Máme první máj a média budou plná blbostí buď ve stylu "jarního markteingu" supermarketů nebo "dramatických zpráv" o tom jak komunističní důchodci a zhulená anarchistická mládež se zase někde pobili, takže v rámci protestu proti všeobecnému blbismu bych rád dneska probral něco poněkud závažnějšího než 100-leté důchodce, co po demonstraci belhají vykoupit Kaufland.
V Praktickém lékaři jsem kdysi četl paměti lékaře, ktrý žil v době poslední morové epidemie na našem území to jest kolem roku 1708. Cituji doslova, neboť si to ještě doslova pamatuju : "Přišel jsem na statek vyšetřil statkáře a jeho rodinu a řekl jsem mu : kopejte si rychle hroby, dokud máte dosti sil.". Dneska pokud by někdo pacientovi jen naznačil neodvratnou blízkost smrti - snad by ho zavřeli a bručel by jako Kájínek.
Pak další historka měl jsem pacienta, který ke mně na oddělení přišel jako naprostá troska zemřít - byl to dementní dědoušek v péči rodiny, který se k demenci propracoval usilovným kouřením a sérií mozkových mrtvic. Pak dostal rakovinu plic. Místo aby si s ním a jeho rodinou někdo rozumný sednul a vysvětlil jím že teď má bez léčby před sebou rok z toho poslední 3 měsíce asi budou hnusné, nebo může začít léčbu, a nežádoucí účinky chemoterapie mu udělají ze života peklo okamžitě a všechno skoční smrtí tak za rok a půl - kterou variantu by si rodina vybrala. Kterou variantu byste si vybrali vy ? Příbuzní byli bohužel lidé prostincí, a tak mi líčili jak bylo dědouškovi strašně špatně, ale pan doktor, onkolog, bojoval s rakovinou jako lev. Nevěděli totiž při své jednoduchosti že - "špatně" - jsou následky léčby, nikoliv následky choroby.
Jiný příklad - ještě když jsem studoval gynekologii v roce 1995 tak platilo pravidlo, že porod před 28 týdnem těhotenství s plodem pod 1000 gramů se považuje za potrat, a pokud takto narozené "dítě" nejeví známky spontánního dýchání nechá se zemřít a do papírů se napíše heslo "fetus non vitalis" tedy mrtvě narozený plod. Hrozné nechat umřít miminko. Takže dneska se na "fetus non vitalis" vrhnou neonatologové a po mnoha týdnech (a mnoha miliónech) jej předají jako miminko mamince - skvělé až na drobnou chybku - pravděpodobnost že takové miminko bude mentálně retardované je asi 80% pravděpodobnost že bude smyslově postižené (slepé, hluché) je taky 80% a pravděpodobnost že bude pohybově postížené (vozíčkář) asi taky 80% - ptáte se jak je možné že tato rizika jsou přes 100% - no to proto že 80 * 80 % to jest 64 % má kobninovanou dvojitou vadu a 51% dokonce všechny 3. pravděpodobnost zdravého miminka bez následků je kolem 5% - skvělé výsledky moderní medicíny ne ?
Pak jsem to zažil na vlastní kůži - ošetřoval jsem a pohřbil "děťátko" které po dvou operacích vrozené srdeční vady a 2 zástavách srdce bylo 21 let v bezvědomí zvaném "coma vigile". Říkáte si no co rodiče se 21 let starali o děcko v bezvědomí, problém je v tom že tenhle chudák měl nádhernou a vysokoškolsky vzdělanou starší sestru. Pokud by si pan profesor v Motole ranných 90 let nehonil triko heroickými operacemi srdce tak by klučina zemřel a jeho rodiče by po periodě totálního smutku zvládli ještě druhé dítě - vysokoškoláka žejo ?
Probrali jsme onkologii, dětské lékařství, a teď se dostáváme ke královně medicíny horší než smrt - dětské onkologii. Vím, že tohle je už hodně ožehavé, ale z biologického hlediska je věc jasná. V organismu se každých 10 minut nějaká buňka nádorově zvrhne, a přesto většina populace válčí s rakovinou až ve vysokém stáří. Takže když někdo válčí s rakovinou v dětství znamená to že s jeho organismem je něco velice velice velice špatně. Moderní zdravotnické PíáR však hraje na city a ukazuje nám trpící plešaté děti a úspěchy při jejich léčení - výsledky jsou však tristní 2/3 "vyléčených" má pozdní následky včetně dalších a dalších nádorů - rozdíl je však v tom, že místo aby nechali zemřít děcko, které často ještě nemá z věci rozum, nechají člověka dospět, vystudovat a pak jej nechají utrápit ....
