9. prosince 2012 v 3:05 | Petr
|
Minule jsem strhal oblíbené moduly SRFxx, tak musím předvést, že to umím lépe.
Vzhledem, k tomu, že se neodvažuju ani naznačit jaký mikrokontrolér by měl kdo používat tak jsem v náznaku nakreslil jenom analogovou část jednoduchoučkého sonaru.
Jak vidíte je třeba jeden (digitální) pin mikrokontroléru pro kmitání reproduktorem a jeden kanál AD převodníku pro digitalizaci odraženého echa.
Výstup označený jako INPUT jde do systému invertorů, které invertují signál a pak "můstkovým způsobem" v protifázi budí ultrazvukový reproduktor - tím dosáhnete toho, že při napájení 5V je na ultrazvukovém reproduktoru signál s amplitudou 2x větší tedy 10V, což je jednodušší alternativa MAX232 se SRF04. Tam dosahuje amplituda až 20 V, ale protože naše zpracování odraženého echa je lepší nepotřebujeme repráčkem tolik "hulákat".
Smysl kondenzátoru C4 je vytvořit překážku pro stejnosměrný proud a zabránit tak zkratu na výstupu 74HC04 když se zrovna nepíská. Ultrazvukové reprodukotry jsou piezo typu a chovají se sice jako kondenzátor, ale nikdy nevíme, kdy někoho napadne připojit k výsupu obyčejný repráček ...
Vstup a celé vstupní zesílení je primitivně jednoduché - střídavý signál jde bez jakéhokoliv usměrňování a dalšího zmršování rovnou do procesoru, kde se zpracovává digitálně. Povšimněte si "
ochranného odporu" R1 a zejména kondenzátorů C2 a C3 - ty pustí jenom střídavý signál - vstupní offsety zesilovačů se tudíž dále nezesilují a neškodí. R3 a R4 nám střidavý signál umísítí "
doprostřed" rozahu AD převodníku - do procesoru tedy půjde střídavý signál ne od -2,5 do +2,5V ale od 0 do 5V. C1 nám potlačuje šum odporového děliče.
Do procesoru nám tedy jde přímo střídavý signál. Jak se s ním dále pracuje ?
Jenom naznačím - pokud ultrazvuk píská na 40 kHZ musíme odraz digitalizovat na 4x větší frekvenci tedy 160 kHz. To pro dnešní mikrokontroléry není žádný problém. Na každou periodu signálu tedy máme 4 vzorky, které si označíme A, B, C, D, Vždy dvě dvojice od sebe odečteme asi takto
I = A - C
Q = B - D
Tím jsme dostali dva signály
I - neboli In phase komponentu a
Q - neboli Quadrature komponentu. Detaily třeba
ZDE. Zároveň jsme se zbavili stejnosměrného offsetu (ať už nechtěného, nebo uměle zavedného), protože DC komponenta je v A, B, C i D stejná.
Pokud nás zajímá amplituda signálu tu teoreticky správně vypočteme jako
a = Odmocnicna ( I2 + Q2).
Umocňování a odmocnňování je pro procesor těžký záhul, takže si pomůžeme přibližnou hodnotou amplitudy, vypočtenou pomocí absolutní hodnoty.
a = ABS ( I ) + ABS ( Q )
A máme amplitudu, se kterou můžeme dále pracovat dle vlastní fantazie - v mých sonarech jsem vždy amplitudu aktuální porovnával s tzv.
Exponenciálním klouzavým průměrem amplitud minulých a tím jsem eliminoval převážnou většinu falešných odrazů. Detaily i s nákresem
ZDE.
Takže jsme jednodušším zapojením dostali informaci nejenom o velikosti odrazu (a můžeme malé odrazy ignorovat, nebo porovnat s minulým měřením), ale i o fázi, o využití fáze se pobavíme v díle č. 4. Takže těšte se pardálové.
Zbývá už jenom tradiční rada pro blondýny, co dočetly až sem : Když přijdete domů a miláčkovi stojí na stole flaška - nepodléhejte panice "lahváč" má velmi zajímavou ultrazvukovou odrazivost, takže pořád je naděje, že jeho alkoholismus znovu nevypuknul.
Prijemne jednoduchá konštrukcia, aké vzdialenosti ste takto dosiahli ( napr voči stene)?