Nedávno jsem s Jirkou Rottou diskutoval o tom, že distanční sloupek M3 stojí 2,80 kč zatímco imbusový šroubek M3 velice podobného vnějšího tvaru je za 20 haléřů. On, jako prodejce robotických stavebnic s mojí ideou "stavění za málo peněz" nesouhlasil, a za tento příspěvek určitě nebudu pochválen, nicméně když kluci z MLabu v Holicích prodávali své stavebnice - co si myslíte že měli zašroubované v každém rohu plošného spoje - místo distančního sloupku ?? ;-)
Takže na jedné straně jsem prvního robota postavil asi za 7000 z toho 2500 byly skutečné náklady a zbytek byly peníze promrhané na součástky, které jsem - zničil - nepotřeboval - prostavěl v prototypech - nakonec nepoužil - ztratil atd .... Pro zajímavost prvního robota na sumo - Primuse jsem postavil asi za 2000 jeho identickou (nepatrně modifikovanou) kopii Helenu za 800 a nakonec neporazitelného robota Ferdíka taky za 800 (ke všem se časem dostaneme). Takže mám možná optimistickou informaci - jakmile se v tom naučíte chodit budete vydávat peníze neustále efektivněji a efektivněji.
Nicméně pořád je tady Jirka Vácha - který v Brněnském domě dětí Junior vede kroužek elektroniky / robotiky a tvrdí - "nejvyšší cena, kterou jsme ochotni za součástky na robota zaplatit je zadarmo". Z jeho hlavy taky pochází geniální řešení - použití ojetého zubního kartáčku místo třetího kolečka na diferenciálně řízených robotech.
Jinými slovy jako se vším v součastnosti, není problém postavit robota složitého a za hodně peněz, ale jednoduchého a za málo peněz . Takže si probereme jen takové nápady, které sám používám.
Takže princip jak se roboti sravějí lacino :
- Nakreslete si plánek
- rozložte ten plánek na základní tvary, válce, koule, kvádry, tyče, plechy, úhelníky, kola atd ...
- choďtě po světě a tyhle tvary hledejte - v popelnici, u babičky na půdě, ve slevě v Kauflandu atd ...
Základní princip stavění za málo peněz totiž je "vydrbání se systémem". V dnešní době cena věcí jen velmi málo souvisí s náklady na jejich výrobu a daleko více s marketingem firem, takže je nutno jít "proti marketingu" a používat věci jinak než měli "marketingoví manažéři" v úmyslu.
Příklad s distančními sloupyky je myslím jasný, pokud potřebujete dlouhé distanční sloupky kupte si dlouhé šroubky M3 a pro oddělení plošných spojů si nařezejte trubičky kterými šroubky provlečete jako korálky ve stylu - plošný spoj, kroužek, plošný spoj, kroužek, plošný spoj a nakonec matičkou všechno přitáhnete. Kde sehnat trubičky ? Máte doma vypsané fixy ? V jenorázových dávkovačích na tekuté mýdlo je krásná trubička přesně té správné tuhosti a správného průměru.
Potřebujete plastové tyčky - kupte si plastová ramínka - 5 kusů bývá za 20-30 korun nařežete z nich spoustu. potřebujete větší průměr - počkejte na slevu záchodových štětek. Ještě větší průměr ? Tyčka od smetáku ?
Radlice k robotu na sumo ? Od čeho jsou plastové obracečky na smažení ? Kuchyňské náčiní je vůbec vděčné - plastové krabičky, vařechy, plastová krájecí prkna - všechno relativně kvalitní materiál za hubičku.
Nevyhazujte nepovedené plošné spoje - pokud z nich sudndáte součástky (i hrubě pilou) máte velice pevné destičky vhodné k ledasčemu. To samé platí o CDčkách, které jsou z polykarbonátu - což je král vysokopevnostního plastu.
Sám teď řeším otázku stínění elektroniky - dají se koupit stínící krabičky - pro mně nevyhovujícího rozměru - za astronomické peníze, ale taky máme pech z konzerv, plech z počítačových beden, hliníkový plech z pivních plechovek, tácky na párky z tlustého alobalu a nakonec i normální tenký alobal .
Přece jenom bych ji potřeboval zabalit do něčeho pevného a nevodivého než ji budu balit do alobalu - takže PET flašku od sodovky za 4,90 rozstřínu a mám pěkného a velmi tuhého plastu, co hrdlo ráčí. Stejně tak vysekám z PET flašky izolační podložky nejrůznějších tvarů ale pozor - podložky mezi výkonovou součástku a chladič takhle vyrábět nelze - PET (polyethylen tereftalát alias polyester ) nesnáší teplo.
V začátcích PET flašek u nás jsem do vršků lil epoxid s pilinami a po vytvrdnutí jsem vyvtal díru a měl jsem knoflík na potenciometr.....
Potřebujete nějaký specializovaný tvar ? Kupte si desku plexiskla, vyřežte části toho tvaru, které se dají vteřinovým lepdilem lepit tak pevně, že spoj je pevnější než samotná hmota. (jsou to příbuzné polymery plexi je metakrylát, lepidlo kyanoakrylát)
A tak dále a tak podobně - nemáte-li peníze - holt budete muset mít fantazíí a šikovné ruce. (pokud nemáte nic z toho do robotů se ani nepouštějte). Jenom poznámka na závěr na obrázku vidíte mého posledního (bezejmenného) robota, který je ze zbytků úplně za hubičku a když se podíváte pozorně, uvidíte, že je celý slepený vteřiňákem ze 4mm tlustého plexiskla a dokonce tam vidíte i náhradu distančních sloupků šroubky M5 a trubičkou.
Dnešní obvyklá rada pro blondýny zní - pokud najdete lak na nehty v šuplíku svého miláčka - rozhodně nemyslete na nejhorší - milenky totiž přicházejí i odcházejí už "nalakované" . V úvahu přicházejí mnohem méně závažné možnosti - jakože miláček přijal roli v travesti-show, nebo potřeboval zakápnout šroubek kapkou laku, aby se nepovolil.....
Petr G. | 12. října 2012 v 19:20
Plechovky nejsou hlinikove, ani ty pivni. Dukaz = magnet.