Nekorektní blog Petra Kubáče na Blog.cz

Na jedné straně bych se nerad řadil po bok Ladislava Jakla - vlastníka cementového mozku a bývalého poradce Václava Klause, který prohlásil, že cyklisti svými smradlavými zapocenými těly znečišťují vzduch více než auta, ale přesto musím důrazně prohlásit a trvat na výroku "Sport smrdí" a to skoro všemi představitelnými způsoby.

1. Profesionálové - už když vezmeme cyklisty - celý tým (US Postal) jede proto aby jeden (Lance Armstrong) vyhrál - je to soutěž nebo gladiátorské klání v pelotonu my versus oni ? A co takhle rakovina z dopingu - metla cyklistů ?

A co další sporty ? Co takhle plavci, kteří jsou oficiálně všichni těžcí astmatici neboť beta-2-stimulanty - proti astmatu - zázračně zlepšují výkon při plavání a jejich použití bez diagnosy astmatu je považováno za doping - chudáčci nemocní ! A to jsme ani neprobrali sporty nesporty - kde doping dominuje nade vším - jako je těžká atletika, nebo ty úžasné čínské a ruské 11 leté moderní gymnastky, které vlastní rodiče lámou do pravého úhlu, aby s medailí donesly do rodné vísky i nějaké ty prachy. Antičtí sportovci by se patrně nestačili divit.

Samostatný odstavec si zaslouží fotbal. Je známo, že Las Vegas de facto založil New Yorský mafián Bejamin Siegel známý jako Bugsy Bugs v roce 1946 - protože potřeboval hazard jako byznys s nejasnými finančními toky - určený pro praní špinavých peněz. Založit u nás něco podobného - by asi vzbudilo příliš pozornosti. Takže naši mafiáni si vybrali jinou "lidovou zábavu" s obtížně sledovatelnými finančními toky - fotbal. OK takže vedení je mafie. Hráči - znám pár inteligentích, co hrají "třetí divizi" ale jak jdeme vzhůru potřeba aby hráči do věcí neviděli roste tak, že v první lize jsou vyselektovány pouze osoby s inteligencí oligofreniků - vyjádření hráčů po zápasech o tom jasně svědčí.

Poslední a nejdůležitější - diváci - alias fanoušci - zde v regionu Baníku - obzvlášť výživná chuťovka - zejména když vám v noci přivezou bezvědomého ožralu v Baníkovské šále, co z něko vypadávají boxery, tonfy a nože a když zabráníte aby se udusil vlastními zvratky - jako známka "terapeutického úspěchu" začne to pomatené hovado napadat sestřičku - a proč to všechno děláte - abyste s ním měli problémy i příště - aby vás neřešila lékařská komora za "neposkytnutí péče", ke kterému by došlo kdybyste použili princip "kdo chce kam pomozme mu tam"....

Mimochodem Baník Ostrava se prý zachráníl před sestupem do druhé ligy - veliká škoda - po masivní chlastačce "na žal" mohl být tak půl roku pokoj, než si agresivní alkoholici najdou důvod oslavovat i "druhou ligu" ...

2. Amatéři - dobře profesionální sport je naprosto mrtvá záležitost a pokud jej chcete zlikvidovat, prostě hromadně vypněte televizi a zejména nekupujte nic co je na reklamách kolem stadiónu. Co takhle "zdravý" amatérský sport ?

Nebudu popisovat kulturisticko-dopingové zkušenosti mého gymnaziálního spolužáka - typu - bral jsem Stenolon - měl jsem neustále "ohromnou náladu" - mezi každými dvěma chlupy mi vyrostly tři další - s minimálním trénigem jsem zvedal 100 kilo - pak mi praskla achilovka - krev jsem močil ještě rok ...

