Nekorektní blog Petra Kubáče na Blog.cz

Pokud bereme minulé ( vlastně první ) prezidentské volby - měl jsem jedinou strategii - nedělat z Hradu LDN a nevolit geronty. Tudíž jsem v prvním kole volil Dienstbiera mladšího - což byl můj hluboký omyl, protože v té době jsem nedostatečně tušil jaká osoba to je. V druhém kole byla volba jasná - Zeman je sice pomstychtivný hrubián a alkoholik, ale "kníže" Karel Schwarzenberg je dement - a to ne ve smyslu nadávky neoblíbenému politikovi ale ve smyslu "dementia senilis" neboli stařecká demece - která při vystupování v televizi byla pro zdravotnické oko nepřehlédnutelná.

Jinými slovy - předsevzal jem si volit nejmladšího kandidáta a tento můj požadavek byl de-facto ve druhém kole voleb splněn. Ba dokonce se ukázalo že Miloš Zeman ačkoliv 100% naplnil má negativní očekávání - překvapivě naplnil i spoustu pozitivních. Zejména tedy to, že mnohokrát prohlásil "císař je nahý" ačkoliv celý summit Evropské unie tvrdil opak.

Ironická poznámka na adresu Klause - už v době kdy byl premiér a tím více v době kdy byl prezident byla jeho hlavní "volební devizou", že mu sluší kravata. V polovině 90. let dokonce celá ODS s Klausem v čele byla "stranou žen" - tedy strana volená ženami ve větším poměru než by odpovídalo 50% obou pohlaví v populaci. Tímto prizmatem vzato je Miloš Zeman - výrazný ne-prezident. Kravata mu nesluší - to už by mu lépe slušely gumáky a vidle. Navíc - dráždí "pražskou kavárnu" - tedy osoby, které "nemluví nýbrž hovoří", kudy chodí tudy za nimi zůstává dobro a za "správné názory" dostávají prachy z "norských fondů".

Ergo se nám rozvinulo - už teď - 2 roky před prezidentskými volbami - hnutí, které bych popisně nazval "hledáme anti-Zemana". Smyslem je najít kandidáta tak kvalitního, že pro něj "nepůjde nehlasovat". Nezlobte se prosím, že zde neuvádím žádné odkazy - jistě čtete noviny a tudíž víte, že v česku je dokonce několik skupin i jednotlivců, kteří hledají takového kandidáta. Například je zde nezanedbatelná skupina za Tomášem Halíkem - farářem s temnou minulostí, který vlastní diplom z VUMLU, nikoliv však řádný doklad o kněžském svěcení. Potom tu máme plejádu dalších potenciálních kandidátů. Například Michal Horáček - miliardář, který je výjimka z Blazacovského pravidla "za každým velkým majetkem se skrývá zločin" atd....

Kouzlo je však v tom, že takto karty rozdány nejsou. Dokonce bych si dovolil už teď udělat alibi ve stylu "já jsem to říkal" a prohlásit, že "Zeman vyhraje v roce 2018 už v prvním kole, a pokud nevyhraje, bude to obrovská chyba z hlediska dlouhodobější budoucnosti Česka !" Kouzlo je totiž v tom, že jednou už musí v tomto státě jasně zaznít, že voliči jsou hlavní rozhodovací silou - nikoliv reklama a public relations agentury oligarchů využívajcích ( koupená / podplacená ) média a ( koupené / podplacené ) politické strany. Tudíž karty jsou rozdané takto - čím geniálnějšího zemanovského proti-kandidáta se podaží najít a čím masivnější reklamu se mu podaří vyrobit - tím by měla jeho prohra proti Zemanovi být drtivější.

Je to paradox, protože Zeman sám má podivné spolupracovníky a temné pozadí směřující do putinovského Ruska, ale jednou je prostě třeba jasně říci, že pokud se lidi rozhodnou - ani najatá reklamní agentura z Ameriky s tím nic neudělá. Proč je tento přístup z dlouhodobého hlediska užitečný ? Zeman sám bude pokračovat v zavedeném stylu - intelekt zastřený alkoholem a v zahraničí spíše ostuda. Tudíž Zeman jako budoucí prezident z rovnice úplně vypadá. Co v rovnici zůstává bude ( doufám ) šok jeho odpůrců a slzy nad prostředky vyplýtvanými za reklamu a ( doufám ) že i poučení, že diskuse s voliči na téma "volte našeho kandidáta" je více, než jen reklamí kampaň "přiohnutá" podle konceptu, kterým se prodávají vložky s křidélky.

Tedy ještě jednou - asi těžko byste hledali osobu, která má z Miloše Zemana více smíšené pocity, než jsem já, přesto jsem pevně odhodlán jej volit prezidentem a skutečně doufám, že vyhraje už v prvním kole - propagandě navzdory.

Samozřejmě jsou dvě další možnosti, když Zeman nevyraje :

Obávám se, že "Krátkovlnný rozhlas" stává se telenovelou ve stylu "Jak jsem potkal vaši matku" - kterýžto TV seriál měl 7 sezón a nikdo nikdy tam ničí matku nepotkal. Tedy - minule jsme probírali radioamatérské krátkovlnné modulace a tím se u mně dekompenzovala stará choroba - "sběratelství exotických signálů" na krátkých vlnách. Abychom mohli pokročit - je třeba čtenárům, kteří s tím nepřišli do styku vysvětlit pojem "Waterfall display".

Jednoduše vysvětleno - před DSP rádii, která teď dominují a už nikdy to nebude jinak - byly rádia "superhety". Signál s antény se mixoval se signálem lokálního oscilátoru tak aby rozdílový ( nebo součtový ) signál přijímané stanice byl stále stejný - tzv "mezifrekvence". Klasická mezifrekvence v komerčním tranzistoráku byla buď 455 kHz pro dlouhé a střední vlny, nebo 10.7 MHz pro VKV. Klasická mezifrekvence pro radioamatérské radiostanice byla 9 MHz +- autobus, protože na 9 MHz se daly sehnat krystaly - původně určené pro dálkové ovládání autíček na 27 MHz - tyto krytaly v autíčku ( letadélku ) kmitaly na třetí harmonické - Ergo jejich základní frekvence byla 9 MHz.

Příklad - chcete chytat "China radio intermational", které vysílá z pronajatého vysílače v Bělorusku ( diktátoři všech zemí spojte se ) na frekvenci 7,2 MHz - váš mezifrekvenční filtr z krystalů šlohnutých z modelářské vysílačky je propustný na frekvenci 9,1 MHz. Z jistých důvodů, které třeba někdy probereme je lepší když signál lokálního oscilátoru je NAD frekvencí přijímané stanice - tudíž signál lokálního oscilátoru bude 7,2 + 9,1 = 16,3 MHz. Pokud takový signál pošlete do mixéru - rozdílový signál bude 16,3 - 7,2 = 9,1Mhz - Bingo. Druhá možnost kdy signál lokálního oscilátoru by byl POD přijímaným signálem je taky jednoduchá 9,1 - 7,2 = 1,9 MHz - směšování by pak probíhalo tak, že 7,2 + 1,9 = 9,1 MHz, ale tato druhá možnost se opravdu nepoužívá.

Mezifrekvenční filtr vyřízne z celého spektra jenom žádanou frekvenci - "mezifrekvenci" a ta se pak dále zesiluje a demoduluje atd. Kouzlo je v tom, že pokud staří radioamatéři chtěli vědět co je o 20 KHz vedle na pásmu - museli tam přeladit a poslechnout si to. "Mladí radioamatéři" to dělají jinak - z jejich radiostanice je vyvedný signál mezifrekvence ještě před mezifrekvenčním filtrem - a ten jde do krabice, která pásmo řekněme +- 100 KHz kolem mezifrekvenčního kmitočtu digitalizuje, dělá FFT - tedy rychlou fourierovu transformaci - a získaná frekvenční spektra ve velikém tempu vykresluje jedno za druhým na obrazovku tak že kreslí třeba dolu a starší spektra posouvá nahoru, nebo naopak - čímž vzniká obrázek, který se posouvá jedním směrem a opravdu připomíná vodopád.

