Červenec 2019 « Archiv | Nekorektní blog Petra Kubáče

Červenec 2019

Úvaha o prachu ve vzduchu

30. července 2019 v 5:42 | Petr | Příroda

Ještě před pár lety to bylo jako zákon : Od pondělka do čtvrtka krásně a slunečno, v pátek se zachmuřilo a přes víkend pršelo. Člověk by dal na pověry o "zákoně schválnosti" nebo jak říkal hyper-vzdělaný kolega "zákoně Vesmírné zlomyslnosti", ale realita byla ( a je ) daleko prozaičtější. V pondělí se rozjedou ty zbytky průmyslu, co němečtí majitelé ještě neprodali do Číny a začnou produkovat prach. Prach v atmosféře slouží jako kondenzační jádra pro vzdušnou vlhkost a ke konci týdne je prachu již tolik, že na něm skutečně začně kondenzovat vodní pára a začne pršet. Přes víkend prší, déšť strhává částečky prachu na zem, avšak průmysl a doprava ( z větší části ) nejede - takže se vzduch vyčistí, aby v pondělí zase mohlo být krásně.

Podle Mandelbrota jsou jednotlivé cykly v přirodě do sebe zapouzdřené den, jako týden, jako měsíc, jako rok, jako pětiletka nebo propršené prázdniny ( obojí v době komunismu ) - jako kdo-ví jaký delší cyklus. Takže množství prachu v ovzduší kolísá zdánlivě nepravidelně v rámci těchto cyklů. Nelze si ovšem nevšimnout jiné věci, která se pravděpodobně týká jenom nás na prochlastaném východě. Za bolševika, pokud jse stoupali na Lysou horu - už tak od 700 metrů nad mořem jste viděli výrazně rudý příkrov nad celým regionem z prachu z oxidů železa z hutního průmyslu. Pak se hutnictví výrazně utlumilo a rudá vrstva viditelná z hor zmizela. Pak Mittal koupil "Novou Huť Klementa Gottwalda" a předvedl indické standardy ochrany ovzduší, které můj známý popisuje slovy, že : "nejlepším příznakem civilizace je když z fabriky do vzduchu stoupá černý dym a do řeky teče fialový bordel" - takže se prachový příkrov v nepatrné míře zase vrátil, ale pak postihla hutnictví ( kvůli Indické a Čínské nadprodukci ) dlouhodobá krize a nyní máme i na ostravsku vzdoušek ( téměř ) jako kdekoliv jinde v Evropě, kde se staromódní věci jako práce, těžba nebo výroba nikdy neprovozovaly a ani nikdy provozovat nebudou.

Pak tady máme ještě další fenomény - elektrárny jsou odprášené a odsířené. Na kouř z domácích kotlů a ohnišť, které tady byly od člověka jeskynního ( kouř = prach mikroskopických rozměrů ) máme celý složitý systém od programu "Zelená úsporám" - přes drobné buzerace jako "energetické štítky budov" - po práskače preventivně hlásící špatnou barvu dymu z komína. Auta - nám Merkelová pomalu zakazuje. Takže výsledkem je že nad Evropou bude vzdoušek jaký tady nebyl od doby co lovci mamutů objevili zažehnutí ohně třením dřev.

Jásáte nad čistým vzduchem ? Poslechněte následující úvahu : málo prachu = málo kondenzačních jader pro srážky = málo deště. Pravděpodobně to funguje tak jak jsme svědky v současnosti : místo tří deštivých víkendů je celý měsíc sucho než se ve vysoké atmosféře vůbec nejaký prach nahromadí. Pak už je tam ale tolik vlhkosti, že místo té intenzity srážek na kterou jsme byli léta zvyklí přijdou "přívalové deště" a "bleskové povodně" - a po nich zase "krááásně" ( a sucho ) na dalších několik týdnů...

Připadá vám to přitažené za vlasy ? Zatímco Evropu sužuje sucho vydávané ekologisty za projev "globálního oteplování", v USA, kde životnímu protředí zdaleka tolik nedají - mají prachu v atmosféře dosti a proto mají v posledních sezónách rekordní dešťové a sněhové srážky.

