Nedávno jsem četl americkou definici jak se liší fušer-koníčkář od osoby, která se hrdě nazývá "maker" - tedy výrobce. Fušer vyrábí věci vlastníma rukama, zatímco "maker" se ničeho nedotýká - vše nakreslí v Google Sketchup a nechá vyrobit na CNC, vypálit laserem, nebo vytisknout na 3D tiskárně. Tak jsem si posmutněle pomyslel, že léta tréningu, kdy uříznu pravý úhel pilou bez úhelníku mě dovedly pouze na pozici "fušera" a patrně to už lepší nebude, protože k výrobě "bez doteku lidské ruky" mám silné výhrady. Přesto občas potřebuju nějaký ten mechanický díl - tak nezbývá než vzít pilu do ruky a ten pravý úhel zase párkrát natrénovat.
Takře potřebuju pro své "na míru" dělané obvody i "na míru" dělané stínící krabičky a potřebuju je vyrobit "vidláckým způsobem" to jest nejlépe bez nářadí a bez materiálu. jelikož doposud jsem vystačil s krabičkami prodávanými - byl toto můj první výlet do světa "dělání stínění" a kupodivu dopadl celkem dobře.
Protože řezat pertinax do pravého úhlu je kupodivu mnohem jednodušší než jej pak do pravého úhlu držet - zejména když to děláte jednou rukou neb v druhé držíte trafopájku - vymyslel jsem si dřevěné "kopyto", ve kterém jsem všechno stavěl. Kopyto je z několika odřezků nábytkové dřevotřísky, kterou mám od pradávných dob ještě jako zbytky ke skříním ze Sconta.
Pak jsem do rohu natlačil cuprextit - v poloze jak bude v budoucí krabičce a pak jsem do rohu zapájel malinkatý trojúhelníček, který jednak drží všechno dohromady a potom se do něj vyvrtají dírky kterými se do krabičky plošný spoj přišroubuje. Bude totiž dvouvrstevný v SMD bez jediné dírky, takže zadní strana bude souvislá zemní rovina a zároveň stěna krabičky.
Takže takhle jsem pájel ze všech stran (úhelníčků potřebujete celkem 8) a nakonec vznikla docela pěkná krabička. S prototypem jsem zcela spokojen, ale mám jistý plán na zlepšení a to bude zbroušení hran pod úhlem 45 stupňů a propájení nejen zevnitř, ale i z venku. Tím vznikne z hlediska měděné vrstvy "krabička v krabičce", která bude nechanicky pevnější a doufám, že i odolnější proti rušení - když bude dvojitá, vodivě spojená vně i uvnitř.
Takže toto byla opravdu snadno vyrobitelná blbinka - až mě překvapilo - jak snadno. Proto zbývá už jenom rada pro brunety - když krabičku viděla paní Kubáčová, mluvila něco o ideální velikosti na prsten - ale vy přece od miláčka nechcete prsten v letovaném pertinaxu ne ? Tak pěkně trpělivě čekejte na prsten v rudém sametu - třeba jendou přijde.
Karel | 6. června 2014 v 7:16
Jéééé, díky! Před třiceti lety jsme tímto způsobem pájeli pouzdra na logické sondy (poměrně tvarově složité) a můj první "sledovač čáry" měl z cuprextitu spájený podvozek (řídící "logiku" tvořily dvě 555). Do cuprextitu lze vyřezat i závit a pokud člověk není prase se šroubovákem, vydrží dlouho. Varianta je připájet na trojúhelníček matku... Mimochodem, závit jde vyřezat i do plexi, od 5 mm výše i "na kant".
Sakra jsem už "elektro" dědek!
Ale ještě jednou moooc díky za připomenutí!!!