close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Leden 2012

SOPA, PIPA, blbé celebrity a mráz na Internetu

29. ledna 2012 v 7:32 | Petr |  Internet
Už kdysi jsem psal - blogujme rychle "bo sa stmívá". A jak se rok s rokem sešel nejen, že se stmívá, ale už začíná i mrznout.

Tedy Američani se sebejistotou sobě vlastní přiravují předlohy zákonů, které jim dají právo požadovat vypnutí kteréhokoliv WWW serveru na který vláda ukáže, čmuchat v soukromých datech a snad i zavřít někoho na Guantanámo - vše ve jménu "boje proti počítačovému pirátství". Zákony mají jména jak snachy anglické králony SOPA a PIPA a dokonce moje milovaná Wikipedia kvůli tomu na den vypnula svoji (největší) anglickou verzi. Což jsem slyšel jak puboši komentují slovy - vypnout Wikipedii v době zkouškového "HUUUSTÝ" - tento výrok a můj údiv tak trochu souvisí s jinou mojí obavou stran "uložení vědění na Internetu"

Je mi jasné, že nahrávací firmy a filmová studia touží po návratu - snad ještě před éru VHS videa a magnetofonových kazet, kdy - kolik celuloidových kopií filmu nebo LP desek vyrobili - přesně tolik kopií se najednou mohlo poslouchat (sledovat) a ani o jednu více.
Současná doba kdy každý kopíruje všechno - se jim pranic nelíbí - nicméně doba zcela ekvivalentní té dnešní už tady několikrát byla - přiklad : W.A. Mozart - si mohl vydělávat koncertováním, učením žáků, nebo jednorázovou platbou za partituru nějaké skladby. Pokud dal skladbu z ruky - Vídeň byla plná šikovných a rychlých opisovačů not...
Tvrdá doba, ve které přežili jen ti nejlepší - skuteční umělci - nicméně není to doba "hudebního temna" kterým nás straší nahrávací firmy.
Na třetí straně W.A. Mozart se muzicírováním tak tak užívil ale už žádné BMG, SONY, EMI, VEVO ani jiné pijavice, které vznikly právě proto aby rozmnožovaly hudební nosiče. Dnes hudební nosiče rozmožuje příkaz COPY ve Windows - smysl nahrávacích firem se tedy vytratil.
Za další - když už nahrávací molochy vznikly - a začaly mít hromady peněz - přestala jim stačit nabídka - skutečných umělců, vzniklých z vnitřního přetlaku tvořivosti - a začali si vytvářet vlastní "uměleckou scénu" - "Boy - Bandy - růžové barbíny co neumí ani notu - šestnáctileté celebrity z Bratislavské ulice v Brně a tak ....
Aby to nevypadalo že jsem zaměřen proti hudbě pro náctilété (ano jsem - je to hnus a byl to hnus už když jsem sám byl náctiletý) - Ale přesto - kdo někdy slyšel nějakou původní písničku od takové Leony Machálkové ?

Tedy éra nahrávacích společností patrně končí. Éra hudby 100% nekončí - jen se vracíme k Mozartovi a ke Komenského výroku - "Myšlenky jsou beze cla"

Přesto - představme si jak si svět představují ve svých snech nahrávací společnosti: Internet je mrtev ? Nebo šíří jen reklamu na hudební nosiče? Lidé kupují CD a doma je melou v kafemlejnku aby se daly nasypat do iPodu? Musím kupovat CD "Ze zákona" ? Tlačí do mně muziku kterou nechci ? Platím těmto firmám "daň z hudby" ? K tomu mají dnešní organizace na ochranu autorských práv už celkem blízko !!!
A to jsme ještě neprobrali obzvlášť pikantní zlozvyk státu a jeho (tajných) služeb - práchat na obyvatelstvu dobro proti jeho vůli. To může vést teprve k zajímavým výsledkům - vládě se nelíbí nějaký kritik - šup mu na stránku (třeba do diskuse k blogu) nějaký link na nějakou ubohou MP3 - a pak šup se serverem do tmy a s blogerem taky do tmy - účel přece světí prostředky hlavně když jednáme "ve vyšším zájmu" (SOPA & PIPA nám dává právní základ).

Shrnu - li v jedné větě: Boj o to zda myšlenky jsou s clem nebo beze cla se přiostřuje - protože už pomaličku nejde ani tak o copyright jako o to jestli mají prachy za písničky větší cenu než ústavou (i tou Americkou) zaručená práva občanů, nebo ne.

BackEMF alias ProtiEMSA můstek 3 aneb nevěřte simulátorům

26. ledna 2012 v 5:17 | Petr |  Elektro
Tak nějak mám pocit, že se mi názvy kapitol o H-Můstcích nějak popletly - tedy jsme ve 3. díle boje s fyzikálními zákony na téma jak 5 volty a 1 mA řídit motor s 24 volty a 10 ampéry.

Minule jsem se naznačil labyrint problémů kolem motorů, a teď budu ještě komplikovat.
Tedy - H-Můstek má 2 strany a celkem 4 tranzistory - můstek je možno řídit mnoha způsoby, ale vždy vedou z procesoru do můstku aspoň dva dráty.
Ty mohou mít význam DOPŘEDU DOZADU (jako u REGSERU, který jsme probrali minule) nebo jsou to prostě jen vtupy A a B které spínají levou a pravou stranu můstku Pak platí následující tabulka

ABVýsledek
00Vypnuto stojíme Motor zkratován na zem
10Jedem vpřed
01Jedeme zpět
1

1

Vypnuto motor zkratován na napájení

Můstek typu DOPŘEDU / DOZADU musí mít vyřešenu situaci co dělat když dopředu i dozadu je zapnuto najednou (školní zapojení jako je REGSER při takové kombinaci chytne plamenem). Lidi od počítačů sice tvrdí, že jejich software takovou variantu nikdy nepřipustí, ale povídali že mu hráli, jestli tato varianta není HARDWAROVĚ ošetřena je jen otázkou času kdy bude hořet ;-)
Můstky se signály typu A, B připouští jakoukoliv kombinaci, jsou tedy "Inherently safe" (vnitřně bezpečné), a mají i další výhody, proto jsou mé oblíbené, v mém podání ovšem přidávám ještě vstup ENABLE který pokud je vypnutý odpojí se všechny 4 tranzistory v můstku, což mi umožňuje měřit "Back EMF" neboli "protielektromotorickou sílu". V principu je takto zapojen i můj milovaný můstek L293D, který pro motory do 0,5A je to nejlepší co můžete do robota dát. (ne že by byl tak super svými parametry, ale vyniká nezničitelností a jednoduchým použitím)

Už minule jsem zmínil že jsem vyrobil celkem 6 generací můstku - od prvního bipolárního LOW Drop přes 5 variant MOSFET. Nejprve jsem si hrál s nábojovou pumpou, ale pak jsem zjistil, že je to opravdu blbost pro robota - jednoduššího než ASIMO nebo nějakého průmyslového co svařuje Korejské Imitace Auta alias KIA vozy - se to nehodí.

