Nekorektní blog Petra Kubáče na Blog.cz

Někdy zítra to bude 50 let, co do Pacifiku přistál návratový modul Apolla 11, poté co kosmonauti navštívili popvrvé v historii lidstva Měsíc. Poslouchám rádio, sleduji televizi i nějaký ten ne-fašistický a ne-xenofobní Internet mi občas v počítači vyskočí, a vím že americké výpravy na měsíc je nyní "v médiích" až příliš, protože i technicky negramotný redaktor alespoň jednou v životě Měsíc viděl, takže reportování o cestě na Měsíc bere jako svou povinnost v rámci boje za "vzdělanostní společnost". Přesto bych si dovolil upozornit na věci, které asi tak populární nejsou a v televizi vám je nikdo zdůrazňovat nebude :

V poválečných létech se zdálo, že Američani mají v raketové technice zpoždění. Není nic pěkného, když osoba charakteru Josifa Stalina na vás z Vesmíru může shodit atomovku, která letí desetinásobkem rychlosti kulky vystřelené z pušky, bez možnosti se takové střele bránit - to je princip "mezikontinentální balisitické rakety" který zůstává nezměněn dodnes. Takže v roce 1961- těsně po letu Gagarina ( kterého vynesla dodnes používaná mezikontinentální balisitická střela známá jako R-7 = Sputnik = Molnija = Vostok = Voschod = Sojuz ), ale ještě před "řádným" kosmickým letem amerického kosmonauta - vyhlásil prezident J.F. Kennedy : "do konce tohoto desetiletí vyšleme člověka na Měsíc ( a zpět ) - ne protože to je snadné, ale protože to je těžké". Mám silný důvod se domnívat, že technologické přípravy + cesty člověka na Měsíc jsou vrcholem naší civilizace, od kterého se postupně zase propadáme do zaostalosti a nicotnosti.

Představte si, že prezident státu, který sotva poslal člověka 200km vysoko do stratosféry ( bez úplného oběhu zěmekoule ) prohlásí : "Za 8 let budeme chodit po Měsíci!". Dovedete si to představit dnes, že USA prohlásí totéž a ( v termínu ) to splní ? Nebo některý jiný stát Angličani ;-) Francie ;-( Německo ;-O. Možná Číňanům bych věřil, že by měli úpřímnou snahu, ale vzhledem k neschopnosti přijít s originálními ( neukradenými ) technologiemi nevěřím, že na to mají schopnosti.

OK je zjevné, že dnešní západní civilizace nemá na zopakování tohoto dobrodružství - přestože veškeré zkušenosti a veškerou technologii k tomu nutnou už kdysi měla a dodnes má plány v archivech.

Ale můžeme v pesimismu pokračovat : Představte si, že během vývoje programu Apollo probíhaly "přípravné" kosmické projekty Mercury a Gemini, kde posadili člověka do ( relativně ubohé ) rakety s tím, že : "je 20% šance, že se nevrátíš - bereš to ?!" a ti lidi řekli : "Sloužím americkému lidu !!" a nechahli se vystřelit do Vesmíru a dokonce ani ve svobodných Spojených Státech - žádná imbecilní neziskovka složená z "vědeckých genderistek" proti takovému riziku neprotestovala.

Naprosto fascinující je i jiná věc. Američani zároveň stavěli Apollo za neskutečné peníze a VE STEJNOU DOBU za 5x tolik válčili ve Vietnamu, přesto jejich státní pokladna toto všechno unesla, aniž by upadla do nesplatitelných dluhů, do kterých dnes vyspělé státy upadají, přestože ze státního neplatí nic než jen důchodce a "pyramidu flákačů" na ose netáhla z ghett - až předseda Evropské Unie.

Tedy rekapituluji :

Ale nevadí. Ještě 50 let současného vývoje současným směrem a tempem, a ke 100. výroči Apolla budeme slavit i 20 let od posledního letu přes Atlantik, nebo 30 let od posledního dne bez blackoutu : Co veřejnost žádá - to veřejnost dostane.

Nemohu se udržet, abych se nepochlubil. Před několika dny jsem po 35 letech snah poprvé pozoroval ( planetu ) Merkur, čímž jsem v tomto punktu předehnal sira Isaaca Newtona, který si na smrtelném loži stěžoval, že ji neviděl nikdy. Merkur z hlediska pozemské astronomie je 6 úhlových vteřin malý narudlý srpek šmrdolící se v neklidné atmostéře těsně před východem Slunce, takže WOW faktor třeba jako z prvního spatření Saturnových prstenců tam není, ale pozoroval jsem jej opakovaně několik rán za sebou a dále už o tom nebudeme mluvit....

V úplně pradávných dobách jsem zažil, že na nejmenované hvězdárně měli několika miliwattový helium-neonový laser, kterým zkoušeli ukazovat na oblohu. Jenže ten laser byl veliký klunkr, spojený tlustým kabelem se zdrojem napětí, který na těch pár miliwattů bral pár stovek wattů ze zásuvky. Pak se objevily polovodičové červené a pak zelené lasery velikosti tužky, po kterém moje srdce zatoužilo, jakože budu příbuzným a známným ukazovat, kterým směrem leží objekt, na který se dalekohledem díváme.

Takže jsem si koupil zelené laserové ukazovátko někdy v létě před 5-6 lety. V létě je okurková sezóna a zrovna tamto léto TV Nova řešila oslňování pilotů zeleným laserem na letišti Praha-Ruzyně. Takže ukazování hvězdiček příbuzným a známým v parku Frýdek-Místek probíhalo asi takto : "Tady je Labuť , tady je Lyra a tady je hlídka policie, která svítí baterkou naším směrem, takže raději zdrháme děti!" Po několika epizodách tohoto typu jsem zjistil, že prostě někde v okolí je nějaká aktivistická osoba sledující dění v parku, která "bojuje proti terorismu" a má telefon s číslem 158 neustále vytočený. Takže jsem zelené ukazovátko odložil a používám jenom červené, kterým honím psy "za červenou tečkou", když mají málo pohybu.

Pak jsem si koupil "zabijáckou" taktickou baterku, které téměř jako standard mají reflektor průměru 1 palec, zatímco astronomické dalekohledy mají "díru pro okulár" velikosti 1,25 palce. Takže ta díra přímo svádí k tomu strčit místo okuláru do teleskopu baterku, rozsvítiti a zkusit co s tím optický systém teleskopu udělá. A udělá toto - baterka je v místě okuláru - tedy velice blízko ohniska objektivu, takže z teleskopu vyrazí k obloze prakticky rovnoběžný sloup bílého světla, který i v případě mého malého teleskopu má dosvit přes 2 kilometry ( zkoušeno na těžní věži šachty Staříč II. ).

Ukázal jsem to manželce a bral to jako optickou zajímavost pro děti školou povinné, jenomže pak jsem znovu seřídil svůj "velký" zrcadlový dalekohled Newton 150/750mm. Jestli jste někdy pozorovali hvězdy dalekohledem Newtonem na paralaktické montáži jisté tušíte kam mířím. Optická dráha paprsků v Newtonu je zalomená do pravého úhlu, navíc světlo hvězdy jde nejprve "na dno roury" a pak teprve k hornímu okraji kde je okulár. Navíc paralaktická montáž nemá dvě osy "jak sme zvyklí" tedy "nahoru, dolů" a "doleva doprava" ale osy pojmenované "rektascenze a deklinace" které jsou rovnoběžné a kolmé k zemské ose, která právě u nás má sklon 50 stupňů k horizontu, tedy se ani neblíží směru "vodorovně" nebo "svisle".