Dnešní radioamatér nehledá co se děje na pásmu o pár kHz vedle - on to vidí jako spektrum na "Waterfall display" a pokud má "waterfall display" v PC tak u některých modulací ( třeba u telegrafie ) rovnou vidí přepis toho, co kdo kde vysílá. Myslím, že než půl strany vysvětlování - obrázek řekne vše

Teď je to jasné ne ? Vidíme úsek spektra krátkých vln od 14045 do 14055 KHz a na frevenci těsně pod 14052 KHz je telegrafní signál - jak se "vodopád" posouvá - vidíme tam tečky a čárky jako na záznamu z pradávného telegrafního přístroje. Zároveň je jasné, že telegrafie je opravdu jenom přerušovaná nosná vlna.

Pak tu máme AM vysílání - neboli Amplitudovou modulaci - jasně vidíte nosnou vlnu a kolem ní "postranní pásma" - dokonce pokud má modulace nějakou výraznou harnonickou složku - vidíte ji jako pásky rovnoběžné s nosnou, pokud tato harmonická frekvence klesá a stoupá - vidíte jak se "proužky" postranních pásem vzdalují a zase přibližují k nosné vlně. Teď je myslím jasně vidět, že nosná u AM nenese žádnou informaci.

Tady je SSB - "single sideband" - na frekvenci 14135 kHz je to tak jak to má být - neboli vidíte horní postranní pásmo alias "USB" - žádnou nosnou - která by byla někde na 14134 - zádné dolní postranní pásmo. Na frekvenci 14140 máme SSB / USB signál, který má tu "chybku" že mu do éteru "prosakuje" i druhé postranní pásmo - vidíte to tam pod 14140 ??

Pro zajímavost ještě FM - alias Frekvenční modulace. Ta se na krátkých vlnách moc nepoužívá, tak jsem si musel vypomoci CB pásmem - povšimněte si že nosná tam prakticky není vidět - zejména v oblastech, kde je modulace "málo harmonická" tedy modulace se neblíží "čisté sinusovce". To proto, že tam žádná nosná není - neboli rychlé změny nosné samy nesou informaci o modulaci. V oblastech, kde modulace obsahuje výrazné harnonické složky je náznakově vidět spekrum, které se podobá AM modulaci.

Dostáváme se k PSK31 - jistě vidíte, že to je extrémně úzkopásmová modulace a že do 1 KHz se vejde i více stanic. Pochopitelně, že PSK31 je označeno červenou šipkou. Černou šipkou je označeno jak to vypadá když nějaké čuně ladí radiostanici a vysílá zároveň.

Minule jsme probírali ještě MFK modulace - tedy "multiple frequency shift keying" - třeba radioamatérská "Olivia" opět označena červenou šipkou - to "mutliple frequency" je tam jasně vidět jako jednotlivé "ďubky". Zároveň je tam hezky vidět, čemu radioamatéři říkají "únik" anglicky "fading" - signál se inosférou šíří více cestami, která každá je nepatrně jiné délky tudíž na každé této cestě má signál nepatrně jiné zpoždění. Interferencí těchto signálů vznikne na anténě signál, který "dýchá" tedy zesiluje a zeslabuje v několika-sekudové periodě. Vidíte to tam ?

Málem bych zapomněl na RTTY - to je v principu podobné jako "Olivia" jenom se tam střídají jenom dva tóny.

Předposlední modulace, kterou jsme probírali SSTV - alias "slow scan television" - vysílají se jednotlivé televizní řádky a "barva" pixelů na daném řádku odpovídá frekvenci - když se podíváte ne spektrum - vidíte že je to SSB signál ( není nosná ) a v modulaci tohoto signálu téměř vidíte přenášený obraz. Přesněji - je tam jasně vidět jak se pro každý řádek periodicky střídá vysílání jasové a barevné informace.

Poslední o čem jsme se minule bavili bylo digitální DRM neboli "Digital radio mondialé" - vidíte jasně, že to je digitální modulace, která se snaží dokonale využít celou šířku přenášeného pásma. Což dělá tak, že celé pásmo si rozděli na "subfrekvence" které jsou od sebe pár stovek Hz - na každou takovou subfrekvenci namoduluje nějaký bitový tok celého digitálního streamu a takto vzniklou "baseband" modulaci pak pomocí SSB modulace převede na náležitý vysílací kmitočet. Vidíte že opravdová nosná tam není nidke ani naznačena, ale zároveň tam vidíte, že i přes snahu datový stream kompresovat a upravit data tak aby to byl "pseudonáhodný" proud jedniček a nul - přesto je vidět, že nějaké "korelace" mezi vysílanými datovými proudy tam jsou - jinak by záznam nebyl tak pěkně flekatý.

Na principu kombinace FDM - frequency division multiplexing ( což je rozdělní pásma na množství subbandů ) a QAM nebo QPSK jako modulace signálu v těchto subbandech dnes fungují všechny moderní digitální modulace, takže¨pokud bychom udělali spektrum třeba digitální televize - jediný rozdíl by byla šířka pásma, která by nebyla 3 kHz ale třeba 6 MHz.

Je hezké ukazovat Waterfall display různých radioamatérskýcj modulací, ale je to něco jako bavit se o hudbě podle not, nebo hůře podle spektra takže pro dnešek končíme - šup na krátké vlny - naučit se jednotlivé modulace rozeznávat sluchem. Přesněji zvyknout si jak zní Telegrafie přijímaná jako SSB ( normální pískání ) Telegrafie jako AM ( není slyšet ). USB přijímané jako LSB ( nesrozumitelná mluva UFOnů ) AM přijímané jako SSB ( celkem slyšíte ale nosná vám vadí jako pískání ) ATD - prostě dostat do ucha všechny možné modulace - přitom třeba SSTV nebo Olivia - přijímané jako SSB - to je obravdu zajímavý zvuk, o kterém paní Kubáčová prohlásila : "pískání dobré tak na migrénu".

Minule jsem se vám snažil imputovat myšlenku, že Německo - to není "jenom tak obyčejný" stát - a v jeho historii jsou pozoruhodné okamžiky jako Německo-Francouzská válka, nebo financování Bolševické revoluce v Rusku, které se zdaleka nedají srovnat se současnou Euro-Blbostí Angely Merkelové ( pokud to náhodou není nějaká finta uprostřed které se právě nacházíme ).

Minule jsme skončili koncem I. světové války - císař Vilém II. byl v listopadu 1918 svržen, prchl do Holandska a Něměcká říše se smlouvami z Výmaru změnila na "Výmarskou republiku". Ta existovala v letech 1918 - 1933 a byl to stát vyloženě nešťastný. Vilém II. rozprodal německé zlaté rezervy a navíc zatížil Německou ekonomiku dluhem ve výši 154 miliard marek. Pak nastalo vyjednávání s vítěznými mocnostmi o válečných reparacích, které nakonec byly stanoveny na 132 miliard marek. Další pozoruhodný fenomén byly poválečné "odzbrojovací smlouvy" a taky patologický zvyk koalice Francie a Belgie - vtrhnout vojsky do Německa kdykoliv se jim něco nelíbilo - k tomu došlo několikrát a dokonce v roce 1921 francouzská armáda zřídila na hranici mezi průmyslovým Porýním a zbytkem Německa "celní hranici" na které vybírala clo, které mělo uhradit válečné reparace, které Německo odmítalo platit.

Období do roku 1924 je taky obdobím hyperinflace - Vilém II. zmrazil ceny a tiskl bankovky, vláda Výmarské republiky uvolnila ceny, které pod tlakem nekryté hotovosti v oběhu vystřelily do astronomických výšin. V roce 1923 byla zcela bizarní situace, kdy 133 tiskáren tisklo na novinový papír bankovky v miliardových nominálních hodnotách. Výplaty se vyplácely denně a bylo nutno ihned nakoupit, protože další den už ceny nestoudně stouply. Německem se poflakovaly francouzské a belgické vojenské jednotky a aby bylo nejhůře, ti kteří odhadli vývoj a spekulovali na inflaci - nashromáždili obrovské majetky tím, že půjčky, které si vzali splatili inflačními penězi a aby bylo úplně nejhůře - dávali tyto snadno nabyté majetky hladovějícímu obyvatelstvu okatě najevo.