Číňani to mají podobně - ekonomicky aktivní pobřežní oblasti se zalykají smogem a mají trvale pošmourno a deštivo, zatímco ve vnitrozemí čínská vláda "pomáhá dešti" spalováním paliva s jodidem stříbrným v kouřících kotlích !!! Krystaly jodidu stříbrného se totiž tvarem podobají krystalům vodního ledu, proto jsou jako kondenžační jádra pro vznik srážek obzvláště účinná.

Jaké je tedy poučení z dnešní pohádky ? Pokud se ekologisti ohánějí "preventivní opatrností" při zakazovnání věcí, které přírodě ( možná ) škodí - mohli by se zamyslet i nad negativními účinky věcí těchto zákazů, přestože přírodě ( možná ) neškodí !

50 let za vrcholem civilizace.

23. července 2019 v 5:34 | Petr | Hvězdičky

Někdy zítra to bude 50 let, co do Pacifiku přistál návratový modul Apolla 11, poté co kosmonauti navštívili popvrvé v historii lidstva Měsíc. Poslouchám rádio, sleduji televizi i nějaký ten ne-fašistický a ne-xenofobní Internet mi občas v počítači vyskočí, a vím že americké výpravy na měsíc je nyní "v médiích" až příliš, protože i technicky negramotný redaktor alespoň jednou v životě Měsíc viděl, takže reportování o cestě na Měsíc bere jako svou povinnost v rámci boje za "vzdělanostní společnost". Přesto bych si dovolil upozornit na věci, které asi tak populární nejsou a v televizi vám je nikdo zdůrazňovat nebude :

V poválečných létech se zdálo, že Američani mají v raketové technice zpoždění. Není nic pěkného, když osoba charakteru Josifa Stalina na vás z Vesmíru může shodit atomovku, která letí desetinásobkem rychlosti kulky vystřelené z pušky, bez možnosti se takové střele bránit - to je princip "mezikontinentální balisitické rakety" který zůstává nezměněn dodnes. Takže v roce 1961- těsně po letu Gagarina ( kterého vynesla dodnes používaná mezikontinentální balisitická střela známá jako R-7 = Sputnik = Molnija = Vostok = Voschod = Sojuz ), ale ještě před "řádným" kosmickým letem amerického kosmonauta - vyhlásil prezident J.F. Kennedy : "do konce tohoto desetiletí vyšleme člověka na Měsíc ( a zpět ) - ne protože to je snadné, ale protože to je těžké". Mám silný důvod se domnívat, že technologické přípravy + cesty člověka na Měsíc jsou vrcholem naší civilizace, od kterého se postupně zase propadáme do zaostalosti a nicotnosti.

Představte si, že prezident státu, který sotva poslal člověka 200km vysoko do stratosféry ( bez úplného oběhu zěmekoule ) prohlásí : "Za 8 let budeme chodit po Měsíci!". Dovedete si to představit dnes, že USA prohlásí totéž a ( v termínu ) to splní ? Nebo některý jiný stát Angličani ;-) Francie ;-( Německo ;-O. Možná Číňanům bych věřil, že by měli úpřímnou snahu, ale vzhledem k neschopnosti přijít s originálními ( neukradenými ) technologiemi nevěřím, že na to mají schopnosti.

OK je zjevné, že dnešní západní civilizace nemá na zopakování tohoto dobrodružství - přestože veškeré zkušenosti a veškerou technologii k tomu nutnou už kdysi měla a dodnes má plány v archivech.

Ale můžeme v pesimismu pokračovat : Představte si, že během vývoje programu Apollo probíhaly "přípravné" kosmické projekty Mercury a Gemini, kde posadili člověka do ( relativně ubohé ) rakety s tím, že : "je 20% šance, že se nevrátíš - bereš to ?!" a ti lidi řekli : "Sloužím americkému lidu !!" a nechahli se vystřelit do Vesmíru a dokonce ani ve svobodných Spojených Státech - žádná imbecilní neziskovka složená z "vědeckých genderistek" proti takovému riziku neprotestovala.

Naprosto fascinující je i jiná věc. Američani zároveň stavěli Apollo za neskutečné peníze a VE STEJNOU DOBU za 5x tolik válčili ve Vietnamu, přesto jejich státní pokladna toto všechno unesla, aniž by upadla do nesplatitelných dluhů, do kterých dnes vyspělé státy upadají, přestože ze státního neplatí nic než jen důchodce a "pyramidu flákačů" na ose netáhla z ghett - až předseda Evropské Unie.