Ergo jste jistě pochopili, že pozorování Newtonem je někdy pěkná gymnastika, kdy teleskop a jeho okulár se dostává do nejpodivnějších nepohodlných poloh. A to už vůbec nemluvím o tom do jakých poloh se dostává malinkatý přídavný teleskop - hledáček. Kdo umí u dalekohledu zrcadlového typu najít nějaký objekt nízko nad východím obzorem, kdy hledáčky čínských newtonů jdou do země - hadí muž.... Takže jsem hledáček - malý teleskop - nahradil kolimátorovým hledáčkem typu "red dot" - což je de-facto optický průhledový zaměřovač jak jej známe ze stíhacích letadel, nebo ze zbraní speciálních jednotek. Před okem máte sklíčko, přes které vidíte do dáli, avšak optika vám odrazem od sklíčka promítá do oka tečku "opticky v nekonečnu" - kam namíříte tečku tam míří teleskop. Výhodou je, že se do takového hledáčku můžete dívat i pěkně z daleka, tedy můžete klečet v poloze modlícího muslima za teleskopem a ještě stále vidíte "tečku" a můžete zaměřovat aniž byste museli lámat páteř do dvou pravých úhlů pokud byste stejným směrem mířili konvenčním hledáčkem.

I proto "staří astronomové" mívají na dalekohledech více hledáčků, pro oblast od místního poledníku na východ, od místního poledníku na západ, pro sever kolem polárky atd. a doufají, že aspoň jeden z nich bude v rozumné poloze. Američani zase často používají zelené laserové ukazovátko místo hledáčku. Ukazovátko máte ( stejně jako hledáčky ) v držáku na teleskopu přesně rovnoběžné s jeho osou. Zapnete, k obloze vyrazí zelený paprsek, namíříte celým teleskopem paprsek tam kde se chcete dívat. Vypnete a koukáte. Přitom celou dobu stojíte vedle teleskopu s rovnými zády. Skvělé - až na to, že v Česku to má ještě ten dodatek - při pozorování třetího objektu téže noci - babina-udavačka volá a přijede policie pátrat po "teroristech". Je vám tedy jasné kam pohádka směřuje. Prostě jsem si v poslední době zvykl, že krkolomné polohy teleskopu řeším tím, že místo okuláru strčím do teleskopu baterku a místo zeleným tenoučkým paprskem zaměřuju "sloupem" bílého světla. O tom na TV Nova nic neříkali, takže je klid.

Než to začnete taky používat jenom povinný disclaimer:

Pochopitelně, že jsem byl líný, a zkoušel svítit rovnou do okuláru, bez jeho vytahování - nestojí to za to. Světelné ztráty jsou příliš veliké a riziko, že oslníte sami sebe je příliš vysoké. Taky jsem zkoušel omotat hlavici baterky izolepou, aby přesně zapadla do okulárového výtahu - neosvědčilo se. Při delším svícení mimo teleskop se baterka přehřívala a horká izolepa se odlepovala. Přemýšlel jsem o tom nechat si udělat nějaký adaptérový kovový kroužek, ale zatím jsem neměl čas jej navrhnout a nakreslit, nemluvě o tom, že i bez něj to funguje naprosto uspokojivě. Tolik tedy mé zkušenosti : držte záda rovná a sviťte s rozumem !

Prosím nečekejte článek na téma : "Noci jsou teplé, tak jsem se vožral jako prase". Nicméně v posledních týdnech je konstelace planet taková, že pokud vylezete a podaří se vám sestavit a vytemperovat teleskop ještě před 21.00 můžete snadno vidět 4 planety za 2 hodiny :

Pokud tedy příroda nabízí 4 planety za 2 hodiny - takovou nabídku nemůže přetížený Turbo-Astronom odmítnout. I pozoroval jsem planety v tomto pořadí mnohokrát "turboteleskopem - malokukem" který je čočkový 80mm ( průměr objektivu / 400mm ( ohnisková vzdálenost ). Tedy má světelnost 1:5 - skvělou pro mlhoviny a hvězdokupy, ale pozorování planet v tomto teleskopu značně kazí neschopnost dosáhnout velkých zvětšení ( kvůli krátkému ohnisku ) a zbytková barevná vada čočkového objektivu ( velká kvůli krátkému ohnisku ).

Navíc jsme měli zatmění měsíce a kombinace "4 planety za 2 hodiny + zatmění" je neodolatelná jako sleva v Kauflandu a tedy příležitost oprášit "velký zrcadlový teleskop" což v mém provedení je skromný Newton 150mm / 750 mm. Šťouralové mezi čtenáři si jistě všimnou že poměr průměru zrcadla a ohniskové vzdálenosti je přesně 1:5, stejný jako u malokuku a tedy pro planety nevhodný (???) Kouzlo zrcadlových dalekohledů je však v tom, že paprsky se v teleskopu nelámou, ale odrážejí od zrcadel a tudíž není žádná zbytková barevná vada. Tak proto.

Takže jsem ve čtvrtek 26.7. odpoledne v obyváku sestavil, oprášil a zkolimoval starý Newton. Dcera i paní Kubáčová z toho byly bez sebe nadšením. A že jako další den vyrazím pozorovat planety + zatmění. Nutno poznamenat, že planety i Měsíc jsou jasné objekty takže není třeba jezdit za tmou na venkov, stačí najít vhodné místo blízko bydliště. Proto jsem už několik dní předtím při nočním venčení psíků hledal místo s nekrytým východním obzorem, které jsem nakonec našel ( vím o něm už dlouho ) na terase komunisitického "kulturního střediska Růžový pahorek" nedaleko prodejny "Hruška".

27. července po menších peripetiích se zataženou oblohou jsem tedy vyrazil i s teleskopem "ke Hrušce". Místo je to s krásným výhledem na východní i západní obzor ( jih kryje kostel ) leč má zásadní problém. "Kulturní středisko Růžový pahorek" to dnes jsou 3 hospody poslední cenové skupiny z nichž nejméně jedna je Non-Stop Bar ( Ostraváci vědí, co to znamená ). Takže jen co jsem postavil teleskop začali na mně z hospod pokřikovat opilci. "Co to tam ten chlap dělá ?"....."Hlídáš svoji starou ?!"......"Né kouká jak se mladé holky svlíkají !".... Pak přišla značně obnošená krasavice před třícítkou začala se věšet na teleskop a alkoholickým dechem mi do ouška šeptala : "Taky jsem kdysi byla manekýna a každý mě chtěl fotit"..... Marně jsem vysvětloval, že nemám žádný fotoaparát. Alkoholický mozek kočeny byl tak soustředěn na trojnohý stativ ( snad ) připomínající foto-modelkovskou minulost, že mé námitky prostě nebral.

Pak začalo zatmění a mně obstoupili lidé v počtu asi 6 osob s 1-4 promilemi v krvi a pravidelně se střídali u okuláru teleskopu. Každý podle své nátury ( a hladiny alkoholu ). Téměř střízlivá šedesátnice jukla do okuláru : "Musím se dívat rychle - manžel spěchá domů". Její manžel - nevonící borec v nátělníku s agresivní opicí se rozkročmo postavil k teleskopu, vystrčil do okuláru pupek a aniž by přiložil oko prohlásil : "Piču tam vidim ! Mamo jdeme dom !!". Jak zatmění spělo do maxima pohled na rudý měsíc ( při 100x zvětšení ) psychicky podlomil vrávorajícího mladého muže, který mi pak několik hodin stále obřadně děkoval a třásl rukou : "Ten pohled zcela změnil můj život ! ..... Zcela změnil můj život !! "

Pak se zatmění blížilo ke konci, jenomže z jedné z hospod se začali troustit naštvaně vypadající alkoholici kteří bručeli "Piča !!!! Ani nás nenechala dopít!" Když šli kolem teleskopu tak prohlásili : "Ukaž co tam máš!" a koukli se taky. Celá záhada se vysvětlila za chvilku kdy přiběhla čiperná paní se servírkovskou zástěrkou : "Už dvě hodiny na vás koukám z okna, tak jsem je zkasírovala dříve, abych se taky stihla kouknout"........

