O vztahu neurologie a robotů jsem už jenou psal, ale lidský mozek je tak složitý, že o něm lze psát do nekonečna a pokud nejsou robotici techo-zabedněncí tak je to pořád musí naplňovat inspirací a posvátnou hrůzou.
Tedy myšlenkový experiment na úvod - Představte si, že jste jakoby v kresleném filmu, stojíte na přechodu pro chodce a najednou si všimnete, že na vás červený panáček mává, pak kolem projede auto a to na vás reflektorem mrká. Takže zavřít oči raz, dva tři teď.
Je taková scéna nepředstavitelná ?Tak a teď si představte jak jsem ještě jako student vyšetřoval pacienta schisofrenika, který začátek své těžké schozofrenie s bludy popisoval přesně tak - nejprve na něj mávaly semafory, pak na něj mrkala auta, pak všechny věci mu naznačovaly že se něco stane, on čekal co to bude. Když stál na přechodu nehnutě tři dny - lidi volali policajty - ti jej dovezli do špitálu a odtud na psychiatrii....
Tak a teď zásadní otázka : V čem je rozdíl mezi tím co jste si představovali vy a tím co se jako blud objevilo u mého pacienta ? Že vás urážím ? Že jste přece normální ? A psychiatrickou mikro-anekdotu : "Vy všichni jste blázni jenom já jsem letadlo !" znáte ?
Normalita je velice široký pojem, zlá sousedka tvrdila, že normální lidi nechovají psy. Maruška tvrdí, že normální lidi nežádají svou nastávající o ruku u výškového sloupu na Lysé Hoře ? Tak opravdu nevím.
V každém případě, jestli nechtete být letadlo vtlučte si prosím do hlavy, co říkali staří psychiatři - mezi představami a halucinacemi a bludy není žádná ostrá hranice - zdravý člověk je mívá, ale ignoruje, neurotik se jich bojí a psychotik podle nich koná - to je jediný rozdíl mezni "námi" a "jimi"
Málo ne ?