Nekorektní blog Petra Kubáče na Blog.cz

V Paříži, Berlíně a dokonce i v Praze můžete chodit po ulicích, zavítat do hospůdek a vůbec si užívat autentické existence. Naopak na Ukrajině, když padne šero jsou na ulici jenom chlapi s 3 promilemi vodky, zfetované děti mafiánů a ženské, které v naprosté hrůze letí z práce domů.

Na rozdíl od Ukrajiny na Ostravsku se chlastá pivo, což je výhoda jenom zdánlivá. Nízký obsah alkoholu v pivu totiž umožňuje přežít dlouhodobou, mnoho dní trvající, opici, proto u nás na ulicích převládají střízliví jenom ráno, když se jde do práce a nejpozději po 7 hodině ranní dostanou veřejný prostor zase do užívání ožralci, narkomani, kriminálníci, bezdomovci a jiné ztracené existence.

Nepopisoval bych tuto zcela zjevnou věc tak podrobně, ale narazil jsem na to v srpnu, kdy mi Jirka Rotta přesvědčivě tvrdil, že celá severní Morava je plná lidí, kteří pracují v oblasti drobného elektronického vývoje a výroby. Povrchním pohledem je to v rozporu s mými zkušenostmi, kde kromě pár lidí na VŠB se zdá, že v regionu není nikdo takový.

Vtip je v tom, že Jirka Rotta má pravdu, ale lidi, které on uváděl je snazší potkat v Praze než u nich doma v Rožnově pod Radhoštěm a to z toho důvodu, že u nás, se společnost dělí na tři skupiny - lidi, ožraly a trotly. Pokud chcete přežít, je nezbytné, každou molekulou své existence dávat najevo, kterou "třídu" považujete za svoji vlastní.

V praxi se to projevuje tím, že asi jenom já chodím po setmění pěšky a do práce veřejnou dopravou, všichni ostatní v kategorii "lidi" - tedy nejenom robotici-elektronici - mají na vizitkách nápisy "scientist", "engineer" nebo "manager", z budovy, kde pracují jdou nejkratší cestou do auta, po práci na sqash a v sobotu na golf.

Nic z toho nedělám - takže "od vidění" znám všechny prochlastané existence severně od Olomouce, ale kdo dělá na Ostravsku elektro musím zjišťovat přes Jirku Rottu - v Praze.

Rád bych popsal sociální situaci blíže, ale místo dlouhého rozboru jen kratičké haiku :

Jasné ?

Když jedete autem a svítíte si dálkovkami tak intenzita světla ve světelném kuželu klesá s druhou mocninou vzdálenosti. Pokud světlo narazí na překážku a odrazí se zpátky směrem k vám - překážka sama se stává zdrojem světla a kužel odraženého světla taky klesá s druhou mocninou vzádlenosti. Druhá mocnina krát druhá mocnina - celková intenzita světla klesá se čtvrtou mocninou vzdálenosti. To je "mrcha radarová rovnice" o které mluvím, co dělám roboty.

Teď nastal čas ohromovat vás čísly : Pokud moje dálkovky osvítí cestu 2 - 300 metrů přede mnou tak to je poměr 1: 150 a poměr světelných intenzit bude 1: 500 miliónů. Radarové rovnici nechce nikdo věřit, protože všichni namítnou ale já přece nevidím v dálce tak blbě. Světlo slabší 500 milion krát je přece čisto-čistá tma.

Není a to ze dvou důvodů

Ergo napodobujeme přírodu a nebylo by COOL místo signálu přes deset řádů zpracovávat signál jen přes deset voltů ? Jasně tím by se z téměř neřešitelného problému stala školní úloha pro elektro-průmyslovku.

Takže logaritmické zesilovače jsou všude - příjímače GSM, GPS, WIFI, Bluetooth, Gama korekce v monitorech, optické komunikace po optických vláknech, zvukové karty, ale taky LIDARY, RADARY, dálkoměry, Trávoměry atd ....

Veký byznys - částečně dokonce tajný. Z toho pak vyplývá jediná věc - žádnou rozumnou informaci se nikde nedočtete, protože buď jsou inženýři prohnilí a nic nezveřejní, nebo mají prohnílého managera a ten jim to zarazí.

