoří tak 30% menšinu všech pejskařů. Zbytek - neurotičtí majitelé kundolízků, kterým se "neustále děje křivda", nerudní důchodci prolezlí chorobami ( lidi i psi ). Potetovaní majitelé "běsu na řetězu" a tak dále. Nic o čem bych nepsal už minule.

Minule jsem se zmniňoval - o psících, kteří mají "svobodu na samonavíjecím vodítku" - u těchto psíků jako první zaujme jejich neschopnost naučit se ( umět ) jakýkoliv povel, ale teprve opakovanými kontakty se stejnými majiteli stejných psů teprve zjistíte jací chudáci někteří jsou ( psi i lidi ).

Představte si modelovou situaci kdy náš pes běží 200 metrů přes park aby si očichal kolegu - "kolega" nikdy nebyl puštěn z vodítka, nikdy si nehrál s druhým psem - tudíž ač pes - nečte dobře "psí signály" - tudíž neví jaké úmysly má náš čokl, který z dálky a srozumitelně "vysílá" - "to jsem rád že vás potkávám vašnosto". Proto začne panicky vyvádět - jakoby se blížila jeho poslední vteřina - na to se náš pes zarazí - protože psí signály sice čte, ale u tohoto psiska jim nerozumí - a pak na volání "ke mně" přiběhne přes park 200 metrů zpátky. Pak většinou přijde jedna ze dvou možností - majitel(ka) "kolegy" hrozí a ječí na dálku, nebo si dá tu práci přeběhnout těch 200 metrů vynadat mi osobně za "volně pobíhajícího psa", který teď už je na vodítku - protože se nechal přivolat - aby se "kolegovi" nestala ještě větší psychická újma než, že mu náš čokl chce říci psím jazykem "dobrý den".

Pak další aspekt "pejskaření", který loni nebyl tak viditelný. To je oblíbená česká "neexistence střední cesty". Takže jsou psi, kteří neumí vůbec nic, neboť na samonavíjecím vodítku je nikdo nic neučí. Pak jsou chudáci, kteří neumí nic, neboť přes samé "odměny a tresty" - kde tresty spíše převládají - nemají ve výcvikovém stresu vůbec šanci pochopit co je po nich žádáno. Když vidíte psa který klopí uši a i na zpěv ptactva reaguje hrbením a stahováním ocasu - víte že to je takový chudák. Existuje i pozoruhodná třetí kategorie psů, kteří na samonavíjecím vodítku neumí vůbec nic. To jsou psi, kteří mají intelektuální a sečtělé pánečky, kteří se zhlédli v "humánních metodách" výcviku - tedy pes si dělá co chce a páneček "čeká až pes pochopí".

Už jsem měl několikrát setkání s paničkami psíků, kteří bez varování zle vyjeli na našeho čokla (oba byli na vodítku) - s tím jsem smířený a beru to jako součást psí existence. Konec konců k čemu jinému by psi měli své bleskové reflexy. Co je ale krajně divné je když se cizí pes vrhne na vašeho - a ve stejném okamžiku se panička vrhne na vás s větou že "neetickým průchodem" - mého čokla - těsně kolem jejího miláčka jsme v něm - podle "Rogersovské teorie" - vyprovokovali agresivitu ???

Takže co přát Maxíkovi k prvním narozeninám ? Aby vyhrál poslední výstavu kterou potřebuje k titulu "Junior šampión České republiky", aby se stal chovným a mohl si legálně užívat s fenami - a hlavně, aby jej psí puberta konečně přešla - jinak místo na výstavu půjde do papiňáku, kde podle kolegy "nakonec změkne každý pes" ;-)))