Tedy rekapituluji :

Uměli jsme dělat technologie ve fyzickém světě - kosmické rakety o energii malé atomové bomby s čerpáním tisíců tun kapalného vodíku při teplotě -253 stupňů celsia. Nikoliv - jak si dnes lžeme do kapsy, že "velká technologie" je hromadění exa-bajtů dat o každém prdu každé zmalované blbky "influencerky" - v tajných datových centrech v Nevadské poušti.
Celé Apollo bylo "made in the U.S.A." - "Made in China" - snad byly snad jen nějaké ponožky a slipy ve kterých chodili chudší inženýři pracovat do NASA.
Amerika uživila Válku i Apollo, aniž by zadlužila daňového poplatníka na pět generací dopředu.
Stát ( za své peníze ) rozkazoval mega-korporacím - nikoliv naopak.
Jeden prezident řekl : "letíme na Měsíc" a ještě dva jeho následovníci se toho drželi.
Lidi byli ochotni riskovat smrt pro věc tak abstraktní jako "obrana vlasti" nebo "technický pokrok"
Manažeři - byli lidi, kteří tomu rozuměli a šli po výsledku - nikoliv po benefitech, dotacích a genderových kvótách
Veřejnost měla daleko jasněji v otázce co je pokrok dopředu a co je "pokrok dozadu", možná protože životu dominovala opravdová práce produkující užitek - nikoliv ta nebo ona forma poflakování se za státní prachy - od kolébky až do hrobu.

Ale nevadí. Ještě 50 let současného vývoje současným směrem a tempem, a ke 100. výroči Apolla budeme slavit i 20 let od posledního letu přes Atlantik, nebo 30 let od posledního dne bez blackoutu : Co veřejnost žádá - to veřejnost dostane.

Chudoba výnosná a ztrátová

16. července 2019 v 5:43 | Petr | Filosofování

Ještě z doby průmyslové revoluce na konci 19. století nám tady zbyly taková ta hesla jako :"Chudoba cti netratí" nebo anglikánské : "Ďábel vždy vloží hřích do lenivých rukou tvých". Ale něco se asi od 19. století změnilo, protože Česko teď - na konci konjunktury - má nejnižší nezaměstanost od doby, kdy havlovský parlament zrušil komunistický "trest za soustavné vyhýbání se poctivé práci" - navzdory tomu jsou ulice stále plné různých santusáků, ometáků, chmatáků, feťáků, bezdomovců a další "lepší společnosti", které - zaměstnanost ne-zaměstanost - vůbec neubylo .

Vykládal jsem tohle jako zábavnou historku známým ze Slovenska a hned se mi dostalo odpovědi : Naše vláda podvádí se statistikami ještě více než ta vaše. Jinak by kvůli počtu ( a pracovitosti ) naší Romské národnostní menšiny statistika nezaměstannosti na Slovensku nikdy neklesla pod 10%. Takže se zdá, že v každé společnosti jsou dvojí nezaměstnaní.

Ti, které stát ještě honí do práce
Ti, nad kterými už zlomil hůl

Položím jedovatou otázku už teď - existovalo takové dělení v 19. století ? A ještě druhou : není to vlastně diskriminace ?

Lze tedy uvažovat, že část ( dnes již patrně menšina ) lidí, kteří se pohybují na hraně zaměstnanosti / nezaměstantosti jsou lidé typu "chudoba cti netratí". Tedy takoví, kteří se potýkají s těžkým osudem s otevřeným hledím. A pak je tady ta druhá skupina ( pozor zdaleka ne jen Rómové !!! ), kvůli kterým se musí falšovat statistiky nezaměstnanosti.

Ba dokonce když vezmene člověka, který dře za malý plat, aby nějak přežil on i jeho děti - mají z takového člověka globální megakorporace stejný zisk jako z osob typu : "po dávkách do Shopping Parku" ? Zdá se tedy, že "chudoba, která cti netratí" není dostatečně zisková a tudíž není ani korporacemi a jimi koupenými politiky dostatečně podporovaná.