Ale co takhle jiné příznaky amatérské "sportovní etiky" - proč se značka outdoorového oblečení jmenuje ENVY - tedy "závist"? Proč se opravdoví "bikeří" dívají opovržlivě na mé kolo, které má blatníky zvonek a světlo ? Najedou oni po svých "trecích" aspoň polovinu toho co já najedu do práce ( 45kilometrů denně 6 měsíců v roce) ?

Dosti řečnických otázek - na rozdíl od od Miroslava Tyrše, který slovo sport ani nepoužíval - je to dnes příznak moderní doby - imidžová a zejména marketingová záležitost, kde pohyb je to poslední, co akorát "kazí byznys", protože zbytečně připomíná 'konzumentům" realitu.

Nicméně si nemohu odpustit rýpavou historku na závěr - byl jsem na akci sdružení "Děti Fitness" - soutěži dětí v různých aerobikově-tanečních disciplínách.

A. Děti cvičily. Rodiče trenéři a všichni ostatní - dospělí - však po chodbách hulili takovým způsobem, že nakonec celá tělocvična smrděla jak hospoda na nádraží. Děti Fitness nám tím asi chtějí demonstrovat jak vážně myslí své heslo "sportem proti drogám", které tam do úmoru opakovali ...

B. Devítileté holčičky tančící - disco dance - zmalované jako prostitutky, s nalepenými umělými řasami ? Je nutné v době lidskoprávního hájení ( a tedy nepostižitelnosti a nedohledatelnosti) sexuálních deviantů ty děti takto ohrožovat ?

C. Ano je to nutné ! Dcera, která dopadla jako sedlák u Chlumce mi vysvětlovala - prohráli jsme protože je nás málo a nemáme lesklé kostýmy. Když jsem se ptal proč, tak se mi dostalo poučení - když je tanečnic moc, jsou zmalované jako prostitutky a mají kostýmy jako prostitutky - tak nejsou tak vidět chyby. Porota je složena z žen, které mládí taky prožily zmalované jako prostitutky ( a dožily se dospělosti ) - takže kruh je uzavřen, jenom já si brblám v rohu ....

Jinými slovy - musím zopakovat, co opakuju pořád - "co společnost žádá, to společnost dostane" a nerad, ale přidávám k tomu - Sport (amatérský, profesionální, všechny disciplíny) nesmírně smrdí - a zapoceným tričkem to není .....

Pod pojmem "Větší napětí" míním, že 5V procesorem spínáte 24V baterku. Pokud budete chtít spínat 380V motor - je nutno použít jiné obvody, které ale v robotech jen tak mít nebudete.

Takže tak jak "všechno tak nějak souvisí se vším" existují LOW side a HIGH side měření proudu, regulace proudu a samozřejmě i spínání proudu.

Takže LOW side spínání proudu snad ani nebudu probírat - nic jednoduššího neexistuje, samozřejmě i s tou nevýhodou, že spínáte zem spotřebiče - což nese komplikace, zejména pokud ze spotřebidče do procesoru vedou ještě další signály. Low side spínání je jednoduché, ale vhodně tak pro nějaká světla, LEDky, malý větráček, nebo jiný spotřebič, který už nikam dále není připojen. Samožejmě, že je tu i ta nevýhoda, že zkrat 24V svorky na zem je průšvih - protože to obchází spínací tranzistor.

Proto tu máme High SIDE spínání, které je na obrázku zapojeno s kombinací tranzistorů PNP a NPN aby napěťový úbytek na spínači byl minimální. Podobně jsou zapojeny i výstupní tranzistory v LOW Drop stabilizátorech. Přesto každé zapojení s bipolárními tranzistory má probém a to v proudu do báze spínacího tranzistoru. Pokud chcete spínat kolem 100 mA (což není nic moc) musí být proud do báze Q1 alespoň 5 mA a proud do báze Q2 alespoň 300 uA - hlavně těch 5 mA je hodně, pokud máte v robotu takových spínačů více (a to mít budete)