Nakonec jsem dospěl k variantě, která se povrchně jevila jako dokonalá. Zde je:
NIkdy jsem nestvořil tak složitý obvod s tak málo součástkami. Trochu probereme co je na tomto můstku tak zvláštní - především je to velmi jednoduché řešení DEAD TIME CONTROL. Jak už jsem psal GATE Mosfetu je kondenzátor. Toho jsem kreativně využil abych řídil spínání mosfetlů. Oba tranzistory se otevírají pomalu (přes odpor R2) ale zavírají rychle tranzistory Q2 a Q6 - tím je zaručeno že jeden tranzistor se otevře až je druhý zavřený - a dokonce pokud dáme tranzistor pro větší proud, který má větší kapacitu gate - je prodleva delší - pro větší proudy - větší odstup - no není to geniální.

Bohužel není. Vstup ENABLE zajišťuje dvojice Q3 Q5, která pokud se uzavřou tak se můstek rozpojí odpory R6 a R5, které při běžném provozu z 24 voltové baterie, hlídají aby napětí na Gate žádného tranzistoru nepřesáhlo bezpečných 20 voltů, si přitáhnou gate k zemi nebo k napájení a můstek se tak zcela vypne.
Skvělá a jednoduchá idea, která báječně fungovala v simulátoru el. obvodů. V praxi ale při vypnutí Q5 je na emitorech Q2 a Q6 buď zem nebo plných 24 voltů. Pokud je na vstupu můstku 1 pak rozdíl napětí báze-emitor tranzistoru Q2 je taky 24 voltů (protože Q7 zkratuje bázi na zem) a tím dojdek tzv. Lavinovému průrazu báze Q2. Totéž se stane s Q6 pokud je na vstupu 0.

V praxi to vypadá tak že až do 12 voltů je vše skvělé (báze se neprorazí), ale pokud zapojíte můstek na plných 24 voltů a vypnete ENABLE - jeden z dvojice Q2 nebo Q6 se prorazí (lavinový průraz je nedestruktivní takže tyhle dva tranzistory to přežijou) - tím se jeden z Q1, Q3 plně neuzavře, zatímco druhý se díky vybíjení přes odpory 4,7K taky nestihne uzavřít a PRÁSK - je po MOSFETECH (ty už to bohužel nepřežijou).

Naštěstí to nebyla tak drahá zkušenost - ale práce na návrhu plošného spoje je mi trochu líto.

Sám už jsem dneska unaven - takže končím - zbytek probereme příště.

Ještě obyklá rada pro blondýny co dočetly až sem - Latexové minišaty se nemusí žehlit a na diskotéce z vás puboši nespustí oči - do postele je ale neberte - špatně se svlíkají a navíc chlapům příliš připomínají jiný latexový výrobek - prezervativ.

Daně a Indický problém dieselového fichtla

23. ledna 2012 v 16:34 | Petr |  Svět okolo
Opět jsem nevydržel a pod tlakem informací, které dnes neustále slyším z rádia píšu na jiné než robotické téma. Opět jsem poněkdu vytočen současnými informacemi o snižování spotřební daně na motorovou naftu a dokonce i dlouhodobějším tlakem motorové lobby na zavedeni "profesionální nafty" - tedy paliva zcela bez spotřební daně - aby se majitelům dopravních firem "kamionovalo" ještě lépe než dneska.

Když má Indická vláda rozpočtový deficit tak zvýší spotřební daň na benzín. Na spotřební daň na naftu se však neodváží sáhnout, protože to by poškodila nákladní dopravu a jejím prostřednictvím celou ekonomiku, čímž by výběr daní ještě klesl. Díky tomu je benzín v Indii výrazně dražší než motorová nafta. Šikovní Indové už na to dávno přišli, proto jsou v Indii benzínová auta neprodejná a prakticky každý motor u kterého to lze - je dieselový, včetně malých elektrocentrál, které v desítkách milionů kusů zásobují indické domácnosti proudem místo nespolehlivé, protože poddimenzované, celostátní energetické sítě.
Psal jsem u všech motorů u kterých to lze - a v tom je ten specitficky Indický problém - přestože by to bylo patrně technicky možné, nikdo nechce vyrobit dieselový moped, takže desitíky milionů mopedistů sponzorují svými benzínovými miláčky Indickou vládu více než ostatní.

Nafta má energetický obsah 36 MJ/l ( mega Joulů na litr) zatímco benzín má obsah jen 33 MJ/L - benzín je tedy energeticky méně bohatý. není tedy žádný fyzikální důvod proč by nafta měla být levnější než benzín. Vyšší teplota spalování nafty navíc způsobvuje že dieselové motory jsou z fyzikálního principu (nikoliv nějakou přehnanou snahou inženýrů) úspornější.

Budete namítat, že nafty je daleko větší spotřeba a proto i přes nižší daň je v současnosti na pumpě dražší než benzín - dovolím si protiargumentovat - to je jenom přesun daňových peněz z kapsy státu do kapsy obchodníků s palivy - ve jménu "boha" nabídky a poptávky.

Jako obvykle všichni jsme si před státem rovni, jenom majitelé dieselových aut jsou si rovnější.

I přesto jsem si nedávno koupil benzínové auto, protože Indii i České republice jenou prachy dojdou a pak bude zdražení nafty větší a více šokující než zdražení benzínu. Jestli máte rozum počítejte a učiňtě taky tak.

I přesto je zajímavé jak státní regulace může vést (vždy vede?) k (fyzikálnímu) nesmyslu jako je marná touha Indů po dieselovém fichtlu.

BackEMF neboli ProtiEMSA můstek 2 aneb ďábel se skrývá v detailech

19. ledna 2012 v 4:16 | Petr |  Elektro
Loni na jaře jsem psal o tom že chci své roboty rozpohybovat způsobem jakým se regulují otáčky vrtaček z Lídlu. Tedy pouštět do motorů proud, který na chviličku vypnu a během té chviličky změřím napětí, které motor, v té chvíli pracující jako dynamo, produkuje. Tenhle proud je přímo úměrný otáčkám - tím získám představu o tom jak rychle robot jede i bez čidel, která robotici obvykle používají.

Pohyb robota obvykle (vždy?) řídí nějaký mikorokontrolér - jednočipový počítač. Mezi mikrokontrolér a motor se zapojuje tzv. H můstek - což je vlastně zesilovač signálu mikrokontroléru, který navíc odděluje citlivou elektroniku procesoru od "elektromagnetického pekla" motoru.
Zjednodušený princip: (nyní nás zajímají jen tranzistory Q1-4). Zapneme li Q1 a Q3 prochází proud motorem od svorky M1 k M2 a motor se točí jedném směrem. Zapneme-li Q2 a Q4 proud jde opačně a motor se točí druhým směrem. Pokud jeden ze zapnutých tranzistorů střídavě vypínáme a zapínáme - motor se točí pomaleji než když proud teče nepřetržitě (tento způsob se obvykle označuje jako PWM - pulzně šířková modulace). U robotů je navíc důležité otáčky regulovat, proto mikrokontrolér snímá otáčky a podle toho řídí směr a dobu zapnutí tranzistorů, takže robot když najede na překážku mikrokontrolér v setině sekundy "přidá plyn" aby rychlost zůstala konstantní. Atd atd - tuny diplomek a dalších papírů kolem toho byly popsány ...