Příklad : I Slováci mají momentálně konjunkturu, takže si představte, že jejich stát v rámci "boje o chybějící pracovní síly" by polovinu - to jest 5% svých nezaměstnatelných občanů přesto nahnal do práce. Tito by vydělávali sotva tolik, co nyní dostávají na sociálních dávkách a navíc by po práci následující po dlouhé nezaměstanosti byli příliš unavení, aby těžce vydělané peníze po výplatě jen tak rozházeli. Výsledek "konjunktury" by byl pokles zisku megakorporací o nula-nula-nic - což je v jejich obratu ( a jejich vnímání reality ) již závažná krize.

Lze tedy usoudit, že "ctnosti" 19. století jsou "nectnosti" dneška. Rodina s mužem, který pracuje a ženou, která ( k pracovitosti ) vychovává děti není dobrým základem globální ekonomiky.

Myslíte, že jsem se zbláznil ? Povšimněte si činnosti evropských vlád, včetně té naší : Trest za neochotu utrácet hned po dávkách ( výplatě ) v podobě nulových ( záporných ) úroků. Plány jak zrušit hotové peníze, aby se tomuto trestu nešlo vyhnout .... Matka jako "rodič 1" ..... Homosexuální aktivisti bojují za adopce svých - "hraček" vyrobených z darovaných vajíček v pronajatých dělohách .... Jana "Venezuela" Maláčová podporuje ženy v sexu ( a otěhotnění ) s "neznámou osobou" a to tím, že alimenty = často poslední zbytek rodičovské zodpovědnosti - bude platit stát.

Můžeme si zafantazírovat jak bude vypadat budoucnost. "Výnosná chudina" bude stále více a více jen "průtokovým ohřívačem" peněz na trase "státní tiskárna nekryté měny -> globální koporace -> bankovní účet v daňovém ráji". "Chudých" tohoto "nectného" typu bude přibývat a tím se "bezpečnostní situace" na ulicích bude zhoršovat. Navzdory tomu bude průtok pěněz tímto "pěnezovodem" příliš pomalý, takže některé korporace ( Agrofert a spol. ) začnou státní peníze požadovat ( a dostávat ) přímo.

Mohu klidně fantazírovat dále - sociální systém bude tvořit "bezpečný polštář" pro desítky procent obyvatel. To podryje ochotu lidí pracovat. Přesněji "opravdu pracovat". Současný "nedostatek pracovníků" od uklízeček pro doktory budiž varováním. Nedostatek lidí na skutečnou práci povede k ekonomické stagnaci, což státní správu povede k vrstvení po příčině nejdoucích státních regulací ve stylu "rovnák na ohýbák". Honění lidí k práci a k řádému životu - díky své ne-výnosnosti - však mezi nápravná opatření rozhodně patřit nebude. Případný ekonomický / společenský / bezpečnostní ( válečný ) otřes ve společnosti s výraznou menšinou nesamostatných - nic nedělajících - nic neumějících lídí .... chraň nás Bůh.

Ale vy tohle řešit nemusíte : Jestli vstáváve do práce ve 4.30, abyste mizerným platem uživili manželku a děti - tak už se sebou něco dělejte, abyste pílí a skromností přestali snižovat růst hrubého domácího produktu ! Teplákovka Addidas, tetování přes celá záda za mnoho tisíc, cigarety, drogy, chlast .... Znáte jméno svého otce ?!? HMM to je průser, ale nevadí zvýšeným poflakováním a větším děláním bordelu v ulicích to můžete odčinit. To by bylo abychom ten globální multi-kulturní ráj nakonec nevybudovali !

Debilopyramida

9. července 2019 v 5:50 | Petr | Filosofování

Mám pár zábavných historek, které pořád opakuju. Třeba jak se do našeho špitálu přihlásilo 64 slečen na místo "asistentky sekretářky" ( nebo "sekretářky asistentky" jestli je v tom rozdíl ), ale na místo primáře ORL alias Ušního-nosního-krčního , vypsané ve stejný den - se nepřihlásil nikdo. Nebo ten fascinující plíživý postup hajzloviny a korupce ze vzdálené Prahy až do Ostravy - to jsou věci, které člověka ovlivní na celý život.

Nicméně jsem si nedávno uvědomil, že společenský vývoj běží přímo před našima očima a ( někdy ) ani není těžké směr současného vývoje protáhnout až do budoucnosti. Příklad :

Bývaly doby, kdy gymnazista nastoupil na místo účetního do špitálu, 30 let dělal postupně účetního, vedoucího 3 účetních elévů, vedoucího nějakého sub-oddělení, pak celé účtárny, pak ekonomického náměstka a pak třeba ( po 40 letech zkušeností ) třeba i ředitele špitálu, pokud náhodou ředitěle špitálu nedělali vysloužílí doktoři - bývalí primáři těch nějvětších oddělení, které ve špitálu byly.

