Když už jsem slíbil, že končím s politikou a všeobecným hnusem a začínám s roboty tak aby ta změna nebyla tak šokující tak začnu s lehkou historií, která povede od 80 let až ke dnešku.
Tedy moje první zapojení byl "indikátor vlhkosti" postavený z NPN tranzistoru a LED diody když jste mokrým prstem nebo hlínou přivedli na bázi tranzistoru proud - LEDka se rozsvítila. Tranzistor KC508 i LED LQ100 to byl zázrak shánění mého otce Vím bezpečně že to bylo na chatě na Pražmě u mojí tety, takže to mohlo být tak 1980 +- A bezpečně vím že na té samé chatě jsem tahal dráty po stromech a motal z nich cívky abych pomocí hrotové diody, (ve skle byl krásně vidět ten hrot co se opírá o křemík) vyrobil první krystalku co na ní byla slyšet "Stanice Hvězda" dneska známá jako Radiožurnál - hlavní bolševická hlásná trouba vysílající na dlouhé vlně na frekvenci 272 kHz.
Pak začala škola a s ní problémy s psaním, tělocvikem, češtinou a paní učitelkou Hájkovou, což byla obzvlášť odporná forma bolševizmu zabalená do masa vyschlé babizny. Jako zástupkyně ředitele mi udělila ředitelskou důtku, protože jsem prohlásil, že na biologickou olympiádu se jí můžu vys*** a moje spolužačka - donašečka (mimochodem, později moje taneční partnerka v tanečních a nyní ctihodná paní učitelka - ředitelka školy, kam chodí dcera) ji to za tepla donesla.
Tedy soudružka Hájková nás nutila odebírat Rudé Právo - sobotní s přílohou Haló Sobota, kde někdy v polovině osumdesátek začal vycházet seriál o elektronice. Díky tomuto seriálu jsem postavil astabilní multivibrátor, který pískal přes reproduktor od 100 HZ až do blízkého ultrazvuku. Problém byl že s frekvencí se měnila i střída (potenciometr určoval šířku pauzy ale délka impulsu byla konstantní) tím pádem ty tóny z multivibrátoru nebyly nic moc ale v oblasti na hranici slyšitelného pásma byla už střída signálu skoro 1:1 takže čím vyšší tón tím pískal reprák hlasitěji až jsem ho přestal slyšet, ale pes (který slyší až do blízkého ultrazvuku) se mohl zbláznit.
Pak jsem dostal Atari 800XL a vrhl jsem se na BASIC. Mimochodem tak snadné psaní i složitých programů jsem od té doby nezažil - to už jsem chodil na gympl, ale s elektronikou jsem prakticky přestal, protože mého otce povýšili a tím už neměl možnost přinést občas nějaký ten polovodič z práce a situace na trhu byla zoufalá - a na mně uhrovitém gymnazistovi se prodavači alias "správci podpultových zásob" jen pásli.
Pak se rodiče začali rozvádět, třetí ročník jsem spal na nafukovacím lehátku a úkoly psal na podlaze ve zcela rozkradeném baráku, čtvrtý ročník jsem strávil ve sklepení služební ubytovny bachařů věznice Brno Bohunice. Pak přišla revoluce, nástup na medicínu - na elektro nebylo ani pomyšlení až do roku 1993.
V tom roce jsem nastoupil jako "Pomocná vědecká síla na katedru fyziologie" do elektrofyziologické laboratoře k Ing. Šimurdovi, který byl genální elektronik a specialista přes operační zesilovače. Nějakou dobu jsem si hrál s jejich přistroji a více-měně náhodou jsem snad týden po otevření v Brně objevil tamnější GM elektronic. Ve stejnou dobu jsem se vsadil s máti, že postavím vlastní EKG - což jsem taky udělal, a dokonce jsem jej připojil místo tzv "paddle ovladače" na jeden ze dvou analogových pinů gameportu Atari 800XL - takže EKG křivka jela po obrazovce televizoru. O nějakém galvanickém oddělení pacienta od sítě jsem tehdy netušil a taky výsledek se dostavil. Ne že by mně zabila elektřina ale jeden ze dvou pinů v Atárku jsem odpálil (stejně jsem paddle ovladač nikdy ani z dálky neviděl).
