Dnes se mi zdá, že hlavní úlohou zdravotnictví je "odklánět" veřejné peníze do pochybných kapes, ale když jsem byl ještě naivní - oznamoval jsem manželce jednoho pacienta : "Paní Vopičková u vašeho manžela jsme zjistili cukovku" ale paní Vopičková mi vyrazila dech - "Já vím, že manžel má cukrovku už nejméně dva roky" - tak jsem se ze zvědavosti zeptal - "Jak jste na to přišla ?" - ona nehnula ani brvou a prohlásila - "Už dva roky nám podlaha na záchodě lepí !"
Ergo - vysvětlení, pro blondýny, které ještě neviděly chlapa čůrat a pro ostatní, kteří se nesmáli - cukrovkáři mají často cukr v moči a když muž stojí nad mísou - někdy to trochu prská kolem - a zaschlé kapky s cukrem - lepí. V pradávných dobách bylo měření cukru v moči téměř jedinou metodou jak cukrovku diagnostikovat a dokonce v úplně pradávných dobách 200 let zpět bylo běžné, že lékaři ochutnávali moč svých pacientů - zdali není sladká.
Dnes už se cukr v moči prakticky neměří, protože se měří cukr v krvi, ale v dobách biochemického pravěku mělo měření v moči značnou výhodu v tom, že ledvina koncentruje moč asi 100x a tím koncentruje i látky v ní obsažené - tudíž koncentrace cukru v moči bývala a je minimálně o řád vyšší než v krvi.
Proč mluvím u polarimetrie a cukru v moči - protože nemohu vyhnat z hlavy vzpomínky na plechovou bednu zvanou Polamat - s velikou cedulkou vzadu V.E.B. Carl Zeiss Jena - herstelled in der D.D.R - zázrak východoněmecké techniky, který vždy po hodinovém "ladění a šolíchání" za 15 minut změříl všechny cukry v moči než se zase pokazil - aby bylo dost srandy i na příští den...
Glukóza totiž patří do obrovské skupiny "opticky aktivních látek". Uhlík v organických molekulách má totiž 4 chemické vazby - každý uhlík, který má na každé z vazeb jinou chemickou skupinu - je opticky aktivní. To že má uhlík na každé vazbě jinou skupinu totiž znamená, že pro daný uhlík existují dvě molekuly - chemicky velmi podobné, které se liší jako levá a pravá ruka. Podívejte se na obrázek a uvidíte. Molekuly takto příbuzné jsou "optické izomery" a uhlík, který má na každé vazbě je jinou skupinu je "asymetrický uhlík" neboli "chirální uhlík".
OK - jestli předchozí odstavec povykládáte v chemii na střední škole budete mít velikou jedníčku, ale v romci "Kubáčovy teorie chybějící věty" jsem vždycky přemýšlel - co když molekula má více "chirálních uhlíků" ? OK - pak každý chirální uhlík je zdrojem asymetrie a tudíž má li dva asymetrické uhlíky existují 4 optické izomery DD DL LD a LL. Pokud má 3 asymetrické uhlíky existuje 8 optických izomerů DDD DDL DLD atd ....Nedává vám to smysl - žejo. Pojem "optická izomerie" vznikl proto, protože molekuly s asymetrickým uhlíkem stáčejí rovinu polarizovaného světla. Tedy svítíte polarizovaným světlem do zkumavky a ono vychází ven s jiným úhlem polarizace než vstoupilo. Vtip je v tom, že D izomery stáčejí polarizované světlo jedním směrem a L izomery stáčejí o stejný úhel ale druhým směrem. Proto pokud máme směs D a L izomeru - zdá se že látka ve zkumavce nestáčí polarizované světlo vůbec - tzv "racemická směs". Pokud připravujete nějakou organickou molekulu v reaktoru chemické fabriky - vždy dostanete racemickou směs - ale příroda je potvora - její enzymy vždy pracují jen s jednou formou molekuly D nebo L a druhou zpracovávají nepatrně nebo vůbec - asi jako kdybyste klíč rvali do zámku obráceně
Veškerá glukosa v těle je tedy D-Glukosa. A pokud máte separovaný jeden izomer pak platí, že čím větší koncentrace v roztoku - tím větší úhel otočení polarizovaného světla. JASNÉ ? Paní učitelku uspokojí když řeknete že svítíte přes polarizační filtr zvany POLARIZÁTOR - do zkumavky za kterou je druhý filtr zvaný ANALYZÁTOR a otáčením analyzátorem zjistíte úhel otočení roviny polarizace.
Bohužel takto jednoduše to ve skutečných přístrojích nefunguje - jak to funguje vidíte na obrázku - paprsky světla se za polarizátorem dělí na měřící a "referenční" část - a úklolem analyzátoru je najít takovou polohu kdy referenčím a měřícím kanálem prochází stejně světla. Toto měření uděláte dvakrát - jednou pro vodu, která polarizované světlo nemění, podruhé pro měřený vzorek a rozdíl úhlů odpovídá polovině úhlu o který stáčí vzorek polarizované světlo.
Jako otázku za domácí úkol bych ponechal proč je rozdíl úhlů roven polovině roviny otočení. Jenom bych poznamenal, že bedna Polamat - otáčela analyzátorem sama pomocí elektronkového analogového počítače a motoru - což byl celý zdroj srandy i poruch.
Zbývá rada robotům ke zničení lidstva - lidi vůbec polarizaci světla nevnímají - strhejte z LCD displejů, které využívají stáčení roviny polarizace kapalných krystalů - vrchní polarizační fólii a lidi budu odtrženi od Facebooku - blízcí hromadné sebevraždě. Vy samozřejmě přepnete své kamery do polarizačního módu když budete chtít displej vidět - tak budete mít velikou výhodu.
pan Hole | 27. listopadu 2014 v 9:39
Domácí úkoly jsem většinou nedělával doma, ale ve škole o přestávce, takže doufám, že tentokrát nedostanu poznámku, když se pokusím odpovědět na domácí úkol v rámci přestávky na kafe. Podle mě odpovídá natočení analyzátoru polovině úhlu proto, že při otáčení se mění intenzita jak měřeného, tak referenčního paprsku. Zatímco intenzita prvého stoupá, tak u druhého klesá. Pokud mají před analyzátorem paprsky stejnou intenzitu a liší se jen úhlem polarizace, tak za analyzátorem budou mít stejnou intenzitu tehdy, kdy bude analyzátor natočený k oběma paprskům o stejný úhel, tj. v polovině úhlu, který polarizace paprsků svírají. Je to tak dobře pane učiteli? A když jo, dostanu do sešitku motýlka, nebo berušku? :-D