Nekorektní blog Petra Kubáče na Blog.cz

Měl jsem jednou na oddělení babinu, která měla tak těžkou mrtvici, že podle CT mozku ji odumřela prakticky celá levá mozková polokoule. Jestli si pamatujete z "Neurověd" tam někde nad levým okem sídlí naše vědomí a osobnost takže pro mně byla babina prakticky už mrtvá - byla ve stavu zvaném "apalický syndrom" kdy mozková kůra je už mrtvá ale všechna nižší nervová centra udržující "základní tělesný hardware" ještě dokonale fungují.

Příbuzenstvo kolem mně kroužilo, jako vosy a kladlo milion dotazů typu "proč babička tak hluboce spí", "kdy se babička vzbudí". Tak jsem začal pomalu a opatrně vysvětlovat, že babička už se nevzbudí, protože "vzbudit se" znamená aktivovat tu část mozku, která se u ní už změnila v odumřelou masu postupně odklízenou bílými krvinkami.

Výsledek se samožrejmě dostavil "Vy nám lžete !" "My přece jasně vidíme, že babička jenom spí." "Vy ji nechcete léčit a chcete ji nechat umřít ! ". A sepsali stížnost, že pes kost by ode mně nevzal.

Na druhé straně když moje mamá odešla s mým druhým (třetím ??) nevlastním tatínkem do USA - protože neměla místní licenci pro lékařskou praxi - dělala chvíli ošetřovatelku na velmi zvláštní klinice - plné bohatých mrtvol na dýchacích přístrojích. V Texasu, kde to bylo, totiž platí klasické "kovboj je živ, dokud srdce bije". Tedy ta zvláštní klinika byla plná lidí z hlediska evropské legislativy dávno mrtvých, ovšem udržovaných ve stavu "smrti mozku" protože dokud dýchají a srdce bije alespoň na přístrojích - jsou stále dle zákona živí a špitál dostává prachy ze zdravotní pojistky, manželka / vdova dostává výnosy z akcií, nemusí se vypořádávat dědictví k ropné firmě ani k ranči SouthFork - Sue Ellen, Bobby i JR jsou dokonale spokojení....

Tím se dostáváme k zajímavé otázce definice smrti, která je velmi mnohovrstevnatá od hnijící mrtvoly v lesíku po "babičku, co jenom spí". Problém s definicemi smrti je, že ať si pobožní myslí co chtějí, v případě smrti se nejjasněji projeví že člověk = mozková kůra. Můžeme si o tom myslet cokoliv, můžeme spekulovat, jestli mozková kůra je "všechno co máme" nebo je to jenom "komunikační interface" s duší, duchem, pánembohem, vyšším jsoucnem - atd... Prostě jak odumře kůra - už si s chlapy v hospodě nepokecáte a basta....

Z tohoto hlediska je zajímavá otázka smrti mozku a nabídky orgánů pro transplantace. Když vám mozek vyteče hledím motocyklistické přilby - ledviny, játra, srdce, plíce a kdoví co ještě stále fungují.

Z tohoto hlediska je ještě zajímavější, že eticky a psychologicky složitou transplantaci srdce provedl jako první Christian Barnard, který, ač se o tom moc nemluví, byl občan Jihoafrické republiky. První transplantace proběhla právě tam v Kapském městě. Důvod nebyl v tom, že JAR byla nějaká medicínská špička, ale spíše v tom, že jedimě v jížní Africe byly v té době dosti "volné mravy" a dohled všemožných církví dosti slabý, na to, aby místní kardiochirurg (Barnard) přišel ke kolegům na sousední oddělení a prohlásil (o "dárci") - tenhle chlap je už stějně mrvej - vyřízneme mu srdce a našijeme je támhle tomu chlápkovi ....

Abyste nežili v hrůže, že půjdete na "slepák" a skončíte jako vykuchaná mrtvola, protože u nás jsou v poslední době "ještě volnější mravy" než v JAR v roce 1967 - Christian Barnard byl velmi eticky na výši, a zavedl pravidla platná dodnes - o smrti a darování orgánů rozhoduje nezávislá komise - jiných doktorů než ti kteří budou provádět odběr i transplantaci orgánu. Známky smrti mozku musí být nevývratné atd. Nicméně i tak - v Polsku by Barnarda farář pokáral v neděli v kostele - a bylo by po transplantacích.

A když už jsme u těch motorkářů - právní systémy států se dělí na dvě odlišné skupiny - státy s "předpokládaným nesouhlasem" kde se předpokládá, že byste za živa nesouhlasili s darováním svých orgánů. A pak samozřemě státy s "předpokládaným souhlasem" - kam patří i Česká republika, kde se předpokládá, že každý za živa souhlasí s darováním svých orgánů, pokud mu, po smrti mozku, jsou už k ničemu.

Zdánlivě se zá, že ve státech s předpokládaným nesouhlasem se vůbec netransplantuje - nikoliv - je to sice strašně složité ale za svého života můžete sepsat prohlášení, že po smrti darujete své orgány. Stejně tak u nás můžete sepsat prohlášení, že si darování nepřejete.

Mimochodem jsem docela rád, že u nás se předpokládá souhlas, protože si nedovedu představit jak "zamlžený mozek" s Kawasaki - sepisuje u notáře prohlášení -"až se při předjíždění ve 200 na hrbolaté okresce zabiju - dejte mé ledviny potřebným"

Na závěr dva sugestivní dotazy:

1. Přemýšleli jste někdy nad tím, že díky předpokládanému souhlasu vás zdravotnictví může "rozebrat na orgány" ?

2. Dovedete si představit jak jsou na tom čekatelé na transplantaci v již zmiňovaném Texasu ?