Nekorektní blog Petra Kubáče na Blog.cz

Kdysi jsem měl CB radiostanici na stole v kuchyni zatímco počítač jsem měl v pokoji svého "po-rozvodového 1+1". Proto jsem koupil notebook Siemens-Nixdorf PCD-4ND, který původě stál kolem 200 000 ale v roce 2000 uz byl - plně funkční "na radioburze" za 1500. Tenhle notebook jsem dal do kuchyně a surfoval na něm po "Packet radiu" - které bych mládeži ( drze ) popsal jako pra-pra-babičku bezdrátového internetu dneška.

V okrese jsme měli jeden z nejlepších serverů packet radia v republice, kde jsme mohli do Internetu posílat maily a dokonce v textovém režimu surfovat po Webu. Než se rychlostí 1200 bitů za sekundu načetla stránka IDNES.CZ - trvalo to kolem 5 minut - tudíž u notebooku vznikaly značné prostoje. Proto jsem do něj postupně přesunul veškerou svoji roboty-konstruující činnost. DOSovský editor plošných spojů "Ferda Mravenec" verze 3.5, kompilátor AVR assembleru, který jsem psal ve vestavěném editoru "ortodoxního" souborového manažeru zvaného DOS navigator, který už tehdy měl zvýrazňování syntaxe a makra která umožňovala programovaný soubor "na jedno kliknutí" přeložit slinkovat a vypálit do procesoru robota.

Ladění softwaru pak vypadalo takto - robot vysílal po RS232, já jsem přijímal terminálem vestavěným do DOS navigatoru, pak jsem uložené soubory přehrával Lap-Linkem do "velkého PC", kde jsem je převáděl do Excelu a v něm analyzoval. Celý tento řetězec fungoval naprosto bezvadně, lépe než dnešní "softwary s přesýpacími hodinami". Přece jenom ale narazil na své limity a to bylo v době kdy jsem "ladil" stereofonnní sonary, kde jsem potřeboval poměrně složitě analyzovat přijaté ultrazvukové odrazy a sestavovat z nich mapy "ultrazvukové odrazovosti" a to už bylo pro Excel, jeho makra a jeho ( značně úchylnou ) variantu Visual Basicu příliš.

Takže jsem už od roku 2008 přemýšlel o "programování pod Windows", abych mohl data ze svých robotů zpracovávat svým softwarem. Tu variantu "pro Windows" jsem uspokojivě nevyřešil nikdy. Měl jsem sice nainstalované C++ ale programy pro Grafické rozhraní systému WIN32 - jsou naprostá úchylárna pro schisofreniky. Kdy software je "bordel" různých call-backových funkcí, smyček obsluhy událostí, sáhodlouhých deklarací knihovních funkcí, kde nevíte co je kód a co je makro a k tomu ( pro mně - Pascalistu ) "bordel" jazyka C++. Takže jsem nějakou dobu neprogramoval pro PC vůbec a mezitím nám WIN32 tak nějak "umřelo". Přesněji řečeno doma mám už jenom jeden WIN-počítač - notebook z roku 2007 o kterém jsem psal minule, takže učit se ( znovu ) programovat pro WIN32 je prostě nesmysl. Windows jako takové jsou nesmysl a technologie, která sahá vysoko, ale kořeny už má uhnilé a sám Microsoft neví co s desktopovým softwarem dělat, proto do něj "pro jistotu" tlačí Linuxové komponenty.

Takže jsem chtěl nějaké "multiplatformové" programátorské prostředí aby se dalo volně přecházet z Windos na Linux. Pro robotiku se dosti často používá Python, ale ten se mi moc nelíbíl, protože od dob Turbo Pascalu jsem zvyklý, že programovací jazyk má jasně definované vývojové prostředí a že běží rychle i na mých, naprosto zastaralých počítačích. Navíc Python je pro mně "objektový až moc" - nikdy nepoznám co je kód a co jsou data. A navíc oddělování procerdur a funkcí pomocí "odsazování textu" - četli jste někdy něco po mně ?

Takže jsem jistou dobu ze zoufalství cvičil "takové to domácí programování" na Visual Basic Scriptu a JavaScriptu. Zejména ten JavaScript s internetovými prohlížeči, které podporují HTML5 a tím pádem i "canvas" - silně připomíná psaní softwaru pro Atari 800XL / Sinclair Spectrum - což je pro počítačového důchodce nekonečně příjemné. Takže jsem naprogramoval dva "velké programy" - šifrované rozesílání laboratorních výsledků mailem podle databáze doktorů a automatické každodenní zálohování laboratorního softwaru a pak spoustu blbostí : vlnící se "wireframe" 3D krajiny, skákající míčky a další, které se daly "rozkliknout" v Internetovém prohlížeči a bezvadně ( a překvapivě rychle ) fungovaly. Jenomže JavaScript nemůže jen tak snadno překonat svůj Internetový původ - dostat do prográmku v JavaScriptu, který běží v prohlížeči data z robota posílaná po sériovém portu - pravděpodobně jde ( pomocí volání Microsoftích COM komponent ), ale jednak je to zase Microsoft - a za druhé množství "černé magie", které to vyžaduje - neodpovídá dosaženému výsledku.

Takže jsem měl opět mnoho měsíců pauzu až jsem začal letos znovu "vrtat v počítačích". Zejména pod dojmem té úvahy, že když mi manželka a dítě nedává dostatek času na "dělání hardwaru", stále bych s sebou mohl tahat na USB flahce nějaké to "dělání softwaru", abych nevyšel ze cviku. Takže jsem si už už už-už chtěl do PC nainstalovat Code::Blocks a znovu se pokusit o C++, ale něměl jsem vyřešenu fundametnální otázku "pro jaké prostředí programovat". Asi tedy pomocí nějaké "multiplatformí knihovny" typu vxWidgets, nebo Qt ale to jsou "obrovské softwary". A pod pojmem "obrovské" se kromě gigaBajtů na disku mysli i fenomén :"po 30 letech studia umím napsat prográmek s 3 tlačítky YES_NO_CANCEL".

Při tomto rozvažování a sepisování srovnávacích tabulek do starého kalendáře mi náhoda přihrála do rukou Processing - což je "vývojové prostředí", které je samostatné - nikam se neinstaluje, dá se nosit a spustit z USB Flashky a v tomto vývojovém prostředí můžete programovat v jazyce, který syntaxí silně připomíná ( je to ) Java.

"Opravdoví ajťáci" teď umírají smíchy pod stolem, protože z "Processingu" vznikl jazyk Wiring a z něj vzniklo "Arduíno IDE". Tedy Kubáč skončil u "PC verze" věci, které v mikrokontrolérech hluboce pohrdá. Jen na svou obhajobu bych poznamenal dvě věci - jednak "odříkaného chleba největší krajíc". A potom - celé řízení robota pro mini Sumo psané v AVR assembleru jsem měl kratší než je standardní kód v C++ pro otevtření ( prázdného !! ) okna pod WIN32.

Processing si od "matky Javy" nese multiplatformovost a překvapivě slušnou výkonnost Interpretovaného / JIT kompilovaného kódu. Protože je pro programátorsky negramotné je programování ultra-jednoduché - pokud kliknete na SPUSTIT - tak se vám "spustí", v podobě prázdného okna, i prázdná stránka bez jediného písmenka zdrojového kódu. Na druhé straně je možné programovat překvapivě mnoho - 2D grafiku, 3D grafiku pomocí OpenGL, vestavěny jsou knihovhy pro práci se zvukem, s obrázky, s videem ( bohužel jen ve formátu Quick Time), se sériovým portem ( skutečně fungující ) abyste se mohli spojit se "synovcem" Arduínem. Vše funguje z USB Flashky a to i na počítačích kde žádná Java nainstalována není. Mimochodem "pocit programování pro Atari 800" je silně přítomen i zde, protože autoři přímo nutí uživatele zkoušet polo-rozdělané prográmky a pozorovat "co to dělá".

Takže posmívejte se jak chcete, ale pokud potřebujete z robotického čidla vytáhnout dva buffery ultrazvukového echa a ty vzájemně "autokorelovat" abyste spočetli souřadnice objektu odkud se echo odrazilo - strávíte při pokusu dělat to Excelem ( příliš daleko od sériového portu ) nebo C++ ( příliš blízko chaotickým vnitřnostem Windows ) daleko více času než u těchto "prototypovacích" programovacích jazyků.