Když řídíte malý motor můžete (a je to pro konstruktéra pohodlnějši) použít bipolární tranzistory (NPN a PNP). U Velkých motorů bývá s bipolárními tranzistory problém protože proud budící trantzistor by ideálně měl být asi 1/10 proudu motorem - takže takový velký bipolární můstek je proudožravý bumbrlíček.

Proto se používoají MOSFETY kde tranzisor otvíráte napětím a jediný proud který potřebujete je proud na nabití kapacity hradla. Neboli hradlo alias "báze" MOSFETU se tváří jako kondenzátor s kapacitou od několika piko až do 10 nanoFaradů.
Aby to nebylo tak jednoduché tak tak jako máme bipolární tranzistory NPN a PNP tak máme N- a P-Mosfety. Vzhledem k tomu, že N-mosfety se používají častěji (i NPN se mi zdají populárnější) je N-Mosfetů vetší výběr, pro větší proudy, za menší peníze atd. Proto mají konstruktéři tendenci udělat celý můstek z N-MOSFETů, jako na obrázku.

To ale naráží na problém s buzením "horních" MOSFETů, který aby se plně otevřely potřebují napětí 5-10V vyšší naž napětí na motoru a tedy 5-10V více než je napětí baterie. Proto, pokud se staví můstky se 4 N-Mosfety, používají se nábojové pumpy. Jejich princip je naznačen vpravo (ten labyrint kondenzátorů a diod). Nábojová pumpa je často součástí budícího integrovaného obvodu.

Můstky s nábojovou pumpou jsou skvělé, pokud neustále kmitají, ale ne pro roboty, kteří se přece jenom občas potřebují zastavit, tím nábojová pumpa (jako součást budícího obvodu) přestává fungovat, a musí se přidávat nábojová pumpa pomocná, krerá pumpuje neustále a zapojení se tím stává monstrem.

Proto se pro roboty často používají zapojení s N a P Mosfety.
Na obrátku je můstek zvaný REGSER, ktery vymysleli lodní modeláři pro pohon lodiček s velkými motory. Všimněte si že můstek pokud se současně zapne dopředu i dozadu najednou otevřou se všechny čtyři tranzistory, zkratují baterii a můstek shoří, tomu je v originálním schematu zabráněno tím, že můstek spínají proti sobě (antiparalelně) zapojené optočleny, které tedy nikdy nemohou svítit oba najednou.

Tím jsme narazili na další problém mezi vypnutím jedněch a zapnutím druhých tranzistorů by měla být nepatrná chvilkla pauzy, protože jinak hrozí že zapnutí a vypnutí se budou (o desetinky mikrosekundy) překrývat a tím v napájení robota vzniknou velice rušivé proudové špičky, které mohou resetovat procesor atd. V anglické literatuře se tomu říká DEAD TIME CONTROL.

Tedy opravdu - dábel se skrývá v detailech. Jen pro zopakování pokud se týká řízení motorů je problém
  • Jak motory zapínat
  • Jak motory vypínat
  • Jak motory odrušit
  • Jak řídit tranzistory
  • Jak řídit celý můstek
  • Jak řídit otáčky
  • Jak bojovat s elektromagnetickým rušením vně můstku
  • Jak chránit můstek proti zkratu
  • Jak chránit baterii proti proudovému přetížení a hlubokému vybití
  • Další, které mě teď ani nenapadají !
Není divu že většina robotiků používá můstky jako integrované obvody. Výrobci těchto obvodů vědí, že nmůstek z tranzistoru jen tak někdo postavit neumí, proto si je (jako integrované obvody) nechají řádně zaplatit, právě proto a ještě z důvodu měření napětí na motoru jsem se vydal cestou konstrukce vlatního můstku, která po 6 generacích !! dospěla do fáze, kterou probereme příště.

Ještě obvyklá rada pro blondýny, co dočetly až sem : Jestli nemáte - kupte si do postele černou paruku - nic tak chlapa nevzruší jako "cizí ženská v posteli" a nic tak ženu neuklidní, jako když přitom má "toho svého pod kontrolou" ;-)))

Co je a co není technický pokrok ?

15. ledna 2012 v 16:03 | Petr |  Příroda
Nedávno mě značně vytočil článek v Ihned (omlouvám se ale nemám odkaz) kde redaktor psal úvahu ve stylu - dneska je civilizace dále a proto dnes symbolem technického pokroku není kosmická raketa, ale nový iPhone. Tak nějak zapoměl, že symbolem technického pokroku dnes není kosmická raketa, protože pomalu ztrácíme schopnost tyto věci vyrábět, zatímco lisování plastových krabiček a lhaní si do kapsy nám zatím ještě jde.

Jsem ta generace, kdy mezi kluky "na lítačce" bylo nemyslitelné, aby někdo neměl lupu na pozorování a zapalování věcí slunkem, frajeři (jako já ;-)) měli mikroskop, hvězdářský dalekohled, praky, luky šípy, kapesní nože, osobně jsem byl vlastníkem věci nevídané - elektrikářkých kleští - kombinaček, za tehdy astronomických 17 Kčs ;-))
Z pozice starce mi dnešek připadá poněkud fádní - protože mám neodvratný pocit že dneska se mládež pod 10 dělí na vlastníky a NEvlastníky mobilu, nad 10 na vlastníky a NEvlastníky iPhonu a nad 20 na vlastníky a NEvlastníky smartphonu s androidem.
Kdo má dneska mikroskop? Nebo hvězdářský dalekohled? Nebo kapesní nůž ? Já mám (a používám) pořád všechno a jenom čekám kdy budou majitelé kapesních nožů podezřívání z terorismu.

Zůžení tužeb lidí na západní polokouli na "iPhone pod stromeček" má totiž nečekaný vedlejší účinek. Podle mého názoru má totiž elektronika dneska "božský status" který si vůbec nezaslouží.

Příklad : Co vidíte na obrázku ?
V pozadí označené číslem 1 a 4 jsou stroje uvedené na trh v roce 1969 - když Američani přistáli na měsíci - Beckman Glucose analyser II - v popředí uprostřed je nepatrná krabička od firmy NOVA - Statstrip Xpress - což je dnešní verze téhož.
Co mají tyto stroje společného ?
Měří cukr v krvi - všechny stejnou metodou - cukr se oxiduje ("hoří" i když v roztoku) vzdušným kyslíkem a úbytek kyslíku v reakční nádobce je úměrný koncentraci glukózy (cukru) ve vzorku, což se měří kyslíkovou elektrodou.

Co mají tyto stroje rozdílného?
Jak vidíte ten nový - je Vám jasné že je to de-facto PDA nebo smartphone, který místo GSM modulu má modul pro měření cukru - a máte pravdu - má podsvícený dotykový barevný displej, Windows CE, slot na karty, USB port a vůbec cokoliv dalšího si vymyslíte.....
Ten starý je železná bedna ve které je jedna dvouvrstvá deska plošných spojů formátu A4 plná operačních zesilovačů a TTL logiky....