Pak byla doba kdy s EKG v krabičce od mýdla běhal náš pes - lidi z toho šíleli, zejména, poté co jsem párkrát diskusi s pejskaři ukončil rázně slovy "to je dálkové ovládání od umělého srdce" a od zkoprnělého pejskaře jsem odešel.
Při běhání s EKG bylo psovi nutno holit hrudník - chudák ANDY - ale blikající LEDka vzadu na obojku byla úžasná při venčení, protože jinak se chytrý, ale asociální baset pořád ztrácel ve tmě. Tak jsem objevil NE555 a postavil z něj, blikač, který se i s 3 bateriemi LR44 vešel do krabičky od sacharinu, která se izolepou přilepila vzadu na objek. LEDka byla připojena bez srážecího odporu a NE555 byl nastaven tak že ledka 1milisekundu svítila, a 999 milisekund byla tma - navic jestli si dobře pamatuju tak NE555 má pin 4-reset který musí být kamsi připojen. Na zem nebo VCC - už si nepamatuju, ale vím že ten můj byl připojen přes dělič s fotodporem takže blikačka přes den sama zhasla a díky celkové mikroampérové spotřebě vůbec nepotřebovala vypínač - pes vydával ostré záblesky jak Titanic pod plnou parou a celé to bylo ÚŽASNÉ.
Moje svoboda stála ubohého baseta život - podle báchorky určené pro mně prý utekl, nikdo mě nepřesvědčí, že v tom "mistr dramatický umělec", který ho nenáviděl, neměl prsty.
Na koleji nebyl na nějaké eletro čas a navíc jsem podlehl kouzlu PC. Zejnéna hra
Wolfenstein 3D byla pro mně takový šok až jsem se prostě musel naučit X86 assembler a něco podobného si naprogramovat aspoň jako demo.
Pak jsem se dal dohromady s Ondřejem Bendou, což je dneska právník v té době vágností umění otrávený student dramaturgie na JAMU. S ním jsme začali vyvíjet program pro tzv.
Technickou analýzu burzovního trhu. Když si vzpomenu, že tehdy začínal třeba i
Karel Janeček - který ve stejné oblasti - počítačového obchodování - vydělal miliardy tak je mi dodnes mdlo. Nicméně dobře mi tak, nedokázal jsem si na hysterické matce vyvzodorovat mat-fyz., medicína mi požrala veškerý čas, tím mi vývoj utekl - tak mi to patří...
Pozůstatatkem po programu TEREZA což je zkratka TEchnická tREndová analýZA (vidíš Terezko po kom se jmenuješ ;-)) jsou statisíce řádek kódu (mnoho z toho v assembleru) a knihoven pro grafické ovládání tehdy vládnoucího DOSu
NA obrázku vidíte File manager, který jsem si napsal jen tak pro radost-je to rozvinutý a do grafiky převedený
DOS NAVIGATOR, což je zase zlepšený ortodoxní manager typu
NORTON COMMANDER. O kvalitě mé progamátorské práce v assembleru svědčí i to že přes veškerou snahu jsem nenašel progámek, který by z mých knihoven pracujících přimo se SuperVGA registry uměl udělat snímek obrazovky, tak jsem jeden musel udělat mobilem....
To se dostáváme na konec 90 let, kdy jsem dostudoval a šel na vojnu a tam v dubnu 1997 jsem se poprvé setkal s Internetem. Bylo to na
Vojenské lékařské akademii a bylo to šokující setkání. proseděl jsem u Internetu dny a noci a díky němu vojna nebyla taková pruda. Po třech měsících jsem byl nemilosrdně poslán na Libavou, tam to taky nebyla pruda, protže jsem dělal zdravotní dozor při střelbách a trhacích pracech, kdy jsem střílel ze všeho co má hlaveň a dokonce mě pyrotechnici učili odminovat sanitu, zažil jsem velké povodně 1997 a vůbec - díky celkem dobrému šéfovi
Markovi Obrtelovi, který později býval plukovník a velitel nemocnice v Afgánistánu to celkem šlo.