Znamená to že "Processing" je denfinitivní řešení mých PC - programátorských potřeb ? Pokud se jedná o 30 minutový úsek od usnutí dítěte do okamžiku, kdy psi chtějí venčit - rozhodně ANO. Čímž se dostáváme k tomu proč ( pro fotry středního věku ) nedoporučuju Python a vlastně ani C/C++ :

Jinými slovy JavaSctipt i Processing - jsou "někde mezi kozy" s ještě rozumnou úrovní abstrakce a zároveň s ještě zvládnutelným množstvím deklarací a "věcí okolo" které musíte udělat aby se prográmek vůbec rozběhl. Takže Hrr na to stáhnout Processing a hrát si po večerech. Konec konců i své současné místo ve zdravotnictví (!!) jsem získal větou - drze napsanou do kolonky "znalost PC" : "Všichni umí PC používat. Já umím PC programovat !" což tehdy byla ještě pravda.

Poznámka při druhém čtení - mládež ani netuší jak opojné může být 32 bitové programování pro "flat memory model", kde máte k dispozici 4 gigabajty adresového prostoru a stejně veliké mohou být datové struktury, které používáte. V 16 bitovém DOSu byl systém Segment + Offset, kde největší datová struktura mohla být jen 64 kilobajtů - takže třeba už obrázky větší než asi 150x150 pixelů se složitě načítaly do paměti - po jednotlivých řádcích do "pole polí" a práce s takovými daty byla čistokrevná pruda. Výsledkem "flat memory" je, že dnešní programátoři otázku použití a spotřeby paměti ( bohužel ) vůbec nevnímají. Zatímco my dědci se nemůžeme zavit nutkavého počítání : 800x600xTrue color bitmapa = 800x600x3 = 1.44 megaByte - mohu si dovolit použít 2 najednou že ?

Ještě než jsem s ní začal chodit, koupila si paní Kubáčová notebook Hewlett Packard ... prémiová edice ... růžový hliníkový obal ... laserem vypálené kytičky a ptáčci ... luxus za dostupnou cenu ... Smutné na tomto přístroji bylo, jak hluboko klesla firma HP od dob mého notebooku HP nc6320, který mám dodnes a právě tento odstavec na něm píšu. Půl roku před uplynutím dvouleté záruky se ( její ) notebook začal přehřívat tak až tepelná ochrana prakticky zastavila procesor a z jeho útrob smrděl škvařící se plast, takže vám zbylo po zapnutí tak 30 sekund na práci - než byl konec. Takže reklamace. Jenomže paní Kubáčová ( navzdory mé zoufalé snaze ) neuznává něco jako "zálohování dat". proto jsem musel z notebooku vyšroubovat pevný disk a z něj stáhnout její absoventskou práci na VOŠ zdravotnické - těsně před dokončením, těsně před absolutoriem. Výsledek : reklamace neuznána : "uživatel zasahoval do přístroje". Tak jsem notebook rozebral a nestačil jsem se divit. Žádné komponenty přišroubované k závitovým vložkám v kovovém šasi kvalitními šrouby jako u mého notebooku. Naopak. Vnitřní konstrukce byla založena na hliníkové desce tloušťky alobalového tácku na párek, ke které byly ostaní komponenty "přihňahňány" tavným lepidlem - nyní rozteklým všude uvnitř. Od té doby NIC se začkou Hewlett Packard nesmí přes náš práh....

Co s nefunkčním notebookem během vánočního úklidu ? Znovu vyšroubovat pevný disk ( protože není čas aní síla jej "bezpečně" smazat ) a šup se "žďorbem" do elektro-odpadu. Tímto způsobem se mi za léta nahromadilo několik "notebokových" SATA pevných disků. Které "nejsou ještě tak staré" a hlavně - leží v krabici k ničemu. To je jeden faktor a druhý faktor je, že jsem dělal pořádek na domácím diskovém úložišti a našel jsem tam "bordel". Zálohy pomíchané, často opakovaně nakopírované staré věci zabírající diskový prostor atd. Takže jsem celou věc pojal systematicky - Koupil jsem SATA rámeček - tedy převodník ze SATA na USB a všechny osamělé disky jsem prozkoumal - jedinečná data z nich zálohoval a co pak s nimi ?

Hraní ! Tedy jsem opakovaně kopíroval 2 GB video a 2 GB katalogových listů v PDF jako "velké a malé soubory" a stopkami měřil přenosovou rychlost mé, již archaické technologie založené, na Widows XP, Total Commanderu, USB 2.0, vše na 4 GB paměti Core2 Duo 1,83 GHz notebooku z roku 2007. Pro zajímavost - nejpomalejší USB flash klíčenka, kterou vlastním "EMTEC" měla 4,6 MB/s na "velkých" a 2,3 MB/s na "malých" souborech. Pradávný disk Seagate - 80GB 5400 otáček měl 14,2 MB/s + 8,6 MB/s a o něco novější, ale též prastarý "disk paní Kubáčové" Seagate 500GB 7200 otáček měl 16,4 + 12,1 MB/s.

Je to málo, nebo mnoho ? Moje dlouhodobá zkušenost s "domácím testováním" je taková, že jsem se nikdy ani nepřiblížil ani ke katalogovým údajům výrobce, ani k hodnotám naměřeným redaktory v počítačových časopisech. Takže mi zbyla hromádka již opravdu neužitečných disků ve které dominovala majorita starých 80GB disků zcela stejných jako ( do nedávna pracoval ) v mém notebooku. To mě přivedlo na myšlenku "naklonovat" na všechny disky svůj pracovní hard-disk a získat tak svéráznou "zálohu", kdy při selhání jednoho strčím do notebooku další disk a na něm bude zcela identická instalace operačního systému. Jenom nová data se nahrají ze zálohy. Když jsem zkoumal tuto možnost, zjistil jsem že jedním z nejpopulárnějších softwarů pro tento účel je "CloneZilla" - linuxová distribuce ovládaná v textovém režimu - a tomu se nedalo odolat.

Takže jsem "rozklonoval" svůj počítač na 4 pevné disky a stopoval to, co nejčastěji najdete na YouTube - "jak rychle startují Windows". Tedy :

Zajímavý poznatek z tohoto měření - nepříliš velké zlepšení ve čtecí rychlosti * nepříliš velké zlepšení v "seekování" ( přístupové době k různým sektorům - viz zápis malých souborů ) = znatelné zrychlení ve startování Windows + nikoliv zásadní, ale přesto znatelné zrychlení práce celého systému pomocí disku paní Kubáčové se 7200 otáčkami.

Čtenářové jistě tuší co bude dále - začali mnou šít všichni čerti - vyzkoušet "zlaté tele" moderního computingu = SSD neboli Solid State Drive - neboli Flash disk zamontovaný místo rotačního a magnetického pevného disku. Tím že dekády a dekády vývoje softwaru počítaly s rotačními magnetickými disky - jsou SSD, se svým "mazáním bloků" a "wear levelingem" - technologie z jiného světa, plná černé magie a diskusí na internetu, kde se "zasvěcenci divoce hádají". Proto jsem koupil relativně "skromný disk s dobrou pověstí" Samsung EVO 860 velikosti 240 GB a zkusil jak to bude fungovat u borce středního věku, kterému v počítačích dávno ujel vlak.

Výsledkem bylo to, že jsem své Windows XP ( poslední produkt Microsoftu u nás doma ) přizpůsobil nezvyklé technologii jak jen šlo - vypnout Swap na disk vypnout všechny zbytečné zápisy typu "aktualizace data posledního přístupu k souboru". Nicméně jsem odmítl "černou magii" typu zarovnávání sektorů diskového svazku k blokům SSD atd. Jediné co jsem udělal pro "prodloužení životnosti" SSD je že jsem si "dopřál" zvětšení diskového prostoru na dvoj-násobek to jest z 80 na 160GB, což jinými slovy znamená že na 240GB SSD jsem nechal 80GB = celou 1/3 nenaformátované oblasti do které se Windows nikdy nepodívají ( nicméně FLASH bloky z ní bude SSD využívat pro zápisy a wear leveling )

A výsledky - Zápis velkého souboru 22 MB/s, malé soubory 16 MB/S. Kopírování ze SSD na SSD uvnitř notebooku 66 MB/s. Start Windows 22 sekund - což na jedné straně je méně než polovina z původních 55 sekund, ale na druhé straně to není úplně "omračující" zlepšení oproti 37 sekundám, které dosáhl ( můj nejlepší ) rotační disk. Pravděpodobně celý tento článek je silně poznamenán "úzkými hrdly" mého počítače, ale stejně je na tom každý vidlák, který má počítačovou sestavu kategorie : "po žních do elektro-odpadu".

