Nekorektní blog Petra Kubáče na Blog.cz

Možná přesnější než Sovětský svaz by byla "hospodářská větev" komunistického impéria - RVHP, ale protože vlastností komunistického režimu byla právní "bahňačka", kdy si vzájemně rozkazovali soudruzi, kteří dle psaného práva vůbec k tomu neměli pravomoc - můžeme nadpis vzít jen jako mírné zjednodušení.

Tedy bolševismus začal jinak v "mateřské zemi Sovětů" a jinak v Rusáky "osvobozené" části Evropy. Nakonec se tento společenský systém ukázal jako vadný, ve všech státech bez výjimky, protože všude vedl k zaostalosti a hopodářskému úpadku. ( Čína se nepočítá, ta nakonec došla ke kapitalismu 18. století. ) Nicméně kdybychom sledovali historii komunistických států, můžeme nalézt několik období, které se vyskytly prakticky všude.

Někde mezi body 4-6 došlo k tomu fenoménu, že komunistický režim vyčerpal všechny možnosti jak dělat věci, které jsou kompatibilní s původní komunistickou ideologií. Tím se dostal do situace, ( kterou známe i dnes, ) kdy : "účinné řešení je politicky nepředstavitelné".

Aby na mně nikdo nekřičel dovolil bych si rozepsat i vývoj Evropské Unie :

Tedy nejsou tam žádné gulagy, ani soudní procesy, nicméně někde mezi body 4-6 došlo k tomu fenoménu, že EU vyčerpala všechny možnosti jak dělat věci, které jsou kompatibilní s ideologií "užší integrace" a taky se všemi Euro-obezličkami původně spadajícími do kategorie "intrik". Tím se EU dostala do situace, kdy : "účinné řešení je politicky nepředstavitelné".

Taky ta neochota k dělání věcí "politicky nepředstavitelných" je v obou případech podobná : Ve starém dobrém komunismu by totiž každá další reforma znamenala zlomení moci komunistické vlády, zatímco účinné reformy Evropské Unie vyžadují osekání moci Bruselské byrokracie - obojí je pro lídry ohrožující, proto k tomu nidky nedojde ( dobrovolně ).

Mohli bychom takto idylicky srovnávat i další fáze vývoje EU - jakože jednoho dne vypukne "sametová revoluce verze 2.0". Vstaneme v sobotu a "žalář národů" bude v rozvalinách. Ale tak optimistické to v případě Evropské Unie nebude. Socia-lismus totiž "vyhnil zevnitř" nejslabším článkem řetězu byl "nositel ideologie" - Sovětský svaz. Když to vezneme úplně detailně: Po smrti L.I. Brežněva byly problémy východního bloku zjevné veškerému obyvatelstvu. Vysoce postavení komunisti přesto museli nadále vykřikovat : "Více komunismu... Více komunismu... " jinak by sami sebe usvědčili z omylu a byli by roztrháni kariérními dravci, kteří by jim zajistili kulku a hrob u Kremelské zdi, aby mohli dosednout na jejich místa. Proto byli do čela SSSR dosazeni konzervativci Andropov a Černěnko, kteří svým vysokým věkem, chatrným zdravotním stavem a brzkou smrtí ( zemřeli za 13 a 15 měsíců ve funkci ) znemožnili "konzervativní větev" komunistického vedení. Proto bylo nutné vybrat někoho mladšího. Shoda náhod přivedla do funkce Gorbačova - nejliberálnějšího komunistu v sovětském aparátu.

Gorbačov si brzy uvědomil, že situace je tristní a také si uvědomil, že "účinné řešení je politicky nepředstavitelné", nicméně se rozhodl "nějak" socia-listické zřízení reformovat. Při té příležitosti se dostal do palby otázek komunistů z periferních států komunistického impéria, kterým doposud kryli záda sovětští konzervativci. Usoudil, že nemůže tvrdit totéž, co jeho předchůdci : "Sovětský svaz váš vzor" neboli "dělejte to jako my" protože by snadno mohl dostat otázku : "a dopadneme taky tak ?" Proto objel komunistické impérium a všem místním komunistům řekl : "další vývoj ve vaší zemi je věcí vaší vlastní nápaditosti". Tím dal najevo, že SSSR už nebude do vývoje ostatních států zasahovat.