Díky tomu byl rok 1923 "revolučním rokem" kdy vypuklo mnoho povstání a několik pokusů o státní převrat, jeden z nich vedený Adolfem Hitlerem, který za tento pokus dostal trest vězení, ve kterém sepsal Mein Kampf. V roce 1924 se vládě podařilo zatočit s hyperinflací a to tak, že si vzala úvěr na státní pozemky ( říšské zlato už nebylo - to měli v rukou spekulanti ) a na základě tohoto úvěru vydala emisi "Nových Marek" - krytých zastavenými státními pozemky.

Jenom, co se situace trochu stabilizovala udeřila další katastrofa - v podobě "velké krize 30. let" - a vláda Výmarské republiky se opět zachovala relativně špatně, protože i přes probíhající deflaci, devalvaci všech evropských měn a ochranářská protiimportní opatření sousedních států - odmítla devalvovat kurs - pozemky krytých "nových marek" - v obavě z opakování hyperinflace 20. let. To způsobilo větší než nezbytně nutný útlum průmyslu a masovou nezaměstnanost.

ERGO z pohledu německého občana 30. let byly dvě období - císařství, kdy stát měl směr a hospodářství se ( relativně ) dařilo a potom republika - spojená s hyperinflací, bídou, společenským úpadkem, zbohatlíky, korupcí, nekontrolovaným pohybem cizích ( francouzských ) vojsk po Německu a všeobecným politikařením ne nepodobným současným českým "vládám přeběhlíků". Otázka zní - kdyby taková situace nastala v Česku - koho byste volili ?

V české literatuře, zejména od Karla Čapka často zaznívala věta, že čeští intelektuálové nechápali jak kulturní a literárně vzdělaní Němci mohli zvolit Hitlera. Tento podiv je podle mně na místě jen částečně, protože z něj velice trčí nechápavý pohled spisovatele z luxusní vily se zahrádkou a foxteriérem - na obyčejného Němce, který v letech 1914-1918 přišel o příbuzné, v letech 1918 -1925 o většinu majetku a v roce 1930 i o práci.

Zbytek je známá historie - jenom nepatrná poznámka : Hitler byl asi cepován v německém dějepisu a finty něměckých císařů znal, proto se snažil být taky "liška podšitá" - a to pravděpodobně dokonce dvakrát. Poprvé se jednalo o zapálení říšského sněmu komunisty - komunistická propaganda vždy tvrdila, že parlament zaplálilo Gestapo. Z dnešního pohledu to tak jednoduché nebylo, protože popravený komunista - Marinus van der Lube byl sice v roce 2008 rehabilitován, ale pouze ve smyslu trestu ( jakože něměl být popraven ) - nikoliv ve smyslu viny ( jakože to neudělal ), což zároveň neznamená, že by bylo uznáno, že to udělal ( poznámka pro bojovníky za 100% pravdu bez zjednodušování ).

Zahájení II. Světové války 1. září 1939 proběhlo taky metodou provokace - podobně jako zahájení Německo-francouzské války v roce 1870 - Němci v polských uniformách přepadli německý rozhlasový vysílač v pruském městě Gleiwitz ( dnes polské Gliwice ) - Hitler si patrně myslel "že na to má" - jako Vilém I. a II. Realita ovšem je, že na to neměl - nebyl státník v pravém slova smyslu, ale jenom něco jako "naprogramovaná zombie", která mechanicky opakuje 50 let starou politiku německých císařů, včetně útoku na Rusko, které v té době už nebylo carské, rozvíjející se Rusko, ale psychopatickým Stalinem ( a předtím Leninem za německé prachy ) zdecimovaný Sovětský svaz, který i přestože měl přinést Hitlerovi bohatství - místo toho přinesl jeho režimu zkázu.

Čistě pro doplnění - po II. světové válce nastoupila generace premiérů, kteří věděli kam jít počínaje Konrádem Adenauerem a Helmutem Kohlem konče, ale pak se opět projevilo německé prokletí. K moci se dostala "naprogramovaná zombie" Merkelová. Historickou analogií lze říci že dnes jenom čekáme jestli Merkelová bude jako Hitler - což je populární, ale nesprávný příměr - ona je jako Paul Hindenburg, který ač Hitlera nenáviděl - mu vládnutím - parlamentem neschválenými výnosy a pletichařením se sociálními demokraty skvěle umetl cestu.

A poučení z dnešní pohádky ? Dnešní marxisti neustále upozrňují na "hnědnutí" společnosti, to jakože místo gumového premiéra který leze do (.....) feministkám - zvolíme někoho tvrdšího. A přitom bijí na poplach - "bez nadvlády neziskovek je demokracie ztracená - vizte Němce jak demokraticky zvolili Hitlera". "Hnědnutí" předválečného Německa nebyla náhoda, ani znuděný výstřelek sociálním státem rozmazleného obyvatelstva. Navíc Hitler ( nevědomě ? ) navazoval na politiku Viléma I. i II. což mu v očích Němců dodávalo ( falešnou ) legitimitu. V každém případě jsou dějiny Německa fascinujícm výletem do světa, kde se politika dělá chytře až vychytrale. Otázku kdo je Angela Merkelová - husa hloupá ve vleku událostí, nebo jsme svědky typicky německé "finty" - podle mně nelze zodpovědět. V každém případě doporučuji opatřit si tlustou knihu o Německu a studovat, co bylo a tudíž to zase bude.

Pokud se vám do toho nechce, pak alespoň přemýšlejte jak zvolit tolik potřebnou "vládu pevné ruky" ve stylu Winstona Churchilla, nikoliv ve stylu Adolfa Hitlera. A hlavně - jak v době kdy je potřeba rozhodných činů - nevolit znovu beztvaré a slizké améby ( Babiše "jeho tým" v to počítaje ).

Od samého začátku drátového telegrafu byl jeden problém - telegrafisti. Kdo jste to zkoušeli - jistě potvrdíte, že není sranda naučit se přijímat morseovku, takže od samého začátku telegrafu byla snaha telegrafisty nahradit nějakým strojem. Jako téměř ve všem v 19 století se "řešení mlhlavě rýsovalo" - proto bych nerad zabíhal do zmatků různých patentý a polopatentů a sporů "kdo byl první", ale to řešení se pro drátový i "bezdrátový" telegraf jmenovalo "dálnopis"

Je docela těžko představítelné, že už v roce 1870 Emile Baudot vymyslel "5 bitový kód", kterým bylo možno zakódovat všechna písmenka a posílat je po drátě podobně jako jdou data dodnes používanými UARTY. Taky ta představa, že máte "mechanický enkodér" který z klapek mačkaných na psacím stroji tento 5 bitový kód vyrobí - je dosti šílená. Stejně šílená je i představa, že máte "mechanický dekodér" který zase z 5 bitů vyrobí písmenka.

A taky že ano - první "dálnopisy" vypadaly tak, že měly 5 kláves pro 5 bitů a "dálnopisec" se musel kód naučit z paměti. Tedy jen o něco málo lehčí úkol než morseovka. Nicméně nakonec se "mechanické enkodéry / dekodéry" skutečně podaříly. Jedním z velkých výrobců dálnopisů byla naše Zbrojovka Brno. A budete se divit, ale i já osobně jsem ještě dálnopis zažíl i jako "dálnopisec". Kouzlo bylo v tom že písmenka a číslice sdílely stejné kódy, takže pokud jsem jako "dálnopisec" psal laboratorní výsledky musel jsem neustále mačkat "Shift" na znamení jestli daný kód znamená písmenko, nebo číslici - asi takto : "SODÍK shift 140 shift DRASLÍK shift 5,0 shift CHLORIDY shift 100 shift GLUKOSA shift 6,5" a tak dále a tak podobně - kdykoliv se zmáčkl "shift" v dálnopise zarachotilo jakoby to byla jeho poslední hodinka.