Nicméně - celkový dojem - Pááááni !!! Kdysi jsem mládeži tázající se : "jak bylo možné pracovat bez přepínání aplikací v liště" - popisoval dobu MS-DOSu slovy : "multitasking nebyl nutný, protože každý software startoval pod sekundu". Přesně tak to mám na notebooku dnes. Proti "váhavosti" rotačního disku je práce se SSD - Express Turbo realita. Možná s poněkud méně přísným limitem "start pod 3 sekundy". V každém případě je to až nepříjemně nezvyklé že na cokoliv kliknete počítač bez váhání "cholericky" provede, až vás z blikání oken bolí oči.

Jenom taková poznámka - některé věci prostě nevymyslíte : Jelikož je SSD "malá, lehká, skoro prázdná krabička" po jejím zamontování do notebooku vznikla uvnitř "rezonanční dutina", takže pravý reproduktor začal mluvit s lehkou ozvěnou "jako z kýblu" a to poněkud kazí stereo efekt.

V každém případě - jestli nad tím váháte - neváhejte. "Zazálohute všechno", kupte SSD a zábava s "CloneZillou" za podzimních plískanic je zaručena. Dokonce i kdyby SSD mělo za týden selhat, kvůli mému příliš vidláckému přístupu a "nedostatku černé magie" při instalaci - což nepředpokládám - spíše bych čekal brzké selhání výrobní vadou - i tak by to za tu legraci stálo.

Předem mého dopisu musím poznamenat, že můj cyklistický spolujezdec po balkáně mi už před řadou měsíců doporučoval zahodit moji milovanou Nokii 6300 a koupit nějaký SmartFoun Acatel za 1500 kč. Pak musím taky poznamenat, že si Acatelu za 1500 kč. vážím více než nejnovějšího iPhonu - toho co stojí 29 999 a nemá ani sluchátkový konektor. Připadá mi totiž poctivější snažit se do mobilu za 1500 natlačit, co prachy dovolí, než věřící Applovské sekty odrbat o 29 999 jak Svědci Jehovovi babinu z Těrlicka.

Pak musím poznamenat, že před více než třemi měsíci jsem Nokii 6300 rozbil, navzdory tomu, že jsem ji měl od roku 2008 a za tu dobu jsem s ní X krát úmyslně a 10x tolik neúmyslně mrsknul za zem - vždy bez nejmenší závady. K rozbití došlo tak, že mi na ni padla "bílá kostka" což je dřevěná krychle velikosti 10x10x10 cm o váze 500 gramů, která se používá jako robot-oponent při homologacích robotů-bojovníku v soutěžích Mini-Sumo. Kostka totiž padla na mobil tak neštastně že dopladla rohem na střed dolní strany displeje a tím jej vyřadila z chodu, pokud nepočítáme sloupeček 20 pixelů vlevo a sloupeček 20 pixelů vpravo.

Takže jsem váhal nad Alcatelem za 1500 a nakonec jsem koupil StupidPhone Nokia 216 Dual Sim za 1000, navzdory tomu že nemá Applikace, 3G sítě, GPS, má mizerný foťák a já nevím co ještě. Zato se vejde do kapsy, nefízluje vás a nereportuje Googlu ( doufám, že ani Microsoftu ), nepotřebuje antivir a prostě jen funguje = volá a píše SMS. Je poněkud větší než stará Nokia 6300 - což je designový prvek, protože pod krytem je mobil až překvapivě "prázdný".

Pokud chcete slyšet mé názory na Nokii 216 - "dá se snést". Mobilní část, displej, rádio, baterka, MP3 jsou překvapivě dobré. Vše ostatní je korporátní "ojebávka made in Microsoft" - majitele Nokie v době návrhu tohoto mobilu. Co mám na mysli ? Neumí otevřít soubory s "prostým textem" tedy *.TXT. Neotevře 90% vysoce komprimovaných JPEG obrázků pokud jsou menší než 400 kiloByte ( celé svoje obrazové album na XD kartě jsem musel rekomprimovat ). Neustále vám nabízí nějaké pochybné Aplikace které chce stahovat přes GPRS z E-shopu, který už ani nefunguje atd.

Dostáváme se však k jádru dnešní pohádky - "nakonec" jsem seděl v hospodě se známým, co mi doporučoval Alcatel za 1500 a ten se mlátil do hlavy se slovy : "Nokia 216 !!! Vyhozený litr". Tak jsem jej potřeboval nějak uzemnit tak jsem se zeptal : "Proč komunikátory ve Star Treku nemají 5 pacový displej ?" No schválně - projděte svá alba historických Sci-Fi filmů a řekněte kde mají telefony typu "placka co se nevejde do kapsy s prasklým displejem ?" Namítnete, že autoři příslušného Sci-Fi neměli dosti fantazie.

Já namítnu kontra-námitku autoři Star Treku a spol. v 70 letech neměli dosti fantazie jak daleko dojde technické zaostávání naší civilizace - oni měli komunikátory velikosti odznaku a Warpové jádro, my máme "sdílené bicykly" a dotace na solární elektrárny. Ruku v ruce se zaostáváním v oblasti skutečných ( těžkých ) technologií jde dopodud netušené "korporátní ojebávání" zákazníků vydávané za technický pokrok. Příklad z jiné strany - koupíte počítač a díky nevypnutelnému UEFI jste ( za vaše prachy ) odsouzeni k té verzi a k té instalaci operačního systému, který si v něm megakorporace usmyslela.

Majitelům mobilů je totiž nutné "prodat nic" - též známé pod pojmem "prodat obsah". Tedy Applikace nejlépe jednoúčelové pro přístup na stránky, kde v PC stačí napsat adresu do prohlížeče. Tyto aplikace je třeba nějak ekonomicky a nenákladně vyrobit - tedy nejlépe rekompilovat - přesněji v Javě jenom "adaptovat" ze základu který existoval pro PC, tablety, nebo jinou platformu - na formu pro mobil.

Pokud byste takovou aplikaci psali pro displeje velikosti 320x240 pixelů, které se dají nosit v kapse - bylo by to příliš pracné, protože byste museli pro každou aplikaci na míru vymýšlet jak udělat uživatelské rozhraní aby bylo ergonomické a inteligentní. Vy potřebujete znovu a znovu recyklovat tutéž knihovnu pro multidotykové zoomování bitmapových obrázků a prvků grafického zozhraní, které se používají od PC přest Tablety "Phablety" po SmartFouny - "one size fits all". Hardware se musí přizpůsobit platu a schopnostem Indického programátora a požadované výši korporátního zisku. Zákazníkům se pak řekne : "tohle je pokrok, po kterém máte toužit".

Je však možné, že doba mobilů blízkých Star Trekovým komunikátorům znovu nastává. Klasické Tablety - jsou mrtvé, nad SmartFouny panují rozpaky a shoppaholičky šílí nad "retro" edicí Nokie 3310, která se od mé Nokie 216 neliší prakticky ničím. Pokud nepočítáme manažery, kteří tím demonstrují svoji nepostradatelnost, většina lidí začíná být unavená z tahání "placky" s naprasklým displejem, což vzbuzuje jiskérku nadějě, že třeba stagnace přestane být vydávana za pokrok a jednoho dne poletíme na Jupiter lodí s Warpovým jádrem s hlasem ovládanými "komunikátory" velikosti Star Trekového odznaku....

Pamatuju si na to jako dnes - někdy v létě 1984 organizoval Socialistický Svaz Mládeže spolu se Svazem pro spolupráci s armádou v Parku Kultury a Oddechu Julia Fučíka výstavu "vědeckotechnické tvořivosti mládeže" Zenit 1984.

Ne že by mě tam rodiče pustili, ale ve všech možných i nemožných pořadech v televizi byly přímé vstupy "z výstaviště". Takže jsem se díval i na to, co jsem jinak nesledoval, třeba v sobotu dopoledne jela "v rámci federace" slovenská drsná bolševická propaganda pro děcka jménem "Pionierska lastovička". Obvykle se na ni nikdo nedíval, snad jen děcka papalášů to měly povinné, ale v době "Zenitu" tam celou hodinu nějaký zarostlý borec vysvětloval jak pomocí sovětské ilegální kopie procesoru Z80 a pomocí překladu ruského ilegálního klonu "Space invaders" do češtiny vytvořili počítačový systém který umí hrát - z azbukových znaků sestavené "Space invaders" na obrazovce černobílé televize "Merkur".

Nebo při jiné příležitosti byl přímý vstup, kde obtloustlý "výzkumník z Prahy 10" v tesilovém obleku vysvětloval jak "jejich ústav" plánuje výrobu "komunikačních modulů", které budou spojeny "vysokorychlostní sběrnicí" a budou vzájemně komunikovat a předávat si užitečná data a tím řídit VŠECHNO od jaderné elektrárny po lednici osamělého důchodce.

