Když jsem se aktivně zajímal o neurovědy šla literaturou diskuze zda mozek funguje sériově, nebo paralelně. Z eventuelních výsledků této diskuze mělo vyplynout jaká je úloha "vědomí" v celém systému datového procesingu v mozku.
Proč ? Vědomí má zcela jasně sériové složky a povrchním pohledem celé vědomí je sériové - vezmi vejce - rozklepní vejce - usmaž vejce ... Tudíž pokud by mozek byl sériový stroj - pak lze soudit, že vědomí je daleko větší částí datového procesingu, než pokud by mozek byl paralelní stroj.
Na druhou stranu - proč se zabývám věcmi, které jsou elementární. Zásadní rozdíl mezi mozkem a počítači je přece v tom, že procesory jsou z definice sériové protože jejich činnost běží takto
MOV CX, 1024
ADD CX, AX
REP STOSW
Zatímco činnost mozku je jasně paralelní, protže všechny neurony "pálí" své signály naráz.
Takže OK - budeme píchat elektrody do mozku a kamkoliv píchneme bude alespoň "nějaká aktivita".
Pak vezmeme procesor odbrousíme horní kryt a budeme do něj pod mikroskopem píchat elektrodou. A světe div se, díky superskalárnímu superpipelinovanému zpracování dat bude po celém čipu taky všude "nejaká aktivita".
Pokud by mozek byl sériový stroj - musela by hloubka "instrukční pipeline" být obrovská, protože mezi rychlostí práce jednoho neuronu a rychlostí celého mozku je neskutečný nepoměr. Stroj s obrovským množstvím funkčních subjednotek se podobá paralelnímu počítači, přestože může být sériový. Takový stroj by i přes obrovský hrubý výkon měl dosti velké latence - než intrukce projde dlouhou frontou (jako mozek).
Pokud jsem vás rozkolísal - tak dnešní názor na mozek a vědomí je - technickou hantýrkou takový - mozek je obrovský paralelní stroj a vědomí je něco jako GUI tohoto stroje. Tedy podíl vědomí na celkovém datovém procesingu je malinkatý. "MY" - jako složka našeho mozku vědomá si sebe - běžíme ve vlastním mozku jenom jako podružný proces a vědomí jako GUI máme k dipozici jako pracovní plochu na terminálu obrovské serverové farmy.
Prakticky jenom kousíček mozku v čelním laloku dva prsty nad obočím jsme "MY" - ostatní je zpracování dat z čidel a z dalších částí mozku a těla, které běží "na pozadí" a jsou našemu vědomí nedostupné. Podle výzkumů na Magnetické rezonanci jde tahle nedostupnost tak daleko, že dokonce při řešení příkladů, nebo když nás něco napadne, tak řešení vymyslí paralelní struktury mozku stovky milisekund před tím, než je nabídnou vědomí a my pak kroutíme hlavou - "prostě mě to napadlo když jsem tlačil na záchodě !!!"
Takže na jedné straně máme velký paralelní počítač a na druhé straně máme "sériové periferie" - ruce i nohy máme jenom dvě a někdo musí stanovit s konečnou platností jestli paže půjde nahoru nebo dolů protože oběma směry najednou to nejde.
Takže i mozek má struktury pro "serializaci" paralelních procesů a dokonce existuje choroba jménem "ideatorní apraxie", kdy tyhle struktury selhávají. To se projevuje tak, že člověk není schopen svoji činnost rozplánovat na jednotlivé pohyby a proto se pohybuje zmatěně, nebo častěji zůstává bezradně stát.
Z výše uvedeného vyplývají dva závěry.
- "Učit se učit se učit se - jak říkal soudruh Lenin" - pokud si myslíte že "PDF na Flashce" vám poskytne informace pro řešení - nemylte se - řešení každého problému vzniká mnohem dříve z informací které byly v hlavě ještě než jste si uvědomili, že je vyřešeno. Pokud jste v té době měli v hlavě pouze "mám to na flashce" - bude řešení podle toho vypadat.... (Ano, vidím produkty tohoto stylu myšlení i tam kde nechci)
- Zkoumáním procesů uvnitř serverových farem se možná blížíme pochopení mozku více než modelováním umělých neuronových sítí. Smůla je, že matematici nám naznačují, že takto složité systémy jsou svým způsobem neprozkoumatelné, minimálně ne do detailů jak máme zvládnuté dnešní křemíkové procesory - Fetch - Instruction Decode - Execute - Write Back ....