Na závěr přišel ještě intelektuální pár : ( téměř ) střízlivý borec + nafintěná blondýna, která se ptala : "Když pozorujete v noci venku - nebojíte se, že vás zbijí - OPILÍ LIDÉ ?" Když se tihle dva dívali do teleskopu - najednou PRÁSK !!! - vidím jak po rozkopané silnici pod terasou se řítí dvě-stě-po-městě auto přímo do jámy vykopané kvůli opravě autobusové zastávky. BUM !!!. Pod parami z praského chladiče se motá řidič a ženská - spolujezdkyně vůbec není schopna vylézt. Tím jsem se dostal do dilematu - nechat si ukrást / rozbít teleskop nebo dostat 3 roky natvrdo za neposkytnutí první pomoci ? Alespoň že opilci přešli od telekopu k nehodě. Tak jsem překotně balil a křičel : "Volejte záchranku - 155 - mohou mít vnitřní krvácení !" Do toho řídič řval :"Nevolejte nikoho, všechno je naprosto v pořádku !" a do toho alkoholici volali : "Řidič je vožralej, nechce volat policii a my jdeme domů !" Naštěstí jela kolem Městská policie a začala konat místo mně.

Přišel jsem domů a prohlásil : "Na terasu u Hrušky mě už nikdo nedostane !!" Jenomže Mars v zrcadlovém dalekohledu - bez zbytkové barevné vady - byl nádherný a sliboval možnosti vidět nějaké detaily na povrchu. Takže o dva dny později jsem vyrazil jen tak do parku, kam chodím večit psy. Našrot zfetovaný narkoman ledva dýchající, ležící na lavičce - dával naději, že bude klid. Bohužel nebyl, protože odnikud se vynořil podivný pár nadrženého seladona a korálkové intelektuálky - sluníčkářky : "Neviděl jste tady běhat takového malinkatého pejska ?"...... a : "Můžeme se kouknout ?" Měl jsem zařvat z plných plic : "Táhněte do ********** !", ale místo toho jsem se chtěl zachovat slušně tak jsem jim dal kouknout a přitom zaznívaly věty, ze kterých mi šel mráz pozádech : "Prý má být vidět Mars ?"..... "Ten vyleze nad stromy až ve 22.30 !"..... "Tak to my si klidně počkáme !"...... "Kolik stál ten dalekohled ?"......."Asi 10 000."...... "Tak málo ? Není to nějaká hračka pro děti ?".....a: "Vy ani nevíte do kterého ZNAMENÍ patří Jupiter ? Vždyť je to PLANETA MÉHO OSUDU ?!"..... atd...... doprdelepráce !!!

Tedy vážená veřejnosti - vylezte ven nejlépe na nějakou hvězdárnu a koukejte na planety. Pokud se týče mé osoby : klidně si otevřu soukromou hvězdárnu a budu dělat programy pro veřejnost. Potřebuju k tomu jedinou podmínku : Aby mi živnostenský úřad dovolil jednoho - nejhoršího - návštěvníka každou noc zabít a tím odreagovat nahromaděnou frustraci. Do té doby se vracím mezi elektrické ohradníky a přežvykující dobytek na pastvinách u rozhledny Okrouhlá. Krávy sice občas v noci provozují sex, který třese zemí i teleskopem, ale není to tak často, nevrávorají chlastem, nezdržují, nekladou přiblblé otázky a nerozčilují se, když na ně neumím odpovědět.

Úvodem několik otázek, které dnes zodpovíme

Tedy k věci : "Kubáčův zákon o velikosti foťáku" vypadá jako pěkný nesmysl, ale dlouhodobé zkušenosti mluví jasně. V dobách, kdy byl na výběr foto-kompakt velikosti "krabičky od mýdla" proti digitální zrcadlovce s brašnou plnou objektivů - vítězila v každé rodině v počtech fotek krabička od mýdla. Dnes v počtech fotek - drtivě - vítězí foťáčky ve smartfounech, které v jistém smyslu neváží nic.

Pak je tady otázka "Krabí mlhoviny" a její viditelnosti turistickým triedrem. Tedy mohu zodpovědně prohlásit, že svým kvalitním Sovětským triedrem BPC5 o parametrech 8x30 jsem ji neviděl, zato vele-ubohým ( uvnitř plesnivým ) triedrem 10x50 ze dna skříně mého otce jsem ji viděl, přestože to byla fuška a pozorovatelské zkušenosti jsem musel zapnout na maximum.

Zbývá už jenom vysvětlit jak to všechno spolu souvisí a dostat se tak až k turbo-astronomii.

Krabí mlhovina je ikonický objekt hvězdné oblohy, zbytek po výbuchu supernovy popsané v čínských kronikách, který jsem v dobách zoufalství po rozvodu s paní Kubáčovou Verze 1.0 zachtěl spatřit. Z obav, abych vůbec něco viděl, jsem tehdy koupil "opravdový teleskop" Newton 150 mm a krabí mlhovinu jsem pozoroval opakovaně a rád.

Celá sestava Newtonu 150 i s mapami, stativem, montáží, protizávažími, okuláry, zahradním křeslem "reclinerem" ze kterého koukáte vzhůru a vůbec celá výbava, kterou táhnete z auta měla asi 30kg. Měl jsem ji "sofistikovaně" rozdělenou do hokejistické brašny ( levá ruka ) batohu ( záda ) a křeslo do pravé ruky, abych mohl s tímto nákladem kráčet od auta na pozorovací místo a nemusel se vracet pro "druhou rundu".

Jenomže pak začal "Kubáčův zákon" platit i pro teleskopy tedy : "Čím je teleskop lehčí tím více se s ním kouká", což se projevilo poté, co jsem se oženil s Paní Kubáčovou verze 2.0 a řadu nocí jsem musel, místo astronomie, dělat úplně jiné věci. Takže jsem váhal, zdali nekoupit "hvězdářský triedr" 15x70mm. Moje představa byla, že vyběhnu do křoví "za pátou základku" a odtud velice rychle kuk-kuk zkouknu pár objektů hvězdné oblohy než začne paní Kubáčové verze 2.0 být smutno. Triedr jsem nakonec nekoupil, protože pomocí triedru ( bez stativu ) se špatně předvádí obloha dětem, kterých nám v rodině začíná příbývat. Koupil jsem "malokuk" - čočkový dalekohled 80/400mm, se kterým jsem mimořádně spokojen, protože se celý a sestavený, i s našroubovaným 15mm okulárem a čočkou barlow váží 7 kg. Když je třeba přehodí se přes rameno a už kráčíte noční krajinou jak Antoním Mánes, nebo se prostě postaví na balkon, nebo k oknu a pozoruje se takto.