Takové štěsí v případě ( neodvratného ) rozpadu Evropské Unie mít nebudeme. Současná centrála EU nemá základ v chudém nevolnickém Rusku, ale ve vyspělých evropských státech, které stovky let hromadily majetek. Navíc tyto státy mají stále zachovalý systém voleb - je tedy nepravděpodbné, že by Macrona, Merkelovou a spol. postříleli závistiví spolustraníci, nebo je nahradili prochlastaní starci nad hrobem. Navíc politici "původní" bohaté západní Evropy si ani nepřipouštějí, že v jejich zemích dnes sídlí nepořádek, zahnívání a stagnace. Proto nebude žádné gorbačovovské : "teď už máte volnost".

Z těchto důvodů bude situace v EU právě opačná než v SSSR / RVHP. Do poslední chvíle budeme dostávat knížecí rady typu : Je rasistické trestat drobnou kriminalitu vašich Rómů, protože my nožo- a auto- vražednou kriminalitu našich Arabů taky dávno netrestáme ! Mimo to můžeme očekávat fenomén "krysy v koutě" : Týdny a měsíce před krachem si o tom budou prozpěvovat vrabci na střeše, ale právě proto budou Euro-politici aktivní až do poslední vteřiny a budou velmi tvrdě vyžadovat projevy loajality - nejlépe fe formě smluv a opatření "na věčné časy", které nás budou zatěžovat ještě desetiletí poté "až obluda zdechne".

Jaké tedy je řešení ? Někde v těchto úvahách má základ moje představa vystoupit z EU už předem dokud to budou Euro-papaláši hodnotit jako "osudovou chybu hlupáka" - ne jako "zradu posvátných ideí sjednocené Evropy". Pak budeme moci zvenku sledovat jak se to uvitř mele. Nutnou součástí vystoupení je dát najevo našim politikům, že tady taková poptávka je. Obávám se že lidi vědí, že tady taková potřeba je a proto ( omylem ? ) volí Babiše - jednoho z největších příjemců Euro-dotací v republice. ( okolo 1 500 000 000 kč zemědělských dotací ročně ). Proto bude třeba volit - nikoliv Babiše, který předstírá štěkání na ruku, která mu sype prachy a taky ne státovorné "gumy" s flexibilním názorem každé 3 minuty jiným. Bude nutno volit drsné borce typu Robejška, nebo Okamury ať si o tom Euro-šlechta z Prahy myslí cokoliv.

Poznámka při druhém čtení : Stále se motáme kolem "frustrovaných nevzdělanců z venkova". Proto mám tady takovou historku : Na sraze asi 15 let po maturitě ( maturoval jsem v Brně ) se spolužák vychloubal jak z výnosu dvou trafik ( jakože 2 stánků s novinami ) kupuje každé dva roky nové Audi A8 a radostně na mně pokřikoval : "Ještě se v té Ostravě všichni flákáte na podpoře?" Tak jsem mu odpověděl : "V Brně je tolik peněž, že si tu každý hajzlík snadné živobytí najde. Pojď do Ostravy předvést jak se dělá byznys." Tedy kdo se cítí být obzvláště vzdělaný a obzvláště ne-frustrovaný - šup - už se stěhuj do Ostravy ( Krnova, Přerova, Ústí nad Labem, Mostu ) učit vidláky, jak se to má dělat!!

Útlocitným čtenářům se omlouvám, že jsem si jako nadpis vybral kousek textu písničky "Fuck Them and their Law" mé milované skupiny Prodigy, inspirované špatnými vztahy undergroudových muzikantů a britské státní správy v 90. letech. ( Mimochodem britská státní správa smrdí dodnes, ale to je na jiný článek)

Letos jsme měli patnáctý český Robotický den. Musím přiznat, že od prvního v roce 2004 jsem navštívil všechny a na drtivé většině z nich jsem byl i jako soutěžící nebo pomocník organizátorů. A též musím přiznat, že z letošního robotického dne mám mimořádně dobrý pocit - ne kvůli robotickým soutěžím nebo závodníkům v robotických zápasech Mini Sumo, které jsem ( jako vždy ) měl na starosti, ale spíše kvůli celkové atmosféře a kvůli tomu, kterým směrem akce jako je Robotický den ukazují.

