Je to bez týdne půl roku, co jsem poslal Trávoměr do šuplíku. Od té doby uplynulo spoustu času a zmatků - registrace na Robotour byla posunuta o měsíc dopředu, pak o měsíc dozadu, pak jsem dělal zkoušky do práce - místo robotů jsem se doma učil. Pak jsem se Martinovi Dlouhému omlouval, že robota (zase ) nestihnu dokončit.
Nicméně - pokud je vám 40 - máte přesnou představu o tom jak rychle čas plyne a kolik jej chcete (můžete) na jakou akci investovat. Takže jsem v klidu bádám si dál a beru si příklad z novozélanďana Burta Munra, který od roku 1920 - 47 let piloval a pulíroval a ladil starou motorku než s ní v roce 1967 udělal dodnes platný rychlostní rekord.
Utěšuju se tím, že pokud by tomu nevěnoval 47 let, třeba by jeho rekord někdo později překonal.
Takže jenom pro ty kdo si nepamatují - Trávoměr je čidlo snímající barvu okolí robota na základě ozařování různobarevnými LEDkami a snímáním odrazu fotodiodou. Po různých variantách a různých zmatcích, které jsou popsány v předchozích 10 dílech seriálu jsem se dostal k blikání LEDkami na frekvenci 10.7 MHz a to mi dává možnost vestavět do Trávoměru "dodatečnou featuru" v podobě pokusu o měření vzdálenosti na základě zpoždění odraženého signálu.
Trávoměr je tak komplexní čido, že sám o sobě je složitější než běžný domáci robot. Zásadní problém je optika a s tím spojená otázka, kde sehnat vhodné čočky, tak aby byly dostupné nejenom teď ale i za pár let. To je obrovská bolest takových konstrukcí, kterou se zdá jsem vyřešil tak, že mám univerzální adaptér na který se dá nasadit jakákoliv čočka a jenom podle ohniskové vzdálenost se mění "zorný úhel" trávoměru a to v rozsahu 30 - 60 st. To je bohužel daň za moderní společnost a "bordel" v oblasti obchodu, kde každé zboží je "teď'' a co bude zítra obchodníka nezajímá.
Takže jsem začal téměř maniakálně hromadit lupy, čočky, objektivy z foťáků a výsledek se dostavi - mám jich celou krabici a část z nich je i použitelná. Viz následující obrázek, kde je ke každé čočce i popis - průměr - světelný tok na mé zkušební optické lavici (měřený jako proud mojí milovanou BPW34) a světelný tok na 1 milimetr čtvereční plochy čočky.
Jdeme zleva doprava.
- Tzv. klenotnická lupa - koupená v Holicích za 35 kč skleněná překvapivě kvalitní.
- Klenotnícká lupa z Oční optiky - koupená za 180 - plastová překvapivě nekvalitní
- "Lupo-pinzeta" ze slevy v Kauflandu - koupená za 29.90 plastová - opticky naprostá hrůza ale má tu jedinečnou správnou ohniskovou vzdálenost kolem 35 mm.
- Lupa ze stupnic vojenských radiostanic Varšavské smlouvy - koupená v Holicích - 6 kusů za 100 kč. Má skvělé ohnisko 30 mm, ale je už moc tlustá (viz nízký tok na mm plochy)
- Mnou vyrobená optika ze dvou lup průměr 40 mm
- Kondenzor z Pulfrichova fotometru - výroba Carl Zeiss - II světová válka. na zadní straně je hákový kříž a říšská orlice - používám jako (skvělou) lupu takže i přes dokonalé vlastnosti do trávoměru určitě nepůjde.
A vítězem se stává .... Lupa z vojenských radiostanic a na druhém místě je "lupo-pinzeta" - obě protože mají velice blízké ohniskové vzdálenosti a i blízký světelný tok a obě by snad šly sehnat i v budoucnosti .
Právě pro nedostatek čoček jsem musel optiku postavit tak, že jediný kus, který se bude vždy vyrábět podle dostupné čočky je plexisklové čelo trávoměru, které čočku ponese - snad to bude dosti univerzální. Takže jedeme dále - blbnutí se světlem a fotodiodami pokračuje.
Dnešní rada pro blondýny zní - kupte si silikovnové podpatěnky a vlepte je do podpatkových bot 3 cm před střed paty - takhle bude pružnost podpatěnky odlehčovat prstům a vy budete moci se svým miláčkem cupitat daleko dále - pro opravové blondýny - zde je odkaz na systém Baťa Insolia, který to dělá taky tak.
Jo R105 známý to kanystr na záda, ale koukal bys, že na tom pásmu (dnes už zakázaném) je živo..