Nezanedbatelná část pohotovosti tohoto dalekohledu spočívá v azimutální montáži. Máte namířeno na těžko nalezitelný objekt a potřebujete se i s teleskopem posunout o 5 metrů vedle, protože vám po teleskopu lezou děti ? U paralaktické montáže je to úloha na půlku večera. Posunete dalekohled, libelou ustavíte do roviny, nastavíte na Polárku a najdete zaměřený objekt znovu. U Azimutální montáže prostě vezmete teleskop "mířící do nebe" přenesete jinam, a pak s ním pohybujete vlevo a vpravo od místa předpokládaného výskytu objektu - pokud není zem pod vámi příliš křivá objekt vám znovu a sám skočí do zorného pole.... Tedy zásada pro turbo-astronomii vykoupená zkušenostmi : pokud nemáte v úmyslu fotit hvězdnou oblohu - tak paralaktická montáž NE. Inženýři namítnou, že paralaktická montáž může hodinovým strojem sama sledovat otáčení oblohy. Ano takto to dělali bratři Erhartové, ale dnes, pokud potřebujete teleskop sledující oblohu je praktičtější počítačem naváděná azimutální montáž alias GO-TO systém, kterou nemám protože orientace na obloze počítačem je pro mně až příliš "turbo".....

Dnes s manželkou, dítětem a dvěma psy opět nastávají "jisté okolnosti", které mě zase vedou k myšlenkám na provozování amatérské astronomie triderem. Vznikla tedy otázka - kupovat opět triedr 15x70 ? Tato kategorie je u mně obsazená právě "malokukem" - takže menší ? Kategorie triedrů 8x30 mm je u mně obsazena sovětským triedrem BPC5. Vezmeme li požadavek, že triedr by měl být "někde uprostřed" dosavadní optiky. Geometrický průměr mezi BPC5 a "malokukem" je

Je to tedy jasné. Koupit-li triedr pak smysl dává průměr 50mm a vzhledem ke kompromisu mezi nutností co největšího zvětšení a chvěním rukou váhám mezi 10x50 nebo 12x50.

Pak bude "Turbo-astronomie" vypadat takto :

Vyjdu venčit psíky s triedrem přes rameno, "Maxi, Andy - Sedni" ..... Kuk na M35 ..... "Volno, hóódný pejsek, tu máte dobrůtku". Dobrý plán ne ? Otázka ale byla - co vlastně bude 50mm triedrem vidět ? Takže jsem si půjčil triedr od otce, který si vymínil : "Půjčím tí jeden ze svých triderů, ale který to bude určím sám." A vskutku - viděli jste houbová vlákna rozežírat tmelené čočky ? Zkušenosti s plesnivým triedrem však jsou jednoznačné : "průměr objektivu ničím nenahradíš". Kdyby se dal "desetimetrový teleskop" nosit v kapse při venčení psů - koupil bych ten. Rozdíl mezi kvalitním triedrem 8x30 a ubohým 10x50 je opravdu výrazně ve prospěch 50mm.

Čímž se dostáváme k jádru Turbo-Astronomie. Pravověrní hvězdáři patrně tímto stylem opovrhují, ale pokud máte na výběr "pozorovat rychle" nebo "nepozorovat vůbec", kterou variantu byste si vybrali ? Ba dokonce v případě rodiny s manželkou, psy a dětmi jsou regulérní "výpravy za tmou" problematické, protože nepřítomnost doma a v noci se musí hlásit nejméně měsíc dopředu - což není kompatibilní s : "Má drahá, udělalo se jasno. Že můžu jít na hvězdičky ?"

A když už jsme u toho - další opatření ve směru Turbo-astronomie bude Zoom-okulár pro "malokuk". Další "opravdovými hvězdáři" opovrhovaná věc, ale pokud na každém nebeském objektu ušetříte 50 sekund při přehazování okulárů, kvůli změně zvětšení - znamená to, že za noc uvidíte o 3-5 objektů více a stále to bude alespoň iluze relaxu - nikoliv závod s rozkazy manželky, psími močovými měchýři a denním i ročním otáčením hvězdné oblohy.

Poznámka k obrázku : nejjasnější hvězda u dolního okraje je Zeta Tauri - vidtelná pouhým okem. Na tu namíříte triedr. V její těsné blízkosti - ve stejném zorném poli uvidíte triedrem hvězdičky označené kroužky. Ta spodní vám dá nejvíce práce, neb je slabá, kolem 10 magnitudy. Podle nich najdete Krabí Mlhovinu. A mimochodem v městské přesvětlené obloze to triedrem ani nezkoušejte - ušetříte si frustraci.

Každý muž ( zasloužící si toto označení ) z mojí generace se jako kluk pokoušel postavit dalekohled "brejlák". To se zašlo do oční optiky, za pár desítek korun se nakoupily brejlové čočky a z nich se sestavil primitivní teleskop Galileovského, nebo pokud jste byli hvězdáři Keplerovského typu. Na teleskopech této konstrukce byla protivná zejména barevná vada a potom koma a astigmatismus. Takže první co malý hvězdář studoval byly "achromatické čočky" a u nich se dočtete, že jejich konstrukce je ze dvou různých skel - korunové ( tedy téměř běžné okenní sodno-draselné sklo ) s nižším indexem lomu a nižší disperzí se použije jako spojka a za ním je flintová rozptykla. Flintové sklo má vyšší index lomu a vyšší disperzi. "Disperze" je ochota daného materiálu rozdělit bílé světlo na spektrum - neboli pro fyziky : jak moc se rychlost světla v daném materiálu liší pro různé vlnové délky.

Flintová skla za bolševika ? Paničky si kupovaly "soupravy" broušených blbostí z olovnatého křišťálu ( druh flintového skla ), ale čočka pro děcko na experimenty - padli jste na hlavu ? Takže tady cesta pubertálních mladíků za achromatickým teleskopem většinou skončila, a dočasně i ta moje. Jenomže pak se člověk do optiky tak nějak začetl a zjistil podivné věci - existují "achromatické" okuláry Ramsdenův a Huygensův - které jsou ( ne zcela dokonale ) "achromatické" navzdory použití jediného druhu skla !! Huygensův okulár toho dosahuje tím, že ohnisko objektivu leží uvnitř čoček okuláru, tedy co přední čočka "pokazí" to zadní čočka "napraví". Pokud bychom takovou optickou soustavu chtěli "předělat" na objektiv kde bychom dali okulár ? Prostě tohle by nešlo.

Ramsdenův okulár vychází z jiné optické poučky. Dvě čočky o stejné ohniskové vzdálenosti vzdálené od sebe právě na tuto ohniskovou vzdálenost tvoří "přibližně" achromatickou soustavu. Problém takového uspořádání je že čočkou č. 1 vidíte jako lupou každou špinku na čočce č. 2 a naopak, proto se skutečné Ramsdenovy okuláry dělají tak, že se čočky dávají od sebe tak na 80% ohniskové vzdálenosti. Pokud bychom takovou optickou soustavu použili jako objektiv - ve zbývajících 20% by bylo ještě místo pro okulár.

Takže HRR do optiky - jenože brejlové čočky mají tvar menisku - což svádí udělat z nich nejenom Ramsdenovu optickou soustavu ale otočit je dutými stranami k sobě a udělat z nich stařičký "periskopický objektiv". Pokud mezi ně dáte clonu a zacloníte je tak na 1/10 ohiskové vzdálenosti - dostanete dosti slušnou optickou soustavu, kterou používali pra-fotografové před rokem 1890.