Je jasné, okamžikem zavedení "radiotelegrafie" se "dálnopisné firmy" snažily zavést "radiodálnopis" což mělo jistou potíž. Mechanické dekodéry baudotova kódu totiž potřebovaly dva signály jeden jako "jednička" a druhý jako "nula" - tedy na rozdíl od telegrafie nestačilo že "nula" znamená "nevysílá se" - protože stav "nevysílá se" by znamenal, že cívky pohybující mechanickým dekodérem by zůstaly vypnuté. Proto se od meziválečných dob ustavil standard zvaný RTTY "radio teletype" - mechanický enkodér baudotova kódu produkuje dvě frekvence ve slyšitelném pásmu které jsou 300 HZ od sebe vzdálené. Těmito frekvencemi se moduluje AM ( později SSB ) vysílač který přenese danou informaci "éterem" na druhé straně se audio-signál demoduluje a vede se do dálnopisu, kde frekvenční filtry vyfiltrují kdy se vysílá "jednička" a kdy "nula" a podle toho mechanický dekodér rozhodne, které písmenko vytiskne na papír.

Zdánlivá složitost tohoto systému má jednu zásadní výhodu - tentýž dálnopis připojíte k telefonní lince a máte drátový dálnopis, pokud jej připojíte k vysílači máte "radiodálnopis".

Proč se o tom tolik rozepisuju ? Jednak radiodálnopis alias RTTY je dodnes oblíbená "radioamatérská modulace". Potom radiodálnopis byla první "digitální modulace" na krátkých vlnách. A do třetice - když dneska "radioví důchodci" vysílají RTTY jak si myslíte že to dělají ? Ze zvukové karty notebooku vede audio do vysílačky - a zpět. Celé RTTY je dneska ve formě "emulace" radiodálnopisu počítačem. Přesně tento systém kdy "PC generuje modulaci" a SSB vysílač ji moduluje na základní VF frekvenci je základem většiny dnes používaných radioamatérských ( i profesionálních ) digitálních modulací na krátkých vlnách.

Tedy jenom takový hrubě nepřesný přehled - radiodálnopis je vlastně AFSK modulace neboli "Audio frequency shift keying" - pro telefonní síť vymyslela firma Bell standard "Bell 202" - toho se chytli radioamatéři a stvořili z toho "Packet radio" - což byl celý systém automatickýých vysílačů, přijímaču a serverů - do značné míry podobný primitivní verzi dnešního internetu. Sám jsem kdysi takový systém provozoval ( a hlavně finacoval ;-)) na CB pásmu pro Frýdek a blízké okolí - v době kdy jediné připojení k Intermentu byly modemy na 14400 "baudů" jsme poskytovali rychlostí 1200 baudů "bezdrátové" připojení k internetu v podobě mailu a WWW stránek bez obrázků.

Pak tu máme PSK neboli "Phase shift keying" vysílání digitální modulace změnou fáze - toho se radioamatéři chytli a vytvořili extrémně úzkopásmovou digitální modulaci PSK31 a její varianty. JIž zde zmiňovaný radiový experimentátor - Jaroslav Sedlář alias "Krysatec" popsal tuto modulaci jako "1000 Hz pískání, kde krysa v pozadí hlodá kabel".

U RTTY se přepíná mezi dvěma frekvencemi, pro soutěžní provoz si radioamatéři vytvořili modulace typu "Olivia" a "Contestina" které jsou MFSK " mutliple frequency shift keying - tedy nevysílá se jede bit, ale třeba 4 bity najednou jako jeden že 16 tónů. Pak tu máme QAM "Quadrature amplitude modulation", která ve spojení s FDM - frequency division multiplexingem je základem digitálního rozhlasu na krátkých vlnách zvaného DRM - digital radio mondiale. A tak dále a tak podboně.

Poznámka při druhém čtení - málem jsem zapoměl na SSTV - Slow scan television - kdy se obrázky přenášejí jako audio-modulace na krátkých vlnách. Obrázek se rozloží na řáky každý řádek se přenáší jako frekvenčně modulovaný "hvizd" ve stylu 1300 Hz = černá až 2300 Hz = bílá. Poněkud upravené SSTV se dokonce používalo jako systém přenosu videa z přistání Apolla 11 na Měsíci. ( U dalších výprav už si Američani více věřili tak použili standardní televizní modulaci )

Vysílací i přijímací hardware je požád stejný - kablík z vysílačky do zvukové karty + pár odporů jako "impedanční přizpůsobení". "Opravdoví inženýři" dbají na bezpečnost a mají tam ještě oddělovací trafko. Pozoruhodné, je že celou tu bohatost digitálních modulací umožmil výpočetní výkon PC, který to celé demoduluje metodou DSP - tedy digitálního signálového procesingu - místo motání cívek máte vzorečky, které užitečnou informaci z digitální modulace "vypočtou".

Obávám se, že jsem opět unavíl seve i čtenáře, domácí úkol je stále stejný. Pokud ještě nemáte "hardwarové" rádio na krátké vlny - cvičte na "softwarovém" internetovém rádiu - doporučuju to z Holandska. Nastudujte si jeho konstrukci - žádné cívky - ubohá anténka "mini Whip" která vede signál rovnou do analogově-digitálního převodníku. Za domácí úkol tedy pátrejte po exotických digitálních modulacích - doporučuju na radioamatérských pásmech kolem 3,5 MHz; 7,0 MHz a 14,0 MHz. Detaily probereme příště.

Dneska se neustále mluví o Karlu IV. - bylo by vhodné poznamenat, že Karel byl "Král český a Císař římský". Království české není těžké pochopit, ale Římskému císařství je trochu problém porozumět. Možná snazší to bude když si řekneme oficiální název "Svatá říše římská národa německého" - což byl volný svazek převážně něměcky mluvících středověkých států, který odvozoval svůj původ od Francké říše Karla Martela, který mimochodem v roce 732 v Bitvě u Tours vyhnnal muslimy ze západní Evropy.

"Svatá říše římská" zanikla v roce 1806 - přesněji řečeno byla rozdrcena Napoleonem a po rozdrcení Napolenona měl rakouský kancléř Metternich na Vídeňském kongresu 1815 snahu ji obnovit pod taktovkou katolického Rakouska - což se nelíbilo protestantské většině německých států. Takže pak bylo období kdy "svatá říše" byla a přitom nebyla, v německých státech se pořádaly volby, scházely se takto vzniklé "parlamenty" aby rozhodly zda se svatá říše přetransformuje do říše "Velkoněmecké" s Rakouskem ( a s námi ) nebo do říše "Maloněmecké" bez Rakouska ( a nás ). Tyto parlamenty bez jediného užitěčného výsledku byly zase rozpouštěny, až se vykrystalizovaly tři strany Prusko, Rakousko a "zbytek" německy mluvících států.

Z napětí mezi Pruskem a Rakouskem vznikla Prusko-Rakouská válka, která měla otevřít cestu "Velkoněmeckému sjednocení" - tedy vzniku německého megastátu i s Rakušáky, s námi, s Maďary atd.... I přes porážku Rakouska u Hradce králové v roce 1866 nakonec výsledek tak jednoznačný nebyl. Rakousko vystoupilo z "Německého spolku" - což byl formální následník "Svaté říše" - tím začalo v této organizaci dominovat Prusko s králem Vilémem I. a jeho premiérem Otto von Bsimarckem v čele. Tito dva něměčtí nacionalisti a militaristi vymysleli ďábelský plán sjednocení německých států. Argumetovali Prusko-Rakouskou vákou a jako "prevenci" bezpečnostního ohrožení menších německýh států užavřeli s většinou z nich sérii obranných dohod podobných NATO nebo našim dohodám s Francií před Mnichovem. Tedy pokud někdo zaútočí na jeden německý stát, ostatní mu půjdou na pomoc.

Poté co byly tyto mnohostranné dohody uzavřeny. Vilém I. vyprovokoval válku s Francií. Kouzlo bylo v tom, že nemohl sám zaútočit, ale potřeboval aby zaútočili Francouzi tak to udělal tak, že tajné požadavky Francie na to, aby se vzdal nároků na španělský trůn nechal posměšně zveřejnit v novinách. Napoleon III. se cítil natolik uražen, že zaútočil na ( dnes francouzské ) Alsasko a Lotrinsko, tím nabyly Německo-Německé smlouvy o válečné pomoci platnosti a výsledkem byla porážka Francie a vyhlášení sjednocené Německé říše v lednu 1871 ve Francii na zámku ve Vesailles. Teď je vám jasné, proč Prusko potřebovalo být "v roli oběti" - protože v role útočníka by ke společné obraně na základě smluv nevedla.