Pak jsem hledal místo ve zdravotnictví, bohužel v době kdy manažeři špitálů mysleli, že budou s mediky "
dláždit". Takže se mi stalo, že jsem v
nemocnici Frýdek Místek dostal přímou otázku jaký "
sponzorský dar" ;-))) dají moji rodiče špitálu za to že mě přijme. Od té doby tento špitál pro mně neexistuje, přestože bydlím na dohled. Vypadalo to zoufale, že budu hladovět a tak jsem se šel do
Nemocnice na Fifejdách zeptat na místo, kde mě z personálního poslali do laboratoře, kde mi primář - můj milovaný nejlepší šéf, který pro mně udělal více než rodiče (pokud nepočítám narození) okamžitě usadil slovy "
chlapče je vidět, že nemáš žádnou tlačenku" - tím jsem okamžitě věděl, že jsem tam doma.
No jestli jste bastlíří tak netušíte co to laboratoř je - to je jediné místo, kde i v díře jako je Rýmařov, Jeseník, Krnov, nebo Bílovec najdete roboty, fotonásobiče, lasery - elektronický orgasmus celou dobu. "Táááákhle jsem měl stroj za 8 miliónů rozebraný a rozložený po zemi". kdo s vás to má ? První 3 roky jsem jen na opravách ušetřil špitálu průměrně 3 násobek mého platu a to nemluvím o tom, že ač to zní neuvěřitelně tak jsem se naučil i léčit lidi.
Ještě na vojně jsem čuchl k vysílačkám a měl jsem s Pavlíkem Fajnorem volací značku Gama3. Doma - jak jsem měl první větší výplatu jsem v únoru 1999 koupil CB radiostanici a pod volačkou Petr-Frýdek jsem začal vysílat.
Když máte vysílačku potřebujete anténu, zdroj, pokud nemáte peníze musíte to vyrobit sami, tak jsem se zase vrátil k elektronice. Antény nechám stranou - na to jsou experti jiní.
Zdroje ty mně ale chytly a jako první "
široko daleko" jsem vysílal pomocí upraveného pulsního zdroje z PC a vyvrátil jsem pověsti o jeho "
rušení". Snad jako jediný v republice jsem vyrobil spoustu zaměřovacích antén, které jsem zadarmo rozdal abychom vychytali rušílky a "
gumáky" a trochu pročistili pásmo, modifikované
Baycom modemy jsme dělali na veliko a leta letoucí jsem platil provoz serveru pro
Packet radio, který poskytoval celému okresu aspoň mail a přístup k textovému obsahu Internetu. (Nikdy jsem za to nedostal ani korunu, ani děkuji, a dokonce několikrát jsem dostal vynadáno, když server spadl)
Kolem roku 2000 jsme dostali Internet do práce. Opět jsem byl jediný široko daleko kdo "už na něm někdy byl" ale moje zkušenosti z vojny v roce 1997 se střely s tvrdou realitou překotného vývoje. Intenet v roce 1997 vůbec neobsahoval reklamní klikací banery, zato v roce 2000 už ano tak jsem klikal jako moucha co naráží do skla a nikdy jsem nevěděl jestli mi vyskočí odkaz nebo reklama na porno ;-))
V té době jsem narazil na stránky člověka, který měl psa se zánětem spojivek a naučil jej aby strkal čumák do speciálního stroje, kde mu robotická ruka kapala oční kapky. Psisko pak dosalo za odměnu granuli přímo do papule. Druhé stránky byly od farmáře z USA, který měl robotickou sekačku na trávu, která se "
pásla na sluníčku". Odkazy dávno odvál čas, ale třetí robot, který mě dostal k robotice se jmenoval
KYTRON. Schválně se podívejte - už jen starosvětský design stránek stojí za to... Schema Kytronu, který nepoužíval procesor mi pomohlo postavit prvního robota, kterého jsem začal stavět v roce 2002 a dokončil v roce 2004 - tady je fotka z Prvního veřejného
Robotického dne v roce 2004.