Tedy rekapitulace :

Výsledkem je - na komunistickou nouzi a brejlové čočky opravdu slušný dalekohled 42/420 mm jen s mírnými optickými vadami. Bez problému vidíte krátery na Měsíci, galaxii v Andromedě, mlhovinu v Orionu, ledva-ledva ( bez větších detailů ) planety, na které je přece jenom třeba "opravdový teleskop". Přesně u tohoto typu "brejláku" jsem skončil jako děcko. Až na to, že jsem neuměl vyřešit další problémy - ostření.... stativ.... proto jsem nakonec hvězdičky pozoroval darovaným zrcadlovým ALCOREM ze Sovětského svazu. ( Který mimochodem měl pěkný a lehce rozebiratelný Ramsdenův okulár, kde jste se mohli poučit )

Čas oponou trhnul a žijeme v období konsumerismu - takže sehnat čočky z flintového skla by ( teoreticky ) neměl být problém - jenomže my nejsme Silicon Walley prošpikované geeky, takže snáze seženete laciný triedr a ten rozřežete na ( achromatické - tmelené ) čočky nežli flintovou čočku samotnou. Při surfování po Internetu mě ale zaujala následující tabulka vlastností plastikových brejlových čoček, ze které pro jistotu dělám výpis :

Tedy koupíme - li klasickou brejlovou čočku - spojku a k ní polykarbonátovou rozptylku - po náležitém počítání by se dal vyrobit achromatický objektiv. Problém konstrukcí z brejlových čoček je že ty se dodávají jenom jako menisky - tedy vypouklo - duté čočky - a to proto že tento tvar má pro jedno-čočkovou optiku menší sférickou vadu a navíc lépe sedí do brejlových obrub.

Takže bychom museli konstruovat Gaussův objektiv, který ale má špatně korigovanou komu, která je u hvězdiček protivná. Proto by bylo lepší se vrhnout rovnou na objektiv typu Double Gauss - což je dodnes a ve více-čočkových modifikacích - základ všech vysoce světelných, krátko ohniskových objektivů pro foťáky.

Takže jsem zajásal a chystal se počítat jaké čočky koupit a jak je rozmístit. Jenomže se projevila skepse středního věku a taky jasné vědomí, že zde na východě jsme technologicky v prdeli ( montovna na 1000 let ). Takže jsem se zašel do optiky zeptat kolik by ty čočky orientačně stály. Jelikož to nejsou "jen tak nějaké brejlové čočky", ale "zdravotnický prostředek" se všemi certifikacemi, akreditacemi, notificacemi a jinými vyfikundacemi a navíc ještě "produkt", který musí všem účastníkům "obchodního řetězce" vydělat na vilu a "bávo" - ceny jsou následující :

Brejlová čočka skleněná obyč. - 350 kč. potřeba 2 = 700 kč.

Brejlová čočka pokylarbonátová - 1220 kč. potřeba 2 = 2440 kč.

Celkem tedy 3140 kč. - což je jen o 50 korun méně než Nikon Aculon A211 10x50 - japonský triedr vyšší střední třídy.

Zlovolná myšlenka mě napadá, jestli Číňan z optické fabriky, co má silikózu z broušení brejlových čoček pro evropského distributora, si taky vydělá na vilu a bávo ?

Jaké je tedy poučení z dnešní pohádky ? Kupte si dvě lupy a slepte je k sobě s clonou uprostřed, rozdíl kvality obrazu oproti teleskou z jediné lupy je dramatický, ale pořád výrazně horší než býval objektiv ze dvou brejlových čoček. Jako poučení pro děcka to bude stačit. A pokud máte chytré děcko, které se bude ptát na achromatické čočky ? Polykarbonátová čočka pro děcko na experimenty - padli jste na hlavu ? Učit děti o konstrukci tohoto světa netřeba ! Pošlete děcko prodávat pervitin a z výtěžku ať si koupí Nikon Aculon který "nějak" funguje a byl "nějak" vyroben UFOny ? Roboty ? Trpajzlíky ? Rozhodně však v Číně, kam se z Fakulty sociálních studií na výměnné stáže nejezdí....

Když vám babička koupí první hvězdářský teleskop - má naivní představu, že na jaře budete pozorovat jarní souhvězdí, v létě letní, na podzim podzimní a v zimě raději nic, abyste nedostali rýmu. Realita je však poněkud jiná. V období listopad / prosinec je noc tak dlouhá, že pokud do rána nezmrznete, vidíte prakticky 3/4 hvězdné oblohy bez jarní části. Naopak v létě kolem letního slunovratu "astronomická noc" nenastává vůbec. Ale kromě toho je tady jiný zajímavý jev - "fenomén stmívání" který má pro amatérského astronoma zajímavé důsledky.

V tabulce, kterou vidíte je západ slunce ke každému 20 dni v daném měsíci, a to protože +- 20 červen a +- 20 prosinec jsou nejdelší a nejkratší den v roce. Tedy představte si, že vylezete někdy po západu slunce v Červnu a co vidíte na obloze ? Uplně na východě bude Pegas, a Andromeda, jihovýchodně až jižně bude letní orientační trojúhelník tj. Labuť, Lyra a Orel, jihozápadně bude Herkules a Severní koruna a úplně na západě bude Pastýř. Za hlavou na severu budete mít vycházejícího Persea, nad ním Cassiopeu a severozápadním směrem Velký vůz.

Jasné ? K čemu tento poetický výčet ? Protože za měsíc by se vzhledem k oběhu země kolem Slunce měla obloha otočit o 1/12 kruhu, jenomže vy za měsíc vylezete ven "po západu slunce" tedy o něco dříve, takže zdánlivý posun oblohy "večer" bude menší, a další měsíc zase menší a zase menší. Neboli vzhledem k tomu jak se noc prodlužuje a vy lezete s teleskopem z baráku stále dříve a dříve - vzniká iluze, že "letní obloha se nehýbe" a výčet souhvězdí, jak jsem je popsal je na obloze "po setmění" ve stejné poloze až dlouho dlouho do podzimu.

Tedy vždycky jsem to obrazně popisoval jakože, že "soumrak se pohybuje ve směru pohybu oblohy". Pak ale nastane nejdelší noc v roce 20. prosinec ( nekamenujte mě za nepřesnost v datu slunovratu ) a po 20. prosinci se noci najednou zkracují a zkracují a "soumrak se pohybuje proti směru oblohy" - což se projevuje tím, že pozdní zimní a jarní souhvězdí vám profičí před nosem než byste řekli švec. Subjektivně to vypadá jakože : vzal jsem poprvé po vánocích teleskop a zase "už tam svítila" letní obloha.

Ba dokonce ač jsme o tom nikdy nemluvili - všimla si tohoto fenoménu i paní Kubáčová, která po každé mé "astronomické výpravě" klade ironickou otázku : "Ještě svítí ?", nebo "Ještě ji neukradli ?" - čímž ironicky myslí buď "Galaxii v Andromedě" alias M31 nebo druhý notoricky známý objekt kulovou hvězdokupu M13 v Herkulovi, kteréžto dva objekty vždy mutkavě kontroluju "jestli tam ještě jsou" a to pokaždé když jsou nad obzorem a já jsem s teleskopem venku.

Naopak o co důkladnější jsou moje znalosti topografie "pomalé" letní oblohy o to horší jsou mé znalosti "rychlé" jarní oblohy - třeba takové hvězdokupy ve Vozkovi - od sebe nerozeznám dodnes, a vzhledem k času který jarním souhvězdím věnuju = 1 noc a to ještě ne každý rok se to asi jen tak nezlepší.

A jaké je poučení z dnešní pohádky - na pozorování jarních souhvězdí je prostě málo času, proto pokud už koukáte na oblohu koukejte na jaře důkladněji, protože letní souhvězdí vám neutečou. Pokud naopak chcete použít řečičky o souhvězdích "na baby" ( funguje to !! ) naučte se letní oblohu a s tím více než polovinu roku ( a 90% nočích procházek s něžným pohlavím ) vystačíte.