Po smrti militaristického Viléma I nastoupil jeho syn Fridrich III. - svobodomyslný liberál, který však už v okamžiku nástupu na trůn byl smrtelně nemocen a za 99 dní zemřel na rakovinu hrtanu. Po něm nastoupil Vilém II., který jednak byl nacionalista-militarista po dědečkovi a navíc v okamžiku nástupu na trůn mu bylo pouhých 29 let ( zemřel až v roce1941 ) a tedy měl spoustu času realitovat své plány. Na Vilémovi II. se potvrdilo Masarykovské "státy se udržují idejemi, kterými vznily" tedy "Vilémovské Německo" zůstalo vojenským státem velmi hladově se dívajícím do Francie - Viz Jules Verne : "Ocelové město" - což je literární zhmotnění pocitu Francouzů té doby.

Na začátku 20. století - ještě stále vládl Vilém II.. ale Velkoněmecká říše se z pozice nejvyspělejšího státu kontinentální Evropy stala říší ponekud unavenou, příliš přezbrojenou, byrokraticky zkostnatělou a hospodářsky zaostávající. Paradoxně kolem roku 1910 - bylo "čínou Evropy" tedy státem s nejrychlejším hospodářským růstem carské Rusko. Navíc Vilém II. měl velice dobré vztahy s rakouským následníkem trůnu Františkem Ferdinandem d`Este. Dokonce jeho manželku, hraběnku Žofii Chotkovou, kterou pro její "ne-královský" původ Františkovo habsburské příbuzenstvo pohrdalo - oslovoval jako budoucí císařovnu. Tudíž i jemu - podobně jako jeho dědečkovi - když byli "Chotkovi" postřílení v Sarajevu, uzrál v hlavě ďábelský plán.

Princip spočíval v tom, použít vraždu rakouského následníka trůnu srbskými anarchisty jako důvod společné Rakousko-Něměcké ofenzivy proti Srbsku, na kterou bude muset reagovat srbský smluvní parner - Rusko - rychlou porážkou Ruska naplní státní kasu válečnými reparacemi a tím získat prostředky na "zúčtování" s ruským smluvním partnerem - Francií.

Vilém II. byl možná voják, ale hospodář rozhodně nebyl - už v mírových dobách přivedl Německo zbrojením do krize, když potom chtěl vést válku zjistil, že státní finance mu to neumožňují, tak se rozhodl finacovat válku dluhem. V roce 1914 Zrušil zlaté krytí říšské marky. Státní zlato rozprodal a z výnosů takto vzniklého finacoval začátek I. světové války. Peníze však rychle došly a tak nařídil zmražení cen, což mu umožnilo hradit vnitro-německé náklady nekrytými právě vytištěnými penězi. Vilém II. doufal ve splacení takto vzniklých dluhů válečnými reparacemi vybojovanými na Rusku. Jenomže situace se nevyvíjela tak příznivě a dokonce se zdálo, že věci mají opačný spád - že totiž carské Rusko s Francií a Británií - alias Trojdohoda porazí Rakousko s Německem a Itálií - Trojspolek.

Samozřejmě, že ani Rusku nedělala válka příliš dobře takže v březnu 1917 vypuklo v Petrohradě povstání car Mikuláš II. abdikoval a vlády se ujala státní duma složená z "rolníků, dělníků a zástupců šlechty" !! Vilém II. měl další ze svých ďábelských nápadů - vyslal své agenty do Švýcarska, kde byl v exilu "profesionální revolucionář" Lenin, zaskočený, že v Rusku proběhla "buržoazní revoluce" - bez komunistů. Toho opatřil penězi, zlatem a v "zapečetěném železničním vagónu" jej nechal dopravit do Ruska. Idea byla taková, že Lenin a jeho spolupracovníci rozvrátí ruskou společnost a umožní Německu zvítězit. O samotném Leninovi neměl Vilém II valného mínění a předpokládal, že doplatí na chaos, který vlastní rukou udělá.

Poznámka k Leninoví - ačkoliv my starší jsme byli Leninovým životopisem krmeni horem spodem, přiznejme si, že to byly jenom propagandistické kecy o "trpícím revolucionáři". Když se na jeho necenzurovaný životopis podíváte dnes - úplně tam vidíte toho radikálního flákače - z bohaté rodiny - k ničemu nepoužitelného. Rozdíl od "aktivistů z centra klinika" jedině v tom, že pervitin nebyl tehdy ještě objeven, stejně jako antibiotika na syfilis - který jej sprovodil ze světa.

Lenin uspěl na 1000%, protože výsledky jeho rozvratu pozorujeme dodnes. Ba dokonce i to, že se sám stane obětí rozvratu se do jisté míry naplnilo. Průser je, že kromě Lenina a pár anarchistů se obětí bolševického šílenství v Rusku a dalších státech staly stovky milionů lidí. Daleko více, než kdyby Vilém II. nechal trpkou porážku Německa doběhnout až do konce. Díky Leninově "pomoci" Rusko kapitulovalo "Dektetem o míru" i přesto se Vilémovi II zvitězit nepodařilo, až se sám stal obětí státního převratu, v listopadu 1918, po kterém prchl do exilu v Holandsku, kde žil až do své smrti v roce 1941.

Ajaj - toto je snad poprvé kdy "politický" článek budu muset rozdělit na dva díly, ale mám v úmyslu dojít až k Angele Merkelové - takže jistě tušíte, že to by už bylo k nepřečtení. Nicméně ani v tomto uťatém závěru nemohu neupozornit na pár pozoruhodných věcí. Politika Německa 19. století byla politika silných a "prohnaných" států. Diplomatické kličky s válkou s Francií, nebo s Leninem - jsou promyšlené kroky par excellence - to není zmatené lavírování Euro-papalášů. Je tedy otázka jestli současné handlování Německa s migranty a Tureckem - je součást nějaké mega-finty, kterou pro vlastní nízkou inteligenci ( a nedostatek zákulisních informací ) neumíme rozšifrovat, nebo jestli něměcká politická inteligence už vyvanula ( Výmarskou republikovu a Hitlerem ) a dnešek není více, než jenom tápání politiků "od výplaty k výplatě".

Předminule jsme probírali "radiotelegrafii" a minule jste dostali cynickou radu "vykašlat se na ionosféru" a nechat celé krátkovlnné pásmo 1,7-30MHz proladit rádiem a slyšitelné stanice uložit do paměti. I přes cynickou radu cítím nutkání vysvětliv věci podrobněji, případně poradit, těm, kteří zatím neměli štěstí na DSP rádio se "smart tune" proto dneska probereme krátkovlnné modulace a snad radioamatérská psáma a příště snad probereme rozhlasová pásma a "jak to chodí v rádiu"

Drátová telegrafie - měla jasný způsob modulace - "mezera" byl "drát pod napětím" zatímco "tečka / čárka" znamenala drát bez napětí ( na napětí země ). Zdá se vám to naopak ? Není to naopak - pokud by totiž drát byl trvale na napětí země nedalo by se poznat jestli telegramy nechodí, protože je nikdo neposílá, nebo jestli je důvod v tom, že "drát je přetržený".

Už od začátku radiotelegrafie tedy bylo jasné jak bude vypadat "modulace". Udržovat "drát pod napětím" totiž bylo relativně laciné - museli jste do drátu dodávat jenom nepatrný svodový proud. Udržovat rádiové vysílání však bylo náročné na energii a navíc "trvale zaklíčované" radiostanice by se navzájem rušily. Ergo radiotelegrafické modulace se řídí zdravým rozumem - "když je klid" tak se nevysílá - a naopak VF energie jde z antény jen v době teček a čárek. Pak někdo ( již zmiňovaný Jozef Murgaš ?? ) dělal pokusy s VF vysílači a telefonickými uhlíkovými mikrofony. Když mezi vysílač a anténu zapojíte uhlíkový mikrofon, který se chová jako proměnný odpor - z antény vám leze VF signál jehož AMPLITUDA se mění podle toho jak do mikrofonu křičíte. Takto vznikly první AM vysílače. Dokonce mám pocit že dodnes se to dělá podobně - výkonová AM modulace se dělá tak že napětí do koncového stupně vysílače se mění v rytmu modulace.

