close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Švycký honič = Uncas Bencilla = psík Maxík = pěkný lump

19. srpna 2014 v 5:49 | Petr |  Svět okolo
Historicky vzato jsem prvního psa dostal za vysvědčení v 5. třídě - fenu pudla Ditu, která prosula nesmírnou pažravostí, takže ač standard říká, že pudl váhy 8 kilo se dožije 15 let nebohá Dita v 8 letech a při váze asi 30 kilo (byla "krychlová" ) zdechla náhle za příznaků plicní embólie.

Druhého psa koupila moje máti v roce 1992 neb "jí bylo smutno" a to přesto, že jsme proti tom s bratrem úporně protestovali. Doma přistál basset Andy - tvrdohlavý a s modrým okem, které jej činilo zajímavým ale vyřazovalo z chovu. Vysoce inteligentní zvíře - prakticky nejinteligentnější pes, kterého jsem kdy měl, avšak jeho inteligence byla zaměřena na to "jak vydrbat se systémem". Takže jeho výcvik, byl ryzí utrpení a neustálá "válka mozků" jeho - a mého. Ve dvou letech byl výcvik téměř ukončen - cigáňata na sídlišti na mě z dálky kříčela "sedni - vstaň - lehni - vstaň". Bohužel (naštěstí) v té době me drahá máti vyhodila - což se stalo psovi osudným neb její tehdejší prohulený a prochlastaný amant (jako ostatně všichni) měl cévní chorobu nohou a navíc alkoholickou neuropatii tamtéž - tudíž došel jenom do baru - proto psa vypustil do lesa, aby nemusel chodit venčit a ještě mi divadelním hlasem oznámoval "že tak je to lepší".

Pak jsem se oženíl a první maželka "chlěla pejska". Opět jsem byl radikálně proti ale na podzim 1998 jsem se vracel ze služební cesty z Prahy a vidím exmanželku jak v teplákách stojí uprostřed trávníku na sídlišti - tím jsem už od zastávky poznal, že máme psa. Nalezence z popelnice Bobíka, který v době, kdy jej žena našla neměl ani mléčné zuby a vypadal jako morče. Teto pes byl jednoznačně nejvděčnější a typicky podvraťácky nekomplikovaný. Možná proto, že jsme si starostí o psa život přiliš nekomplikovali ve stylu - jsi z popelnice, jestli sežereš něco jedovatého a zdechneš - vrátíš se do popelnice. Pes tušil vo co go, takže si dával pozor a byl to miláček, který se dožil neobvyklých 15 let a byl utracen pro těžké srdeční selhávání letos v červnu.

Čtvrtého psa jsem kupodivu chtěl a to proto, aby současná manželka už přestala "vyvádět z bezdětnosti" - lépe řečeno jsem vyhrožoval že "pod stromečkem bude krabice s dírkami". Takže v dubnu mi bylo oznámeno, že jdeme na psí výstavu "vybrat psa". Tak jsem manželce dal instrukci a slíbil - koupíme jakéhokoliv psa, který "nás chytne za srdce". Naštěstí žena není na uštěkané kundolízky typu čivav a yorkšírů - takže nás chytila za srdce Rachel Bencilla - matka našeho budoucího miláčka, který se oficiálně jmenuje Uncas Bencilla - má šlechtický výzor a šlechtický rodokmen, a je zástupce v česku vzácného plemene Švýcarského honiče - švycké varianty.


Důvod, proč o tom píšu dnes, je protože dnes je to přesně měsíc, co s námi tento psík sdílí byt. Z důvodu problematické "vykřiknutelnosti" jeho oficiálního jména jsme jej překřtili na "Maxíka" - tedy oficiálně pes - Max.


Je zajímavé, že hlavou a ušima dosti připomíná basseta. Povahou - je stejně inteligentní jako baset, ale nezdá se, že by svoji inteligenci zaměřoval na to jak zůstat "výchovou nedotčen". U čtvrtého psa člověk už má zkušenosti "jak mají věci probíhat" a tady prostě vidíte "jak se neurony v mozku spojují".


Jeden den něco úporně zakazujete a drilujete zdánlivě bez výsledku a přes noc se "spoje vytvoří" a druhý den vidíte, že pes se chová jinak - výrazně blíže tomu, co jste den před tím cvičili. A Maxík je vskutku inteligentní - první z mých psů který vidí svůj odraz v zrcadle. Některé věci se opravdu naučil "mrknutím oka" až jsem se sám divil.


Problémy psíka Maxíka jsou v zásadě dva. Úzkost ze samoty, kterou jsme stále ještě zcela nepřekonali a zejména pokud z bytu odejde manželka - je dlouhodobé vytí a řádění téměř zaručeno.