Pak se ale zjistilo, že tento systém není dobrý. Když firmu vede člověk, který firmě rozumí. Takový člověk bývá stižen "provozní slepotou" nebo je "zablokovaný" pro "kreativní řešení" problémů, které stojí před námi. Proto nastala éra "kinder-manažerů". Vysokým manažerem firmy s 3000 ( a více ) zaměstnanci se stávají 30 letí borci, kteří celou dobu od promoce na "negramotné univerzitě" pracovali v neziskovce se 3 ( a méně ) zaměstanci. Takoví lidi jsou "odblokovaní" - trochu podle katolického hesla : "nevědomost hříchu nečiní".

Stále ale byla doba, kdy podřízení těchto lidí byli ti dědci, kteří 40 let - den, co den doopravdy pracovali a tudíž si o "kreativitě" svých šéfů mysleli svoje. Nicméně, když hrozil průser - viděli jej ( díky svým zkušenostem ) měsíce dopředu a příslušného kinder-manažera s obrovským předstihem varovali. Tím ale vznikala hořkost na obou stranách. Na jedné straně "můj šéf je úplný vůl" a na druhé straně "cokoliv vymyslím - mi ten dědek shodí".

Takže v současnosti jsme svědky toho, že zkušení "dědci" nás postupně opouštějí do penze a na jejich místa přicházejí lidi, které si vybrali už příslušní kinder-manažeři. Ti vedeni "Parkinsonovým zákonem" si vybírají lidi, ještě daleko méně zkušené než jsou sami. Tím se nám "hranice blbosti" posouvá do nižších pater firem, až se dostává k pozicím těch lidí, kteří už doopravdy musí pracovat.

Hranice blbosti - je pojem, který si žádá podrobnější vysvětlení. Představte si firmu svážející odpadky. Úplně nejvyšší manažer může být nekompetentní "věšák na obleky" - politická tlačenka, která chodí po zasedáních obecních rad a vede řeči o "ekologické budoucnosti". Ale řidič popelářského auta, musí umět nastartovat, rozjet se, couvat a popeláři musí umět popelnici do auta vysypat, přes to "nejede vlak". Ergo když v nejvyšším patře firmy může být 100% nekompetence, která se směrem dolů snižuje a v nejnižším patře firmy musí být 100% kompetence, která směrem nahoru klesá - někde uprostřed hierarchie firmy je linie kde kompetence = nekompetence - a to je hranice blbosti.

Takže máme nekompetentního manažera, který svého "historicky zděděného" zkušeného podřízeného poslal do důchodu a vybral si někoho, kdo je stejně (ne)kompetentní jako on sám. Co se děje dále ? Podřízení na niždím stupni to vidí a uvažují takto - "proč bych se měl snažit věci rozumět, když věci nerozumí ani moji nadřízení - a tudíž jejich schopnost usvědčit mě z nekompetence je malá." Nakonec "hranice blbosti" poklesne až do nejnižích pater firmy, která takto přestává fungovat.

Příklad : Můj otec vymýšlel recepty na "křemíkovou ocel" ze které se pak válcovaly plechy do transformátorů. Fabrika, ze které odešel do důchodu však dnes vypadá tak, že každých 5 let ji koupí nějací jiní podvodníci z velkého byznysu z Indie i odjinud, avšak samotná výroba probíhá na strojích které tam namontoval Siemens a Halske v roce 1890, podle technologického postupu, který za Jakeše a Bilaka v roce 1980 vymysleli kolegové mého otce a "křemíkové oceli", plechu, nebo transformátorům nerozumí "v holdingu" - nikdo. Ideální příklad z moderního managementu, kdy termiti bez mozku míchají hlínu se slinami až - bez jakéhokoliv plánu - vyroste termitiště.

Ptáte se jaktože ve "vyspělé" západní Evropě, kde tyto procesy probíhají přece jenom o něco déle se ( technologická ) společnost ještě nezhroutila. Důvod je v globalizaci. V době kdy nízká "hranice blbosti" už viditelně komplikovala fyzickou výrobu v továrně - byl provoz jako "neefektivní" - "outsourcován" do rozvojového světa, kde návštěvy kinder-managementu probíhají ve stylu : "mister Wong sáhibovi nerozuměla" - a Asiati mají svoji hierargii zatím nezasaženou fenoménem "kreativity" vysokých ( a středních) ( a nižších) manažerů.