Letní hvězdnou oblohu můžete vidět kolem 3 hodiny ranní už dnes. Základem orientace na ní je tzv. "letní trojúhelník, který tvoří tři jasné hvězdy : Deneb - v souhvězdí Labutě, Vega v souhvězdí Lyry a Altair v souhvězdí Orla. Deneb a Vegu teď necháme stranou a proberme Altair, který je nejjasnější hvězdou souhvězdí Orla a tvoří "oko Orla" od Altairu na jiho-západ se táhne tělo Orla až k ocasu a za ocasem Orla je souhvězdí svané Štít neboli Scutum - na starých hvězdných mapách Scutum Sobiescianum.

Tedy Scutum Sobiescianum - otrocky přeloženo Štít Sobieského. Sobieski - je míněn Jan III. Sobieski - král "Republiky dvojího lidu" - velmi zvláštního státního útvaru Polsko-Litevské státní unie. To byl jeden z mála historických příkladů tzv. "Šlechtické republiky" - tedy státního útvaru prakticky identického s dnešními prezidentskými republikami. Na rozdíl od současných liberálních "demokracií" však v tomto státě lid nevolil prezidenta, ale šlechta, která jediná měla volební právo volila krále. Tedy rozdíl mezi šlechtickou republikou a monarchií byl v tom, že královský titul prostě nebyl dědičný a král se volil stále znovu a znovu - ne jako v monarchii jenom při vymření vládnoucí dynastie.

OK - proč by nás měl vzrušovat nějaký Jan Sobieski ? Copak není na Obloze Pegas, Perseus, Hecules, Orion a spousta dalších bájných postav. Štít Sobieského je přece jenom poněkud zvláštní, protože Jan III. Sobieski žil v letech 1629 - 1696. Herkula, Oriona a spol - jakožto bájné postavy můžeme datovat tak 600 před kristem nebo ještě dříve, pokud tedy vůbec připustíme jejich existenci.

Jak je možné že Štít Sobieského je na obloze, proč tam není třeba Komenského pero, nebo Stalinova pistole TT-33 ? Kouzlo je totiž v tom, že Jan Sobieski se v roce 1683 spojil s Rakouskou armádou a pod jeho velením Polsko-Litevsko-Bělorusko-Rakouská vojska drtivě porazila Tureckého sultána Kara Mustafu u Vídně, tím jednak zahájila ústup Turků z Evropy a navíc tím udělala výraznou trhlinu ve struktuře Osmanské říše, tak výraznou, že Turci ještě 250 let skomírali, ale už se nezmohli na výboje západním směrem, až se nakonec Osmanská říše v roce 1922 definitivně rozpadla.

Vděční Evropané nevěděli, co Sobieskému věnovat. On osobně nejvíce toužil po dědičném královském titulu. V té době ale nebyla Evropská unie vměšující se do vnitřních záležitostí států. Takže dědičný titul byl výlučnou věcí šlechty "Republiky dvojího lidu" - a ta se ke změně na pravou dědičnou monarchii neodhodlala, ani přes Sobieského hrdinství. Proto z radosti nad porážkou Turků - Gdaňský astromnom polsko-pruského původu Jan Heweliusz - někdy též psáno jako Johann Hevelius při reformě systémů souhvězdí na obloze v dosud neobsazené oblasti "za ocasem orla" umístil Štít Sobieského, jako výraz vděčnosti Evropanů nad záchranou od turecké / muslimské nadvlády.

Tak mě napadá taková ironická poznámka - pokud bychom našli na obloze místečko, kam bychom umístili souuhvězdí nazvané třeba "Hidžáb Angely Merkelové" - dala by německá tetina konečně pokoj ? Jo a mimochodem jaké asi byly zkušenosti s muslimy v Evropě, když celý křesťanský balkánský folklór je o boji s "tureckými psy". A taky jaká byla úleva, že už jsou pryč, když Sobieski dostal své souhvězdí !?! Uznejte, že pokud se na hvězdnou oblohu podíváme tímto historickým pohledem - jsou úvahy nad současnou situací Evropy - ve hvězdách ...

A poslední otázka - když se Hidžáb Merkelové ( zatím ) nedostal na oblohu, ví tetina ze Švábska o Sobieském ? Určitě ano ! Konec konců vláda je vždy chytřejší než prostý lid a Němci jsou vždy lepší než obyčejní Evropani, tudíž německá vláda s Merkelovou v čele je ta nej nej, která ví a umí všechno.

Wir schaffen das !

Pokud se týče elektroniky - jde na mě čím dál větší skepse. Místo pokroku ve prospěch lidstva tu máme nekrytými penězi hnanou "bublinu startupů" - které jednoznačně spadají do kategorie "řešení na hovno" a na druhé straně tu máme výrobu elektroniky v Číně s typickým otrokářským kapitalismem 19. století - a mezi tím stojí postarší jouda, který by měl takovým věcem věnovat těžce našetřený volný čas ?

Takže už minulý rok jsem se naštval a začal se zaměřovat na něco jiného - a to na "starou lásku" astronomii. Možná vám to bude připadat neuvěřitelné, ale v době revolučního kvasu 1989 jsem na Brněnské hvězdárně udělal "demonstrátorské zkoušky" což byla velice vážně se tvářícící zkouška, která mě pak opravňovala předvádět v Brně pozorování pro veřejnost, což jsem paradoxně využil párkrát - rozhodě né tak, kolik jsem od toho očekával.

V té době jsem měl ruský dalekohled "Alcor" - zrcadlový newton nepatrného průměru zrcadla - 65 mm. Tento dalekohled "vzali čerti" neb jsem jej neprozřetelně nechal u mé drahé máti na chatě a od té doby jsem jej neviděl. Dnes po letech už jenom přeji těm, kteří jej mají, ať jim dobře slouží.

Po zkušenosti se zrcadlem velikosti 65 mm - jsem chtěl "co největší dělo" a tak jsem v jisté době koupil Newton 150 mm, který je "můj miláček" dodnes. Pak jsem ovšem měl takové období, kdy jsem začal po létech prášení na optiku, znovu pozorovat hvězdy a potřeboval jsem triedr, tak jsem si od otce půjčil jeho "astronomický" triedr, k jehož koupení jsem jej sám zblbnul. Je to triedr parametrů 15x70 - tedy 70mm průměr objektivu a 15x zvětšení - nádhera. Každému, kdo má pevné ruce jej mohu doporučit. Problém je v jediné věci - potřebujete k němu zahradní křeslo s opěrkou hlavy. Opřete hlavu o opěrku a dalekohled o hlavu. Váží totiž 1,5 kg a při zvětšení 15x už je každý záchvěv vidět. V pohodě zahradního křesla s hlavou v hlubokém záklonu - PARÁDA.

Od koupě mého vlastního triedru této obří kategorie mě odradila jediná věc - je relativně složité a drahé jej rozumně umístit na stativ a tím je relativně složité a drahé "ukazovat oblohu" ostatním, což v dnešní "nadvládě blbismu" považuju za svatou povinost každého, kdo se prohlhašuje za amatérského astronoma.

Ergo - podtrženo sečteno - potřeboval jsem "triedr 15x70 jinými prostředky" a skončil jsem u notoricky známého dalekohledu - "Sky watcher 80x400mm" na azimutální montáži AZ3 - mezi našimi astronomy poněkud pejorativně nazývaném "Malokuk". Jasně -astronomové, kteří 30 let veškeré "volné peníze" peníze investují do optiky se na měj dívají skrz prsty, ale já jsem nepokrytě nadšen.