Druhý problém je samotná manželka, která nemá se psem žádné zkušenosti krom "psa Berušky" - 10 kilo plesnivé koudele, která v létě žila za zahradě a v zimě na uhlí. Tedy maželka neumí dosti jasně definovat ten stav "jsi můj miláček, ale přesto jsi pes" - což velice inteligentní Maxík dovede okamžitě zneužít.

Takže toto je nový člen naší domácnosti. Osobně se nemohu dočkat až bude větší a bude důvodem běhat denně alespoň 5 km - jako jsem svého času denně běhal s Bobíkem.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Dalík Dalík | 19. srpna 2014 v 23:14

Gratuluji! Pes je nejlepší přítel člověka.

Akorát s tím zrcadlem je to blbost. Náš pes třeba do zrcadla prakticky nevidí. A tím myslím, že v zrcadle nepozná ani páníčka, natož aby viděl sám sebe. Vidí tam sice nějakou postavu, takže jakoby zpozorní, ale přítomnost druhého vnímá hlavně jinak (čich, sluch, hmat), a samotný zrakový podnět mu silnější reakci nesepne.

Takže, je sice možné, že váš pes něco v zrcadle vidí, to bych ještě připustil, ale že by poznal sám sebe, to opravdu né, to je věru komické. Pes není pták, je to jen průměrnej savec.

2 inkvizitor inkvizitor | 20. srpna 2014 v 7:27

Pes místo dětí? Jak běžné v západní civilizaci...

S kočárkem nelze běhat denně 5 km?

3 petr-kubac petr-kubac | 20. srpna 2014 v 10:08

[2]: Podle stylu komentáře soudím, že vaše máti se taky pokoušela o děti a když se dlouho nedařilo - adoptovala vás, aby ušetřila za psa - žejo ?

4 Petr G. Petr G. | 20. srpna 2014 v 14:00

Dle mě je pes nejhorší možná náhrada za dítě. Tedy můj názor je, že by si slečna před prvním dítětem měla odchovat zvíře (nejlépe koně).Teprve poté se pokoušet o výchovu potomka. Pes toho obratně zneužije a vychová si mladou paní k obrazu svému. Kůň ji nedá nic zadarmo. Důvěru a respekt si musí u koně získat, jinak skončí pod kopyty, nebo odkopnutá u psa ;)

5 petr-kubac petr-kubac | 20. srpna 2014 v 14:11

[1]: Z hlediska procesingu v mozku má rozpoznání objektů v zrcadle má několik levelů

1. vidím zrcadlo jako portál do "jiné reality" nikoliv jako lesklou skleněnou plochu, která se dá očuchat.

2. Vidím že věc "na druhé straně portálu" může být předmětem mého zájmu (pes)

3. Pochopím, že zvíře na druhé straně jsem já.

Level 3 dosahují jenom lidoopi a člověk. Psi běžně dosahují level 0-1 (očuchatelná hladká plocha). Náš mladý pes šokuje tím, že dosahuje level 1-2 - vyzývá vlastní obraz (v jeho chápání tedy "druhého psa") ke hře.....

6 Dalík Dalík | 22. srpna 2014 v 12:05

5: aha, tak to je možné, náš pes to teda nezvládá, ale někteří zřejmě ano. Ovšem levelu 3 dosahují i mnozí ptáci, myslím třeba krkavec, to je chytrej pták, a černej je taky. Jiní ptáci zvládnou i přípravu nástrojů pomocí jiných nástrojů, což nezvládnou mnozí lidoopi myslím.

Jemináčku, sem teda chodí tlupa dobrejch mimoňů... Že by si slečna měla před dítětem odchovat koně, můj bóže, to je srandy takhle v pátek.

7 Renek Renek | E-mail | 1. listopadu 2015 v 21:04

Doteď jsem byl přesvěčený o autorově zdravém rozumu se špetkou kritického myšlení a smyslem pro ironii, byť chvílemi zastřeným názory "po dědovi", ale každý má asi něco. Jít si pro psa na výstavu a následně si pořídit štěně se jménem kombinace nějakého šlechtice a nadávky používané pro mužské přirození? Asi to patří k autorově horší trpělivosti a s tím související averzí ke psům odmítajícím okamžitou poslušnost bez vlastní hlavy. Ale je třeba si uvědomit, že tuto vlastnst postrádající lidé jsou paradoxně častým terčem nejednoho zápisku tohoto deníčku.

8 petr-kubac petr-kubac | 2. listopadu 2015 v 12:08

[7]: Pes je Uncas Bencilla
Uncas : https://cs.wikipedia.org/wiki/Uncas

A Bencilla = Ben + Cilla jsou první dva psi v majetku chovatelky našeho psa

Takže co je vlastně ta nadávka ?

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama