Mám silné nutkání zavést nový nekonečný seriál článků na téma "
překlad z Orwellovského newspeaku do češtiny". Problém je totiž v tom, že význam značného množství slov je v moderní době přesně opačný, než najdete ve slovníku. Přesně ve stylu pojmu "
nepodkročitelné minimum" z oblasti zdravotnictví, nebo z toho jak CIA / NSA definuje "
trusted" tedy
důvěryhodnou šifru - což je "
šifra, kterou dokážeme prolomit" zatímco "
untrusted" tedy
nedůvěryhodná je ta, se kterou to neumí. Všimněte si té podobnosti s newspeakem i v detailech -
untrusted podle vzoru -
ungood (ne-dobrý) namísto
bad (špatný).
Jednou z takových významových přesmyček je - "bezpečnost". Pod pojem "bezpečnost" se dnes vejde všechno, od Bruselského lezení Rusákům do řiti v otázce Ukrajiny, po buzeraci ubohé zdravotní sestry ve špitále nesmyslnými "směrnicemi". Vždy však takto pojatá "bezpečnost" je de - facto zbabělost. Abychom se "vyvinili" ze zodpovědnosti, která náleží nám - snažíme se ve jménu fiktivní "bezpečnosti" přenést svou zodpovědnost na osoby, které jsou dále v řetěžci pracovního procesu.
Každé povolání totiž nese svá rizika. Snaha zbavit se vlastních rizik - je zbabělost, ve zdravotnictvní obzvláště často zašifrovaná pod pojem "
bezpečnost". Příkladů je nesčetně : Pacient dostane mrtvici a nutně potřebuje
CT mozku, aby se zjistilo jak veliké je postižené ložisko a jestli má smysl podávat riskantní trombolýzu, která rozpustí sraženinu v cévě (ale může způsobit krvácení do mozku). Riziko těžkých invalidizujících následků když trombolýzu nepodáme je v destíkách procent - odhadem 30%. Riziko krvácení je kolem 5%. Riziko CT je zvýšení pravděpodnosti rakoviny o 0,08%.
Takhle vidlákům předestřeno to vypadá jednoznačně. Ne tak pro "guruy zdravotnictví", kteří sedí ve svých slonovinových věžích a mají pocit, že pacient se musí bránit bezdůvodném rentgenování. Takže výsledek se dostaví - přivezou vám po mrtvici zmateného, blábolícího člověka na ambulanci. Pokud je mrtvice levostranná, tak vám většinou ani pořádně nerozumí (centrum analyzující řeč je vlevo) ani pořádně nehýbe pravou rukou (řízena zleva). Nicméně vy vyplníte formulář "informovaného souhlasu", pak chlapovi držíte v bezvládné ruce průpisku a jeho rukou namalujete do formuláře nějaký klikyhák. Jinak vám pacienta na CT nevezmou a tím je jeho budoucnost zpečetěna....
Teď jsem patrně prozradil nějaký "trade secret" a riskuju, že kolegové, kteří to takto dělají budou popotahováni, protože oni mají odvahu. Správný postup - zbabělce - je totiž tento: Vysvětlíme zmatenému pacientovi vo co go a pak se ho zřetelně a před svědky zeptáme jestli CT chce - on odpoví něco jako "VABLABLA-BLABLALBA" a my i s podpisy svědků zapíšeme do dokumentace "pacient nevyjádřil srozumitelný souhlas".....
Případá vám to cynické ? Co je tedy lepší "falšovat podpis" nebo "oficiální postup" ? Komické je, že ti kdo pravidla vymýšlejí nikdy nezkouší jejich účinek na vlastní kůži, a pokud k průšvihu přece jenom dojde - většinou jsou ex post velice chytří - ve stylu rčení mého dědy "kéž bych, synku, před tym, byl stejně chytrý, jako ty jsi po tem".
Pak vezmeme opačnou příhodu - pokud pacient skutečně podepsal "informovaný souhlas" a přesto něco nevyjde - patrně měli špitální právníci pocit, že tím je vina z doktora sňata, neboť pacient "přece souhlasil". Je tomu však skutečně tak ?
No a před závěrem si přihřeju vlastní biochemickou, polívčičku. Jak vypadá "zbabělost v laboratoři" ? Nějaký korunovaný vůl, idiot a imbecil (neznám konkrétní osobu) před pár lety vymyslel, že "lékař musí být dokonale informován". Takže místo abychom nesli svůj díl rizika za laboratorní chybu - nařizují nám guruové oboru exportovat naše rizika za brány laboratoře a zatěžovat jimi klinika.
Začalo to takzvanými "nejistotami" tedy každé měření je zatíženo chybou i lékař klinik má o jejich velikosti vědět. Nicméně jisté osoby jejichž jméno nebudu vyslovovat by si ideální výsledek představovaly takto třeba pro cukr 10,0 mmol/l by mělo být ve výsledku napsáno : Glukóza se s 95% pravděpodobností pohybuje v intervalu 9,4 - 10,6 mmol/l.
Pak to pokračovalo "
detailními informacemi" - tedy jistá osoba (jejíž jméno bohužel znám) vymyslela že nestačí vydat 1 parametr charakterizující krevní srážlivost. Vy musíte vydat Krevní srážlivost ve 3 různých formách
QUICK třeba jako
čas srážení, INR -
normalizovaný poměr i "
klasický poměr". Kromě toho se udává i tzv. "
čas normální plazmy" takže pokud doktor má kalkulačku a
umí vzoreček - může si přepočítat, že jej labina nešidí.
Bohužel celý proces letí nezadržitelně vpřed, takže si poněkud zafantazíruju a uvedu "laboratorní výsledky verze 2020" :
| Koncentrace kalibrátoru | Signál analyzátoru |
0 | 330 mV |
| 50 | 370 mV |
100 | 410 mV |
| 150 | 480 mV |
200 | 540 mV |
| 250 | 580 mV |
A pak ještě poznámka, že signál reakce ze vzorku pacienta činí 393 mV a poraď si jak umíš. To vše ve jménu toho aby doktor mohl po biochemicích překontrolovat jejich výsledky ve jménu "bezpečnosti" pacienta. Jakoby klinici neměli svých starostí dost. Vtip je v tom, že v rámci "zákona volně padajícího hovna" nakonec zodpovědnost skončí na bedrech toho, kdo ji už nemůže "poslat dále". Takže laboratoř místo aby dala (relativně) jednoznačný výsledek a prohlásila - tady jsou hodnoty naměřené nejlépe jak umíme a vy na základě nich léčte - jak nejlépe dovedete zase vy - má ISO normami nařízeno produkovat "polozpracované zmatky" a říká tomu "bezpečnost"
Jako obvykle opakuju své dvě mantry "
informuju, aniž bych sebeméně hodnotil" a druhá oblíbená "
co společnost žádá, to společnost dostane". Můžeme být rádi, že alespoň chirurgové zatím neztratili odvahu do věci říznout, protože jinak bychom ve jménu "
bezpečnosti" umírali s ledem na břichu na hnisavý slepák jako
v roce 1900 za Josefa Thomayera ....