Ten nový měří jeden vzorek za 3 minuty a měří cukr "oficiálně " do 33 mmol / l ale už od hodnoty 15 bych za něj grešli nedal. Ten starý měří cukr 1 minutu do 25 mmol / l a až do této hodnoty lze dát ruku do ohně. Ten nový měří 1 cukr za 10kč - ten starý za 40 hal. O přesnosti nového a starého stroje se vůbec nebudu bavit - starý vítězí rozdílem třídy ...
Ale hlavně - ten starý je u nás od roku 1980 - 32 let - ten nový se pro jisté problémy , které nejsou technického rázu se bude vracet výrobci. Když se starý stroj nedávno porouchal - stačilo na desce trafopájkou vyměnit elektrolytické kondenzátory a jede se dál - není nereálné, že "železná bedna Beckman" vydrží dalších 15 let - v té době bude nový strojek už dávno v elektronickém nebi...

Tedy ne že bych byl staromilec a zastánce "držení mrtvol při životě". Jenom si dovoluji upozornit, že když je stroj 32 let 24 hodin denně 365dní v roce v provozu a bude používán i nadále, zatímco moderní - zbrusu nová krabička - po 30 letech inovací - jej nemá čím porazit (pokud nepočítáme možnost hrát na displeji hry) - je nutno se nad smyslem slova technický pokrok zamyslet. Jestli přece jenom kosmické rakety, nebo středověké chrámy, nebo pyramidy nemají v sobě jiný způsob technické vyspělosti, který jen dneska přes iPhony špatně vidíme a tudíž neumíme ocenit.

To by se však mělo rychle změnit, protože dnešní způsob technického pokroku ve stylu - k autu které se od roku 1890 (pro pesimisty) nebo 1980 (pro optimisty) podstatně nezměnilo - přidáme EPH, ABS, GPS, GSM, WIFI, DVD, MP3, JPG, BMP, PDF ;-)) a další blbosti - už nebude brzy stačit a budeme se muset vrátit zpátky k fyzice a chemii a hledat novou cestu - jinudy než přes rostoucí počty tranzistorů ve strojích, kteréžto jsou od určitého počtu vlastnostem stroje (a tím lidstvu) k ničemu.

Pokud to neuděláme - je reálná možnost, že sice budeme (nedobrovolně?) připojeni na vysokorychlostní internet vždy a všude, ale jinak bude zima a hlad.
Tranzistory v procesorech ve smartphonech se totiž nedají jíst ani se jimi nedá svítit či topit .....

Trávoměr 3. aneb bída "součástkové základny"

12. ledna 2012 v 3:27 | Petr |  Elektro
Koncem Bolševika (po roce 1985) nastala zvláštní situace, kdy na západě jelo VHS video a a ZX Spectrum a u nás vždycky před vánocemi vystoupil v televizních "Aktualitách" borec s mastnými vlasy a vysvětloval, že všechno bude až se vyřeší problémy se "součástkovou základnou" - jakože nikdo neumí vyrobit potřebné čipy. a taky probémy s "dodavatelsko odběratelskými vztahy" - jakože všechno v RVHP stejně sežerou Rusáci.

Pak kolem 2000 bylo období kdy v česku bylo všechno, v GM elektroniku jste si mohli koupit širší spektrum součástek než Steven Jobs (nebo jsem měl aspoň takový pocit). Nicméně už tehdy se objevovaly varovné známky - například můj oblíbený Harry Lythall žijící ve Švédsku úplně vážně doporučoval koupit laciné čínské rádio a nové jej rozebrat na součástky, které se jinak nedají za rozumnou cenu koupit.

Pak se GM elektronik (a si ním i jeho konkurence) přeorientoval na prodej varných konvic - a je vymalováno - cokoliv potřebujete už neseženete - v Ostravě například už půl roku není ani NE592 - zesilovač do 70 MHz. Nebo to seženete ale za ceny ze kterých se podlamují kolena - např. zesilovač LT1223 který bych moc potřeboval je +- za 300 a co když potřebuju 4 kusy ???

Poznámka pro Karla M., abych mu ušetřil psaní do diskuse - Karle - vím o TME, RS, FARNELLU, nebo dokonce DEALEXTREME a dalších zásilkových službách, ale nepoužívám je úmyslně, protože jim chybí - ta základní kvalita - když ráno při tlačení na záchodě chytneš ideu - odpoledne koupíš součástky - a večer už víš jestli to bylo dobré nebo blbost.

Takže jak jsem psal v přechozí kapitole o Trávoměru, dostal jsem se do situace, kdy jsem potřeboval postavit rádio superhet, které místo antény má fotodiodu.
Nejprve trochu teorie - fotodioda je zapjená v obvodu v nepropustném směru - tudíž má obrovský vnitřní odpor - kdysi byla tendence měřit na fotodiodách napětí pomocí elektroniky která má ještě větší vnitřní odpor.
Pak si někdo uvědomil, že fotodioda je vlastně zdroj proudu, a že proud se měří ampérmetrem, který má malinký vnitřní odpor. Protože i proud fotodiodu je malinký tak se měřil na tzv. snímacích rezistorech asi takto.

Pokud na fotodiodu bliká světlo - mění se proud fotodiodu třeba o 1 nA (nanoAmpér) a tím se napětí na svorce 1 mění o 10 uV (mikrovoltů). Problém je v tom, že fotodioda aby byla dosti citlivá musí mít dosti velkou plochu. Moje milovaná BPW34 má 7 mm čtverečních což je více než celý čip současných mizerných (14 MegaPixelových) digitálních foťáčků !! Taky výrobce ani neudává citlivost a jen v aplikační poznámce srovnává fotodiodu s foťákem tím že konstatuje, že odhadovaná citlivost je kolem 256 000 ASA. Dioda 7 mm2 velká má nezanedbatelnou kapacitu - asi jako kondenzátor na pravé část obrázku - a tudíž při vyšších frekvencích její vlastní kapacita odfiltruje signál do země. Např na pravé části je hraniční frekvence kolem 160 KHz - což nevadilo u Trávoměru který měl pracovat na 10 KHz ale už to bylo smrtelné pro Trávoměr na 1 MHz.

Proto se používají tzv. Transimpedanční zesilovače - které se ze strany fotodiody tváří jako ampérmetry s (téměř) nulovým vnitřním odporem a z druhé strany se tváří jako zdroje napětí taky s (téměř) nulovým vnitřním odporem. Díky nulovému vnitřnímu odporu na vstupu jde proud z fotodiody do země raději přes zesilovač než by se prodíral kapacitou diody (silně zjednodušuji). Díky (téměř) nulovému vnitřnímu odporu není vliv kapacity diody na frekvenci snímaného signálu tak drastický jako u snímání proudu prostým odporem.
Tedy vezměme schéma vlevo nahoře - když se proud fotodiododu zvětší - klesne nepatrně napětí na invertujícím vstupu operačního zesilovače a tím stoupne napětí na výstupu. Protože z definice operační zesilovač má nekonečný vstupní odpor - z invertujícího vstupu žádný proud neteče - tedy veškerý proud teče odporem 10K - operační zesilovač "cvičí" s napětím na jednom konci odporu aby poskytl fotodiodě jakýkoliv proud si žádá - tudíž napěťové změny na diodě jsou (téměř) nulové, což se diodě jeví jako nulový vnitřní odpor. Dovoluji si upozornit že transimpedanční "zesilovač" nemá žádné zesílení - tedy signál 1 nA se opět změní na napětí 10uV jako u verze jenom s odporem ....