Po přečtení předchozího jistě tušíte kterým směrem půjde vývoj do budoucnosti. Pokud bystě měli pochybnosti - sledujte třeba školství. Sociologů je více než Instalatérů, protože když instalatérovi trubky kapou - veřejnost o něm smýšlí jako o nevzdělaném blbovi, zatímco sociolog může blábolit nesmysly celý život a ještě jej babiny obdivují, protože mu nerozumí. Nebo strojaři a chemičtí inženýři - exitují vůbec v kategorii "pod 26 let" ? Možná nemá smysl v letním parnu plýtvat pozorností čtenářů a za domácí úkol doporučit - na letní večer - na toto téma - můj oblíbený film : Idiokracie = Absurdistán.

Návod na rajčata - pozdě, ale přece.

2. července 2019 v 5:21 | Petr | Příroda

Kdysi jsme probírali, že lidský mozek je paralelní struktura - zraková obast pozná kolo, ale jízdu na něm má nacvičenou motorická oblast. Podobně mnohé domácí hospodyňky vaří z "motorické paměti" přisypu to, přisypu ono, ale když mají naspat recept písemně - složitě vzpomínají kolik a čeho tam vlastně dávají.

Je s podivem, že mnoho "význačných čtenářů" a to i z oblasti elektra po mně chtělo návod na balkónové pěstování rajčat, který jsem jim vágně přislíbil, ale nikdy nenapsal, protože není v mé "slovní paměti". Nicméně letos pěstuji rajčata opět a moc se mi nedaří, a dělám si poznámky abych to nakonec mohl nějak sepsat a vy - moji čtenářové - jste si to mohli dát do záložek alespoň na příští sezónu.

1. Hydroponické pěstování na plovucích raftech

Jsou rostliny, které snesou situaci, že jejich kořeny volně plavou v živném roztoku, bez jakéhokoliv substrátu připomínajícího půdu. Příkladem budiž běžný zahradní salát, která se na amerických hydroponických farmách pěstuje tak, že mají 100 metrů dlouhý skleník, v něm mělký bazén s živným roztokem a na jednu stranu neustále strkají polystrénové desky s dírkami, ve kterých jsou zapíchané sazeničky salátu, který takto v plovoucím médiu roste, Na druhé straně z bazénu vytahují "rafty" se zralým salátem a tím se jednotlivé "rafty" posouvají od konce, kde se sází, ke konci, kde se sklízí.

2. Hydroponické pěstování v inertním substrátu

Jistě jste pochopili, že rajče tento způsob pěstování bez mechanické opory kořenů rádo nemá. Takže jsem několik sezón experimentoval s pěstováním v nějakém inertním substrátu. Inertním substrátem může být téměř cokoliv, co nehnije a neplesniví pod vodou a má to dosti jemnou a nasákavou strukturu. Můžete použít antuku, jemný štěrk, pemzu, ba dokonce skelnou vatu, nebo kamennou vlnu ze stavebních izolací. Nakonec jsem ale skončil u klasické zahradnické hmoty jménem Keramzit. Kořenový systém v něm veleochotně roste a je vhodné zařídit to tak aby hladina "zálivky" v květináči plném keramzitu kolísala, aby část dne byly kořeny rajčat pod ( virtuální ) hladinou živného roztoku a část dne aby keramzit květnáče byl jen vlhký ale kolem jeho kuliček byl vzduch. V každém připadě je dobré aby na povrchu květináče byla vrsta keramzitu ( téměř ) trvale suchá aby tato vrstva "izolovala" hlubší vrstvy před růstem řas a plísní.

3. "Semi"-hydroponie v zahradním substrátu.

Zásadním problémem hydroponického pěstování je živný roztok. Ten musí být opravdu kvalitní včetně všech exotických prvků jako je molybden, zinek, síra, mangan a bór, v náležitém poměru. A pokud má "zěmědělská korporace" něco takového vidlákovi prodat - dá si to náležitě zaplatit. Praktický výsledek domácí hydroponie je pak tento : BUĎ zaplatíte za živné roztoky tolik, že rajčata z Kauflandu ( sice hnusná ) jsou nakonec levnější. ANEBO ušetříte a pak úroda tomu odpovídá. Ba dokonce v případě špatného hydroponického roztoku není vzácný ani "úhyn" pěstovaných rostlin.