Tedy nejprve k závodníkům Sumo - Hrůza !!! Každou sezónu hádavější... Kde jsou ty časy, kdy si soupeři opravovali roboty navzájem, aby pomohli mladšímu kolegovi. Dnes - jsou bojoví roboti tupí jako tágo, a tak pokud můj robot nemá žádná čidla protivníka a protivníkovi vyhořela elektronika a dýmí si bez hnutí na kraji hřiště - co budu dělat ? Jistě tušíte - podám protest, že byla remíza, protože mi nehybný oponent nepřijel do rány a můj slepý robot jej neuměl najít. Pak podám protest, že jiný oponent se hýbe až moc rychle a nakonec protest, že třetí se hýbe střední rychlostí ;-(

Samostatná kapitola je kvalita elektroniky - drivery motorů postavené tak, že po 10 sekundách přetlačování chytnou plamenem jsme považovali za hrubou chybu už před 10 lety, ale dnešní přetížením explodující Lithium-Polymerové baterky daly tomu "dymení robota v koutě" úplně nový obsah. Ne poklidné doutnání přehřáté elektroniky, ale výšleh plamene a útěk nešťastníka i s robotem pro šroubovák vyprostit z robota nadmutou Li-Pol baterku dokud je ještě co zachraňovat.

O tom ale dnešní pohádka tak úplně není - dnešní pohádka je o postupné a zřetelné změně "celkové atmosféry". Na prvních Robotických dnech měli studenti MatFyzu svůj Eurobot a my - dědci středního věku - jsme v ostatních - doplňkových disciplínách zaujatě předváděli, že nám "něco hýbe". Veřejnost se nám všem tak trochu ušklíbala, protože všichni věděli, že tohle je neškodné hraní, protože "vážná profese", kde se "točí prachy" je sepisování lejster pro EU nebo pro stát. Pak jsme měli období, kdy "lejstra" už lehce smrděla a tak se odvážnější rodiče opatrně ptali : "A co má jít Pepíček studovat, aby taky uměl stavět roboty ?" Nakonec jsme se dostali do dnešní situace. Rozštěp společnosti je zřetelný i mezi roboty. Přese všechnu propagandu už ani rodiče - funkcionáři nevěří, že sepisování "směrnic" uživí jejich děti. Naopak spousta mladých lidí dává své tvořivosti volný průběh a díky "předžvýkaným" projektům jako je Arduino, nebo Mikrobit mají možnosti, které před pár lety byly z říše snů.

Je zcela normální, že školáci ledva-ledva čtoucí si programují roboty v nějakém "obrázkovém" programovacím jazyku nesrovnatelném s otravným "školními" jazyky mé doby jako byl "robot Karel". Je běžné, že nepřehnédnutelnou minoritu robotiků tvoří holky. Ne proto, že by to nějaká "komis genderových můr" nařizovala, ale prostě je to taky baví. Školám na robotické stavebnice zhusta přispěla Evropská Unie, protože občas se obluda unaví a pustí Euro i na jiné "projekty" než je 199 zbytečná rozhledna.

Když už jsme u toho - zájem ( české ) státní správy o Robotický den je nulový - řečičkám o "vzdělanostní společnosti" navzdory. Zájem médií se tradičně omezuje na 3-4 televizní "vstupy" v délce desítek sekud, mířící mimo podstatu věci. To je součást onoho rozštěpu : Televizní redaktor(ka) je "kreativní" a "ušlechtilá" profese, zatímco konstruktér robotů je uhrovitý mimoň s tričkem od vteřinového lepidla a kraťasy propálenými trafopájkou...

Ale za ta léta jsme si zvykli. Máme Internet, Facebook, maily, robotické servery. Ta ignorance, která byla skličující před lety, je dnes zábavná. Klouček, co si obrázkovým jazykem programuje Mikrobit jakoby vystrkoval na - už vetché - "elity společnosti" zadek a říkal "vy jste ti dinosauři, kteří sami sebe zahnali do kouta" a naopak on je budoucnost, nezničitelná státní ani jinou buzerací, která se "drátečky a součástečkami" uživí i v době, kdy po mocných dnešního světa s jejich lejstry a směrnicemi nezbyde ani zblo.