Tedy - je to čočkový dalekohled alias "refraktor" - což na rozdíl od zrcadlových nese tu výhodu, že celý dlouhý tubus se zrcadlem na dně se nemusí chladit, takže než dojdete se psem do parku je dalekohled vychlazen k pozorování. Z tono vyplývá druhá věc - váží jenom 7 kg - zcela komplet tudíž se dá přehodit přes rameno a v druhé ruce ještě udržíte to vodítko od toho psa. Dá se nastavit do rúzných výšek - od "výšky pro Barunku" po normální výšku kdy i dospělý může pozorovat. Montáž AZ3 o se stativem , je považována za málo stabilní, ale při zvětšeních, která "malokukem" dosahujete to není problém. Potom další výhoda "pro děcka" - není to newton - s optickou drahou zalomenou o 90 stupňů - tedy každému je hned jasné "kde je Měsíc" a "kudy je třeba se koukat" - což u newtonovskýzch zrcadlových dalekoholedů dělá potíže. A potom - pro malé dalekohledy platí "Kubáčův zákon o velikosti foťáku" - tedy "čím menší foťák je - tím více se s ním fotí" - a to u "malokuku" platí 100%. Nevím jestli by se vám chtělo tahat 25 kg. Newton jenom protože "je pěkný měsíc" nebo "je vidět Saturn".

Nastává "Kubáčovo okénko negativní publicity" - tedy do mě na "Malokuku" sere - především okuláry - "standardní" okulár 10 mm je směšně ubohý kus optiky s nepatrným zorným polem. Ani okulár 25mm ( někdy je dodáván 20 mm ) není o mnoho lepší - k dalekohledu je dodáváván Amiciho hranol, který obrací opbraz a umožňuje pozemská pozorování - okulár 25 mm má i ve "standradrní" verzi tak velké zorné pole, že vidíte jeho ohraničení hranolem. poslední výtka - spíše teoretická - dalekohled má převracející hranol a zobrazuje "vzpřímeně" - avšak hledáček je klasický "keppler" obracející hlavou dolů - to "zvyklého astronoma" mevyvede z míry, ale děcka to dráždilo natolik, že jsem si nakonec zvykl nosit dalekohled bez hledáčku a "mířit podlél trubky"

Problém s okuláry jsem nakonec vyřešil takto - nosím i s dalekohledem okulár 15mm se zorným polem 70 stupňů - to je okulár ( rádoby ) Erfle, číské výroby, který mezi astrononmy taky nemá moc dobrý zvuk, ale pro takové to domácí pokoukání - luxusní. S tímto okulárem dává malokuk zvětšení 27x a zorné pole na obloze 2,3 stupně. Druhou optiku, kterou nosím je Barlowowa čočka 2x s ní je zvětšení 54x a to je rozumné maximum, za které nemá smysl se pouštět. Výhodou této kombinace je, že okulár zasunete do "barlowovky" a tu zašroubujete do teleskopu a nemusíte tahat žádné - volně ložené vybavení vedle v tašce, nebo v kapse.

Co je takovým dalekohledem vidět? Messierovy objekty - ty běžné - bez problémů. Měsíc - naprosto luxusní. U planet začíná vadit zbytková barevná vada ale pořád vidíte na Jupiteru 2 proužky a Galileovy měsíce, Prstenec Saturnu, Luxusní srpek Venuše, když je blízko. Snad jenom ten Mars vidíte jako červenou a Uran jako modro-zelenou "ďubku" s minimem detailů. V každém případě - obecenstvo se začne vaším výkladem nudit dříve než vás začne barevná vada omezovat. Poslední věc, kterou jsem si dodělal je sluneční filtr z fólie a i sluneční skvrny vzbudily mezi příbuzenstvem náležitou reakci.

Pokud tedy nejste optičtí fetišisti, které nic pod 100 000 neuspokojí - napiště Ježíškovi, třeba budete mít tolik štěstí jako jsem měl loni já. Upřímně - když je dcera natolik unesena viděným, že zapomene na otce a vykřikne- "tý vole hustý" což se opakovalo 2x - jednou u Měsíce podruhé když "začala vidět" prstenec Saturnu - stojí to za ty prachy - tedy v dnešních cenách - něco málo přes 4 000 kč.

Ve velmi dávné době jsem si přišel vařit kafe na služební místnost, kde jedna laborantka - podrobně studovala "Pestrý svět" nebo jinou bulvární sračku za 19 korun, a velice si stěžovala, abych jí prý poradil, že se narodila 23 listopadu a v některých číslech "pestrého světa" je to v horoskopu psáno jako Štír a v jiných číslech je to psáno už jako Střelec. Tak jsem se zarazil a řekl jsem jí - "a nemyslíte snad Štír nebo Váhy ?" Ona se na mně podívala jako na blba a pak řekla: Na to, že pořád vykládáte, že jste astronom byste mohl vědět kdy "vládne" jaké "znamení" !!!

Tak jsem se poněkud nadurdil a odsekl jsem - buďte ráda, že jste se nenarodila o týden později - to byste byla ve "znamení Hadonoše". Tím jsem postavení debila jenom potvrdil, protože ona mi vítězně šustila "Pestrým světem" před nosem - víte, že žádné znamení Hadonoše není !!! To si teda pište, že je - kontroval jsem zase já, a hned druhého dne jsem přinesl velikou mapu hvězdné oblohy, kde je nakreslená ekliptika s polohou Slunce den po dni. K mapě se seběhly všechny baby a nastalo čiré zděšení - protože většina z nich skončila u závěru - myslela jsem si, že jsem Váha, ale vlastně jsem ve stkutečnosti Panna - konečně vím, proč mám celý život tak posraný...

Takže je na čase probrat věc na vědecké bázi.

Každý kdo si zkusil roztočit sertvačník z autíčka, nebo honil našimi dědy opěvovanou "káču" - zjistil, že rotační osa se pomaličku pohybuje po povrchu kuželu - což se jmenuje - precese. Precesí zemské osy se nám třeba pohybuje severní pól po obloze. Precese funguje i v otázce rotace neboli oběhu Zeměkoule kolem Slunce. Tím jak se mění oběžná dráha Zeměkoule kolem slunce - mění se i zdánlivá cesta Slunce mezi souhvězdími. Takže od doby kdy staří Sumerové v roce 2500 před Kristem založili astrologii se nám "rovina ekliptiky" a tím pouť slunce mezi souhvězdími poněkud posunula. A když se podíváte na obrázek - vidíte, že "souhvězdí" se od dob starých Sumerů posunulo tak o jedno "znamení" vedle.

Abychom to viděli na plnou hubu pracně jsem sepsal následující tabulku.

Našli jste se ? Všimli jste si pozoruhodné ho rozdílu v délce "souhvězdí" - tedy slunce se v "Panně" fláká 45 dní a "Štírem" profičí za 7. Stejně - Štír je považován za špatné znamení - tak co.

Když se podíváte na mapu tak vidítě, že ekliptika těsné míjí souhvězdí Oriona - a vskutku - kolem roku 600 našeho letopočtu bylo "znamení Oriona". to není takový průšvih jako fakt, že oběžné dráhy Zeměkoule a tudíž pohyb ekliptiky je periodický - taže znamení Oriona zase jednou bude - což se mi líbí, protože to je pěkné souhvězdí. Trošku horší je, že umíme počítat i do minulosti a z našich výpočtů vyplývá, že "znamení Hadonoše" - bylo už i za starých Sumerů ! Jenomže těm se nehodilo do krámu, protože mít 12 měsíců v kalendáři ale 13 souhvězdí na obloze - není COOL tak "Hadonoše" potichu vypustili už ve své době.