Laická veřejnost bude namítat - přece nenecháme umírat lidi. A navíc ještě na rakovinu a v bolestech. Omyl - analgetika jsou jedny z nejdostupnějších a laciných léků - jenom se je doktoři bojí dávat v dostatečné dávce "aby nezhoršili prognózu pacienta"
Naopak potrefení kolegové by se na mně mohli sesypat jako vosy - že jsem nihilista a kde je pokrok když necháme lidi umírat. Doproučuju postupovat agresivně tam kde dosavadní znalosti nasvědčují, že léčení je účinné a jenom malými krůčky tam kde je tomu naopak.
V žádném případě však nedoporučuju v Česku oblíbené - léčit aby byl případ do publikace, nebo ještě hůře, aby se za odběr cytostatik dalo za farmaceutické peníze jet do USA na kongres.
Dobrý den Petře, reaguju na článek Léčba horší než smrt. Brouzdám na netu a hledám něco podobného už dlouho. (kromě fotografií a komentářů holohlavých dětí a jejich zachránců onkologů a celebrit, které jim "zpříjemňují" život a uvědomělých lig proti rakovině. Před dvěma měsíci mi zemřela dcera - rakovina kostí, "léčila" se v Motole - ale bohužel byla chemorezistentní, takže jí to nezabralo (z vašeho hlediska bohudíky)a na alternativní léčbu (které jsem příznivcem) už nebyl čas (během "léčby" jí amputovali nohu a zažila si všechny úžasné vedlejší účinky, o kterých si ty největší hrdinové můžou nechat zdát. Ne se vším ve vašem článku souhlasím, ale ten název sedí - a taky klamání společnosti, že se 82% dětí daří vyléčit - nemám sice přístup ke statistice, ale upřímně o tom pochybuji. Někdo by řekl, že to jsou jen zoufalé řeči zoufalé pozůstalé matky, ale bohužel jsem si to myslela už na začátku. Rakovina a její klasické léčba je pro dítě a jeho rodinu utrpení, a tím víc pro někoho, kdo si stav věcí uvědomuje...Jenom jste tam zapomněl dodat, že na rozdíl od dospělých lidí (ač se jedná o dementního dědouška nebo VŠ inteligenta) děti (ani jejich rodiče) si vybrat nemůžou. Nemůžou si vybrat mezi smrtící léčbou (nebo neléčením) nebo jinou (alternativní léčbou = pro lékaře = neléčení).Pokud by dítě nebo jeho rodiče měli jiný názor na léčbu - budou zastrašeni a přinuceni k "léčbě" a ke "zvýšení kvality života" - často skloňované sousloví onkologů. V našem případě jsem se o to ani nepokoušela, neboť dcera se rozhodla pro klasickou léčbu - a já jsem ji respektovala - teď toho lituju...Uvědomila jsem si, že jsme se vůbec neznali a že jsem měla víc času věnovat povídání si o životě a o světě. Nebo prostě byla jen obyčejnej puberťák, kterej se řídí tím, co vidí kolem sebe...Každopádně ten děsivej fakt, že jsou každoročně nuceni stovky dětí podstupovat tuto "léčbu" mi nedá spát. Neberu někomu, pokud této léčbě věří, ať ji klidně projde. Ale proč jsou na této úrovni pacienti (ti malí a jejich blízcí) zbaveni svých základních lidských práv? Naštěstí to většina lidí takto nevnímá a tak to berou jako samozřejmost...pro jejich klid v duši
Dneska už se protestuje a píšou petice proti různým věcem, např. povinnému očkování. Kdyby byla nějaká petice proti povinné chemo a radioterapii u dětské rakoviny - ráda bych se na tom podílela. Ale na to člověk potřebuje odvahu a rodiče přeživších dětí do toho nejpíš nepůjdou, protože ten strach je bude provázet po celou dobu žití jejich dítěte...