Představte si že jdete prohlídkou po vašem 50. zámku třeba ve Valticích a už znáte všechno nazpaměť. Jakože dvacatery dvéře v jedné řadě za sebou se jmenují enfiláda a právě ve Valticích je nejdelší "enfiláda" v Česku. Pak najednou zaslechnete že : "v těchto komnatách žila hraběnka Sofie Esterházy-Liechtenstein důvěrnice vévodkyně Sofie Bavorské - matky Franze Josefa I." a najednou vám to sepne. Tuhle osobu přece znáte z filmu Sisi - Die junge Kaiserin jako můru, která "vévodkyni Sofii" oznamuje: "Její císařská výsost ( =Sisi ) si objednala dalšího protivného papouška".

Takže si pár okamžiků připadáte jako opravdový intelektuál, který "do té historie vidí", ale pak začne "přírodovědné" svědomí hlodat. Když v tom mám takové jasno, čím se vlastně liším od databáze šlechtickcýh rodů někde na Internetu ? Patří taková databáze taky mezi "intelektuální elitu" ? Čímž se dosátáváme k tématům často omílaným na tomto blogu. Tedy moderní je nic se neučít a také nic neumět a hledat vše pomocí Googlu. To je věc mnou silně nedoporučovaná, protože ať jste inteligentní, nebo blbej - když je hlava prázdná - je to jedno jestli mozek "stojí", nebo jestli "mele naprázdno". Ergo hlava musí být plná, aby byl materiál k přemítání, a proto je taky třeba jí plnit.

Pak je tady druhý aspekt a to je samotná inteligence. Ta taky není samospasitelná. Inteligence není něco co vznikne samo, není to opěvovaná "kreativita" - ve smyslu vymýšlení a výroby blbostí k ničemu. Inteligence je mozek vytrénovaný k manipulaci s informacemi, které jste tam předem uložili. Tedy ztotožnění Sofie Esterházy s filmovou postavou bylo 0.1 sekundy inteligence, ale ne více.

A právě v tom je ten problém. Kdysi se prostě vědělo, že třeba matematika jsou desítky minut soustředěného manipulování s informacemi, které jste se museli předem naučit. Tedy nejprve zupání "5*9=45; 6*9=54; 7*9=63" atd... A po zupání mechanickém nastalo učení složitějších problémů : "Když dva kopáči vykopou 20 metrů za 8 hodin za jak dlouhou dobu vykope 5 kopáčů 100 metrů ?" Tohle ti inteligentnější "vymyslí jen tak ze vzduchu" ale 90% běžné školské populace musí 1000 základních typů výpočtů mít naučené a zažité jako když bičem mrská. Tvrdíte že ne? Ale mozek přesně takto funguje. Člověk má naučených okolo 10 000 pohybů, jejichž plynulou kombinací vzniká iluze, že se pohybujeme svobodně dle vlastní vůle. Slovíčkům v cizím jazce se nikdo nediví - proč se tedy všichni diví, že musíte mít naučených 1000 ukázkových výpočtů a pak budete mít iluzi, že vymyslíte jak spočítat jakýkoliv ( jednoduchý ) příklad.

Tedy řešíme : rychlost kopáče se považuje za konstantní a je 20/(8*2). Stejná rychlost platí i pro druhou stranu 100/(5*X). Ergo si dáme dohromady rovnici 20/(8*2) = 100/(5*X), a po algebraických úpravách ( které taky musíte mít nacvičené ) zjistíme, že výsledek je X=16 hodin. Blázni vykládají že "matematika je otázkou inteligence" ( nebo nedej bože "kreativity") ve skutečnosti je matematika otázkou dokonalého ovládnutí malé i velké násobilky, spočtení celého "Bělouna" ( celkem asi 5000 příkladů, které zaberou asi 700 stran sešitů A4. ), naučení se logaritmů všech prvočísel až po 1000, nebo ještě více pokud jste pilnější. Naučení se všech vzorečků, pracovních postupů, důkazů ... integrace per partes.... Až teprve pokud do toho investujete tuto dřinu - teprve potom "začne matematika dávat smysl", protože teprve potom máte dost informací na úvahu, že "hraběnka Esterházy je ta můra z filmu", nebo že 17² je 17*20 - 3*17 = 340 -30 -21 = 289 nebo kdo nerad odečítá může počítat z druhé strany 17² = 17*10 + 7*17 = 170 +70 +49 - a další ( mnohem ) složitější výpočty ŽEJO ?

