Nebudu tady vykládat zeměpis, ale Nauru je 470 km čtvrerečních velký ostrůvek v jihozápadním Pacifiku.
Na tomto ostrůvku byla objevena obrovská ložíska fosfátů, která se v roce 1907 začala těžit. Až do roku 1968 bylo Nauru pod britskou nadvládou, po osvobození v roce 1970 zestátnilo těžařskou firmu a začalo těžit fosfáty samo.
Výnosy z těžby byly tak vysoké, že Nauru zrušilo daně, začalo rozdávat sociální dávky v takovém množství, že nezaměstnanost dosáhla 90% ne kvůli nedostatku pracovních příležitostí - v dolech bylo práce dosti, ale kvůli - jak to říci politicky korektně - "lenosti" obyvatelstva. Prakticky se práceschopné obyvatelstvo dělilo jenom na dvě skupiny - nezaměstnaní a státní úředníci. V dolech pracovali najatí dělníci ze sousedních ostrovů a z Číny.
Vrchol těžby nastal v roce 1980. V roce 2002 došlo k půseru v tom smyslu, že jakékoliv smysluplně těžitelné zásoby fosfátů došly.
Od té doby je Nauru ve stavu "ekonomické smrti"
Nemá smysl zavést daně když nikdo nic nedělá a žádné zdanitelné příjmy nemá.
Lidi, kteří 2-3 generace žijí "na podpoře" nelze dostatečně rychle nic naučit a nezaměstnané bez pracovních zkušeností po 2 generace nemá smysl do práce ani posílat.
Od roku 2002 vláda ostrůvku neví kde by vzala prachy - sem tam spolupracuje s čínou za slib nějaké dotace, sem tam ze stejného důvodu s Taiwanem. Kdo slíbí prachy - toho jsme největší kámoši. Země je nestabilní, hledá se viník, obyvatelstvo je nervózní a vlády se mějí jako ponožky.
Vzhledem k neřešitelnosti situace se dokonce uvažuje o tom, že všech 10 000 obyvatel by "z humanitárních důvodů" převezla na své území Austrálie.
A poučení ? Mám se o tom vůbec rozepisovat ?
Je to nějaký zákon, že 22 let od vrcholu těžby surovina dojde - dá se to aplikovat na situaci s ropou - popsanou teorií zvanou anglicky "peak oil" ?
Jak dopadne společnost, která nechá věci dojít až do trpkého konce ? Třeba USA těží břidličný plyn a místo aby děkovali bohu, že dostali "oddechový čas v ropné krizi" a připravovali se na to až dojde i břidličný plyn - ruší jaderné elektrárny ! Není to taky čekání na trpký konec ?
Jak dopadne stát, který produkuje jediný produkt ?
Jak dopadne stát, kde jsou všichni přisáti k výživnému "státnímu vemínku" ?
Jak dopadne stát totálně nesoběstačný v jakékoliv komoditě ? Navíc nyní bez pěněz ?
Jak dopadne společnost, kde jakékoliv použitelné znalosti se během tří generací "vykouří z hlavy" ?
Otázek by bylo mnohem více, ale položím už jenom poslední a kapitální : Jdeme touto cestou ?
Jako obvykle uvádím fakta a ptám se aniž bych sebeméně naznačoval odpovědi.
Dá se příklad Mauru aplikovat na x-generací sociálně potřebných, práce neschopných spoluobčanů?