A na závěr bomba. Nějaký soudruh z "Krajského výboru KSČ" sliboval, že už příští rok začne hromadná výroba počítače ONDRA, který bude mít "srovnatelné parametry" se "západní výpočetní technikou" ( tím se myslel už zastaralý Sinclair ZX 81, protože barevnou grafiku jako novější Sinclair Spectrum televize Merkur stejně neuměla zobrazit ). Takže jsem po celou dobu této výstavy, vikend co víkend, odpoledne co odpoledne sledoval zprávy z výstaviště, kde zanedbaní perpeťáci vysvětlovali jak obejdou zákeřnosti "součástkové základny" a "dodavatelsko-odběratelských vztahů" ( jakože nic není a nikdo vám nic neprodá ) a vyrobí geniální elektroniku, která učiní život v RVHP-socialismu rájem.

Víte co se z těchto věcí realizovalo ? Jedním pohledem lze stručně konstatovat NIC. Dokonce i počítačů ONDRA se vyrobilo méně než TUZEX prodal skutečných počítačů Atari 800XL. Druhým pohledem lze položit otázku - co z těchto vlhkých snů komunistických perpeťáků máme dnes ? A odpověd je VŠECHNO ! Chtělo to jenom 30 let vývoje a totální změnu všeho - výrobců polovodičů, typu procesorů, typu počítačových sítí, struktury společnosti, stylu života, ekonomického systému, politického systému - prostě realizovalo se vše za současné totální změny celé společnosti okolo....

Nechvalně proslulý server IHNED.CZ má rubriky Průmysl 4.0 a Smart City - tam i ledaskde jinde si přečtete vlhké sny dnešních "prověřených soudruhů" o milionech krabiček, které si předávají užitečná data řídí vše od jaderné elektrárny po lednici osamělého důchodce a učiní život v kapitalismu Euro-socialismu rájem.

Prostou analogií vzato můžeme rovnou odpovídat - co z toho se bude realizovat v době, která se dnešním perpeťákům jeví jako "dohledná" ? Že by NIC ? Schválně - co se dramatického změnilo od dob Internetu zavedeného do plechového PC s CRT monitorem a procesorem Pentium III ? Ano změnilo se toho spousta - třeba dneska vás špicluje váš vlastní G-mail, Facebook a váš vlastní telefon s Androidem, aby megakorporace, které "nedělají zlo" ;-)))) mohly alespoň "dělat prachy". To je přece to "předávání užitečných dat" mezi krabičkami ne ? Ale co se změnilo opravdu podstatného ?

Osobně bych řekl, že jediná PODSTATNÁ změna od dob AltaVisty a plechové bedny s Pentiem III není vůbec technického typu. Je to WEB 2.0 neboli "User created content" - "obsah tvořený uživatelem" dnes spíše nazývaný jako servery podporující "fašismus", "rasismus", "putinovu propagandu" a "fake news", kde oficiální propagandě navzdory mohou drzouni napsat, co všichni stejně vědí, že "císař je nahý" a tím "destabilizovat společnost", protože dávají najevo že ani 1000 x opakovaná oficiální lež stále ještě není pravdou.

Otázka je, co se bude z dnešních "vlhkých smart snů" realizovat za 30 let ? Analogií s výstavou ZENIT 1984 to bude VŠECHNO, ale s dvěma drobnými odchylkami, stejnými jako tehdy. VŠECHNO to bude mít poněkud jinou formu a VŠECHNO to přijde do poněkud jiného typu společnosti než si dnes vůbec dovedeme představit.

Jak najdete telefonní číslo mého oblíbence Vaška Šedého ? Konveční postup spočívá v nahlédnutí do pražského telefonního seznamu, který je uspořádán podle jmen a hledání v oddíle "Š". Každý algoritmus má totiž omezené množství téměř optimálních variant a pak nepřeberné množství - neepředstavitelně neefektivních variant. Takže extrémní možností z neefektivní strany je začít vytáčet linky od čísla 000 000 000 do 999 999 999. Statisticky vzato v polovině této miliardy se vám Mr. Šedý v telefónu ozve, pokud náhodou nebojuje se svýmí bludnými nepřáteli z policejního sboru.

Myslíte si, že si dělám legraci - umění počítačového programování však upadá : Běžný postup jak třídit čísla od 0 do miliónu je dnes ten, že deklarujete pole miliónu položek a do každé položky si poznamenáte, jestli taková cifra ve vstupním seznamu existuje, nebo ne. Na co Quicksort, který potřebuje jen tolik paměti, kolik je dat, uvedený "paskvil-sort" je formálně ještě rychlejší ( pokud nepočítáme spotřebu paměti a práci operačního systému při její alokaci / dealokaci ). Schválně si při surfování po Internetu někdy dejte do lišty uklazatel volné paměti - budete se divit : "blogísek" puberťačky s dvěma odstavečky textu a jedním obrázkem 100 megaBajtů - blogísek se 2 obrázky - 300 megaBajtů.

Takže my tlustí fotři, co jsme ještě zažili programování "opravdového softwaru" v assembleru vždycky vzdycháme : "Kdyby tak dnešní hardware někdo naprogramoval stylem hry na ZX spectru !!" Vysvětlení mládeži - ZX spectrum byl domácí počítač s 8 bitovým procesorem Z80 a 48 KILO(!!)BAJTY RAM, který udělal, když dobře 700 000 8bitových instrukcí za sekundu, zatímco dnešní PC, když dobře, udělá 50 000x tolik 32 nebo 64bitových instrukcí za sekundu ( aby zobrazilo půl-stránkový blogísek se 2 růžovými obrázky ).

Víte tedy co by se stalo, kdyby nějaký tlustý fotr se znovu vrátil k assembleru na PC ? Byla by to "exploze počítačového výkonu" ? Nebyla !! Dnešní kód je tak hrozivě neefektivní, že udržet software v chodu vyžaduje všechna člověku známá "magická arkána" která počítačová věda zná. Exotické procesorové architektury s paralelním vykonáváním instrukcí mimo původní pořadí. Kompilátory produkující zcela nepochopitelný kód přizpůsobený tomuto hardwaru atd. Sám jsem to několikrát zkoušel když jsem viděl jaký kód produkuje GCC protože to není kód, ale "bordel" tak jsem si říkal "naprogramuju řádný kód jak se to má dělat" - a výsledek ? Po vyčerpávající práci byl můj "řádný" kód o "vlásek" pomalejší než "bordel" z GCC.

Takže v oblasti softwaru nám už technologická singularita pomalu probíhá. Počítače programují jiné počítače. To čemu frikulíni říkají "program v Pythonu", o kterém si myslí, že na počítači běží, je jen velmi hrubý, vzdálený a obrysový náčrt toho, co je ve skutečnosti prováděno. A jak s hardwarem ? Myslíte si, že je na světě člověk schopný navrhnout exotický "bordel" současných procesorových architektur ? Před pár lety tu byla ohromně zajímavá, ale neúspěšná procesorová architektura : AMD Bulldozer. Zaostávání AMD za Intelem se vysvětlovalo tím, že AMD "kompiluje" křemíková hradla strojově až na úroveň jednotlivých tranzistorů zatímco ( tehdy ) vítězný Intel "kompiluje" své procesory "jen" do úrovně modulů ručně optimalizovaných jeho inženýry. Od té doby AMD zapracovalo na "kompilátoru" a dnes má na trhu architekturu AMD Ryzen, která "plně strojovou kompilací" hardwaru dosahuje stejných výsleků jako Intel se svými inženýry ( nebo je už taky vyhodil ? )

Kam dnešní pohádka směřuje ? Sám jsem do nedávna byl alarmista, který volal "počítače narazí na fyzikální limity křemíku" a to bude "konec světa jak jej známe !!" Jenomže mezitím se objevily exotické multithreadové multijádrové architektury konvenčních procesorů, CUDA, jednočipové superpočítače, podivné programovací jazyky "velmi vysoké úrovně". Je na čase si položit opačnou otázku : "co se stane s civilizací až se počítačový výkon stane nepodstatným technickým detailem" ?

Představte si tu variantu, že třeba konstruktéři robotických aut konečně přijdou na to, že stereovize je robustnější než laserové dálkoměry. Dnes je tato cesta velmi komplikovaná výpočetním výkonem, který analýza obrazu ze stereoskopické kamery vyžaduje. Představte si že ode dneška za 5 roků řeknou programátoři "staniž se" - a po celonoční kompilaci exotického kódu pro exotické PC budete mít funkční stereoskopický řídící modul, který bude udržovat "přehled o situaci" kolem vozu na úrovni těch nejbdělejších chvilek těch nejlepších šoférů. Nebo vymyslíte nějakou kapitální kravinu, kterou naprogramujete mimořádně prasácky, ale ona těmto faktům navzdory - hladce poběží na tehdejším ( dnešním ) PC. Co to bude znamenat pro "společenský význam počítačů" ?