Protože jsem nevěděl jak se takoví roboti staví tak je to dodnes můj nejsložitější robot ;-))
Ručně dělné převodovky s Enkodéry, které použivají ozubená kola pro počítání otáček, motorky z Walkmanu - nejlepší jaké šly sehnat - čidel jak naseto dodnes jej mám (rád).
Po dokončení tohoto robota jsem přemýšlel co dále - chtěl jsem soutěžit v Eurobotu, ale bylo mi 32 což mě diskvalifikovalo kvůli věku, tak jsem se rozhodl, že se vrhnu na Mini-Sumo a mezitím si to rozmyslím.
Při stavbě robota na Mini Sumo jsem měl jediný cíl - technologicky šokovat soupeře. Což se mi dokonale povedlo, protože jsem dva roky stavěl "
robota Primuse" abych pak z ničeho nic "
skoro vyhrál" proti zkušeným borcům, kteř mě nepřekonali počtem bodů, ale tím že ve vzájemném zápase jejich -"
hloupý ale silikonový" robot vyhrál právě kvůli silikonovým pneumatikám, které jsem tehdy neměl.
Viz tabulka na konci stránky.
Technologické šokování mělo svoji cenu - stálo mě dva roky vývoje "
stereofonního ultrazvuku" tedy něčeho co je úplně jednoduché - každý netopýr tak loví mouchy. Zatímco ostatní roboti slepě kroužili po hřišti (a to i tehdy když měli nějaké čidlo soupeře) moji roboti měli už prvním měřením jasno přesně na centimetr jak daleko a kterým směrem je soupeř, pro kterého "
si pak jeli".
I přes vyspělou konstrukci jsem byl v roce 2006
druhý a v roce 2007 dokonce až 4. Což mě přesvědčilo o tom, že mini-sumo není o mozku ale o svalech. Jenom jako potvrzení tohoto podezření jsem postavil
robota Ferdíka - což je motorky, plexisklem epoxidem a olověnými broky obestavěná 9V Baterka. Robot Ferdík pak vyhrál v roce
2008,
2009,
2010, v roce 2011 jsem byl požádán abych nesoutěžil a neodrazoval tak začátečníky - což jsem s úlevou přijal.
Robot Ferdík - jak slavně bojoval tak slavně skončil - před televizními kamerami ve vysílání Dobrého Jitra z Ostravy spadl 20 září 2010 ze hřiště a polámaly se mu obě převodovky - které byly neustálými nárazy i tak dost ojeté ;-))
Mezitím se od roku 2006 rozjela soutěž
Robotur - soutěž robotů pod širým nebem v parku, která mě od začátku vzrušovala. Ale do účasti na ní mi pořád něco lezlo - nejprve SUMO, pak vyhození z práce. Ne že bych něco provedl, ale odmítl jsem být "
bílým koněm" při porušování 6 milionové smlouvy s našimi dodavateli, tak mi zaměstnavatel "
vytvořil pracovní podmínky" kdy prostě nešlo než "
odejít na vlastní žádost". Pak jsem rok dělal internistu a něměl na nic čas, pak jsem si našel mladou přítelkyní a rekostruoval byt, takže letos konečně DOSTAVÍM !!!!!!!!! po 4 letech dalšího robota, který opět nemá jiný cíl než "
technologicky šokovat" a vyhrát Robotur s minimálními prostředky (ale maximálním úsilím při vývoji - bohužel).
Jen tak pro zajímavost - tohle je 11 let vývoje robotů a celkem 30 let bastlení - jenom těchto několik skromných beden a více už nic - až mě chytá smutek z toho jak šílenost jmnénem Vánoce pominula a prázdnota jménem Nový rok je před námi.
Mějte se všichni dobře a těšte se na spoustu příspěvků o tom jak budu svými roboty "technologicky" šokovat ;-))))
>