Právě proto se matematika do moderní doby nehodí. Můžete vykládat o kreativitě, multikuluralismu, diskriminaci, dovolávat se svých práv, vymýšlet "koncepce vzdělávání", nebo jakékoliv jiné kecy, ale na faktu že buď umíte spočítat 17² zpaměti, nebo ne - to nemůže nic změnit. Matematika je tak exaktní jako strojírenská výroba. Můžeme diskutovat o autě na vodu, ale pak je třeba takové vozidlo nastartovat a odjet. V matematice je třeba dřít, dřít, dřít, nic se nedá vynechat, nic se nedá okecat. Zapoměňte na inteligenci - ta začíná hrát roli až po 10 000 hodinách práce.

Ergo matematika a tristní výsledky našeho žactva jasně ukazují na lenivost prorůstající naše školství, obalenou do keců o "projektech", "koncepcích" a "reformách". Škoda, protože v přetechnizovaném světě začíná platit, že Matematika = růst ekonomiky. Možná to si můžeme do této rovnice i dosadit - Matematika = Práce ERGO Práce = růst ekonomiky. Takže ne školství, které je mulitkulturní, integrované, zábavné, nebo kdoví jaké. Ekonomický růst vzejde ze školství, které je relativně těžké, přísné a hlavně úporné jak střevní choroba.

Když jsem byl vojákem základní služby udělal jsem zajímavou zkušenost. S vojenskými pyrotechniky, které bylo nutné poslouchat na slovo, se dalo ve volných chvílích žertovat a vykládat sprosté vtipy napříč ( i hodně vysokými ) hodnostmi a nikdo to nepovažoval za poruchu principu subordinace. Zato pan poručík ze skladu, který nade mnou ani neměl pravomoc, měl v tornistře maršálskou hůl, proto mi chtěl dělat vojnu jako řemen. Naštěstí si zaťal sekeru do palce u nohy, který zhnisal a nelidsky bolel. Takže jsem provrtal nehet malinkou dírkou, aby měl hnis kudy unikat, bolest okamžitě ustala a tím jsem si vysloužíl klid do konce vojny.

Už předtím, i potom jsem opakovaně udělal stejnou zkušenost. Lidi, kteří jsou šikovní a hravě se uživí kdekoliv, zdaleka nejsou tak netýkaví jako úřední můra, která udělala kariéru pletichami na chodbě ve třetím patře v prostoru mezi kancelářemi 307 a 309 a to je její jediná kvalifikace. Pravděpodobně to bude mít něco společného s tím jak si člověk váží sám sebe, a patrně pokud má důvod si sebe vážit, může zaujmout postoj ve stylu mého oblíbeného přísloví : "orel mouchy nechytá".

Naopak v dávnověku mého života i tohoto blogu jsem spekuloval, že moderní technika odstaví lidi od řemesel, tím je odstaví od zdroje obživy a tím je odstaví i od zdroje sebeúcty. Ba dokonce jsem kdysi spekuloval, že "čím méně uvnitř - tím více venku" - jakože na ulicích převládnou hyper-vystajlovaní ( nepoužitelní ) chlapi a botoxové, zmalované ( zbytečné ) ženské. Mám pravdu ? Pokud se upřímně podíváte kolem sebe myslím že mám - počínaje outdoorovým vybavením ověšenými inženýry z korporace, přes obchodními cestující s ( firemní ) limuzínou, po zlatými řetězy ověšené a potetované borce z ghetta. Né každý má tolik sebevědomí jako babiny - omdesátnice, které si na nic nehrají a přijdou do ordinace v plátěných šatech zcela bez ozdob.

Má tento fenomén - úbytku vnitřní hodnoty člověka, která je ( neúplně ) nahrazována cingrlaty zvenčí nějaký význam ? Technika se chystá nahradit člověka ( zatím jen na hubě ) - prakticky ve všech povoláních. Navíc vládne umělá zaměstnanost ve vedeních korporací a státní správě, která ale nebude dlouhodobě udržitelná, protože státní úředník který bere X korun udělá 100 * X korun škody byrokracií, kterou vyrobí a to si nemohou dovolit už ani bohaté státy. Vizionáři budoucnosti proto začínají volat po nějakém řešení - jak uživit nepracující populaci a zároveň příliš nenarušit její koupěschopnost, aby nebyl ovlivněn zisk mega-korporací. Jednou z takových ideí je "nepodmíněný základní příjem".

