Přítelkyně Maruška má záchvaty "touhy po poznání" a tak jednou za čtvrt roku nárazově čte můj blog. Při posledním čtení mě šokovala dotazem, nad kterým jsem se musel hluboko zamyslet.
Cituju nepřesně : "Když kritizuješ ty prohnilé pražské profesory, proč ses nestal jedním z nich a nezměníl systém zevníř ? "
Odmyslím-li si, že bych na to neměl schopnostmi a zejnéna píli - je to otázka hodná dlouhé úvahy.
Je to takový oblíbený asertivní až agresivní argument. Sere tě politika ? Staň se poslancem ! Sere tě korupce ? Staň se soudcem ! Nechutnají ti klobásy ? Staň se řezníkem ! ATD ...
Takže celá otázka se dá snadno odmítnou poukazem na to, že ani kdyby mě naklonovali 1000x tak bych nestačil obsadit všechny pozice a zbavit společnost gaunerů, kteří ji dovedli do současného stavu.
Oázka však zní co kdybych na to měl ? Je vůbec možné první polovinu života se tvářit jako snaživý ŕiťolezec a lézt do zadku těm, které bych se v druhé polovině života snažil zničit ?
Asi by to nešlo - prostě nejsem konformista, který je rád oblíbencem pana profesora a který hromadně publikuje nekonfliktní nepodstatnosti jenom aby měl náplň do akademického životopisu. A pak ten životní obrat v polovině kariéry - včera jsem tě podporoval a dneska tě vyhodím, protože včera jsem nemohl a dneska už můžu ?
Není vlastně takový obrat horší než být gaunerem od začátku ?
Nebýt gaunerem však znamená zůstat stát mimo systém a jenom popichovat zvenčí ? Tedy došel jsem tam, kde jsem dojít musel ?
Je zvláštní, že dva největší čeští biochemici MUDr. Nejedlý z Kladna a můj šéf MUDr. Buryška z Ostravy - asi řešili ve vztahu k bolševikovi to samé. Proto ač zakladatelé oboru a nejchytřejší ve své generaci - každá učebnice o nich píše - tak nakonec zemřeli jako prostí doktoři mimo Prahu - bez akademického titulu před jménem - bez akademického titulu za jménem (obligátní MUDr. nepočítám).
A mladá (nyní už střední) generace nás - jejich žáků - hanba mluvit - včetně mně. Buď poštěkáváme zvenku - bez pozitivního účinku na celou situaci, nebo jsme splynuli se systémem, protože reformovat jej se ukázalo být po 30 letech kariéry uvnitř - psychologicky neprůchodné !
Smutné a poučné, proto i učebnice pro managery - oligofreniky - tvrdí: reformy organizací zevnitř jsou složité až nemožné. Zejména jsou nemožné když "kdo chce s vlky býti musí s nimi výti". Konec konců k tomu vlastně společné vytí slouží.
Někdy je lepší svatý klid, nechat pány profesory ať hnijí dál a zařídit se podle sebe.