Velice brzy vznikl problém s "hloubkou modulace" - tedy pokud je modulační signál slabý - je převážná většina energie vysílače v podobě nemodulované nosné vlny, která de-facto nenese žádnou informaci. Proto byla snaha aby hlobka modulace u AM stanic byla co největší. Problém je v tom, že hlobuka modulace nemůže přesáhnout 100% - tedyz AM vysílače menůže lézt "méně než nic". Podrobným rozborem energetických poměrů přišli staří radioamatéři na to, že pokud vysíláte se 100% hloubkou modulace pak je VF energie rozdělena takto : 50% VF energie je původní nosná vlna. Dalších 50% je modulovaná nosná vlna, která tvoří kolem nemodulované nosné dvě postranní pásma.

Ergo pokud do mikrofónu AM stanice, která vysílá na 1 MHz pískáte sinusový signál 1 kHz vypadá situace v éteru tako:

25% energie je "dolní postranní pásmo" které v tomto idealizovaném případě má podobu signálu na frekvenci 999 kHz.

25% energie je "horní postranní pásmo" které v tomto idealizovaném příoadě má podobu signálu na frekvenci 1001 kHz

50% energie je původní nosná na frekvenci 1000 kHz. Pokud je modulační signál složitejší - třeba řeč - není kolem nosné jenom jedna frekvence, ale celé pásmo - pokud tedy mluvíme spektrum řeči je 300 - 3000 Hz ergo v éteru bude jako "horní postranní pásmo" pásmo frekvencí 1000 300 Hz - 1003 000 Hz.

Z toho vznikla kolem už v roce 1915 idea vysílat jenom jedno "postranní pásmo" a tím ušetřit 75% vysílací energie. Od myšlenky k technické realizaci však byl ještě lán cesty, proto se modulace s "jedním postranním pásmem" neboli otrocky přeloženo "Single side band" alias SSB dostala do běžné praxe až po II. světové válce - a u nás na zaostalém východě ještě později.

jaký je pricipiální rozdíl mezi AM a SSB - pokud "mlčíte do mikrofonu" jde z AM vysílače plná nosná, z SSB vysílače nejde nic. Pokud pískáte do mikrofonu 1 kHz z AM vysílače jdou 3 dříve popisované frekvence, ze SSB vysílače jde jenom 1001 nebo 999 kHz podle toho jestli vysíláme horním postranním pásmem nebo dolním postranním pásmem, kteréžto se anglicky jmenují USB - upper side band ( né ta díra v notebooku kam se strkají flashdisky s pornem !!) nebo LSB - lower side band. Pokud přijímáte vysílání na USB pomocí LSB nebo naopak - dochází k "inverzi spektra" - nízké tóny modulace slyšíte jako vysoké a vysoké jako nízké - ergo pochopíte že někdo mluví ale slyšíte to jako "hvízdání UFOnů" a nerozumíte nic.

Mimochodem záměrná "inverze řečového spektra" se ještě ne tak dávno používala jako primitivní metoda "šifrování" analogové komunikace vysílačkami. Ještě zcela nedávno takto vysílali třeba Ostravští měštští policajti na "příznačné" frekvenci 156 MHz. V každém případě ve světě krátkovlnného vysílání platí, že komerční rozhlasové stanice vysílají v AM. Pokud někdo vysílá v SSB pak platí takové pravidlo že v pásmu 0-10MHz se používá LSB a v 10 MHz - nekonečno se používá USB.

Pozoruhodné je že SSB přijímačem můžete přijímat AM vysílání - pokud "neexistující nosnou" na přijímači naladíte přesně tam, kde má AM vysílač "skutečnou nosnou". Je to moje oblíbené "cvičení s SSB vysílačkou". Pokud totiž ladíte "nahoru" směrem k vyšším frekvencím pomocí LSB tak AM nosnou neslyšíte nejprve vůbec a pak ji slyšíte jako hluboké postupně se zvyšující pískání - odpovídající rozdílu frekvencí mezi "virtuální nosnou" vašeho přijímače a nosnou AM. Pokud za stejných okolností ladíte "nahoru" USB - je to naopak AM nosná začne jako vysoké pískání, které postupně klesá.

Jestli máte sebemenší možnost dostat se k přijímači s USB modulací - za domácí úkol - vyzkoušet nacvičit !!! Až to praskne bude SSB modulace velice populární, protože 75% energetická úspora v praxi znamená, že 100 Wattů SSB je ekvivalentní 400 Wattům AM modulace - proto SSB radioamatéři tolik milují. Pokud nemáte k SSB vysílačkám přístup - nacvičit na některém veřejně přístupném krátkovlnném rádiu, které si na Internetu můžete ladit - například oblíbené WEB SDR z česka, nebo ještě oblíbenější příjímač z Holadska.

OK - když si budete zkoušet webová rádia brzy zjistíte že pokud ladíte "SSB na SSB" tedy pokud SSB přijímačem ladíte SSB vysílání - tak tam vlastně "nikde není nosná" - ergo nikde není informace, která VF frekvence vlastně odpovídá 0 Hz. U AM vysílání tuto úlohu plní nemodulovaná nosná vlna. To má zajímavý a očekávaný důsledek - že hlas protistanice si můžete naladit "jak vysoko chcete" - chcete aby váš oponent mluvil hlubokým basem, nebo chcete aby mluvil fistulí jako Kačer Donald ? Stačí jenom posunout přijímač o pár stovek Hz a je hotovo.

Tahle nepřítomnost nosné má ale ještě jeden důsledek, který není úplně zřejmý. SSB radiostanice mají RIT - možnost jemně rozladit vlastní přijímač proti vlastnímu vysílači, proto abyste měli pevnou frekvenci na které vysíláte, ale přitom se mohli přizpůsobit frekvenci, na které vysílá protistanice. Důsledkem používání RIT - což původně znamená "receiver independent tuning" alias "nezávislé ladění přijímače" - je že komunikace mezi dvěma SSB stanicemi probíhá ne na jedné, ale vlastně na dvou sobě velice blízkých frekvencích daných nepřesností nastavení obou vysílaček. Kouzlo této věci je v tom, že pokud posloucháte dva radioamatéry jak se spolu baví - nelze se na ně naladit jinak než

A. neustále přelaďujete, což je nepohodlné

B. jeden "duní v basech" a druhý "ječí ve výškách" protože vy jste nuceni třetí přijímač naladit kompromisně doprostřed.

Z toho vyplývá, že SSB je poněkud nepohodlné pro komunikací více než dvou stanic - třeba "důchodcovská kolečka" - né že by to nešlo, ale není to jako diskuse u piva ( nebo jako na VKV ve frekvenční modulaci ).

Jako obvykle jsem silně přecenil své možnosti, nebo se příliš rozkecal. Za domácí úkol - ladit kterékoliv krátkovlnné webové rádio - získat zkušenosti s SSB a představu "co kde jede" na krátkých vlnách - příště pokračujeme dále.

Jenom takové rozcvičení mozku - v češtině : Aby se nebudily vášně - nemá se používat fráze "kapesní krádež" - místo toho se má "čórkaření" říkat "alternativní přispěvek do sociálního systému".

Pak je tu druhý fenomém "jiného jazyka" - představte si, že velká nepřehledná firma, která doposud měla manažery mluvící stylem : "musíme to vynegociovat ASAP" zamění tyto za manažery mluvící stylem : "finanční toky jsou složité a né každý jim úplně rozumí" - je vám jasné, že ačkoliv tiskové zprávy z firmy se o ničem nezmiňují, hluboko "v procesech" se něco zásadně změnilo.