Sám jsem zažil tu situaci, že v okamžiku, kdy jsem zjistil, že dnešní PC architektura je "neuhonitelná" běžnými úlohami - přestalo mě programování PC bavit. Je-li možné všechno - má vůbec smysl se o to pokoušet ? Nestane se z počítačové části technického problému "infrastruktura" ? Asi jako když považujeme za samozřejmé, že ve všech budovách jsou svítící světla a funkční elektrické zásuvky. Tomu taky odpovídá, že dnešní elektrikáři se z "elektro-vizionářů" typu Edisona a Westinghouse změnili na borce v motérkách, kteří sotva rozumí tomu, co dělají !! ( Myslím třeba "ústavní elektikáře" ve špitále - ne ty 2 čety "lucidních" z našich atomových elektráren ! ) Jsou naše technologie připraveny na to, že díky výkonnosti hardwaru jsme v situaci že "software se nakonec vždy nějak zplichtí ?" Není to tak, že neefektivitou "zplichtěného softwaru" přicházíme o část funkčnosti a účinnosti současných technologií, ba dokonce jsme sami sebe zahnali do slepé uličky ?

Výkonovou převahou současného PC hardwaru poučen vidím celkem 4 ( špatné ) varianty budoucího vývoje :

Můj malý, čočkový hvězdářský teleskop je opatřen tzv. Schmidtovým střechovým hranolem, který způsobuje, že jeho obraz není hlavou dolu a tudíž se dá použít i pro pozemská pozorování. Osobně střechové hranoly nenávidím a "moderní" triedr s nimi bych si nikdy nekoupil - příčina je totiž v tom, že "zlom" střechy hranolu prochází středem optického svazku světla a způsobuje ohyb světla, který vypadá tak, že každý zdroj světla ( hvězda ) má dva "ocasy" jeden vlevo, jeden vpravo což spolehlivě ničí drobné detaily třeba na planetách nebo na Měsíci. Běžně se Schmidtův hranol nahrazuje zenitovým zrcátkem, které produkuje výškové správný ( hlavou nahoru ) ale zrcadlově obrácený obraz - to mi vadilo - tak jsem vymyslel variantu jak slepit dvě zenitová zrcátka dohromady a získat tím zrcadlový ekvivalent Porrovy hranolové soustavy, která je naopak moje nejoblíbenější, protože poskytuje správně orientovaný obraz jak výškově tak stranově, ale nestaví toku světla do cesty žádné překážky na kterých dochází k obybu světla a degradaci obrazu.

Při té příležitosti jsem samozřejmě bádal na Internetu a mimochodem jsem objevil, že mé řešení je už známé, což mě nijak nezarmoutilo, ale při té příležitosti jsem narazil na stránky s popisem druhoválečných dělostřeleckých zaměřovačů a koincidenčních dálkoměrů a bože - to je ale optika a technologie. Představte si tohle - takový dálkoměr má železný ochranný tubus, uvnitř kterého je "referenční základna" - kovová tyč z materiálu s malou tepelnou roztažností, protože tepelná roztažnost samotného železného tubusu zkreslovala přesnost měření. Navíc ta tyč, na které je připevněna veškerá optika musí být v tubusu uložena na kolejničkách aby se optická soustava rozdílem tepelných roztažností nepokroutila. Milion součástek, každá dokonale zkonstruovaná a tužkou a papírem, "logárem" vypočtená a pak "tuží na pauzák" dokonale narýsovaná a nakonec v jemno-mechanické dílně stejně dokonale vyrobená.

Tím se dostaváme k mému obvyklému tématu - koncem 60. let vyšel v "Amáru" návod na "osciloskop se 7 tranzistory" kde každý tranzistor byl jádrem složitého obvodu, který vykonával nejméně 2-3 funkce paralelně. Vzpomínám si jak mě fascinovalo, že tentýž tranzistor na nízké frekvenci dělal "generátor pily" pro horizontální osu a zároveň na vysoké frekvenci dělal zesilovač pro vertikální osu. Tradiční sugestivní tázka - je "na myšlení" složitější postavit ( fungující ) osciloskop ze 7 tranzistorů nebo ze 7 FPGA a procesorů ?

Před 60 lety skupina inženýrů "logárem" počítala dělostřelecký dálkoměr a na konci vývoje věděli o věcech kolem něj všechno. Dneska stroje a přístroje vznikají tak, že výrobce základních komponent má mlhavou představu jak konstruktéři jeho komponenty použijí, konstruktéři mají mlhavou představu jak "komponenty" třeba integrované obvody uvnitř vypadají a nakonec vznikne výrobek o jehož funkci nemá detailní představu nikdo.

Jsme tedy v situaci Achilea honícího želvu - čím je technologie v našich výrobcích složitejší, tím je počet lidí, který jí rozumí menší. Moji fantazii nepříjemně dráždí představa křivky prudce rostoucí složitosti technologie, a křivky pomalu přibývajících kvalitních inženýrů. Protnou se někdy, nebo jsme v situaci kdy se nám neustále bude zdát, že máme na dosah "velkou technologickou revoluci", která však nikdy nepřijde, protože blábolit o "smart" světě je mnohem jednodušší než takový opravdu postavit ? Jsem sám, kdo vidí veliké problémy, kdekoliv potřebujeme více než předem známé "učebnicové řešení" ?

Možná by si inženýři měli občas cvičně navrhnout a postavit "osciloskop ze 7 tranzistorů", ne proto, že by takový byl lepší než "osciloskop ze 7 FPGA", ale proto, že myšlení v souvislostech a omezeních je u jednoduchých strojů výrazně složitejší. Ale co - dneska nežijeme ve věku, kterému dominují inženýři. Dnešní inženýři dostávají od managerů zadání ve stylu "namaluj zeleným inkoustem 7 vzájemně kolmých červených čar a jedna z nich ať má tvar koťátka" - pak je samozřejmě složité nerezignovat a místo práce jenom "hýbat končetinami dle ISO". Zlatý věk civilizace vyvrcholil letem Apolla na Měsíc v roce 1969 a od té doby jdeme dolů. Svět je zaplaven polo-vzdělanci, polo-technologiemi a magory, kteří klidně tvrdí, že matematika je rasismus, protože žádný slavný matematik nebyl černoch. Nakonec se ale není proč rozčilovat, žijeme si přece dobře : lodě přivezou nejaký ten čínský šmejd, chemický průmysl vyrobí nějaká tak krmiva a státy vytisknou nějaké ty bankovky, na sociální dávky, abychom si to mohli koupit. Vypněte vyšší mozkové funkce a očistěte svoji auru....

Poznámka k obrázku : Graf vývoje podílu technologií na růstu produktivity práce v USA. Povšimněte si že zlom nastal v roce 1972 v době kdy Američani lety na Měsíc zastavili. Poté technologické úsilí polevilo, nad inženýry převládli manažeři, nad inovacemi převládlo "malování koťátek", "katování kostů" a reklamní oblbování. Na křivce je ještě vidět začátek masového rozšíření Internetu v letech 1995 - 2000, ale také je vidět, že omámeni "techno-onanií" jedeme dnes stejně pomalu jako celá 70-80. léta.

Poznámka č. 2 - a pak že nemám ( pořád ) pravdu - cenzura boj proti "fake news" už došel i na BLOG.CZ. nevím jestli blogová platforma TYPEPAD šlápla nějakému českému aktivistovi na bebíčko. Tedy chtěl jsem dát odkaz na zdroj grafu a kuk na hlášku, která vyskočila !!! Dávám proto jiný odkaz na stejný graf - proklikejte si odkazy z něj a na původní článek narazíte, pokud k vám dřív nedojede URNA ;-) Stejně bych rád věděl jestli graf zpomalování technologického pokroku je fašismus, rasismus, nebo xenofobie.

Jan Werich měl "Rudolfinskou dobu" nastudovanou už z doby kdy jej trápili na "Křemencárně", potom si vše procvičil při psaní ( též zfilmované ) divadelní hry "Golem" a nakonec to završil filmovým "miniseriálem" Císařův pekař a Pekařův Císař. Je tedy zjevné, že měl renesanční realitu pěkně nastudovanou a zvládnutou. Je známo, že Werichovy scénáře obsahují hrubé a úmyslné chyby ( komoří Lang a magister Kelley se nikdy nesetkali ) , na druhou stranu jiné scény téměř 100% odpovídají historické realitě. Příklad : Rudolf II. vyhrožuje popravou alchymistovi pokud "elixír mládí nebude" - 100% realita. Místo elixíru dostane odporný lektvar ( 100% realita ). Ve filmu je opomenut zajímavý detail, že krom elixíru dostal i radu : "Elixír nebude fungovat, pokud budete myslet na zelenou lišku" ..... A co myslíte, že se stalo ? Rudolf II. od toho okamžiku neustále myslel na zelenou lišku a elixír ( kupodivu ;-) ) nefungoval. Alchymista měl 100% pravdu a tím utekl katovi.