Dostáváme se k neuvěřitelným věcem a k meritu článku - Všechny 4 zapojení jsou, pokud nemáme přiliš velké nároky, stejné. Všechny jsem vyzkoušel a proberu proč jsem skončil u neuvěřitelné poslední verze vpravo dole.
  • Operační zesilovač - zde JFETový TL072 - je nejlepši "učebnicové" a klasické zapjení, které je vhodné asi tak do 100 KHz. Fotodiody mají především proudový šum proto je vhodné používat unipoládní (JFET, CMOS) součástky, které tím že mají nekonečný odpor hradla (žádný proud do nich neteče) nezvyšují šum fotodiody - jediným zdrojem šumu je pak fotodioda a transimpedanční odpor, který má být co největší
  • Pokud potřebujeme snímat z fotodiody signál o vyšších frekvencích než nám umožňuje operační zesilovač je možno pořídit rychlejší zesilovač - TL 072má šířku pásma 3 MHz, nejrychlejší "běžně dostupný" zesilovač NE5534 má 10 MHz - což není o tolik více a navíc je bipolární a tudíž z hlediska šumu pro fotodiodu nevhodný (i když je inzerován jako extrémně nízkošumový). Když už jsme nuceni jít k bipolárnímu řešení je možno pouřít tranzistorový bipolární zesilovač (vpravo nahoře). Pokud použijeme opravdu rychlý tranzistor, třeba můj milovaný BF199 můžeme jít s frekvencí až na 10 MHz. Problémem tohoto zapojení je však šum (menší než z NE5534) a navíc toto zapojení má výstupní odpor 1K ohm (díky R3), které se přenáší na vstup který tedy nemá vstupní odpor 0 ale taky kolem 1K Ohmu - což je důvod proč nelze s frekvencí jít výše i když BF199 zvládá stovky MHz,
  • Stále je ještě možno použít superrychlé operační zesilovače jako zmíněný LT1223 za 300kč, který díky tomu, že má proudový výstup zvládá frekvence až 100 MHz, ale dá se takové zapojení otisknout v Amatérském rádiu s poznámkou "milá děcka - poproste tatínka ať vám místo nového mobilu koupí pytlík LT1223 ?" (proto jsem si neobjednal LT1223 u Farnellu KARLE). Stále je možno udělat něco zvláštního a použít neočekávané součástky - takže jsem si přečetl tuto aplikační poznámku od Fairchildu. a začal jsem používat invertory 74HC04 jako vysokofrekvenční analogové zesilovače. Zapojení vlevo dole je vyzkoušené a spolehlivě funguje až do 50 MHz - navíc 74HC04 je CMOS - tedy odolný k proudovému šumu a navíc za 4 Kč koupíte pouzdro, kde je jich 6 - Tedy drahý Lineare strč si LT1223 do .......
  • Schéma jednoho zesilovače ze pouzdra 74HC04 je na obrázku. Někteří výrobci jako třeba Phillips dávají dokonce tři takové dvojice tranzistorů za sebe aby změny na výstupu byly rychlejší - zesilovač postavený z tohoto hradla má šířku pásma kolem 100 MHz - což neznamená, že byste mohli používat 74HC04 pro digitální signály této frekvence (tam jsou potřeba ostré hrany a proto cesta pro digitální signál musí mít aspoň 5x větší šířku pásma než pro sinusovku stejné frekvence). Nakonec se mi zesilovač ze 74HC04 přece jenom nelíbil protože na mé pracovní frekvenci 10.7 MHz už přece jenom nemá takové zesílení - musí se z nich dělat kaskáda, která díky zpožděmím v zesilovači hrozí rozkmitáním atd. Takže jsem prozkoumal jak vypadají CMOS NAND a NOR Hradla (jsou skoro stejná)
  • Všimněte si že Q3 a Q4 tvoří kaskódové zapojení - díky tomu má Q4 mnohem větší zesílení a lepší frekvenční charakteristiku než tranzistory v 74HC04 - takže jsem přešel na 74HC00 - který je za 5 Kč v pouzdře jenom 4 ale pořád lepší než LT1223. Díky vyššímu zesílení jsem dokonce mohl odpor transipmedančního rezistoru R5 zvýšit z 10K na 100K a tím se zase trochu vyhnout šumu. Navíc se signál přivádí na oba vstupy hradla což způsobí, že "sčítáním" proudu všech tranzistorů hradla je šum ještě menší.
  • Teoreticky ještě lepší by bylo použít XOR hradlo - které je dvoustupňové a tím má ještě větší zesílení ale to už hrozí nestabilitou takového zesilovače, takže jsem to ještě nezkoušel.
Tedy co je potřeba abyste mohli použít CMOS logický obvod jako zesilovač ?
  • Především to nesmí být sekvenční obvod - jakýkoliv klopný obvod nebo jakýkoliv který si pamatuje minulý stav.
  • Nelze pužít obvody s hysterezí (schmidtovy klopné obvody alá 74HC14)
  • Je nutno použít obvody invertující aby se přivedením napětí z výstupu zpátky na vstup obvod sám uvedl do lineárního stavu.
  • Počátejte s tím že ač CMOS tak obvody v lineárním režimu dost žerou - klidně i 10mA na hradlo tedy 60 mA na celý obvod - a čím menší signál zpracovávají (méně kmitají) tím více žerou.
  • pozor na přednos signálu mezi hradly (uvnitř čipu) - nikdo z výrobců s takovým použitím nepočítá takže operační zesilovače mají útlum mezi zesilovači klidně i 120dB - HC00 má kdoví kolik - podle mých zkušeností dosti málo takže od jisté frekvence už ani nepotřebujete vnější vazební konenzátory - bohužel ;-((
Tak děcka teď víte kam může zahnat konstruktéra sučasná nadvláda peněz nade vším - jelikož se už v česku přestaly prodávat ultrazvukové mikrofony a reproduktory do mých robotů - doufám, že kapitola Trávoměr 99 nebude o tom že na prahu mé penze se přestaly prodávat fotodiody a tak nahrazju BPW34 infračervenou LEDKou "vyštípanou" z televizního dálkového ovladače. (což je fyzikálně reálné)

Mějte se dobře - blondýny ať si nezapomenou naleštit jehlové kozačky (což je jediná obuv mnou doporučovaná do postele) a chlapi ať se těší na další pokračování....

Jak vypadá mužské peklo ?

8. ledna 2012 v 22:05 | Petr |  Svět okolo

Pokud nevíte jak vypadá mužské peklo, zejména pokud vám rychle táhne na 40 tak tady mám jeden obrázek
Jen pro informaci o biologické podstatě celé věci - tohle není "obyčejný" proužkový test na lidský choriový gonadotropin - alias "těhotenský test". Tohle je test na LH - luteinizační hormon, který produkuje hypofýza v obrovských kvantech v době ženské ovulace. Tenhle hormon aktivuje proteolytické enzymy uvnitř zralého folikulu v ženském vaječníku - proteolytické enzymy rozštěpí bílkovinný obsah folikulu na malé molekuly, které osmotickým tlakem natáhnou do folikulu vodu až praskne - a vajíčko se vydá vejcovovdem do dělohy spermiím vstříc.
Tedy tento proužek neznamená, že bych "nějakou takovou zbouchnul" ale to že jsem zatím nezbouchnul ač je to po mně intenzivně žádáno a ovulující žena se mi sama tlačí do postele..... Ve věku 39,45 let - je už jenom tato myšlenka opravdové peklo.
Ještě než dostavím své roboty - budu tatínek - dědeček.

