Paní říká doktorovi: "mám deset milenců a stále je to málo" . Doktor říká: "něco vám na to předepíšu". Žena pak mává receptem manželovi před nosem: "Tak vídíš - žádná kurva - nemocná jsem !!!"
Čímž se dostáváme k tomu, že věc zdánlivě objektivní - to jest co je a co není nemoc je ve skutečnosti společensky daná. Nejkrásněji je to vidět v psychiatrii - například závažná sexuální deviace 19. století z kategorie fetišismu - chorobné ustříhávání copů nám se zmizením copů z ženských hlav nějak zmizela, zatímco s nárůstem feminismu se nám objevil transvestitismus a transsexualismus - ženy dostaly muže pod takový tlak, až to psychika disponovaných jedinců nevydržela.
Pokud začnete nesmiřitelně protestovat proti bordelu dnešní společnosti - místo aby to někdo bral vážně - spíše skončíte jako bezdomovec a ve špitále z vás budou vytahovat muší larvy, nebo jako kverulatorní psychopat v léčebně - ruští disidenti za Sovětské éry by mohli vykládat.
Proto na otázku co je a co není choroba je třeba dávat bedlivý pozor. Přestože o tom zdánlivě rozhodují doktoři - bylo by bezpečnější, kdyby si společnost uvědomovala, že některé choroby jednotlivce jsou ve skutečnosti vytékající vředy na těle společnosti.
Příklad1 - "tzv neperspektivní stařeček" se zápalem plic v nemocnici? Proč má zápal plic - není to tím že z nedostatku péče mimo špitální prostředí téměř hladoví a proto má poruchu imunity ? Proč 95% pacientů tohoto typu má nějaký rodinný problém, zatímco zajištění důchodci se dožijí 90 bez nutnosti hospitalisace?
Příklad2: jestli jste četli kovbojky, víte, že falešnému hráči se prožene kule hlavou a nikdo nepřemýšlí jestli ten jedinec je nemocný nebo ne. Teprve dnešní doba dává na gamblerství invalidní důchod a usilovně prosí gamblery aby místo na automaty chodili na psychoterapeutickou skupinu. Opět řešení není příliš složíté - v USA si státy odhlasovaly zákaz hazardu a naopak hazard povolily jen Nevada (mafie si to vynutila pro Las Vegas) a indiánské rezervace (aby indiání žili z výnosu hazardu a nemuseli pracovat).
Grandiózní příklad opačného druhu: Výroba 1 gramu heroinu ve farmaceutické fabrice stojí asi 30kč jeho cena od drogového dealera na ulici je 2000kč - rozdíl jde do kapsy zločincům. Už jenom z cynického finančního hlediska by státy měly dávat heroin narkomanům na předpis aby finančně vyhladověl mafii. To ale naráží na veliké problémy, které jsou opět ne-medicínské. Kdyby nebylo drog tak drogové oddělení policie by nedostalo černé Porsche aby mohli honit mafiány a dokonce kandidáti na politiky by nedostali finanční příspěvek na volby od některé "legální divize" mafiánského byznysu.
Myslíte, že s legalizací tvrdých drog by počet narkomanů stoupl - V USA je pořád 1.4% heroinistů (dnes 3,7 miliónů lidí) od konce 19. století kdy Heroin se jako "prášek na zlepšení nálady" kupoval bez receptu v drogérii po dnešní miliardový policejní byznyst zvaný "válka proti narkotikům"
Takže až vám sousedka bude dramaticky vykládat, že už jí nechtějí uznat invalidní důchod na "obezitu a vysoký tlak" a vy si budete stěžovat, že váš "únavový syndrom" už doktoři taky neberou , tak si uvědomte, že to jsou choroby, které jsou projevem současného životního luxusu. Dnešní chudák žije jako knížepán před 200 lety a tehdejší chudák buď kopal brambory, nebo umřel hladem - bez ohledu na obezitu nebo "únavový syndrom".
Na druhé straně,jsme zlenivěli natolik, že základní věci jako postarat se o dědoušky - společnosti nevoní. Než aby společenskou normou byla dobrá sociální péče (za co stát platí 500 000 nezaměstanných ??), je snazší mít zanedbaného stařečka ve špitále, však už si ho nějaká baktérie najde, aby nepřekážel ....
...no kurva ...