Vůbec ta doba byla v jistém smyslu až nápadně podobná dnešku. Dlouhá doba relativního klidu, rozkvět svobodného myšlení, umění, věd i pavěd. Učenci i pa-učenci cestují evropou od jednoho mecenáše k druhému, mumlají formule ze starých tajných spisů a pracují tu na věcech smysluplných ( Kepler, Galileo ) tu na blbostech - Edward "magister" Kelley. Pozoruhodné je, že práce na blblostech byla ve své době ( finančně ) hodnocena daleko výše než opravdová věda, proto bylo běžné, že vědci se živili jako pa-vědci ( třeba Kepler se živil astrologií ).

Dnes je velmi snadné poznat, co bylo na přelomu 16. a 17. století podstatné a co byla blbost. Plastový galileův dalekohled koupíte jako dětskou hračku za 179,- v Kauflandu a o Galileových měsících Jupitera učí každá ( lepší ) střední škola, zatímco elixíry mládí a kameny mudrců zůstaly ( navzdory dobové popularitě ) jen v historických spisech. Proč ? Protože nefungují - kdyby fungovaly - koupíte je dnes ( po 400 letech ) v Kauflandu ve slevě za 179,-

Čas oponou trhul a v součastnosti začínáme třetí století "vědecko-technické revoluce". Mladí vědci a inýženýří zakládají "technologické firmy" a "startupy" a putují od alchymistické dílny "vědecko-technického inkubátoru" k "věděcko-technickému inkubátoru" od "grantové agentůry" ke "grantové agentůře". Přitom nabízejí pestrou paletu "objevů" a "inovací". Čtenářstvo má patrně pocit, že od Rudolfových časů jsme poučenější. Pchá - jsme poučenější v záležitostech 50 - 500 let starých. V dnešních záležitostech nejsou dnešní "mecenáši alchymie" o nic rozumnější než kdykoliv v minulosti.

Chcete příklad : Všichni mají plnou hubu "umělé inteligence", "cloudových řešení" a "data miningu". Krom neskutečného hromadění ( zmatených a přitom soukromých ) dat Internetovými firmami jako Google a Facebook - vidíte někde výsledky jejich práce ? Existuje megakorporace, která by potřela konkurenci protože "umělá inteligence" analyzuje její "datové sklady" způsobem, který udělá převrat na trhu ? Vidíte choroby zázračně vyléčené, protože umělá inteligence našla v medicínských databázích k nim klíč ?

Místo toho vidíme jinou věc - mocní tohoto světa prohlásili "nebude-li elixír - bude kat". Loni na podzim inzerenti dali Googlu ultimatum - budou-li naše reklamy vyskakovat u "rasistických, fašistických a xenofobních" témat na Youtube - stáhneme od vás veškerou reklamu..... Letos v lednu schválila Německá vláda Netzwerkdurchsetzungsgesetz -tedy cenzuru sociálních sítí kvůli "hate speech" a "fake news". Největší experti na "kameny mudrců" 21. století dostali příležitost předvést co umí umělá inteligence "těžící data v jejich cloudech". Ani v jednom případě nevíme jaké řešení vlastně použili. Nicméně výsledek - je cenzura až tak tupá, že se nevelmi liší od "seznamu zakázaných slov" který umím naprogramovat v několika programovacích jazycích i já sám. Jinými slovy - císař chtěl elixír - hrozil katem - dostal lektvar.

Za bolševika jsme nebyli právní stát. Obrana proti státní zvůli nic-moc, veškerý majetek ( de-facto ) patřil Brežněvovi - byla jen otázka jakou silou si pro něj sáhne. Po pádu bolševika alias socialismu jsme se vydali cestou kapitalismu se "soukromým vlastnictvím výrobních prostředků" - proto byla nutná privatizace státních podniků, která proběhla v několika vlnách, ale nejzajímavější byla Klausem vymyšlená "kupónová privatizace" - což bylo de-facto rozdávání státního majetku lidem za nepatrný poplatek 1000 kč.

Při "privatizování" jsem chtěl k "nákupu" akcií přistoupit nějak vědecky a tak jsem bez sebemenších znalostí ekonomie cimrmanovsky "znovu-objevil" P/E index, který mě přivedl až k akciím Škodovky v Plzni. Ta mě zachránila, protože za pár let jsem je ohromně výhodně prodal za pár set tisíc korun - což mi umožnilo dostudovat a postavit se na vlastní nohy, poté co mě drahá mamá v polovině studií, těsně před zkouškou z patologie ( 1800 stran učebnic ) vyhodila na ulici, aby měla místo pro "nového tatínka".

Když jsem tedy byl vyhozen a osamocen - chodil jsem se učit do studovny Univerzitní Knihovny Brno, kde jsem se dal dohromady s jistým rodákem z Frydku, který studoval práva a měl ohromný zájem zkusit obchodovat na burze. Takže jsme dva roky před Karlem Janečkem začali vymýšlet a programovat systém umělé inteligence samostatně obchodující na burze. Software se měl jmenovat "TEREZA" alias TEchnická tRErendová analýZA.

Pří té příležitosti je vhodné udělat odbočku. Při obchodování na burze existují dva zásadně odlišné přítupy jak určít co a kdy koupit.

Mohl bych napsat, že pomocí technické analýzy obchoduje 99% ostatních burzovních spekulantů, ale buďme pozitivní : ekonomické učebnice tvrdí, že fundamentální analýza vám dá odpověď na otázku CO koupit a technická analýza vám řekne KDY to koupit a též KDY to prodat. Takže po jedněch prázdninách vyčerpávajícího programování se situace jevila takto : v PC budeme simulovat skupinu virtuálních "obchodníků" s akciemi, kteří se budou v cenách orientovat metodami technické analýzy - nastavení jejich parametrů bude řídit malá neuronová síť a parametry neuronové sítě budeme optimalizovat genetickým algoritmem....

Opět odbočka - genetické algoritmy - jsou nápodoba evoluce počítačovými prostředky - máte 100 "agentů" virtuálně obchodujícíh na burze a po pár kolech obchodování ( které probíhá jen cvičně na starých burzovních datech ) z nich vyberete 25% nejúspěšnějších a jejich parametry zkombinujete tak, aby vznikla další generace se stovkou nových variant. Kombinací nastavení úspěšných neuronových sítí vede k tomu, že ( někteří ) potomci jsou lepší nežli rodiče a předají své nastavení ( geny ) do další ( ještě úspěšnější ) generace. Zbývá jenom otázka proč miliardrář a záletník je Karel Janeček - nikoliv já. Po několika měsících programování jsem zjistil, že tohle je práce na plný úvazek. Startupy ani Euro-dotace "na výzkum" v roce 1994 ještě nebyly a tak převážilo rozhodnutí dostudovat medicínu a neudělat mamá a "novému tatínkovi" škodolibou radost ze studijního krachu. Toto rozhodnutí mě neodvratně zavedlo na dráhu chudého doktora ve zdravotnictví infestovaného zloději a oligofreniky.

OK tedy kombinace umělá inteligence, neuronové sítě, genetické algoritmy - to vypadá jako předčasná ejakulace "vzdělanostní společnosti" už v 90. letech ?? Je tedy jasné, že nastává tradiční kapitola : "ďábel se skrývá v detailech". Pokud nepočítáme jak dostal můj tehdejší počítač ( též koupený za akcie Škoda-Plzeň ) zahulit nutnými výpočty, je tady spousta ostatních problémů. Jak složtá má vůbec neuronová síť být ? Příliš jednoduchá se svým chováním nepříliš liší od jednoduhého souboru pravidel typu

IF lacino THEN kupuj

IF draho THEN prodávej

Naopak příliš složité neuronové sítě mají spoustu kombinací, kdy dosáhnou "lokálního optima" a dále se nevyvíjejí - tedy 100x spustíte simulaci a výsledkem je 100 pokaždé jiných neuronových sítí, které sice obchodují s malým ziskem ale hůře než byste to dokázali sami.

