Opravy všech věcí, včetně laboratorních přístrojů dnes vypdají tak, že servisman se podívá do katalogu a zjistí že náhradní součástka (i ta nejmenší) dosahuje 40-80% ceny nové věci - tak se stará věc vyhodí a hotovo. Velmi vzácně (pokud věc stojí mnoho miliónů) se oprava vyplatí a pak se brutálně vymění polovina střev daného stroje. V obou případech zbyde spousta součástek, kterým nic nebylo, třeba jenom měly tu smůlu že byly v sousedství vadného dílu, po kterém se však nepátralo, protože "čas jsou peníze"
Takže jako brouk hrobařík, který má v práci mnoho strojů za mnoho (desítek) miliónů korun drahé - vyhozené - díly shromažďuju doma. Takže se mi nahromadily krokové motory špičkové kvality, ze kterých jsem už postavil robota, který je krásný a stále čeká na elektroniku, přesto jich mám doma plnou bednu, takže jsem začal uvažovat o stavbě 3D tiskárny.
3D nadšenci mají úplný orgasmus z představy "fab@home" tedy domácího tisku předmětů denní potřeby, který jak si oni myslí "rozvrátí kapitalismus" a vůbec vyřeší bolesti lidstva. Kdysi jsem byl taky tak optimistický v oblasti počítačů, které však přinesly jenom nadvládu PowerPointem vybavených blbců nad inteligentními lidmi a fízlování po Internetu - takže už si dávám pozor.
A pokud jsem úplný paranoik, tak mám proč - zde jsou dodavatelé plastů pro 3D tisk. 3D tiskárny většinou "žerou" ABS - akrylonitril-butadien-styren, nebo PLA - polylactic acid a to ve formě vlákna o průměru 1,75 nebo 3 mm. Zejména ABS je ten nejsprostší "konstrukční" plast, který můžete najít - kupte cokoliv ve slevě v Kauflandu, nebo to vytáhněte z popelnice za ním, a pokud je to plastové-neprůhledné je tp buď polypropylén, nebo ABS.
Proto mě mírně šokovalo, že ceny ABS vlákna pro 3D tisk se pohybují od 20 do 50 dolarů (400-1000 kč) za kilo. Ta cena je tak drzá, že server Hackaday vyhlásil soutěž o 40 000 dolarů pro člověka, který vyrobí - doma postavitelné - zařízení, které z ABS granulátu - nejsprostši a nejlacinější plastikářské suroviny - bude vyrábět vlákno.
Jenom abyste měli představu - výrobně nejdražší plast je polytetrafluorethylen známý jako Teflon - "scientific grade Teflon", pro použití s extrémními žíravinami nebo ve vysokém vakuu - stojí kolem 1000 kč za kilo. Ještě jeden příkladek na už zmíněné stránce je dodavatel polyamidového vlákna, který má cenu 44 dolarů (880 kč) za kilo - kilo struny do sekačky (taky polyamid) stojí v Místku v "Modré labuti" 190 kč.....
Už jsem si stěžoval, že vše, co Marx nazýval "výrobními prostředky" je v současné době extrémně drahé. Třeba deskové plexisklo, elektronické součástky, a mnoho dalších věcí, kde jsme se dostali do situace, že se vyplatí koupit hotový výrobek a "přetavit" jej na jiný.
I samotní příznivci 3D tisku ještě tak před 2 lety mluvili o výrobě zařízení, které z pomletého plastu vyrobí zpátky strunu. Patrně si mezitím pořídili auta a domy na hypotéku, takže je ticho po pěšině, "aby se nenarušil status quo" a byznys s nejsprostším, lidstvu známým, plastem nepřestal vzkvétat.
Těsně před závěrem si dovolím jednu poznámku - ač nejsem přítelem výroby v Číně - zde máme patrně ukázku jak by to vypadalo bez jejich všudypřítomné konkurence.
Zbývá už jenom tradiční rada pro blondýny - víte že 3D tisikem se dají vyrobit fungující boty na podpatku - na míru ?
Dálik | 18. března 2013 v 23:27
Exklusífní blokčlánek!
Ačkoli jsem zapřísáhlým odpůrcem teorií o spiknutí, pište dál!
Už jste zkoušel ballbearing motor?