Myslím, že není tajemství, že anglicky mluvící YouTube u nás doma už mnoho let hraje místo televize, takže kromě změn v českém jazyce, které napovídají o změnách v české společnosti, si užívám i změny v angličtině. Tudíž si už nyní dovolím ctěné čtenářstvo a zejména studující anglického jazyka upozornit, aby viseli na rtech budoucí prezidentky USA - paní Hillary Clintonové.

Proč zrovna Hillary ? V nedávné době Republikánský protikandidát Clintonové - Donald Trump - definitivně porazil ostatní republikánské kandidáty na amerického prezidenta. Vývoj tedy bude následující. Republikání jsou už léta letoucí uzavřeni v bublině náboženské a ideologické bigotnosti, kterou Trump bolestivě protrhl, za což jej čeká pomsta spolustraníků. Volby v USA tedy budou probíhat takto: Clintonová s podporou megakorporací a celé Demokratické strany bude kandidovat proti Trumpovi, který bude kandidovat za vlastní prachy a proti odporu části republikánů. Pokud Clintonová uplatní veškeré volební technologie vypracované Obamou - jako je placené svážení černochů z ghett do volebních místností a často i k druhému hlasování do sousedního státu - bude první ženou prezidentkou USA.

Proč se na to mají těšit studenti angličtiny ? Clintonová je totiž ta nejvíce prolhaná politička, kterou jsem vůbec kdy slyšel mluvit. Už Obama tajil, že se narodil v Mombase v Keni ( tudíž dle ústavy USA nemůže být prezidentem ) a jeho rodný list z Havaje je jenom duplikát skrývaného originálu vydaného Britskou koloniální správou v Keni. To je ovšem nic proti Clintonové. Víte proč se třeba jmenuje Hillary ? Podle jejího tvrzení ji rodiče pojmenovali podle Edmunda Hillaryho, který v roce 1953 vylezl jako první na Mt. Everest. Clintonová se ale narodila v roce 1947. Viděli tedy rodiče paní prezidentky 6 let do budoucnosti nebo co ?

A tak dále a tak podobně - v americe momentálně vycházejí knihy se seznamy lží paní prezidentky. Ba dokonce američtí novináři nemají rádi kličkování, proto se ptají často velmi otevřeně "LHALA nebo NELHALA" ?? Aby měli pomocníci z Demokratické strany vůbec co říci, vymysleli desítky a destíky "politicky korektních" názvů pro "lež" - a pokusy přeložit tyto patvary do češtiny je právě to, co mě na Clintonové baví. Takže jenom příklady s mými otrockými překlady :

Misspeaking - "mimomluvení" nebo "chybomluvení" oficiálně "přeřeknutí"

Ethical desorientation - "etická dezorietace"

Ethically challenged - eticky postižená

Misrepresentation - jemně přeloženo "chybný popis" nebo "chybné tvrzení"

Misstatement - opět jemně "chybný výrok"

Fibbing - "drobné lhaní"

White lie - "bílá lež" zní rasisticky, ale ve skutečnosti je to "milosrdná lež"

Unreality - "ne-realita"

Untruth - "ne pravda" - slova založená na předponě un už silně zavánějí newspeakem : "doubleplusungood" = nejhorší

Takže tolik k dnešku - sice by bylo hezké, kdyby americký prezident nebyla beztvará améba a ještě bychom si s jeho děckama pokecali česky, ale to by pro studenty angličtiny, kteří beztak směřují dělat intriky do megakorporace, nebylo rozhodně tak užitěčné jako výuka "50 odstínů lhaní", které se nám s novou americkou prezidentkou dostane.

Poznámka při druhém čtení - Američani ať zvolí, koho považují za lepšího. Bude-li to Clintonová - budeme s jejími "Misniformations" mít kurs angličtiny pro pokročilé. Pokud by náhodou vyhrál Trump - bude to kurs angličtiny pro začátečníky - jednak má přijemnou srozumitelnou výslovnost a potom jeho drzost jej nenutí slova přiliš obalovat druhými a třetími významy, takže si vystačí se třemi větami : "I am rich. Everybody loves me. Let`s make America great again." - tohle říká pořád dokola, to si student angličtiny - začátečník rychle zapamatuje. Pokud náhodu nevzpomíná jak v minulých prezidentských volbách mu za jeho prachy lezli kandidáti a jejich lobbisti do zadku, bez ohledu na svou politickou přislušnost.

Na začátek si dáme opakování z minula:

Signál z antény se digitálním přepínačem mixuje na nulovou mezifrekvenci a to tak že výsledkem jsou dva signály I a Q posunuté o 90 stupňů. Oba se v AD převodnících digitalizují, pak procházejí filtry označenými FIR "finite impulse response" které jsou "digitální mezifrekvence". A pak se oba signály kombinují podle vzorečků, které se mění podle toho jakou modulaci chceme demodulovat.

Je pochopitelné že celý číslicový algoritmus v DSP procesoru musí probíhat nejméně tak rychle kolik vzorků potřebujeme pro výstupní audio. - tedy pro telefonní kvalitu ( dostačující pro krátké vlny) musí celý výpočet se všemi filtry, násobením a průmerováním proběhnout alespoň 8000 krát za vteřinu, ve skutečnosti však mnohem více ( u stereo FM demodulace potřebujeme až 75 KHZ tedy výpočet musí probíhat s frekvencí 150 kHz). Přitom energie není nazbyt - například - WIFI přijímač z notebooku má stanovenu "normu" 200mW to jest 70 mA při 3.3 V a to je maximální spotřeba, kterou jsou u WIFI přijímače ochotni výrobci notebooků tolerovat.

Čip AKC6951 z Lídl tranzistoráčku má spotřebu 35mA - je tedy jasné, že DSP procesory ( i ty Čínské ) jsou přehlídkou exotických architektur majících spočítat co nejvíce operací za co nejméně proudu. Typické je řešení typu "multi core" kdy každý blok na schémátku je samostatný sub-procesor, nebo řešení typu SIMD - single instruction multiple data - kdy jeden program řídí třeba 8 aritmetických jednotek pracujících paralelně.

Krom uvedeného "základního scémátka" existují i varianty, které by asi pro krátké vlny nepřinesly nic navíc, ale za určitých okolností mají zásadní význam.

Varianta č. 1. - "nedůvěřivá" : Klasickým radioamatérům nedělá dobře když v přijímači pracuje kmitočtová ústředna generující signál který je násobkem přijímaného kmitočtu. V tomto případě 4 násobkem. Moje zkušenost je sice taková, že sudé harmonické základní kmitočet neruší a vyšší kmitočet většinou neruší nižsí základní frekvenci, ale radioamatéři jsou nedůvěřiví. Takže u rádií "softwarové" koncepce většinou dělají celkem 3 úpravy.

Zejména ten poslední bod je důležitý - kmitočtová ústředna v radioamatérské DSP radiostanici většinou kmitá o 40-80 KHZ "vedle" a signál se mixuje ne na "nulovou" ale na "nízkou" mezifrekvenci třeba o hodnotě 20 kHz - pak se digitalizuje a pak se dělá druhé směšování "numericky" v procesoru.

Při tom je celkem výhodné digitalizovat na 4 násobku "mezifrekvence" protože pak se druhé směšování dělá tak že 1 perioda mezifrekvence jsou 4 vzorky A, B, C, D - z toho signál I se vyrábí jako 0, B, 0, -D a takto se hodnoty pouští k dalšímu zpracování američani tomu říkají "digitální sinus". Signál Q se pochopitelně numericky generuje jako sekvence A, 0, -C, 0 a tak dále - "digitální kosinusovka" - velice jednoduché - "násobení bez násobení" - přibližně ve stylu jak vidíte zapojené operační zesilovače.

Varianta č. 2 - "ponorková" - softwarové rádio námi omílané konstrukce má zásadní problém - není schopné zpracovat modulaci na širším pásmu než jsou "ubohé" anti aliasingové analogové filtry. To nevadí u rozhlasu na krátkých vlnách, ale co když atomová ponorka přijímá a potřebuje dekódovat nějaký neznámý signál, který dneska často bývá zašifrovaný a spread spectrum ( aby šel těžko rušit ). V tom připadě se používá "přímá digitalizace" tedy signál z antény jde do nějakého ultra-lineárního a nezahltitelného předzesilovače, odtud do anti aliasové doní propusti v GHz a pak následuje digitalizace v desítkách GHz - pak už je naprosto všechno digitální.

