První opravdové PC jsem viděl v roce 1989 na Brněnské Hvězdárně. Kdo absolvoval kurs, zapsal se do pořadníku, byl vyzván, ukázal, že má umyté ruce (klávesnice ze Zbrojovky Brno stála kolem 200 000) mohl pak hodinu třeba programovat v Turbo Pascalu na 8086 na 4,77MHz se 256 kB (kilobyte!!) RAM. Je zvláštní, že subjektivně tohle PC mělo mnohem pomalejší odezvu než moje domácí Atárko 800XL.
Nicméně v roce 1992 začalo být jasné, že Atárko je morálně mrtvé a je čas přeorientovat se na PC. V podivuhodné době vycházela podivuhodná literatura. Takže jsem si koupil knihu Assembler a BIOS a pak knihu Příkazy MS DOSu - obě jsem podrobně přečetl a protože v obou knihách chyběly na samém začátku tři řádky o tom jakou úlohu hraje předmět knihy tedy BIOS, nebo příkazy COMMAND.COMu v celém systému PC, tak jsem prakticky nic nepochopil.
Pak máti koupila PC, které bylo třeba rozchodit, po zapnutí se objevilo C:\>_ . Tak jsem ve smrtelné hrůze napsal DIR a odentroval - a najednou se to stalo - obsah obou knih najednou začal dávat smysl a já jsem se ve vteříně stal nejorientovanějším v PC na celém sídlišti. Mimochodem kdo ví co znamemá "C:\>_" a "DIR" ať se jen tak pro srandu ozve do diskuse. Takže jsem rozchodil nějaký program pro generování "disket" pro VZP pro mojí máti, pro její sousedku pediatryni MUDr. Petříkovou a tím se můj věhlas rozšířil tak daleko, až se mi ozvali z Brněnského ústavu pro slepce, kde koupili za 2400 kč OEM verzi DBASE III, ve které, ode mně, chtěli naprogramovat evidenci slepých děcek - taková to byla doba .....
Pak se mi stalo, že na Invexu 1993 jsem zabloudil k počítači s grafickým displejem a myší - tak jsem klikal na okénka a ony se různě obracely a deformovaly - jenom nedostatek informací mi zachránil život protože ten stánek byl Silicon Graphics v době svého vrcholu a onen počítač byla nějaká 64bitová 3D grafická stanice jménem "SGI ONYX" - velikosti malé ledníčky za mnoho miliónů s jejich 3D IRIXovým file managerem.... Možná kdyby se Microsoft hodně snažil tak ode dneška za 10 let bude mít takové GUI, které mimochodem už tehdy trochu připomínalo monitory ve hře DOOM 3.
Po této zkušenosti byl přichod Windows pro mně neustálým čekáním kdy konečně to bude "jako na Invexu" a musím konstatovat, že tomu tak není dodnes. Navíc Microsoft Windows mají minimum charizmatu - klikáte na ikony a maximálně se do některých zákoutí systému nedostanete, neboť tam sídlí informace o tom jak na vás Widle práskají Microsoftu, že jste zkoušeli pustit upirátěný prográmek z flashky....
Naopak v Linuxu, se kterým teď experimentuju je charizma a posvátná hrůza hlavním designovým principem. Stačí jenom sledovat úvodní obrazovku "initializing ALSA Daemon ...." Boha jeho - ALZA démoni v mém počítači, který jsem přece koupil od Kamila ne ? ;-)) Nebo všudypřítomá nenápadná symbolika - Linux pustí 7 terminálů a až ten 7. je X-terminal, ten vás pustí ke známým věcem jako je myš a ikonky - 7-pater pekla přímo ve vašem PC....
Pak začnete zkoumat filesystém a na rozdíl od Widlí se jako ROOT dostanete všude - "SUDO MC" ;-)) - ale stejně Vám to nepomůže, protože nerozumíte ničemu. Díky filosofii "vše jako soubor" si v adresáří /proc/ (který ve skutečnosti neexistuje) - otevřete procesor a sledujete jakou frekvencí právě jede - neuvěřitelné - v hlubinách systému se "malé EEE" tváří stejně jako 500 procesorový mainframe v cenrále Lehman Brothers ještě před krachem....
Říká se že LINUX je odolný proti virům a blbosti uživatele, ale není řečeno proč. Konstrukce softwaru v tom hraje jenom menší roli - větší roli hraje posvátná hrůza lidí i virů, nad systémem, kde modernost součastnosi a historie 60 let typu "/dev/tty2/" umí existovat pohromadě.
TR |
C:> je prompt příkazového řádku MSDOSu původem ze Seattle computers a současně ukazuje v jakém adresáři se nacházíte a DIR je totéž co "dir" či "ls" na unixu/linuxu, tedy vypíše obsah aktuálního adresáře. U mě to bylo podobné, taky jsem měl tak 3 roky před PC knížku kterou jsem si přečetl a v roce 1999 pak první pc, tehdy již vyřazený krám.