Nekorektní blog Petra Kubáče na Blog.cz

Můj bývalý šéf, který zažil 60 let zdravotnictí od války do předloňska. Popisoval často "nejkratší chorobopis jeho života" který sepsal v 50 letech jeho kolega.

podpis - a to stačilo. Ne že by takový chorobopis byl úplně dostatečný, ale směr, kterým se vydalo současné zdravotnictví je - jak jinak - vyloženě divný.

Lékařskou stránku administrativy, příliš probírat nebudu, protože ta je veliká a už těžko bude větší, protože už dneska když vyšetřuju pacienta tak to trvá minutu a pak 10 minut trvá vypsání nálezu, ale stejný znoubný směr nabrala i práce sester, kde poměr mezi škodami a benefity je ještě daleko horší.

Takže přijde do špitálu stařeček nepohyblivý, špinavý, pokálený, pomočený a hladový - jak už to při současných "pravidlech" naší společnosti bývá. Očekávali byste že sestry a ošetřovatelky se na něj vrhnou, a budou mýt, přebalovat a krmit, ale to ne. To by mohl být stařeček "poškozen nesprávným postupem" - nejprve je třeba "vypracovat dokumentaci" a to tím způsobem že stanovíte "ošetřovatelskou diagnózu" a pak je třeba "stanovit další postup" - tedy to co vidí od dveří i baba Dymáková vy písemně rozeberete do hlobuky, šířky a délky. Tím ztratíte půl hodiny a proto pak samotný výkon - to jest umytí, nakrmení a napojení příslušného stařečka - není zdaleka tak dobře proveden, protože na něj už nezbylo času.

Kolem ošetřovatelkých diagnóz je celá složitá teorie, která se učí na středních i vysokých školách, dělají se z ní docentury a profesury (k tomu slouží zejména). Pacienti mají své "ošetřovatelské chorobopisy". Příznačné je že ve zdravotnické hantýrce se jim u nás na Ostravsku říká "blbečníky" - zřejmě tušíte proč. Navíc každý špitál má jednu nebo více hyper-ambiciózních můr, většinou ve funkci hlavních sester, nebo "manažerek kvality", které neúnavně pěstují své ego peskováním personálu za špatně vyplněné "blbečníky". Takže nakonec na základě principu "košile je bližší nežli kabát" většina sester podlehne a řádnému vyplnění blbečníku dává přednost před řádným ošetřením pacienta.

Kdyby byl dostatek sester - OK, ale sester je u nás ( v poměru k počtu pacientů ) zlomek oproti západu, ale zmíněné hyperambiciózní můry vyžadují v mizerných českých podmínkách papírů více a více než na Mayo clinic.

Přesně ve stylu historky, kterou jsem zažil osobně:

Takže teď už víte proč, když vás po operaci strašně bolela rána a zvonili jste na sestru, "aby vám dala tabletku" tak ta přišla v až době, kdy už se vám "smrt zdála vysvobozením". To bylo proto, že musela velice pečlivě popsat na základě jakých zjištění došla k závěru, že si tabletku zasloužíte. Ale mnohem pravděpodobněji, se vámi vůbec nezabývala, protože vypisovala blbečníky vašich spolupacientů, kterých měla na stole nezvládnutelnou hromadu už od rána ....