Proto je vhodné PNP tranzistor nahradit P-MOSFETEM, který v klidu pro své buzení nepotřebuje žádný proud jen napětí (proud potřebuje pro nabíjení a vybíjení kapacity GATE elektrody, ale to je jiná pohádka). Všimněte si že součástek nám ve schémátku nějak moc přibylo - tak si probereme co a jak. R1 omezuje proud do báze Q2 - R2, R3 tvoří dělič, na kterém se tvoří vhodné napětí pro GATE MOSFETU a navíc omezují proud tranzistorem Q2. Takhle by to fungovalo pro napětí pod 20V - MOSFETy mají ovšem jistou nectnost v podobě toho že snesou jenom omezené napětí mezi GATE a SOURCE - většinou 20V - taže při jistých napětích se dělič z R2 a R3 nedá dobře spočítat a musí se přidat ještě "ochranná" zenerova dioda D1, která v našem případě omezuje napětí GATE - SOURCE na 15V.

To už je trochu monstrum, tak se pokusíme o vidlácký přistup k věci a zkusíme některé součástky vynechat. Jak vidíte tak jsem oproti původnímu spínači ušetřil dva odpory - jak je to možné? Vím že vstup INPUT je z procesoru a že více než 5V na něm nikdy nebude - tak jsem kombinaci Q2 + R1 zapojil jako jednoduchý proudový zdroj, který dává (5V-0,7V) / 1000 ohm = 4,3 mA. Odpor R1 zároveň funguje jako proudová zpětná vazba, která ohromně zvyšuje vstupní odpor Q2, mohl jsem proto vynechat i odpor do jeho báze. Protože vím, že do kolektoru Q2 nepoteče nikdy více než 4,3 mA což Q1 v pohodě snese mohl jsem vynechat i ochranný odpor do jeho báze.

Aby nebylo chvále konec - díky zpětné vazbě přes R1 spíná celé zapojení mnohem rychleji, ale to při rychlostech spínání pod 1 MHz nemá význam - tudíž je to pro Vás nezajímavé.

Úplně stejně se dá zjednodušit i obvod s MOSFETEM, kde dokonce můžeme vynechat i ochrannou zenerovu diodu, protože víme, že celý proud 4,3 mA poteče přes R2 na kterém bude tutíž 3300 ohm * 4,3 mA = 14,2 V a větší napěťový rozdí na GATE MOSFETU nidky nebude.

Aby to nebyla taková idyla - zdroj konstantního proudu nabíjející GATE MOSFETu může způsobit pomalé spínání a tím přehřívání MOSFETU - vezměme tedy "vidlácký" zjednodušený vzorec pro nabíjení kodenzátoru

a zkusme spočítat jak dlouho se MOSFET bude otevírat. V je 14V C - kapacita gate může být i kolem 2 nF, I je 4,3 mA. Takže T = V * C / I tedy T = 14 * 2nF / 4,3 mA - vychází mi 6,5 uS (mikrosekundy) - což je spíše optimistický odhad který nepočítá s proudem přes R2 - tento čas není nic moc - dnes se MOSFETY spínají ve stovkách nanosekund, ale pro spínání párkrát za sekundu ( do 10 Hz ) to v pohodě vyhoví.

Jistě jste pochopili, proč tento článeček následuje ihned po proudových zdrojích - chtěl jsem naznačit k čemu se proudové zdroje dají použít. Samořejmě, že v budoucnosti probereme i další možnosti.

Dnes už zbývá jenom oblíbená rada pro brunety : Až budete balit Geeka - můžete se mu snažit přiblížit tím, že si opatříte mikinu s chemickým vzorcem LSD, pak ale nemáte jistotu, jestli se potenciální kořist kouká na mikinu a luští vzoreček, nebo na to co máte pod ní - takže halenka s volánky a výstřihem po "symfýzu" je prostě jistota.