Je běžné, že narazíte na pár nepoužítelných schémátek a pak na pár - blokových schemat s kolečky a trojúhelníčky - ze kterých nevyčtete nic ..... Celá věc jde tak daleko, že i vědecké články často popisují magické vlastnosti nějaké konstrukce, aniž by jenom naznačily schémátko.

Naštěstí jsem narazil na toto PDF, které neříká nic, ale dohromady s předchozími nic neříkajícími články mi svitlo.

Přestože jsem o logaritmických zesilovačích psal už v seriálu o Trávoměru - nyní jsem zase starší o půl roku a mám další ne/fungující vzorky - takže všechno vezmu systematicky znovu.

Nejjednodušší logaritmický zesilovač má ve zpětné vazbě dvě antiparalelně zapojené diody - jeho výkon v oblasti logaritmování je tak špatný, že někteří jej označují spíše za limiter, nebo usměrňovač. O něco lepší je zesilovač s tranzistorem z obrázku, který je silně tepelně závislý a navíc těžko nastavitelný z hlediska správného pracovního bodu tranzistoru.

Proto se používá složitější logaritmický zesilovač se dvěma zcela stejnými tranzistory, který je ale dost složitý.

Tyto zesilovače jsou pro mně (i pro většinu robotiků) nepoužitelné ze dvou důvodů

Jednak jsou pomalé - 10 KHZ by snad šlo ale moje oblíbená mezifrekvence 455 kHz - zapomeňte.

To je však jenom menší problém - větší je že tento velice přesně logaritmuje pomalé signály v milivosltech. Signál v milivoltech mě ale zdaleka tak nepálí mě pálí přesycení AD převodníku signálem ve voltech, nebo naopak úplně hluchý AD převodník se signálem v mikrovoltech. Takže, kdybych chtěl tento zesilovač použít musel bych signál předem upravovat - zesilovat nebo zeslabovat - a tím hrozí, že se nám některý stupeň zesilovače zahltí a máme po legraci.

Proto byly vymyšleny

Zvané taky Succesive detection amplifiers.

To je řada zesilovačů které jsou přes usměrňovače napojeny na výstup. Informace o frekvenci a fázi signálu se nám sice ztrácí, ale výstup zesilovače je roven (přibližně) logarimu amplitudy. Nechtěl jsem o informace o fázi a frekvenci prijít tak jsem tento signál zkoušel zpracovávat z posledního stupně zesilovače, ale se zlou jsem se potázal. Diody v usměrňovačích fungují jako kapacita, která se mění s napětím a navíc i přesycené stupně zesilovačů jsou pomalejší než nepřesycené, a proto se fázové zpoždění signálu výrazně mění s amplitudou. Tím se dostanete do smrtelné spirály, kdy z amplitudy odhadujete zpoždění, amplituda i zpoždění jsou tepelně závislé, mnoho stupňů zesilovače za sebou má tendenci kmitat atd ....

V uvedeném PDFku je klíč k opravdu použitelným logaritmickým zesilovačům, protože jsem opět na kraji sil, pro dnešek končím a vy si PDF nastudujte ať máte pro výklad na příště trochu základ.

Dnešni rada pro brunety zní : chlap je rozhodně raději když náklady za Vaše shoppování nerostou, a když už rostou ať je to raději LOGARITMICKY nikoliv EXPONENCIÁLNĚ - vizte učebnici matematiky s grafy příslušných křivek.

Pomalu jsem chtěl tento serál ukončit a se čtenáři se rozloučit, ale stále jsme ještě neprobrali všechno.

Tedy jsou tak důležité oblasti lidského života, že dodnes jsou řízeny z velmi starých mozkových struktur, které jsem doposud označoval jako "mozek po dinosaurech". V komunistické učebnici neurofyziologie se jim kulantně říkalo "funkce pro zachování jedince a druhu", ale dnes máme moderní dobu tak co bychom si brali servíky - jedná se o tři věci - SEX, ŽRÁDLO, a AGRESIVITA

Je s podivem, že to, co bolševik spíše tlumil a považoval za "poněkud ožehavé" je dnes hlavním motorem společnosti, nikdo se za to nestydí a MBA manažeři své archaické mozky a jejich výplody dokonce hrdě prezentují veřejnosti.