Hrůza.

Mimochodem muži produkují luteinizační hormona taky, a řídí u nich produkci testosteronu - takže bez něho bychom nebyli chlapi - takže moc si nevyskakujte. Konec konců jako mužské prsní bradavky i celý zbytek ženské pohlavní soustavy je u nás v náznaku přítomen (stejně ženské mají minipinďoura a všechno ostatní ....)

Trávoměr 2. aneb souboj plánů s realitou.

6. ledna 2012 v 3:27 | Petr |  Roboti
Plním své novoroční předsevzetí a píšu zase po dlouhé době článek o robotech.
Pokud nerozumíte divnému sovu trávoměr v nadpisu tak si nejprve přečtěte první díl. Tedy trávoměr je čidlo které uvidí kde je chodník a kde je tráva aby robot v parku se choval jako slušná stará dáma, nikoliv jako zfetovaná mládež, která si s cestičkami a trávníkem hlavu nedělá.

Před rokem bylo teoreticky vše jasné - bude se blikat barevnými LED diodami a fotodiodou se bude snímat odraz. Pracovní frekvence bude taková, se kterou se dobře pracuje v mikroprocesorech - to jest kolem 10 kHz a odezva fotodiody bude kolem 1 uA (jeden mikroampér - fotodiody totiž produkují proud - nikoliv napětí). Vše bylo nalajnováno jako 26. sjezd VKS(b).


Dokonce jsem takový frajer, že vám ukážu kompletní schéma analogové části - velmi elegantní a po postavení fungovalo jako hodinky...
Jelikož ale technický vývoj je boj proti fyzikálním zákonům tak ty hodinky šly výborně ale nikoliv na zemi .
Problém 1 - čidlo má maximum citlivosti na 10 kHz ale "úsporné žárovky" alias zářivky s měničem blikají od 10 do 100 kHz a čidlo v domácnosti dosti zásadním způsobem ruší. To se nezdá jako velký problém ale nač stavět čidlo barev, které je doma slepé když se dá postavit čidlo které doma funguje dobře. Drobným vedlejším problémem bylo že jsem snímal proud čidla na velké impedanci (blonďatým blogerkám vysvětlím někdy později) a tím se všechny vady fotodiody jako je velká kapacita a šum projeví naplno.
Takže jsem zvolil novou pracovní frekvenci 1 MHz, se kterou se mikroprocesorech dobře pracuje a vyrobil druhou verzi - jelikož i ta měla problémy opět budu frajer a zveřejním schématko
>
>
Tady je
V čem je problém č.2 (čidla 2 ;-) ?
Rušení zářivkami to už není, a čidlo opět fungovalo jako z partesu, ale opět to nebylo ono - Mimochodem je to okopírovaný geniální kaskódový zesilovač od anglického radioamatéra žijícího ve švédsku Harryho Lythalla SM0VPO.
Abych odstranil vliv zářivek musel jsem v každém stupní zesílení použít RC člen, který filtruje nízké frekvence, RC článek v každém stupni zanáší do zesilovače fázové zpoždění. Zesilovač jak jej vidíte je ještě stabilní, ale po přidání dalšího zesilovacího stupně se již díky parazitním vazbám rozkmital. Důvod proč jsem přidával další stupně zesílení (již tento zesilovač zesiluje 1,6 milion krát) je v tom, že fotodioda bez optiky si z odraženého světla od stěny vzdálené byť jen metr vůbec nic nedělala. Naopak když jsem z jakkoliv velké vzdálenost blikl na fotodiodu přímo vždy to skončilo naprostým zahlcením zesilovače silným signálem.
Tedy idea, že fotodioda se bude jen tak volně (bez čočky) dívat na to jakou barvu mají kytičky padla a celý dizajn analogové částí trávoměru nabral jiný směr.

1. Bude nutno použít tzv "Soustředěnou selektivitu" - třeba keramický filtr který je v mezifrekvencích rádií, proto aby veškerá filtrace probíhala na jednom místě a nedocházelo k postupným posuvům fáze signálu, který elektroniku rozkmitá.
2. Bude nutno použít logaritmický zesilovač, aby se signál měníl o 5 voltů ne o 5 řádů.

Body 1 a 2 se lehce vylučují (pokud použijeme klasické učebnicové obvody), takže jsem vlastně začal stavět rádio, které místo antény má fotodiodu a ještě díky logaritmickému zesilovači hraje mizerně. Zjistil jsem že ze součástkami je to v současné době horší než jsem si myslel a nakonec jsem skládáním nápadů vykradených od jiných k něčemu dospěl, ale to si nechám až na Trávoměr 3, aby si i blondýny ještě užily nějaké to napětí.

Nazdar děcka učte se pilně.

Počítače, roboti a soukromá historie času

2. ledna 2012 v 17:01 | Petr |  Roboti
Když už jsem slíbil, že končím s politikou a všeobecným hnusem a začínám s roboty tak aby ta změna nebyla tak šokující tak začnu s lehkou historií, která povede od 80 let až ke dnešku.

Tedy moje první zapojení byl "indikátor vlhkosti" postavený z NPN tranzistoru a LED diody když jste mokrým prstem nebo hlínou přivedli na bázi tranzistoru proud - LEDka se rozsvítila. Tranzistor KC508 i LED LQ100 to byl zázrak shánění mého otce Vím bezpečně že to bylo na chatě na Pražmě u mojí tety, takže to mohlo být tak 1980 +- A bezpečně vím že na té samé chatě jsem tahal dráty po stromech a motal z nich cívky abych pomocí hrotové diody, (ve skle byl krásně vidět ten hrot co se opírá o křemík) vyrobil první krystalku co na ní byla slyšet "Stanice Hvězda" dneska známá jako Radiožurnál - hlavní bolševická hlásná trouba vysílající na dlouhé vlně na frekvenci 272 kHz.

Pak začala škola a s ní problémy s psaním, tělocvikem, češtinou a paní učitelkou Hájkovou, což byla obzvlášť odporná forma bolševizmu zabalená do masa vyschlé babizny. Jako zástupkyně ředitele mi udělila ředitelskou důtku, protože jsem prohlásil, že na biologickou olympiádu se jí můžu vys*** a moje spolužačka - donašečka (mimochodem, později moje taneční partnerka v tanečních a nyní ctihodná paní učitelka - ředitelka školy, kam chodí dcera) ji to za tepla donesla.

