17. března 2015 v 5:35 | Petr
|
Všimli jste si toho ? Všechna rádia hrají zcela stejné
sračky blízké Evě a Vaškovi - připadně jejich americkým ekvivalentům, televíze dávájí programy pro diváka úrovně kojence, nebo dementního důchodce, zboží v hypermarketech je nerozlišitelné od smetí v popelnici, autobazary prodávají auta se stočenými tachometry - člověk by skoro řekl, že už jenom tiše žasneme nad úpadkem civilizace a čekáme
až se vůdce barbrarů prohlásí králem, ale dneska se podívámě věci na zoubek, jestli tohle nemá nějaký hlubší důvod, který je pricnipiálnější než moje oblíbená nadávka na "
mravy, které upadají".
Z Frýdku do Ostravy vede 20 km "dálnice" R56. Představte si, že na trase z frýdku do Ostravy máte postavit 2 benzínové pumpy - jak je rozmístíte, aby auto, kterému dochází benzín, to mělo k pumpě co nejblíže ? Tedy úloha se zdá jednoduchá jako facka - když dvě pumpy, tak rozdělíme silnici na 2 úseky, a doprostřed každého postavíme jednu pumpu - takže pumpa č. 1 bude 5 km od Frýdku a pumpa č. 2 bude 5 km od Ostravy. Pokud, pro náši úvahu, pomineme problém, že na "dálnici" je problém se otočit - bude to znamenat, že každý řidič bude mít na celé trase nejdále 5 km k pumpě.
Pak si přestavte, že pumpy staví dvě konkurenční firmy - které se snaží urvat té druhé jak velké množství obratu jenom lze. Kam umístí pumpu ? Hloupý manažer ji umísítí 5 km od Frýdku i Ostravy jako v minulém případě, ale vychytralec bude uvažovat takto - pokud posunu pumpu blíže ke středu tak mi na pumpu budou jezdit auta na trase Frýdek až moje pumpa + auta do poloviny vzádlenosti ke konkurenční pumpě. Pokud manažer druhé firmy uvažuje stejně - bude plány na svoji pumpu taky posouvat až dojde k nevyhnutelnému - uprostřed spojnice Frýdek - Ostrava budou stát dvě pumpy těsně u sebe....
Této situaci se říká
"Nashova rovnováha", podle matematika a schizofrenika Johna Nashe, kterého velmi optimisticky líčí film
"Čistá duše". Nashova rovnováha, krom složité matematiky je popsána následující definicí:
Mohu změnou mé akce získat nějaký prospěch? Pokud bude odpovědí "ano", pak takováto situace není Nashovou rovnováhou. Pokud ale všichni hráči odpoví "ne" pak je toto řešení stabilním a označujeme ho za Nashovu rovnováhu.
Takže pokud dva stavitelé pump chtějí urvat co největší kus dálnice, není lepší místo - než postavit obě pumpy uprostřed. Pozoruhodné je, že statisticky každý pumpař nakonec bude sbírat polovinu aut - tedy přesně stejná situace jakoby každá pumpa byla tam kde v prvním případě. Nashova rovnováha má pro pumpaře výhodu - pokud přijde "na trh" třetí pumpa - není pro ni ekonomická žádná jiná možnost než se tlačit s dvěma předešlými uprostřed trasy. Takže i kdyby byli její nanažeři super geniální - její přirozený podíl na trhu nemají jak zvednout nad 1/3 celkového objemu.
Přesně stejně "po Nashovsku" to funguje i všude jinde - máte rádio vysílající umělecky hodnotnou hudbu, kterou poslouchá jen pár posluchačů - ďábelská idea všech managementů - všech rádií ( i televizíí ) je "přidáme trošku Evy a Vaška to nám zvedne sledovanost". Jistě tušíte, že Nashova rovnováha je, když se všechna média sejdou na "nejmenším společném jmenovateli" tedy nevysílají nic jiného než "Evu a Vaška". Dá se říci, že Nashova rovnováha skutečně funguje, protože pokud všecha rádia vysílají (téměř) stejný program - je sledovanost každého z nich daná počtem stanic v regionu a "nic se s tím nedá dělat". Stejné to je i se stáčením tachometrů - pokud necháte na tachometru pravdu, snížíte tím své zisky a konkurence vás smete z trhu.
Jednou z variant Nashovy rovnváhy je i mé oblíbené "
vězňovo dilema" - hra na které všechny strany - jednají li racionálně - tratí. Mimochodem - kde je v "
Nashově rovnováze" pozice zákazníka ? On je ten, který tratí, protože kupuje drahé vraky, na TV NOVA sleduje pomatený děj "
růžové ordinace" a benzínovou pumpu má daleko - zato v tom místě má hned 3.
Je z této situace nějaká cesta ven ? Snad jedině bydlet v "megalo-městě" protože tam nevadí, že pekaři mají celou čtvrť a řezníci druhou - když je z jedné do druhé přiměřeně blízko. Druhá možnost, která mi dává lehkou naději je "výroba na míru" pokud je výrobce - čehokoliv, třeba i písniček do rádia - v přímem kontaktnu s jejich konzumentem - znamená to, že počet parametrů které je třeba "optimalizovat" roste s druhou mocninou počtu vztahů producent - konzument, což klade ustavení Nashovy rovnováhy na hodnotě "všechny kapely hrají sračky" přece jenom jistou překážku.
Možná, když tuto optimistickou vizi tročku rozšířím - tak vidím "paradoxní svět" roku 2050: V Asii -téměř negramotní - dělníci vyráběji high-tech smartfouny - jeden jako druhý, protože tam Nashovská optimalizace dosáhla maxima, zato v Evropě vysokoškolsky vzdělaní ševci šijou boty zákazníkům na míru, protože - jednak je to jediná možnost jak zabít nudu - a navíc jediná šance jak se odlišit od Nashovsky optimalizované megalo-produkce z Asie.
Abychom nekončíli se smutnou vizí, že z televize potečnou sračky už navždy (to si pište že jo) a ojetina se vždy rozpadne těsně za branou bazaru - dovolím si odcitovat veselou historku : Když John Nash přebíral Nobelovu cenu za ekonomii ptali se jej novináři na jeho halucinace. Při té příležitosti nevědomky zopakoval výrok našeho psychiatra Prof. Vondráčka, když prohlásil: "ďábel se mnou stále hovoří, ale mně už to tolik nevadí" ....
Před pár dny jsem si postekl, že jsem propíchl podrážku na neznačkových holínkách, které sem nosil 4 roky. Na to mi babina (i ostatní) začali říkat jak si kupují gumáky v kamenných značkových domech či od vietnamce. A že oboje se jim do roka rozpadne, popraská. Drobný rozdíl mezi těmi mými a jejich gumáky je nejen v materiálu, ale i v účelu. Připomíná mi to vtip jaká je rozdíl mezi holínkami a hodinkami. Žádný ... oboje se natahuje.