Na druhou stranu Mezimozek a jeho součást Limbický systém, o kterém bude dneska řeč opravdu řeší nejenom nepodstatnosti jako - fúzovat s firmou XYZ po dohodě, nebo nepřátelsky, případně vyspat se se sekretářkou / šéfem nebo ne, ale opravdu zásadní věci zabít /nezabít, znásilnít / neznásilnít, ukrást / neukrást atd. Katolící to nazývají "desatero přikázání" a robotici říkají křemíkovému ekvivalentu těchto věcí "tři zákony robotiky"

Je pozoruhodné jak malou a po celém mozku rozesetou oblast limbický systém zabírá. Ano to je ta struktura na obrázku, která ani není celá tvořena mozkovou kůrou. Vztah limbického systému k celém zbytku mozku bych popsal takto : Mozková kůra je chladná a racionální analýza vstupů z čidel, a příprava výstupů na svaly. Prefrontální kůra - ta dva prsty nad levým okem, která jsme "My" - dává věcem emocionální zabarvení, ale to, zda to budou kladné nebo záporné emoce rozhoduje limbický systém.

Lidé jsou vrozeně různí a mají různý podíl mozkové kůry na rozhodování - od nás Geeků, kde mozková kůra rozhoduje téměr na 100%, přes manažery, po primitvy a zločince, kde mozková kůra prakticky jenom konkretizuje impulsy z limbického systému.

Mozková kůra má prostředky jak limbický systém poněkud ovládnout a překonat jeho impulsy. Lidská společnost je ale tak složitá, že většina z nás, většinu času žije v lehkém rozporu s vlastním limbickým sytémem. Prostě nelze skákat na každou atraktivní blondýnu v tramvaji. Dokonce se dá říci, že celá oblast umění a humanit (snad s výjimkou filosofie) neřeší nic než rozpor mezi "zvířecími a lidskými" pohnutkami, tedy jak mozkovou kůrou ovládnout limbický systém. - ona si má brát bohatého, miluje však chudého .... syn zabije otce a vezme si matku ..... Strýc nalije králi jed do ucha aby se dostal na trůn ..... atd. Prakticky veškerá výchova je zaměřena na to jak zvládnout vlastní limbický systém a prakticky celé umění řeší směr kam jít v této výchově. Takže my robotici kroutíme hlavou nad divokými patlaninami moderních malířů, ale ony vlastně jsou ventil agresivity současné společnosti, takže ač prvoplánově zbytečné - patrně jsou důležitejší než se zdají...

Vzhledem k tomu, že na světě neexistuje živočich, který by neměl ekvivalent limbického systému, nemáme vůbec tuchy jak by vypadaly společenstva jedinců bez něj, tutíž nemáme tuchy jestli by naši roboti takové strutury a funkce potřebovali, nebo ne. Vzhledem k tomu. že roboti budou taky tvořit nějaká společenstva patrně budou potřebovat nějaká pravidla, jestli si je vytvoří racionálně sami, nebo jim je vnutíme my není jasné. Dokonce je možné, že s růstem složitosti umělé inteligence zjistíme, že detailní programování chování není účelné a tudíž se primitivní systém, který nejasné situace vždy nasměruje "někam" ukáže být jako nezbytný. Přikladem budiž "první dojem" který vzniká z nejasných (čti našemu vědomí nedostupných) pohnutek zato velmi rychle (do tří vteřin).

Na samotný závěr ještě dvě poznámky - součástí limbického systému je čich - odtud psi čichající k háravým fenám i náš průmysl parfémů pohrávající si s emocemi na pomezí sexu a násilí (viz názvy parfémů "Pashion" "Opium" "Incest" atd ...). Mimo to je součástí limbického systému i Amygdala a Hippocampus - dvě struktury řídící zapamatování informací - odtud zázračné studijní výsledky po sexu i mizerná paměť při stresu.

Jak už jsem psal - nevím zda tohle je důležité pro biologickou inspiraci stavby robotů, ale je to tak nepominutelná část mozku, že nelze o ní nenapsat.