Takže pokud vaše maželka bude 1.12. rodit - co to znamená ? Slunko je v souhvězdí Hadonoše, ale kdyby Vesmír zamrzl a nic se od dob Sumerů nepohnulo - bylo by Slunko ve "znamení Střelce" - teda pardon bylo by někde mezi Střelcem a Hadonošem - jenom Astrologové by o existenci Hadonoše mlčeli jako zařezaní. Je hezké vědět, že astrologie je podvod od prvního okamžiku a na obloze jsou k tomu důkazy - ne?

Pozoruhodné je že dodnes existuje pár dní v roce kdy souhvězdí = znamnení - a sám jsem se v takovém "šťastném momentě" narodil. Asi proto se mi tak daří a paní Kubáčová mi dává pusu každý den. Dokonce bych mohl spekulovat i poněkud šířeji - my na prochlastaném východě máme veliké problémy s osobami, které jsou nepoužitelné k ničemu, protože, krom chlastání, už umí jenom jít jenom dělat bordel na sociálku, aby pak mohli chodit na poštu pro dávky. Člověk by o nich skoro smýšlel v kategorii "verbež" - ale nikoliv !! Chudáci to jsou !!! Celý život jim lžou o jejich osudu, protože se "narodili ve špatném souhvězdí", které neodpovídalo "znamení" v horoskopu v "Pestrém světě" - podle kterého kontrolují a řídí svůj život....

Poznámka při druhém čtení : Kdykoliv vyrukuju s Hadonošem - přiznivci astrologie mi začnou vysvětlovat, že zvěrokruh je jenom "symbolický" a znamení nemusí odpovídat souhvězdím. Někteří dokonce argumentují tím, že "znamení" jsou vlastně měsíce sumerského kalendáře. Ani to nevnáší do věci příliš důvěry. Pokud jsou "znamení" jenom jiné názvy pro měsíce - pak výrok "je tvrdohlavý protože je Beran" je ekvivalentní výroku - "je smolař, protože se narodil v listopadu" ? Nebo dokonce - "je to debil, protože se narodil v úterý ??"

Opakování z minula - v oblasti optiky je mezi lidmi stejně málo informací, jako v oblasti chemie, proto se v učebnicích vyskytují blbosti typu "mikroskop je složená lupa" - protože si nějaká PHDr.+ Ph.D. staropanenská můra, která to psala myslela, že "čím víc čoček, tím víc lupa" - a nějak jí uniklo, že opravdový mikroskop je ve skutečnosti principálně identický s "Keplerovým hvězdářským dalekohledem". A celé generaci mikrospopistů uteklo, že v každém mikroskopu je vestavěn "parametr o kterém se nemluví" - což je Karlem Zeissem zavedená "standardní délka tubusu 160 mm" která ovlivňuje zvětšení.

OK - odkud se vzala délka 160 mm ? Prostě při této délce vycházely optické parametry i rozměry mikroskopu "tak nějak rozumně". Pak ale nastal problém - někomu stačí do mikroskopu koukat jedním okem - jiný potřebuje "binokulární hlavu" - další potřebuje dát do cesty paprsku filtry, nebo vést obraz do "žákovského tubusu" nebo zavést do optické cesty nějaký jiný "scientific equipment" - co pak ?

Jasně tušíte, že některý "equipment" se vešel do standardních 160 mm a pokud se nějaký equipment nevešel - muselo se zvětšení mikroskopů přepočítávat. Ještě horší je situace u "vícehlavých mikroskopů" kde každý mikroskopující má jinou délku tubusu - a tudíž by každý měl jiné zvětšení - proto dnešní "moderní mikroskopy" jsou "mikroskop v mikroskopu" - což se v materiálech výrobců označuje jako "Infinity tube length compensation" - neboli česky "kompenzace na nekonečnou délku tubusu"

O co tedy jde - u klasického mikroskopu - Objektiv vytvářel obraz v tubusu - dlouhém 160 mm, který pozorovala "lupa" zvaná okulár - dnes - pozorovaný předmět leží přímo v ohniskové rovině objektivu - a z objektivu leze rovnoběžný svazek paprsků, které se neprotínají 160 mm daleko ale "až v nekonečnu". - Tudíž můžeme mít tubus libovolné délky - aniž by to na zvětšení mělo nějaký vliv.

Samozřejmě je tu problémeček - jak z rovnoběžných paprsků udělat zase SKUTEČNÝ OBRAZ který budeme pozorovat "lupou okuláru" ? - to se dělá tak že v mikroskopu je ještě jeden optický člen - de facto spojná čočka, nebo reálně docela složitá více-čočková soustava, které se říká "tube lens" - tahle optická soustava nám vytvoří skutečný obraz kdekoliv si jej přejeme - a pak už následuje klasický okulár. De - facto by se dalo říci, že tato čočka spolu s okulárem tvoří "keplerův dalekohled" a objektiv je tam jako "lupa navíc". Dokonce vhodnou volbou ohniskových vzdáleností celé trojice - objektiv - tubusová čočka - okulár - by se dalo dosáhnout toho , aby mikroskop poskytoval NEPŘEVRÁCENÝ obraz, ale to žádný výrobce zatím neudělal, protože mikroskopisti jsou od dob Leuwenhoeka zvyklí na to, že mikroskop poskytuje PŘEVRÁCENÝ OBRAZ a hotovo !

Otázka je - proč dědek otravuje s nějakou čočkou uvnitř mikroskopu - jako obvykle to má své problémy - jednak optika - okuláry a zejména objektivy kompenzované na 160 mm nedávají v moderních mikroskopech moc dobrý obraz - a naopak moderní objektivy a okuláry nedávají ve starých mikroskopech moc dobrý obraz. Potom vznikají docela slušné zmatky při focení - fotoaparát musí být umístěn až za tubusovou čočkou, nebo musí mít vlastní tubusovou čočku - de facto objektiv - v této souvislosti často nazývaný "projektiv". Pokud strčíte foťák jen tak někde do dráhy rovnoběžného paprsku - musíte mikroskop přeostřit a obraz potom nebude příliš kvalitní - viz heslo : modení objektivy nedávají moc dobrý obraz, pokud jsou jej nuceny kreslit blíže než v nekonečnu.

Druhá sada problémů je komerční - ZEISS začal jako první vyrábět slušné mikroskopy a vahou výroby své firmy "nastavil" že "standardní délka tubusu" je všude na světě 160 mm. Pokud by ohnisková vzdálenot "tubusové čočky" byla taky 160 mm - tak se nic nemění - ani výpočty ohiskových vzdáleností objektivů. Jenomže v době kdy mikroskopy s "nekonečnou délkou tubusu" vznikaly - už měl každý výrobce své obchodní zájmy - tudíž má každý výrobce svůj systém tubusových čoček - tudíž OBJEKTIVY JEDNOHO VÝROBCE MAJÍ NA MIKROSKOPU JINÉHO VÝROBCE JINÉ ZVĚTŠENÍ !!! Schválně si přečtětě ZDE jak vágně se Nikon vyjadřuje o tom jakou ohiskovou vzdálenost jeho tubusové čočky mají - prý "něco mezi 160 a 250 mm" !!! Jinými slovy - objektiv 40x může ve skutečnosti taky zvětšovat jen 25x...

OK takže všechno je jinak - až budete rozebírat "západní" mikroskopy z 90 let - nebude nikde psáno, že okulár 10x má ohnisko asi 25mm a objektiv 40x má asi 4mm - jak jsme zvyklí u "starého šrotu" z Meopty nebo z "V.E.B. Carl ZEISS Jena hersteller in der D.D.R." Naopak tubusová čočka je "bonus navíc" a pokud by nebyla nepatrného průměru - obvykle kolem 20 mm - dala by se použít jako velice šikovný a kvalitní objektiv k nějakém optickému experimentu.