Tohle řešení už není pro tranzistoráček za 249 ale opravdové rádio pro ponorku která

Jasné ?

Varianta 3 - ultra selektivní - slabina softwarového přijímače jsou "digitální mezifrekvence", které rozhodují o kvalitě příjmu. Pokud je výpočetního výkonu dosti ( nebo je signál složitý - typu ODFM + QAM jako u digitální televize ) je lepší než se smolit s FIR filtry udělat následující matematické zpracování - signál analyzovat pomocí FFT - rychlé fourierovy transformace - potřebné frekvenční složky uložit k dalšímu zpracování, nepotřebné se nahradí nulami a pak se udělá iFFT - inverzní fourierova transformace zpátky na datovou řadu čísel - tento postup vytváří zcela dokonalé mezifrekvenční filtry, protože "žádný filtr nemá větší útlum než násobení nulou".

Tím bych nástin softwarových rádií považoval za probraný - než mi začnete v diskusi nadávat za "zánik bílých firem" uvědomte si, co je zodpovědné za současnou explozi bezdrátově přenášeného digitálního obsahu ? Čínské "čtyřdírkové moduly" se softwarovými rádii pro WIFI, GSM, GPS, Bluetooth a další, nebo "military grade" superhety se směšováním na 10.7 MHz a 455 kHz ?

Poznámka při druhém čtení - neprobrali jsme spoustu věcí, které jsou v digitálním světě ( relativně ) elementární - třeba AGC - automatické řízení zesílení - procesor podle výstupní apmlitudy spočte nutné zesílení analogových zesilovačů a takové si nastaví, nebo otázku "digitálních kmitočtových ústředen" , ale doufám, že i přesto moje juknutí pod pokličku rádia "SilverCrest" stačilo.

Stará strojařská historka říká, že do ČKD Praha ( to je ta zkrachovalá fabrika co je místo ní už taky zkrachovalá Sazka - aréna ) kdysi za bolševika nastoupil nový ředitel "dělnický kádr" = blb avšak komunista. Prošel si provoz a nejvíce jej zaujalo jak parta dědků již v důchodovém věku leští pastou a filcovými kotouči ventily k motorům do lokomotiv - až do zrcadlového lesku. Okamžitě si pomyslel proč se s tím tak smolí a jako první jeho "úsporné opatření" bylo - celou četu dědků vyhodit - přesněji nuceně penzionovat. Výsledek se dostavil za pár týdnů v podobě reklamací zničených lokomotivních motorů u kterých praskaly ventily a jejich úlomky motor spolehlivě zadřely. Kouzlo bylo totiž v tom, že drobné nerovnosti na povrchu nevyleštěného ventilu se staly zdrojem "dislokací" - poruch v krystalové struktuře oceli, které se vibracemi šíříly a spojovaly až ventil praskl.

Přesně tato historka mě napadla, když jsem v nedávné době potřeboval koupit nůž do lesa na "řezání klacků" jako aportů psovi. Požadavky tedy byly velká kudla s pojistkou + pilka. Podobný nůž už mám - Victorinox Handyman - jenže menší, bez pojistky. Pak mám nůž Mikov - s pojistkou ale zase bez pily, Mikov vyrábí i nože s pilou a pojistkou, ale jeho obchodní politika je taková, že jsem se rozhodl pro další Victorinox a to Victorinox Trailmaster One Hand - aby se navíc dal otevřít jednou rukou až budu druhou rukou držet pod krkem nějakého lumpa.

Je vám jasné v čem je ten paradox ? Dnešní paradox je přímo dvojitý - jednak jako vidlák, kterému radio-důchodci zle nadávají za propagaci "čínského šmejdu" v oblasti rádií si kupuju švýcarský nůž ( dokonce třetí v mém životě ). A navíc samotná fírma Victorinox stále sídlí a vyrábí ve Švýcarsku v Ibachu - což je 500 metrů od centra Schwyzu ( óó byl jsem tam, v hospodě na ulici Herrengasse a k Victorinoxům jsem na exkurzi nešel - já blbec ). Navíc, když se podíváte na jejich ceny i přes výrobu ve Švýcarsku, nikoliv "katování kostů v Číně" - platí totéž co pro čínská rádia "za ty prachy těžko dostat lepší produkt".

Je tady tedy opět zjevný paradox "vyspělou techniku" jako digitálním signálovým procesorem hnané rádio, počítače, mobily, routery, a další "advanced technologii" vyrábí číňani z "lisovaných hoven". Naopak pokud si koupíte elektroniku vyrobenou v EU - bude to na první pohled vidět, protože tam bude spousta "certifikátů" a jiné černé magie, ale přístroj sám bude viditelně dražší ( a za ty peníze horší ) než jeho čínský protejšek. Naopak pokud si koupíte kapesní nůž, jiné nástroje, nářadí, nebo celé stroje - bude na nich viditelně vidět čínský původ a budou viditelně horší než jejich západní protějšky.

Že by to byla další oblast působení "Moravcova paradoxu" - že by tedy elektronika která je ( zdánlivě ? ) složitá byla ve skutečnosti snáze vyrobitelná než poctivé strojírenství, chemie a ostatní "zastaralá" výroba ?

Předně tedy tradiční odstavec co je Moravcův paradox, pro ty, kteří mně čtou poprvé : jedná se o fenomén, který objevil robotik a výzkumník umělé inteligence českého ( rakouského? ) původu Hans Moravec. Jedná se o to, že věci, které se lidem zdají složité - výpočty rovnic, statistiky, zpracování rozsáhlých textů a databází jsou pro roboty ( počítače ) velice jednoduché ale věci, které jsou pro lidi jednoduché - prát, žehlit vařit, ošetřovat marody - jsou naopak velice složité pro roboty ( počítače ). Sám Moravec to uváděl větou - není těžké vyrobit umělou inteligenci, která nahradí právníky a burzovní analytiky, ale je prakticky nemožné vyrobit umělou inteligenci, která napodobí hrající si dvouleté dítě.

Touto analogií vzato - výroba "rádií z hoven" je od počátku dělaná tak, aby byla snadno automatizovatelná. Na této výtobě je nejsložtější výroba součástek, která se soustředí do jediné zcela robotizované továrny. Naopak výroba naftového motoru potažmo celé lokomotivy, jejíž konstrukce je výrazně ovlivněna nutností "fungovat v reálném světě" - to asi bude jiná káva a bude složítá více než jedním způsobem a na více místech zároveň. Cokoliv ošidíte "se neschová", ale prostě to selže. Taky zřejmě nepůjde tak snadno vzít "plány na flashce" a za týden vyrábět pomocí robotů totéž, ve stejné kvalitě na druhé straně světa - hlavně proto, že jen tak neseženete ty machry, co celý život leštili ventily do zrcadlového lesku.

Mimochodem jsem napsal ještě jeden článek, za který jsem schytal - o Moravcově paradoxu a výběru povolání - takže pokud posíláte děcko na školy - uvažte, že ani oblast elektroniky není odolná proti robotizaci a budoucí nezaměstnanosti lidí. Prostě vidle, vařecha, nebo zámečnický ponk - sice blbě, ale uživí vás vždycky.

Na závěr ještě poslední "zábavná Moravcovská historka" - slévárenská. Za ruské revoluce znárodnili bolševici slévárnu, majitele i s rodinou postříleli, jenomže pak začaly odlitky praskat. Tak postříleli i mistry "za sabotáž", ale odlitky praskaly pořád. Tak postříleli polovinu dělníků - stále stejné. Tak se rozhodli napodobit všecho, jak bylo za původních majitelů. Místo postřílených dělníků nastoupili důchodci a tavilo se jako kdysi. Během příprav celé akce si někdo vzpomněl : "tavbu musí posvětit pop". Bolševici se nejprve ošívali, ale pak přivezli popa z věznice. Ten tavbu posvětil a svíčky, které během mše zapálil - nakonec zlomil a hodil do roztavené litiny - jak to dělal vždycky. A z této tavby nepraskl jediný odlitek....

Jasné ?