Manželka má nalepovací "turistický deníček" takže v poslední době jsme objeli spoustu zapadlých památek, o jejichž existenci nemá nikdo tušení, ale "jsou za něj tři nálepky do deníčku" ( za zámek za zahradu a třeba za historickou kašnu ). Takhle jsem objevil spoustu zapadlých sídel venkovské šlechty - třeba zámek Raduň, který od 14. století do roku 1949 sloužil jako zámek, pak do roku 1971 jako sklad, mateřská školka, zdravotní středisko, klubovna zahrádkářů atd... a od roku 1971 se dodnes přestavuje zpátky na zámek.
Zámky, co část své existence byly kravín mítního JZD mají často problém s "mobiliářem" - jakože co nebylo zazděné se za bolševického plenění rozkradlo a teď se dají návštěvníkům ukázat leda tak holé zdi. Aby se holé zdi neukazovaly často se sežene nějaký "historický mobiliář" alias starý nábytek často z půd okolních venkovských stavení ( kde obvykle leží ty ukradené kusy ) a taky se exponáty mezi zámky různě vypůjčují atd. Tímhle postupem často uvidíte věci nevídané, které by se tradičním muzeům zdály málo nóbl.
Například jsem v jedné expozici viděl kartáček na zuby z přelomu 18. a 19. století. Štětiny nebyly nylon jako dneska, ale opravdové štětiny z jezevce, což se zdá dosti nechutné. Zajímavější než štětiny byla ta rukojeť, do které jsou štětiny zašité, která byla ze slonoviny, vykládaná "zlatem, stříbrem a drahým kamením". Věcí podobného typu uvidíte na zámcích spoustu, princip vždy stejný : z hlediska funkce mizerné, avšak bohatě zlatem vykládané.
Pokud se nad tím zamyslíte - moderní kartáček Spokar za 19 kč se štětinami z nylonu a rukojetí z ABS je vlastně daleko lepší a hodnotnější než slonovinový zázrak 18. století. I oni mohli udělat rukojeť z tvrdého dřeva bez ozdob a takhle by vlastně byl kartáček lepší už ve své době, ale z nějakého důvodu to neudělali. Když začnu fantazírovat dovedu si ten mechanismus docela jasně představit. Výrobce kartáčků musel kromě funkce nabídnout ještě nějaký marketing, "image značky" pocit exkluzivity, pocit, že knížepán strká do huby "technologický vrchol doby". Kartáček s dřevěnou rukojetí by byl jistě o něco lepší, ale šlechta by jej nepřijala a našla by na jeho funkci tisíce vad, které ten ze slonoviny s "drahým kamením" určitě neměl.
Muselo uplynout 200 let aby nános nepodstatností opadl, a zůstala holý, ale hodnotný funkční základ. Samozřejmě pohled na "prakartáček" vzbuzuje otázky co z naší techniky je "hodnotný základ" a co je "drahé kamení" které časem opadá virtuálně i fyzicky. Dosti často si hraju na představu roku 2200 a co z dnešní techniky zůstane ve formě dokonale optimalizované funkční účelnosti a co nakonec "vezme čert". Dnešní "smart-všechno" výrobky k takovým úvahám přímo provokují.
Ještě poslední otázka proč se rozčilovat nad "načinčaností" a zbytečnými kudrlinkami dnešní technologie. Napoví příklad z 18 století - kdyby hodináři tehdejší - relativně mizerné - hodinové stroje nevykládali zlatem, stříbrem a drahým kamením a místo toho bádali nad vysoce přesnou výrobou ozubených kol - mohli jsme mít jednoduché, ale kvalitnější hodiny třeba o 50-100 let dříve. Proto je na zvážení zdali dnešním techno-blbostem, které odvádějí od podstaty věci tleskat, nebo je považovat za neškodné, nebo se stavět proti nim, zejména když dnešní civilizace nemá před sebou 200 let poklidné existence na zapadlém venkovském sídle.