Tedy soudružka Hájková nás nutila odebírat Rudé Právo - sobotní s přílohou Haló Sobota, kde někdy v polovině osumdesátek začal vycházet seriál o elektronice. Díky tomuto seriálu jsem postavil astabilní multivibrátor, který pískal přes reproduktor od 100 HZ až do blízkého ultrazvuku. Problém byl že s frekvencí se měnila i střída (potenciometr určoval šířku pauzy ale délka impulsu byla konstantní) tím pádem ty tóny z multivibrátoru nebyly nic moc ale v oblasti na hranici slyšitelného pásma byla už střída signálu skoro 1:1 takže čím vyšší tón tím pískal reprák hlasitěji až jsem ho přestal slyšet, ale pes (který slyší až do blízkého ultrazvuku) se mohl zbláznit.
Pak jsem dostal Atari 800XL a vrhl jsem se na BASIC. Mimochodem tak snadné psaní i složitých programů jsem od té doby nezažil - to už jsem chodil na gympl, ale s elektronikou jsem prakticky přestal, protože mého otce povýšili a tím už neměl možnost přinést občas nějaký ten polovodič z práce a situace na trhu byla zoufalá - a na mně uhrovitém gymnazistovi se prodavači alias "správci podpultových zásob" jen pásli.

Pak se rodiče začali rozvádět, třetí ročník jsem spal na nafukovacím lehátku a úkoly psal na podlaze ve zcela rozkradeném baráku, čtvrtý ročník jsem strávil ve sklepení služební ubytovny bachařů věznice Brno Bohunice. Pak přišla revoluce, nástup na medicínu - na elektro nebylo ani pomyšlení až do roku 1993.
V tom roce jsem nastoupil jako "Pomocná vědecká síla na katedru fyziologie" do elektrofyziologické laboratoře k Ing. Šimurdovi, který byl genální elektronik a specialista přes operační zesilovače. Nějakou dobu jsem si hrál s jejich přistroji a více-měně náhodou jsem snad týden po otevření v Brně objevil tamnější GM elektronic. Ve stejnou dobu jsem se vsadil s máti, že postavím vlastní EKG - což jsem taky udělal, a dokonce jsem jej připojil místo tzv "paddle ovladače" na jeden ze dvou analogových pinů gameportu Atari 800XL - takže EKG křivka jela po obrazovce televizoru. O nějakém galvanickém oddělení pacienta od sítě jsem tehdy netušil a taky výsledek se dostavil. Ne že by mně zabila elektřina ale jeden ze dvou pinů v Atárku jsem odpálil (stejně jsem paddle ovladač nikdy ani z dálky neviděl).

Pak byla doba kdy s EKG v krabičce od mýdla běhal náš pes - lidi z toho šíleli, zejména, poté co jsem párkrát diskusi s pejskaři ukončil rázně slovy "to je dálkové ovládání od umělého srdce" a od zkoprnělého pejskaře jsem odešel.

Při běhání s EKG bylo psovi nutno holit hrudník - chudák ANDY - ale blikající LEDka vzadu na obojku byla úžasná při venčení, protože jinak se chytrý, ale asociální baset pořád ztrácel ve tmě. Tak jsem objevil NE555 a postavil z něj, blikač, který se i s 3 bateriemi LR44 vešel do krabičky od sacharinu, která se izolepou přilepila vzadu na objek. LEDka byla připojena bez srážecího odporu a NE555 byl nastaven tak že ledka 1milisekundu svítila, a 999 milisekund byla tma - navic jestli si dobře pamatuju tak NE555 má pin 4-reset který musí být kamsi připojen. Na zem nebo VCC - už si nepamatuju, ale vím že ten můj byl připojen přes dělič s fotodporem takže blikačka přes den sama zhasla a díky celkové mikroampérové spotřebě vůbec nepotřebovala vypínač - pes vydával ostré záblesky jak Titanic pod plnou parou a celé to bylo ÚŽASNÉ.

Pak nastal spor s mojí máti a mé vyhození z rodného domu. Naštěstí, protože její třetí nebo čtvrtý manžel Jiří Papež - herec byl afektovaný hystrión ne nepodobný "Dramatickému mělci Beno Mertensovi" ze známé komedie pro pamětníky Hostinec u kamenného stolu.
Moje svoboda stála ubohého baseta život - podle báchorky určené pro mně prý utekl, nikdo mě nepřesvědčí, že v tom "mistr dramatický umělec", který ho nenáviděl, neměl prsty.

Na koleji nebyl na nějaké eletro čas a navíc jsem podlehl kouzlu PC. Zejnéna hra Wolfenstein 3D byla pro mně takový šok až jsem se prostě musel naučit X86 assembler a něco podobného si naprogramovat aspoň jako demo.
Pak jsem se dal dohromady s Ondřejem Bendou, což je dneska právník v té době vágností umění otrávený student dramaturgie na JAMU. S ním jsme začali vyvíjet program pro tzv. Technickou analýzu burzovního trhu. Když si vzpomenu, že tehdy začínal třeba i Karel Janeček - který ve stejné oblasti - počítačového obchodování - vydělal miliardy tak je mi dodnes mdlo. Nicméně dobře mi tak, nedokázal jsem si na hysterické matce vyvzodorovat mat-fyz., medicína mi požrala veškerý čas, tím mi vývoj utekl - tak mi to patří...

Pozůstatatkem po programu TEREZA což je zkratka TEchnická tREndová analýZA (vidíš Terezko po kom se jmenuješ ;-)) jsou statisíce řádek kódu (mnoho z toho v assembleru) a knihoven pro grafické ovládání tehdy vládnoucího DOSu
NA obrázku vidíte File manager, který jsem si napsal jen tak pro radost-je to rozvinutý a do grafiky převedený DOS NAVIGATOR, což je zase zlepšený ortodoxní manager typu NORTON COMMANDER. O kvalitě mé progamátorské práce v assembleru svědčí i to že přes veškerou snahu jsem nenašel progámek, který by z mých knihoven pracujících přimo se SuperVGA registry uměl udělat snímek obrazovky, tak jsem jeden musel udělat mobilem....

To se dostáváme na konec 90 let, kdy jsem dostudoval a šel na vojnu a tam v dubnu 1997 jsem se poprvé setkal s Internetem. Bylo to na Vojenské lékařské akademii a bylo to šokující setkání. proseděl jsem u Internetu dny a noci a díky němu vojna nebyla taková pruda. Po třech měsících jsem byl nemilosrdně poslán na Libavou, tam to taky nebyla pruda, protže jsem dělal zdravotní dozor při střelbách a trhacích pracech, kdy jsem střílel ze všeho co má hlaveň a dokonce mě pyrotechnici učili odminovat sanitu, zažil jsem velké povodně 1997 a vůbec - díky celkem dobrému šéfovi Markovi Obrtelovi, který později býval plukovník a velitel nemocnice v Afgánistánu to celkem šlo.

Pak jsem hledal místo ve zdravotnictví, bohužel v době kdy manažeři špitálů mysleli, že budou s mediky "dláždit". Takže se mi stalo, že jsem v nemocnici Frýdek Místek dostal přímou otázku jaký "sponzorský dar" ;-))) dají moji rodiče špitálu za to že mě přijme. Od té doby tento špitál pro mně neexistuje, přestože bydlím na dohled. Vypadalo to zoufale, že budu hladovět a tak jsem se šel do Nemocnice na Fifejdách zeptat na místo, kde mě z personálního poslali do laboratoře, kde mi primář - můj milovaný nejlepší šéf, který pro mně udělal více než rodiče (pokud nepočítám narození) okamžitě usadil slovy "chlapče je vidět, že nemáš žádnou tlačenku" - tím jsem okamžitě věděl, že jsem tam doma.