Proto jsem vymyslel vidláckou metodu, kdy pěstuji rajčata v zahradnickém substrátu, který ale není hlavním zdrojem živin - jen mechanickou oporou pro kořeny a nouzovým zdrojem těch prvků na které se v mnou používaných hnojivech zapomnělo.

Jak tedy pěstovat rajčata v paneláku "vidláckým způsobem"

Kupte si "samozavlažovací" květináče. - půda v nich nedosahuje úplně na dno, ale 5-10 cm nade dnem je síto držící půdu, pod sítem je rezervoár na zálivku do kterého z půdy zasahují 2-4 "knoty" - často tvořené válcem půdy sahajícím až na dno. Vím, popis je nesrozumitelný, ale my už dlouho používáme tyto květináče z Lídlu, které mají ideální rozměr asi 50x50x30 cm. tudíž do nich lze vysadit 4 rostliny a 2 takové květináče (8 rostlin ) urodí dostatek plodů pro domácnost o dvou dospělých, dítěti a dvou psech.
Kupte zahradnický substrát - ten nejkvalitnější jaký Bau- prodejny nabízejí. NEKUPUJTE RAŠELINU je kyselá, a má obrovské množství koplexotvorných látek, které vám z živných roztoků vychytají všechny více-mocné kovy ( vápník, hořčík, železo )
Zasaďte sazenice. Původně jsem trval na mé oblíbené odrůdě Tornado F1/1, ale od jisté doby nám ( se stejným výsledkem ) kupuje sazenice tchýně - nejasného původu a druhu - ze zahradnictví ve Studénce. Původně jsem sázel 5 sazenic na květináč 4 do rohu a jednu doprostřed ve stylu "pětky" na hrací kostce, ale s prostřední rostlinou byly problémy k čemu ji přivázat. Takže vysaďtě 4 rostliny každou do jednoho rohu. Při výsadbě ( i na hliněný záhon ) se postupuje tak, že sazenice se zasadí - jak nejhlouběji to jde - aby ven čouhalo jen několik nejvyšších listů. Touto fintou donutíte rajče vyprodukovat mohutnější kořenový systém, než by mělo kdyby rostlo "samo od sebe".
Kupte hnojivo. Ano zrazoval jsem vás od koncentrovaného hydroponického roztoku - typu : "litr za litr". Takže půjdete do zahradnictví / Bau - prodejny a koupíte to tekuté hnojivo na kterém se píše o největším počtu "stopových prvku". Tedy každý výrobce dává do hnojiva N-P-K dusičnany, fosforečnany a draslík, ale vy potřebujete aby tam výrobce dal ještě Bór, Mangan, Hořčík, Železo, Síru, Molybden a další - "čím větší počet chemických prvků je na nálepce zmíněn - tím lépe". Nejprve budete číst zadní stranu flašky, a to proto aby vás neznervóznila přední strana, kde se dozvítě třeba "hnojivo na muškáty". Nebo jiný nápis, který má k rajčatům velice daleko. Je to divné, ale je to tak - hnojiva pro květináčové pokojové rostliny jsou daleko bohatší a kvalitnější než, co se prodává pro zeleninu. Vůbec to nebudete řešit - rajče pěstované v květináči na balkóně je taky "pokojová rostlina" - a basta !!
Hnojení hřebíkem - ano pokud pěstujete rajčata "semi-hydroponicky" vždy nakonec vyčerpají zásobu železa což se projeví "chlorózou" - růstem slabých žlutých listů. Koupíte ty nejobyčejnější hřebíky "padesátky" ( ne nerezové, ne zinkované, nitridované, nebo jakoliv jinak "zušlechtěné" ) a zapícháte je opatrně 1-2 do kořenového systému každé rostliny. Ony si tam budou pěkně rezavět a vaše rostliny vyživovat.
Zálivka co to dá - rajče snese a dovede odpařit obrovská kvanta vody. Samozavlažující květináče mají přepad, přetékání zálivky přepadem je známka, že už je zalito dost, ale přesto bych si dovolil upozornit na některé zásady.