Pokud píšu pro Geeky o paměti mohl bych napsat, že lidi mají krátkodobou, střednědobou a dlohodobou paměť, stejně jako počítače mají Cache, RAM, a pevný disk - a pak prohlásit, že už jsme zase dohnali a předehnali přírodu a skončit.

Jenomže pak přichází trudná chvíle kdy přeindexovávám databázi našeho počítačového systému v práci a to si vždycky uvědomuju jak jsou počítače a lidi odlišní, protože při té idnexaci mám pocit, že na 1 bajt užitečné informace připadá u počítaču aspoň 5 bajtů balastu - zvaného Indexy, které umožňují ten jeden užitečný bajt vůbec najít.

Takže především - paměť živých tvorů je distribuovaná. Příroda si vůbec nedělá starosti s "bojem proti duplicitám" - klidně si PIN od kreditky uloží jako vizuální údaj, a zároveň jako motorický údaj "vyťukání PINu do bankomatu" Že to není totéž si snadno uvědomíte, když PIN těžko hledáte v hlavě, abyste jej mohli někam zapsat, ale před bankomatem uděláte klik klik klik klik a kolik že to vlastně bylo ?

Už tím, že jsem řekl, že paměť je distribuovaná tak nemusím složitě vysvětlovat, co neurovědci bez počítačových zkušeností složitě řeší, tedy, že máme paměť deklarativní - jejíž obsah můžeme vyslovit a nedeklarativní - motorickou, asociativní, jejíž obsah nemůžeme vyslovit, ale která se přímo podílí na řízení non-verbálních funkcí.

Pak řeknete děcku "zavři oči a představ si berušku" a ono aktivuje "vizuospaciální zápisník" - což je část paměti, která je prostě místo vybavování a manipulace s představami. Někdy se distribuovanost paměti poruší a máme lidi s tzv. synesteziemi - hudbu si pamatují jako tvary a barvy, chutě jako číslené kódy atd...

Nás my mělo zaujmout co je fyzikálně chemickou podstatou paměti tedy postupujme postupmě

Dlouhodobá paměť je to, čemu v technice říkáme "učení neuronové sítě". Intenzita přenosu dat na synapsi - z neuronu na neuron se při tom mění a to mnoha mechanismy - změnou koncentraci neurotransmiterů, změnou počtu receptorů pro neurotransmiter, změnou počtu synapsí, fosforylací receptorových bílkovin atd.

Jak toto učení probíhá - je taky dlouho sledovaný proces - v našem Limbickém systému a v Thalamu jsou k tomu struktury, které převezmou informaci z krátkodobé paměti a pak neúnavně znovu a znovu ji opakovaně vysílají do oblastí mozkové kůry, kde má daná informace nakonec "sídlit" tím, že je určitá oblast znovu a znovu aktivována - synapse v aktivované oblasti se podle Hebbova zákona zesilují.

Kapacita dlouhodobé pamětí je otázkou, vzhledem k tomu, že v mozku je 10¹⁴ synapsí a každá z nich není ekvivalent jednoho bitu ale každá z nich je spíše ekvivalent "multi level cell" z FLASH - a navíc nové synapse mohou vznkat až do smrti - považuje se velikost lidské paměťi za prakticky nekonečnou.

Pro technicky orientované však několik poznámek

Poslední poznámka pro sklerotiky - máte-li "něco na jazyku" a ne a ne si vzpomenout - nesnažte se v paměti násilím hledat jak v "archivu STB". Pokud si nemůžete vzpomenout vizuálně zkuste si vzpomenout písemně nebo pohybově. Pokud to nefungujte - využijte variamtu, kterou doporučoval už Sigmund Freud - nechte hlavou plynout asociace se zapomenutou informací - představujte si jak to vonělo, jaké bylo počasí, co na to řekla manželka, a najednou - lup - bude to tam. Nebo nebude, a pokud se vám to bude stávat často - hledejte si mladou ošetřovatelku - budete ji patrně potřebovat.