Nekorektní blog Petra Kubáče na Blog.cz

13 kilometrů severně od našeho baráku je fabrika, kde se dělá Hyundai i30 a kdoví, co dalšího se tam ještě vyrábí.

Tudíž kontakt s Korejci je u nás na denním pořádku a až vznikne Svaz Česko Korejského přátelství - chci tam mít rok zadarmo, protože už jsem rozměnil drobné na lístek korejské holčičce co ji šofér vyhazoval z autobusu, mnoho zmatených mamin s kočárky jsem (anglicky) nasměřoval správným směrem a dokonce jsem jednoho brutálně opilého borce, s mnohoznačně příznačným nápisem Hyundai ROBOT na bundě, vedl za ruku přes cestu. Jo jo když ti asiati nemají acetaldehyd dehydrogenázu (enzym odbourávající alkohol) a my zas máme tak dobré pivo ...

Nicméně ani tak o Korejcích nevím prakticky nic - jen bratr, když se vrátil z Ameriky, vždy tvrdil, že Korejci mají pověst nejtvrdších asiatů ze všech, kteří se s ničím nemazlí a nikomu nic neodpustí. Takže jsem využil toho, že mám spoustu kamarádů, kteří pracují v Korejci vedených firmách (raději nejmenovat aby nebyl průser). Tudíž jsem udělal průzkum, jak hodnotí své Korejské spolupracovníky a dostalo se mi mnoho zajímavých větiček typu "Slepí mravenci, kteří se zmateně rojí tak dlouho až najdou křivolakou cestičku k cíli". Nebo legendární historka o korejském řidiči zdvižky, který několikrát projel zavřenými továrními vraty a pak vysvětloval: "Dostal jsem rozkaz rychle dovést součástky, o čekání, až se vrata otevřou nebyla zmínka"

Zjednodušeným českým úsudkem bychom řekli - magoři, ovšem magoři, kteří se vypracovali na světového exportéra č. 6 - tedy tam kde jsme my byli za první republiky a se slzami na to vzpomínáme.

Klíčový vhled do toho, co je třeba si od Korejců vzít mi dala známá, která rozebírala vztahy svých vysokých korejských šéfů a jejich paniček. Složité, evropanovi nepochopitelné a navíc s lehce opovrvžlivým pohledem na nás. Konec konců - je proč se na nás dívat přes prsty - přiliš líní na práci fyzickou a příliš blbí na práci duševní !!!

Nicméně klíčová moje otázka byla "Chodí k nám Korejci za odměnu nebo za trest?" a odpověď mojí známé byla jednozančná - "Jasně, že za odměnu!" Na moji udivenou otázku - Proč do Česka za odměnu mi bylo řečeno, že v Koreji je přísný systém - rodiče ti vyberou manžela (manželku), stát ti vybere školu (a tím určí povolání), taže česko i s jeho zaostalostí, neomaleností, a blbismem je pro Korejce rájem svobody.

To, že v Asijských společnostech jsou sňatky domluvené a snoubenec do toho má málo co mluvit, jsem věděl, ale stát určující školu? Dostalo se mi informace - když Korea potřebuje 100 jaderných fyziků vybere 100 středoškoláků, kteří měli tuto sezónu nejlepší prospěch ve fyzice a pošle je tento obor studovat. Chceš ? Jestli nechceš - tak ať ti rodiče zaplatí soukromou školu !

Pro zlenivělé Evropany to zní úplně neuvěřitelně, ale zde je odkaz k prostudování. Pro angličninou nevládnoucí (nebo líné ;-)) shrnuji. V Koreji se chodí povinně do školky, pak je první stupeň, při přechodu na druhý stupeň vám vylosují jinou školu ve vaší čtvrti !! (aby se srovnaly rozdíly mezi školami). Od druhého stupně se nosí školní uniforma a každé pololetí jsou z každého předmětu závěrečné testy, jejich výsledky se sčítají a na konci druhého stupně základky vám místní pobočka ministerstva školství určí střední školu, podle toho jaké byl vaše dlouhodobé průměry. Na střední je systém zcela stejný, a pokud chcete studovat vysokou tak po státní maturitě ! Vám totéž ministerstvo dá na základě vašich výsledků vybrat z několika málo možností.

Necheš přijmout školu určenou ministerstvem - ve svobodné zemi nemusíš, ale stát ti "religionistiku" ani jiné "parazitární" obory platit nebude, ale rozhodně ti nebude bránit studovat za své !!

Detaily už uvádět nebudu - jakože ministr školství je vždy nějaký významný profesor se zkušenostmi ze zahraničí - ne idiot z ABL, korejští školáci jsou nejlepši na světě v matematice atd. atd. atd.

Rád si poslechnu 100 000 námitek jak se tento systém do česka nehodí, jak potlačuje "kreativitu" (oblíbený "EU - politicky korektní" výraz pro lenost a nevzdělanost), jak budou děti unavené a mrzuté, jak to potlačuje jejich práva atd. atd. atd.

Fakt, že my jsme žebronili o Fabriku Hyundai u nás - nikoliv Korejci o Škodovku u nich je však neoddiskutovatelný ...

O vztahu neurologie a robotů jsem už jenou psal, ale lidský mozek je tak složitý, že o něm lze psát do nekonečna a pokud nejsou robotici techo-zabedněncí tak je to pořád musí naplňovat inspirací a posvátnou hrůzou.

Tedy myšlenkový experiment na úvod - Představte si, že jste jakoby v kresleném filmu, stojíte na přechodu pro chodce a najednou si všimnete, že na vás červený panáček mává, pak kolem projede auto a to na vás reflektorem mrká. Takže zavřít oči raz, dva tři teď.

Je taková scéna nepředstavitelná ?

Tak a teď si představte jak jsem ještě jako student vyšetřoval pacienta schisofrenika, který začátek své těžké schozofrenie s bludy popisoval přesně tak - nejprve na něj mávaly semafory, pak na něj mrkala auta, pak všechny věci mu naznačovaly že se něco stane, on čekal co to bude. Když stál na přechodu nehnutě tři dny - lidi volali policajty - ti jej dovezli do špitálu a odtud na psychiatrii....

Tak a teď zásadní otázka : V čem je rozdíl mezi tím co jste si představovali vy a tím co se jako blud objevilo u mého pacienta ? Že vás urážím ? Že jste přece normální ? A psychiatrickou mikro-anekdotu : "Vy všichni jste blázni jenom já jsem letadlo !" znáte ?

Normalita je velice široký pojem, zlá sousedka tvrdila, že normální lidi nechovají psy. Maruška tvrdí, že normální lidi nežádají svou nastávající o ruku u výškového sloupu na Lysé Hoře ? Tak opravdu nevím.

V každém případě, jestli nechtete být letadlo vtlučte si prosím do hlavy, co říkali staří psychiatři - mezi představami a halucinacemi a bludy není žádná ostrá hranice - zdravý člověk je mívá, ale ignoruje, neurotik se jich bojí a psychotik podle nich koná - to je jediný rozdíl mezni "námi" a "jimi"

Málo ne ?