- Do každé zálivky přidávejte hnojivo asi ve 2x vyšší dávce než najdete na flašce od výrobce. Takto pomocí přehnojení donutíte rajčata udělat mohutný systém stonků a listů. Rostlina "přiotrávená" nadbytkem hnojiva totiž snižuje jeho koncentraci dělením buněk ( = růstem ). Jakmile se začnou objevovat malinká rajčátka snižte hnojení na dávku doporučenou výrobcem a jakmile zelená rajčátka dosáhnou 3-4 cm přestaňte hnojit úplně abyste se neotrávili dusičnany ( dospělým stejně neškodí, jenom dětem, protože ty mají nízkou aktivitu methemoglobin-reduktázy )
- Zalévejte především ráno, před nástupem horka - vhlké rostliny přes den oschnou, což silně omezí problémy s mšicemi a plísní bramborovou.
- ukazatelem nedostatečného zalití je když rajče "klopí hlavu" - horní listy svěšuje dolů. V případě obrovských veder je někdy nutná zálivka i večer
- Vzhledem ke vsakování je lepší zalévat květináče "po troškách" a několikrát dokola se znovu vracet k prvnímu květináči než mohutná zálivka najednou. Rajčata se pochopitelně zalévají ke kořenům - ne na list a nedej Bože - ne kropítkem
Umístění květináčů - obecně platí čím více světla a tepla tím lépe - dostatečně zalévané rajče "snese jakoukoliv výheň".
"Zaštipování a vyvazování rostlin" - v paždí listů rajčete rostou lístečky, ze kterých se pozdějí stanou vedlejší stonky přetěžujcí hlavní stonek - tyto je třeba odlamovat = "rajče zaštipovat". Navíc takto intenzivně pěstovaná rajčata jsou obsypaná plody a mají tendenci se lámat - vymyslete tedy sytém tyčí, ke kterým budete rajčata přivazovat. Nezapomeňte na dostatečnou výšku ( až 2 metry ) a dostatečnou nostnost ( přes 10 kg) každé tyčky.
Nedávno jsem zjistil, že pálení větví uřezaných ze stromů je prý zakázáno, takže nevím jak v současné eko-úchylárně "správně" likvidovat zahradní substrát, ale nešetřete. Nechte jej po sezóně vyschnout, tím se změní v kompaktní nerozpadavou kostku, která se snadno odtrhne od stěn květináče a vyklopí ven a někde se ho eko - zbavte. Stejně je vyčerpaný beze stopy stopových prvků, kterých bylo v hnojivu málo, takže v příští sezóně by vám v něm stejně nic nevyrostlo. [ Naopak Keramzit při čisté hydroponii je dobré vyvařit kvůli chorobám, ( nebo alespoň vykoupat v Savu ), ( nebo alespoň vymrznout na mraze), ( nebo alespoň nechat pořádně vyschnout na sluníčku ) a používat dále do alelujá ]. Stejně tak je dobré po sezóně umýt / vydesinfikovat i samotné květináče, abyste si případné choroby nepěstovali sezónu po sezóně - místo rajčat.

Úrodnost rajčat takto pěstovaných je přibližně 2x vyšší než při běžném pěstování v hlíně a ve skleníku. Zaveďte si malý sešitek a tam si pište, který zahradní substrát a které hnojivo se vám osvědčilo, což je největší bolest "vidlácké metody". Výrobci hnojiv typ "sleva v Kauflandu" se s dodržováním standardního a reprodukovatelného složení moc netrápí, takže pokud vaše úroda letos neprosperuje zdaleka jako loni ( můj letošní případ ) jděte do Kauflandu znovu a kupte jiné hnojivo, na jehož nálepce se vyjmenovává jiné hafo stopovových prvků.

Nakonec zbývá už jenom užívat si úrody. "Hytlermarkety" to totiž dělají tak, že trhají rajčata nezralá a pak je dají do "ethylénové komory". Ethylén je dvojmocný plynný uhlovodík a zároveň rostlinný hormon spouštějící syntézu červených barviv. "Jejich" rajčata tedy jsou sice červená ( někdy jen na povrchu ) ale přesto nezralá a pěkně hnusná. "Vaše" rajčata však budou výborná, k čemuž předem přeju dobrou chuť.

Nekorektní blog Petra Kubáče na Blog.cz