Za bolševika jsme odebírali slovenské noviny "Expres", které byly týdeník lehce podobný našemu časopisu 100+1, ten obsahoval na jedné straně spoustu zajímavých informací a na druhé straně - jak bylo zvykem - také spoustu propagandy, kterou jsem moc nečetl, ale přesto některé články mi zamotaly hlavu - patrně však z jiného důvodu než soudruzi novináři mysleli.
Příklad - dramatický článek "žena v USA si natřela ruku lepidlem a chytla ve věznici svého muže a oddělovat je musel chirurg" nebo "ubohá žena pašovala kokain, pod parukou, kterou měla přilepenou k hlavě" .... Ne že bych litoval "ubohé" zavřené a fetující američany, ale to byla záhada - jakým lepidlem se ta ženská natřela ? Epoxidem, který tuhne 24 hodin, nebo Kanagomem, který nic neudrží ? protože věřte, nebo nevěřte, za bolševika nebyly Vietnamské tržnice a tubičky vteřinového / sekundového lepidla jsme vůbec neznali.
Když už jsme v té zábané diskusi - tak historku z bývalého pracoviště - Špitál vyhodil hříšné prachy za "bezpečnostní řešení MICROSOFT" - poznali jsme to ihned protože zpomalení síťové komunikace na 1/50 původní rychlosti vás trkne. Druhou legrační komponentou byla on-line cenzura internetu - nejnebezpečnější bylo slovo LINUX - počítač vyhazoval červená varovná okna ještě než jste do Googlu napsali U a po napsání X spadl.... Takže jsem hledal informace k analyzátorům - a žádná stránka se nechtěla zobrazit - tak jsem volal IT oddělení a oni mi sdělili že "systému se nelíbí" slovní základ -anal- . Pak jsem hledal velké balení "seKUNDOvého lepidla" - ale to už jsem tušíl a ajťáci mi to potvrdili, že je třeba používat nedráždící termín "vteřinové lepidlo".
Takže pokud si myslíte, že ubohé elektrické plastové hračky jsou jediná high-tech věc, kterou vietnamci prodávají jste vedle jako ta jedle - jediná opravdu high-tech věc od nich je kanoakrylát, alias vteřinové lepidlo. Vzoreček vám mnoho neřekne, ale když se podíváte na druhý řádek - ten co začíná H2C=C - tak to je dvojná vazba jako v ethylénu. Zatímco k polymerizaci ethylénu potřebujete vysokou teplotu a alkalické pH - tady zbytek molekuly vytvoří takové podmínky, že dvojná vazba polymerizuje kyanoakrylát zcela spontánně - při pokojové teplotě - jen v přítomnosti vzdušné vlhkosti (voda funguje jako katalyzátor).
Takže baba si natřela vteřiňák na ruku a když chytla manžela - vězně - vlhkost z kůže udělala své...
Mimochodem kyanoakrylát ve vlhku polymeruje rychle a rád a má rád "organické povrchy" se spoustou -NH2 a -OH skupin. Proto se u česky říká "prstolep" a bratři anglosasové pro něj mají termín "crazy glue" - tedy "šílené lepidlo".
A opravdu - kyanoakrylát je v mnoha směrech jedinečný - jako jediný lepí (alespoň trochu ) polyethylén a polypropylén. Svého příbuzného - polymethyl-metakrylát - alias plexisklo - lepí kvůli chemické příbuznosti tak pevně, že dobře udělaný spoj je pevnější než původní materiál.
To všechno je legrace proti poslední, věci, která kdysi byla poněkud záhadná, ale dnes si o ní štěbetají vrabci (a horolezci) na stromech. Díky tomu, že se nebojí vlhka a lepí i organické materiály, používá se odedávna jako tkáňové lepidlo. Takže se s ním vlepují třeba umělé chlopně do srdce a tak. Vteřiňákem ???!!! Ano je to tak - je to sice mnoha certifikáty opentlený, šíleně drahý, ale je to kyanoakrylát.
Když tedy se dá kyanoakrylátem za hříšné prachy zalepit chlopeň do srdce - nedá se vteřiňákem od vietnamce zalepit třeba pořezaný prst ? Samozřejmě ano a díky dobré pevnosti a prakticky nulové toxicitě - to taky tak s oblibou dělám. (Ačkoliv, když jsem to kdysi řekl bratrovi - udělalo se mu šoufl.)
Zbývá otázka tvrdnoucího lepidla - znáte to otevřete tubičku a příště už je tuhá jako kámen. Na to mám fintu s louhem. Vezmu zkumavku, nasypu do ní 2cm pecičkového hydroxidu sodného (hydroxid sodný je oblíbené čistidlo na odpady - tzv. Krtek), pak dám špunt ze 2 cm molitanu aby se mi hydroxid nesypal a pak dám otevřenou tubičku - a pevně zavřu gumovým špuntem. Hydroxid vysuší vzduch ve zkumavce pod 10% relativní vlhkosti a tím kyanoakrylát nemá dostatek vodních par aby ztuhnul.
Zbývá už jenom tradiční rada robotům pro zničení lidstva - pokud nebudete chtít pánečka zabít, ale jenom znehybnit přilepením třeba k židli - nepolévejte kyanoakrylát ani pánečka vodou - kapalná voda zdaleka nevytvrdí lepidlo tak rychle jako vodní páry ze vzduchu - což je problém plochy kontaktu voda/lepidlo, která je u tekutiny mnohem menší než u páry ....
Karel | 20. ledna 2014 v 6:01
Díky za článek. Taky si myslím, že kyanoakrylát je jeden z mála příkladů "kosmického výzkumu dotaženému až do našich garáží".