Měli jsme v práci veliké problémy s rozvody vody - napříkad při teplotě -15 v lednu v pátek v noci praskla trubka na horkou vodu. Vařící voda se valila ze stropu na zem, kde okamžitě mrzla. Pro páru, která zaplnila celé přízemí, nebylo vidět na konec vlastní ruky, tak jsem šel, po ledu, bosky, kolem budovy, vypáčit dvířka do instalační šachty - od kterých nebyly klíče - a pak ještě vypáčit zarezlý ventil "hlavního uzávěru" horké vody, který stejně těsnil tak mizerně, že proud vody, z díry ve stropě, jen trochu zeslábl, ale tekl vesele dále....
V těch pohnutých dobách, jsme potřebovali spravit čerpado na destilovanou vodu. Po obvyklých kecech řemeslníků typu "voda není voda" ( protože je destilovaná ) a "čerpadlo není čerpadlo", protože čerpá destilovanou vodu - se dostavila "elita" našich instalatérů - zapáchající neochotný borec, který prohlásil, že nic nemůže spravit, neb šrouby na čerpadle nejdou povolit. Tak jsem se podíval na jeho nářadí a překvapilo mě, že žroubovák má ošoupaný do tvaru polokoule - bez sebemenšího náznaku hrany, která by zapadla do hlavy šroubu.
Tak jsem na borce vyjel - "Takové máte nářadí ??" - "Jaké dali, takové mám !!" - "Ukazoval jste ten šroubovák mistrovi ??" -"NE !?!". Po nějaké době jsem ptal jeho kolegů/nadřízených ptal: - "K čemu tady ten člověk vlastně je ?" A dostalo se mi odpovědi : "na jeho přijetí trval technický náměstek, protože bydlí hned za špitálem a sliboval, že bude chodit spravovat poruchy o víkendu....." - "A chodí ?" - "Nechodí - vypíná si mobil".... ;-)))
Přesně tuto situaci jsem si vybavil, když manželka - byla poslána na nucenou dovolenou - protože měla každý měsíc odpracovaný týden navíc. Po 2 dnech nucené dovolené najednou v 17.15 - telefon, který neuváženě zvedla - volal kolega z práce - "okamžitě přijď do špitálu v 18.00 nastupuješ na noční směnu, za kolegyni s migrénou." - "A proč právě já ?? Nikomu jinému se nelze dovolat - všichni ostatní si vypnuli mobil...."
Čímž se dostáváme k jádru pudla - máme různé firmy, které mají různé firemní kultury. Někde je práce smysluplná, pracuje se na základě kombinace důvěra / zodpovědnost, je prostor u práce myslet, a je prostor pro něco se nadchnout a něco vymyslet ale také něco zkazit. Taková pracoviště bohužel šmahem mizí, protože vyžadují, aby pracovní náplň dávala smysl, a aby tomu šéfovali lidi s autoritou, která vyplývá z toho, že vědí, co dělají.
Je hezké zodpovědně pracovat a ještě u toho myslet, ale pokud vám vykonávaná práce nejde máte celkem 2 možnosti - buď jít od válu a vydržet poznámky klebetivých sousedek, nebo se drát na místo šéfa a pak zase šéfa a pak zase šéfa až se dostanete do pozice kde stačí "helikoptérový pohed na věc". Z takové pozice se inteligence, vzdělání a zodpovědnost podřízených jeví jako efemérní, téměř neviditelné, neuchopitelnosti - z čehož vznikla druhá skupina "firemních kultur" typu "vypni mozek a dodržuj ISO".
Firmy tohoto typu jsou "standardizované". Standardně přijdete do práce, celou pracovní dobu standardně dle směrnic pohybujete horními i dolními končetinami, standardně odcházíme domů.....
Problémy neřešíte jen "voláte nadřízené" a "konáte dle jejich dalších pokynů". Pokud vás něco napadne "stručně o tom informujete nadřízené", ale neměníte "zavedený postup". Nepouštíte se do akcí, pro které není vypracován "standardní operační postup". Vedete pravidelnou evidenci všeho a výsledky včas reportujete náležitým způsobem....
Proč se o tom sáhodlouze rozepisuju ? Někté firemní kultury jsou prostě neslučitelné - buď jste zaměstnanec nadšenec - konající samostatně a zodpovědně za důvěry šéfů, nebo jste "standardizovaný zaměstnanec" pohybující končetinami dle "písemných instrukcí". Ačkoliv dřistoprdy o moderním managementu tvrdí opak - nelze se rozštěpit a jet oběma směry zároveň.
Proto bych si dovolil udělit dvě rady :
- Pro nadřízené - pokud chcete mít samostatné a zodpovědné zaměstnance - potažmo - nadšence - těžko lze takovou situaci navodit sepsáním "směrnice o pracovním nadšení".
- Pro podřízené bych uvedl Baťovské : "nepokračuj ve špatné práci" a pokud náhodou pracujete ve firmě kde určitá forma "směrnice o pracovním nadšení" už existuje - dovolil bych si dodat své vlastní : "prací pro špatný systém jej udržujeme v chodu - nadšenou prací - jej číníme ještě horším".
Což jsem mimochodem řekl paní Kubáčové, když překotně vysvětlovala, proč v 17.20 letí do špitálu, aby náhodu neměla "pozdní příchod" na neplánovanou noční směnu....
Dalio | 14. dubna 2015 v 11:52
Kdyby si paní Kubáčová dala každý večer skleničku dobrého vína, nemusela by nikam letět.