Pokud chcete jen čichnout k těmto problémům - doporučuju neškodnou flashovou hru "Genetic cars 2", která je remakem starší "Boxcar 2D" - což je simulovaná evoluce malého autíčka. Nepříjemnou vlastností genetických algoritmů je, že "optimální řešení" je pokaždé jiné - tudíž nevíte jestli se někde neskrývá ještě lepší. Četl jsem článek o inženýrech geneticky optimalizujících vrtule větrných elektráren. Kdykoliv zadali "vítězné řešení" do optimalizačního programu pro další optimalizaci - zdegenerovalo jim na řešení úplně jiné +- pár desetin procenta stejně účinné, takže nakonec měli desítky verzí vrtulí a nejasno v tom, kterou skutečně vyrábět.

Další nepatrná poznámka : Pokud používáte genetické algoritmy potřebujete vědět jak je který gen úspěšný a to ne na stupnici FUNGUJE / NEFUNGUJE ale na stupnici 3,231 > 3,230. Téhle části genetického algoritmu se říká fitness funkce. Pokud tedy geneticky optimalizujete virtuální obchodníky na burze je jejich fitness funkce úplně jednoduchá - PRACHY a nic jiného. Pozoruhodná je otázka co je fitness funkce v přírodě ? Samotné přežití co největšího množství potomstva ? Tím se nám do fitness funkce dostávají třeba i dravci žeroucí příslušné býložravé zvířátko a to má zajímavé důsledky, ke kterým dojdeme.

OK tedy jednou z příčin našeho relativního neúspěchu s virtuálními spekulanty na burze bylo právě to, že fitness funkce byla až příliš jednoduchá a těžko vymyslet jinou než prachy a zisk ? ( Obchodovat za práva menšin ?? ) Pokud máte jednoduchou a stále stejnou fitness funkci a jednoduché a stále konstantní ostatní podmínky ve kterých se virtuální "gen" pohybuje - o to snazší je "uvíznout v lokálním optimu". Tím se znovu dostaneme k matičce přírodě, kde se podmínky života zvířátek neustále mění a navíc se mění i fitness funkce. Jak už jsem zmnínil spousta zvířátek je potravou nějakého predátora, který tedy zasahuje do fitness funkce příslušného zvířátka a ten predátor se sám genetickým vývojem mění. Takže matička příroda ( jako obvykle ) přednáhí inženýry i programátory. Genetickou optimalizací mění nejenom "nastavení vah" neuronové sítě, ale samotnou její strukturu, navíc má k dispozici miliardy a miliardy exemplářů přislušného zvířátka, po tisíce a tisíce generací a postupně se menící prostředí.

Jak tedy poznáme, že to matička příroda dělá dobře ( lépe než my ) ? Spustila vývoj poprvé a výsledkem je paryba - žralok. Pak spustila vývoj podruhé a výsledkem jsou pravé ryby, pak uplynuly stovky miliónů let a pak spustila tentýž vývoj potřetí a výsledkem je vodní savec - delfín. Všechny tři tyto skupiny jsou si tak podobné, že v přírodopise na základce musí být výslovně napsáno : "Žralok ani delfín nejsou ryby !". Pokud vám to připadá jako náhoda - tak vězte, že není. Posloužím jiným příkladem a to je vývoj oka. Savci a chobotnice mají oči téměř stejné stavby, které ale vývojově vznikly naprosto rozdílným procesem z naprosto jiného původního základu. Jinými slovy - my spustíme naše genetické algoritmy a výsledkem je pokaždé jiné "celkem uspokojivé" řešení. U přírodního vývoje je výsledkem téměř stejné řešení - což naznačuje, že takové řešení má k neznámému optimu daleko blíže než to, čeho jsou schopny naše genetické algoritmy.

Je otázka zdali matička příroda byla takto efektivní vždy a odpověď je, že v jejím případe je efektivita dána miliardami let "postupného šolíchání" téměř stejné ryby. Byly totiž časy, kdy i matička příroda měla "období zmatku" kdy evoluce produkovala obrovské množství bizarních "téměř fungujících" zvířátek. Napadá mě šerý dávnověk zeměkoule blízko období vzniku života, kdy vznikaly opravdu kuriózní mikroorganismy, které jako "živoucí fosílie" obdivujeme třeba v hlubokomořských horkých pramenech. Druhé takové období byla "kambrijská exploze" během které vznikaly podivná zvířátka jako mořské hvězdice, sumýši, hadice a lilijice, ale nakonec z kambrijské exploze vyšlo vítězně notoricky známé tělesné schéma hlava + ocas + 4 nohy, které pak matička příroda 500 miliónů let "pomalu šolíchala" než jste vznikli vy, kteří čtete tento článek.

Jaké je tedy poučení z dnešní pohádky ? I geek může být burzovní spekulant a miliardář, ale musí to být geek-excentrik, připravený na sex se zlatem ověšenými blondýnami-zlatokopkami. Skutečné poučení z dnešní pohádky je ale úplně jiné - až vám kolega-robotik předvede jak 3x po sobě došel genetickým algoritmem k ( téměř ) stejnému řešení, které zjevně dává smysl - pokloňte se jeho softwaru v hluboké úctě a začněte se zajímat o podrobnosti jak to má uděláno...

Nadpis patrně nepochopíte, pokud jste neviděli Finskou - politicky nekorektní - crowdsourcingem financovanou - komedii Iron Sky alias "Železné nebe" : Prezidentka USA Sarrah Palinová vyšle, v rámci předvolební kampaně za znovu-zvolení, kosmonauty na odvrácenou stranu Měsíce. Kosmonauti jsou dva : běloch, který pracuje a černoch, který nic neumí, ale dobře vypadá na politicky korektních plakátech. Po přistání jsou kosmonauti překvapeni tím, že v kráteru "Schrodinger" najdou obrovskou Měsíční základnu postavenou nacisty, kteří v roce 1945 uprchli ze ZeměKoule. Celá jejich technologie je postavena na termojaderné energetice spalující Helium 3 - mají však velké problémy s výrobou počítačů, proto černošskému kosmonautovi ukradou mobil, že kterého udělají řídící počítač invazní kosmické lodi Götterdämmerung ( Podle Wagnerovy opery - Götterdämmerung = soumrak bohů ). Jednou z mnoha nezapomenutelných scén je střapatý "šílený vědec" který běhá s ukradeným mobilem a křičí : "Götterdämmerung poletí, Götterdämmerung poletí !!"

Skvělý film, který NAŘIZUJI shlédnout. Motiv s mobilem, který řídí kosmickou loď - zcela realistická věc - i "mobil Aligator" pro důchodce je postaven na nějakém super úsporném 100 MHz ARMu, což je o mnoho řádů více než výpočetní výkon, který dostal Američany na Měsíc - a to nemluvíme o "smartfounech" jejichž tehnické specifikace často převyšují PC z nedávných dob.

Co mě poněkud stresuje je ten paradox, že vývoj směřuje k tomu, že pro mnoho lidí bude, nebo už je mobil jediným kontaktem s Internetem, ale hlavně dostáváme se do zvláštní situace, kdy smartfoun bude jedinou výpočetní technikou, kterou budou lidi vlastnit. Tedy nezpochybňuju, že smartfoun naprogramovaný "šíleným vědcem" může řídit "Soumrak bohů" na cestě k dobytí ZeměKoule. Spíše se ptám : Jsou smartfouny "dosti smart", aby byly jedinou výpočetní technikou v domácnosti a hlavní výpočetní technikou, která "žene civilizaci" ? A opačná šťouravá otázka - nejsou "smartfouny" na tuto funkci až "příliš smart" ?

A opět - nezpochybňuju výpočetní výkon mobilů, ale "vše okolo" - od nepřítomnosti "řádného hardwaru" jako je klávesnice a myš, po "uživatelské zpříjemnění" ovládání ve stylu "my víme nejlépe - jak mají věci fungovat". Tedy od PC s nezanedbatelným výpočetním výkonem a desítkami let ověřenými a funkčními programy i periferiemi se dostáváme k mobilům, kde uživatel ani nemá přístup do souborového systému ( pokud vůbec ví co je soubor nebo složka ) a navíc nastavení a funkci mobilu ovládá pomocí "pravidelných aktualizací" Google, Apple a jim spřátelené megakorporace. Zdali je takový systém v zájmu uživatele je otázka. Jak svědčí první vlaštovky jako je "centrální mazání" knih ze čtečky "Kindle" nebo cenzura filmů na streamovacích službách - spíše ne.

Stojíme tedy před nějakými riziky ?

Možná si myslíte, že "důchodce" planě láteří nicméně ve špitálních laboratořích jsem zažíl tolik "inovací na hovno", že prostě nemůžu udržet klidné nervy, když vidím postup stejným směrem i v "civilní sféře".