Tedy pro ty, kteří nevědí - stát vám bude platit peníze ať pracujete, nebo ne a případná výplata v případném zaměstnání bude jen "prémie navíc". Opakovaně jsem zdůrazňoval, že tady máme prototyp oblastí, kde je vyplácen "nepodmíněný příjem" už dnes - a to jsou "sociálně vyloučené lokality" alias ghetta. Jak je to se sebeúctou v ghettu ? Teplákovky adidas, rezavé bavoráky, ( "Bazarovovráky" jak příše Vašek Šedý ), zlaté řetězy a mohutná tetování nesvědčí o přílišné vnitřní úctě, která by se navenek projevila pokornou skromností a tichou pracovitostí tamních lidí.

Tedy peníze - jsou stejně jenom umělý konstrukt vyráběný v bankovním systému. Nehrozí tedy, že pro lidi ať pracující, nebo nepracující nebudou peníze. Spíše hrozí že pěněz bude dostatek na základní přežívání, ale nebude jich dostatek na Paroubukovské : "řekněte kdo takové prachy má". "Základní příjem" tedy nebude zdrojem sebeúcty, ale naopak bolestivou připomínkou vlastní neschopnost uživit sebe i rodinu bez závislosti na státu, která bude rozežírat psychiku lidí. Nejen těch tlustých mamin z ghetta, o kterých si "lepší lidé" nemyslí nic dobrého, ale stejně tak budou "peníze zadarmo" rozežírat i psychiku "lepších lidí", kteří se budou utěšovat iluzí že navzdory příjmu výlučně od státu mají "nějaké poslání", které jim tyto peníze mají umožnit naplnit. Myslím že současná vlna "boje za cokoliv" ( migranti, biomatky, třetí pohlaví, me-too ) dává tušit jak bude vyšší třída zaplňovat existenciální prázdnotu.

Jeden z argumentů zastánců nové společnosti je, že "veřejnost si bude muset zvyknout", nebo že lidé se budou muset "převychovat". Nejsem v této věci přiliš optimistický. Lidská psychika je dosti tvrdě zakódovaná do struktur mozku. Třeba americké feministky se intenzivně snaží převychovat muže a zatím dosáhly toho, že misto na ( prakticky už zakázané ) rande chodí nadržení mladíci do školy - střílet děvčata puškou AR-15. I v případě "nepodmíněného příjmu" můžeme očekávat, že méně odolní - převychovávaní - jedinci se nějak pokřiví a začnou vyvádět něco nepřístojného. Nepořádek, kriminalita, sexuální promiskuita, alkohol a drogy v ghettech ( i mezi anarchistickou zlatou mládeží ) jakoby naznačovaly směr.

Takže co budeme dělat ? Má někdo v šuplíku schéma na stroj vyrábějící ( skutečnou ) sebeúctu ? Jestli ne - pak bude na ZeměKouli několik miliard ubožáků odkázaných na sociální dávky, které budu neziskovkáři uklidňovat frázemi o "nezměrné hodnotě každého jednoho lidského života". Nebo se řítíme do oblasti někde mezi Chánov a zapadlé vesnice v Bosně-Hercegovině ? V každém případě, kdo vynalezne stroj na sebeúctu - tomu megakorporace postaví robotickou výrobnu tohoto stroje a pozlatí čehokoliv se dotkne.

Abychom nekončili příliš pesimisticky - možná bych o něčem věděl. Stát řekne : budeš jedničkář, voják - střelec roty, ženatý, věrný manželce více nežli pes, dobrovolník co myje babinám v hospici řiť a bércové vředy. Tvé děti budou uctivě zdravit cizí lidi, každou neděli budeš u zpovědi, na tvém prahu nebude smítko, tvůj plot bude bílý jako kulky švýcarského honiče - pak dostaneš prachy.... Jinak si táhni kam chceš, mostů a skládek toxického odpadu je v Evropě dost! Jestli tohle všichni dlouhodobě vydrží, bude to dostatečný důvod k úctě k takovým lidem. Jenom tenhle plán není příliš kompatibilní s moderní ideou svobodné společnosti, kde "svoboda" = já mám práva, vy máte povinnosti.

Poznámka při druhém čtení : kolega učící na Ostravské Univerzitě popisoval zkoušku studenta slovy : "do místnosti vstoupilo jeho galaktické EGO". Tedy bych si dovolil podotknout, že sebeúcta založená na tom, že člověk umí něco užitečného pro ostatní je odlišná ( a zvenku odlišitelná ) od galaktického ega zakrývajícho, že neumím nic.