No jestli jste bastlíří tak netušíte co to laboratoř je - to je jediné místo, kde i v díře jako je Rýmařov, Jeseník, Krnov, nebo Bílovec najdete roboty, fotonásobiče, lasery - elektronický orgasmus celou dobu. "Táááákhle jsem měl stroj za 8 miliónů rozebraný a rozložený po zemi". kdo s vás to má ? První 3 roky jsem jen na opravách ušetřil špitálu průměrně 3 násobek mého platu a to nemluvím o tom, že ač to zní neuvěřitelně tak jsem se naučil i léčit lidi.

Ještě na vojně jsem čuchl k vysílačkám a měl jsem s Pavlíkem Fajnorem volací značku Gama3. Doma - jak jsem měl první větší výplatu jsem v únoru 1999 koupil CB radiostanici a pod volačkou Petr-Frýdek jsem začal vysílat.
Když máte vysílačku potřebujete anténu, zdroj, pokud nemáte peníze musíte to vyrobit sami, tak jsem se zase vrátil k elektronice. Antény nechám stranou - na to jsou experti jiní.
Zdroje ty mně ale chytly a jako první "široko daleko" jsem vysílal pomocí upraveného pulsního zdroje z PC a vyvrátil jsem pověsti o jeho "rušení". Snad jako jediný v republice jsem vyrobil spoustu zaměřovacích antén, které jsem zadarmo rozdal abychom vychytali rušílky a "gumáky" a trochu pročistili pásmo, modifikované Baycom modemy jsme dělali na veliko a leta letoucí jsem platil provoz serveru pro Packet radio, který poskytoval celému okresu aspoň mail a přístup k textovému obsahu Internetu. (Nikdy jsem za to nedostal ani korunu, ani děkuji, a dokonce několikrát jsem dostal vynadáno, když server spadl)

Kolem roku 2000 jsme dostali Internet do práce. Opět jsem byl jediný široko daleko kdo "už na něm někdy byl" ale moje zkušenosti z vojny v roce 1997 se střely s tvrdou realitou překotného vývoje. Intenet v roce 1997 vůbec neobsahoval reklamní klikací banery, zato v roce 2000 už ano tak jsem klikal jako moucha co naráží do skla a nikdy jsem nevěděl jestli mi vyskočí odkaz nebo reklama na porno ;-))

V té době jsem narazil na stránky člověka, který měl psa se zánětem spojivek a naučil jej aby strkal čumák do speciálního stroje, kde mu robotická ruka kapala oční kapky. Psisko pak dosalo za odměnu granuli přímo do papule. Druhé stránky byly od farmáře z USA, který měl robotickou sekačku na trávu, která se "pásla na sluníčku". Odkazy dávno odvál čas, ale třetí robot, který mě dostal k robotice se jmenoval KYTRON. Schválně se podívejte - už jen starosvětský design stránek stojí za to... Schema Kytronu, který nepoužíval procesor mi pomohlo postavit prvního robota, kterého jsem začal stavět v roce 2002 a dokončil v roce 2004 - tady je fotka z Prvního veřejného Robotického dne v roce 2004.

Protože jsem nevěděl jak se takoví roboti staví tak je to dodnes můj nejsložitější robot ;-))
Ručně dělné převodovky s Enkodéry, které použivají ozubená kola pro počítání otáček, motorky z Walkmanu - nejlepší jaké šly sehnat - čidel jak naseto dodnes jej mám (rád).
Po dokončení tohoto robota jsem přemýšlel co dále - chtěl jsem soutěžit v Eurobotu, ale bylo mi 32 což mě diskvalifikovalo kvůli věku, tak jsem se rozhodl, že se vrhnu na Mini-Sumo a mezitím si to rozmyslím.

Při stavbě robota na Mini Sumo jsem měl jediný cíl - technologicky šokovat soupeře. Což se mi dokonale povedlo, protože jsem dva roky stavěl "robota Primuse" abych pak z ničeho nic "skoro vyhrál" proti zkušeným borcům, kteř mě nepřekonali počtem bodů, ale tím že ve vzájemném zápase jejich -"hloupý ale silikonový" robot vyhrál právě kvůli silikonovým pneumatikám, které jsem tehdy neměl. Viz tabulka na konci stránky.
Technologické šokování mělo svoji cenu - stálo mě dva roky vývoje "stereofonního ultrazvuku" tedy něčeho co je úplně jednoduché - každý netopýr tak loví mouchy. Zatímco ostatní roboti slepě kroužili po hřišti (a to i tehdy když měli nějaké čidlo soupeře) moji roboti měli už prvním měřením jasno přesně na centimetr jak daleko a kterým směrem je soupeř, pro kterého "si pak jeli".

I přes vyspělou konstrukci jsem byl v roce 2006 druhý a v roce 2007 dokonce až 4. Což mě přesvědčilo o tom, že mini-sumo není o mozku ale o svalech. Jenom jako potvrzení tohoto podezření jsem postavil robota Ferdíka - což je motorky, plexisklem epoxidem a olověnými broky obestavěná 9V Baterka. Robot Ferdík pak vyhrál v roce 2008, 2009, 2010, v roce 2011 jsem byl požádán abych nesoutěžil a neodrazoval tak začátečníky - což jsem s úlevou přijal.

Robot Ferdík - jak slavně bojoval tak slavně skončil - před televizními kamerami ve vysílání Dobrého Jitra z Ostravy spadl 20 září 2010 ze hřiště a polámaly se mu obě převodovky - které byly neustálými nárazy i tak dost ojeté ;-))

Mezitím se od roku 2006 rozjela soutěž Robotur - soutěž robotů pod širým nebem v parku, která mě od začátku vzrušovala. Ale do účasti na ní mi pořád něco lezlo - nejprve SUMO, pak vyhození z práce. Ne že bych něco provedl, ale odmítl jsem být "bílým koněm" při porušování 6 milionové smlouvy s našimi dodavateli, tak mi zaměstnavatel "vytvořil pracovní podmínky" kdy prostě nešlo než "odejít na vlastní žádost". Pak jsem rok dělal internistu a něměl na nic čas, pak jsem si našel mladou přítelkyní a rekostruoval byt, takže letos konečně DOSTAVÍM !!!!!!!!! po 4 letech dalšího robota, který opět nemá jiný cíl než "technologicky šokovat" a vyhrát Robotur s minimálními prostředky (ale maximálním úsilím při vývoji - bohužel).
Jen tak pro zajímavost - tohle je 11 let vývoje robotů a celkem 30 let bastlení - jenom těchto několik skromných beden a více už nic - až mě chytá smutek z toho jak šílenost jmnénem Vánoce pominula a prázdnota jménem Nový rok je před námi.

Mějte se všichni dobře a těšte se na spoustu příspěvků o tom jak budu svými roboty "technologicky" šokovat ;-))))