Stálí čtenářové si jistě všimli jedné z mých úchylek - pokud inženýři jdou ve stopách matičky přírody - mám neodvratný pocit, že činí dobře. Pokud nejdou ve stopách matičky přírody mám neodvratný pocit, že dělají špatně. Příklad : každé zvířátko má svůj mozek. Nemáme nikde "remote desktop" zvířátko, které po selhání spojení "s úlem" padne na zem a v nehybnosti čeká na smrt. Třeba u "sociálního hmyzu", když zamáčkneme včelí nebo mravenčí královnu - mravenečci ani včelky neztuhnou v katatonii, ale každý řízen vlastním autonomním mozkem pracuje dále a někteří "specialisti z hnízda" dokonce začnou okamžitě dělat na tom, aby z vajíček ještě nakladených už zašlápnutou královnou se vylíhla královna nová. Žejo ?

No a pak tady máme opačný přístup. Současná technická civizace je plná "serverů" které pracují a "klientů" kteří bez serveru jsou k ničemu. Tak třeba když někde ve státní správě vypukne korupční skandál ( PSSSSST !!! ) - borci s máslem na hlavě servery vypnou a pak nám třeba nefungují "elektronické recepty" nebo "open-card". Osobně čekám na selhání vypnutí "útok ruských hackerů" na systém Elektronické Evidence Tržeb. To bude legrace až babiny z dědiny nekoupí ani housku. Tento typ průserů je sice nepříjemný, ale není to nic s čím by nebyly ( i u nás ) rozsáhlé zkušenosti - až Babiš dobuduje socialismus / fašismus venezuelského typu budeme rohlíky nakupovat v dlóóóuhých frontách nebo přes rozbitou výlohu baseballovou pálkou jako ve Venezuele - žádný problém.... Co mně hněte doopravdy je, že systém klient / server vede k mizení kvalitních a výkonných počítačů, které si prostě koupíte, nainstalujete si na něj jaký software chcete, provozujete jej jak sami uznáte za vhodné a nikdo vám do toho nekecá. Nad takovým hardwarem se totiž v rámci všeobecného lhaní a všudypřítomné cenzury ochrany občanů EU stahují temná mračna a je na čase se o tom zmínit "na plnou hubu" :

Tedy firma Microsoft po sérii naprosto tragických "nadstaveb" nad MS-DOSem jménem Windows 1 .... 2 .... 3.0 .... 3.1 .... 3.11 .... 95 .... 98 ..... Millenium edition. Se rozhodla udělat "opravdový operační systém". Tak vytáhli někde z disket, co jim zbylo za nehty ještě když IBM slibovali, že spolu vyvinou OS/2 a začali vyvíjet vlastní OS - překládej jako "Opravdový Systém" - což byly Windows NT, které prošly verzemi 3 ... 3.5 ( strašné - nebyl hardware, který by je udržel v chodu ) pak verze 4.0 ( značně lepší ) Windows 2000 - dodnes používaná stabilní "technologická platforma".

A pak přišel jejich majstrštyk - Windows XP - které sami dodnes nepřekonali. Jenomže tím se zákon klesajícího marginálního užitku, který říká "od jisté meze jsou dalši vylepšení k horšímu" naplnil. Navzdory křiku manažérů, dyzajnérů, marketérů a dalších "galakticky důležitých" osobností totiž nelze vyrobit lepší sekeru než tu, kterou v Americe dělá rodinné s.r.o.čko beze změny už od dob Války Severu proti Jihu. Takže s Microsoftem to vzalo obrat dolů Windows Wista - tragédie. Windows 7 - tragédie přeložená lepším kompilátorem. Windows 8 - tragédie pro puboše co stejně radějí "paří na smartfounu" WIN 8.1 - totéž s dolepeným "tlačítkem start". A nakonec "finis coronat opus" - Windows 10, nad kterými uznale pokyvovali i frikulíní, co se chodí flákat do kavárny s i-Výrobky od firmy Apple.

Když vezmeme tu analogii se sekerou - tak je to jasné. Sekeru lidi postupně měnili a vyvíjeli od doby kamenné a právě v době americké války Severu proti Jihu došli k tomu, že další změny jsou k horšímu - možná se někde dočtete o sekeře s WIFI a dotykovým displejem, ale sekání s ní bude horší, nebo nejlépe stejné jako bez těchto vymožeností. Stejně tak Microsoft - vyrobil dokonalý nástroj - tak měl se změnami k horšímu přestat a postupně se přetransformovat v to Americké s.r.o.čko které každý chválí za tradiční výrobu skvělého produktu.

Problémeček tohoto přístupu v počítačovém světě je, že Microsoft současnosti je asi větší a asi i výnosnější než jaký by byl kdyby jednal takto racionálně. Takže jak postupovat dále, když vaše produkty už neodvratně budou jen horší a horší - Windows Metro a Microsoft Ribbon - budiž nám příkladem. Navíc v době kdy za chybu může přijít trest v podobě útěku uživatelů z PC platformy pryč k tabletům, smartfounům, netbookům, phabletům a kdoví jak se všechen ten šmejd s neustále rozbitým displejem jmenuje.

No jasně - je tu cesta - vnutit uživatelům svůj produkt nedobrovolně. Tedy "nejmodernější" Windows 10 byly oznámeny, "jakože už tady s námi budou navěky". Místo uvádění nových verzí, poslouchání kritiky jak je nový operační systém k ničemu, pak vydávání "service packů" když jsou "systémové problémy" moc velké, vymýšlení marketingových fint nejen proti konkurenci, ale i proti vlastním zákazníkům, kteří nechtějí starý ( a lepší ) software vyměnit za nový ( a horší ). Prostě uděláte jednoduchou fintu. Namluvíte uživatelům, že systém udržíte "vždy aktuální" pomocí centrálně šířených aktualizací. Takže ráno sednete k PC a budete hledat tu "malinkatou ikonku" na kterou jste vždycky klikali - a ona tam nebude neboť nějaký manažer z Bangalóre usoudil, že nezapadá do směřování korporátní strategie. Už jsem psal mnohokrát jaké to bude - nelíbí se vám nedodělaný a nestabilní program verze 6.0, který přinesly automatické aktualizace - kde najdete program veze 5.8, který vám vyhovoval lépe ? Odpověď je jednoduchá : najdete jej v ...........

Ale proč se rozčiluju - tohle už není můj boj. Už od doby zavedení Microsoft Ribbon, doma i v práci sedím pouze u softwaru profesionální kvality, což je Open Office, Opera, KiCad, Simetrix, Windows XP a Linuxy dle mé vlastní volby. Jenomže drobný důvod se rozčilovat tu je. Centrální aktualizace, které se uživatele na nic neptají totiž svádějí k dalším "optimalizacím". Jak třeba uživatel pozná co se počítá na lokálním počítači a co se počítá "v cloudu". Takže třeba Microsoft Office od jisté verze vlastně ani neexistuje - pouze zaplacené právo připojit se "vzdálenou plochou" k Wordu, Excelu a dalším postrachům sekretářek na Microsoftím serveru. Je to tak ?

Takže co potom brání "výrobci výpočetní techniky" místo plnohodnotného počítače udělat jen "terminálové PC" které na velmi slabém hardwaru jen zobrazuje běh programu "v cloudu" a ještě to obalit kecy o "extrémně dlouhé výdrži baterie". Pak se snadno může stát že někdo ( Mohamedáni, Ministerstvo pravdy a lásky, Komise Evropské unie, politbyro Komunistické strany Číny nebo řada dalších ) "šlápnou včelí královně na hlavičku" a na rozdíl od včelek, které mají vlastí mozek - my najednou budeme mít megatuny "elektroodpadu s doopravdy dlouhou výdrží baterie".

Pokud jste pesimisti, co se jen tak s někým neshodnou ( jako já ) - připravujte se psychicky nejenom na únik z oblasti "korporátního softwaru" - tam Linuxy, Open Office a celé Open Source hnutí fungují zcela skvěle, ale začněte si pomalu pohrávat s myšlenkou jak se ( Imánovi z "ministerstva pro genderovou equalitu diverzitu equalitu" navzdory ) dostat k nějakému nezkriplenému a "necenzurovanému" hardwaru. Třeba jednoho dne objevíme nový smysl Raspberry Pi nebo budeme děkovat Rusákům, že nehodili flitnu do žita a dodnes vyrábejí "электро-вычислительные машины" Elbrus.

Poznámka při druhém čtení : když na to tak vzpomínám ani nedostupnost slušného hardwaru není nic nového - v roce 1992 jsem mé drahé máti imputoval myšlenku koupit do ordinace tehdy astronomicky výkonný počítač AMD 386DX / 40MHz / 8 kilobyte chache / 4 megabyte RAM / 80 Megabyte Hard disk - a na ten jsme čekali půl roku než jeho dovoz " na divoký východ" dovolila americká komise pro "strategické technologie" COCOM - takže vlastně - další článek o ničem ....