close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Inženýři ať dále nečtou.

3. prosince 2015 v 4:57 | Petr |  Počítače etc...
Téměř celé "druhé a třetí rigorózum" tedy 3. - 6. ročník na medicíně jsme s napětím sledovali následující případ : Rodiče přivedli na chirurgii 2 letou holčičku se zlomeninou stehenní kosti. Chirurg udělal, co měl, a co bylo správné : Totiž tak malinkaté děti se netrápí nějakým brutálním rovnáním polámaných kostí, protože růst a kostní metabolismus je tak živý, že i drasticky křivá kost ( do pravého úhlu ) se rychle srovná a doroste. Takže děťátko po několika týdnech sádry mělo horní část nožičky - nepříliš, ale viditelně - křivou ´- kost pod úhlem así 120 stupňů. Rozběsnění rodiče okamžitě podali žalobu a otec nechtěl slyšet ani slovo vysvětlení - neboť "on je přece strojní inženýr" a dokonce si vyrobil nějaké kovové šablony, kterými protlačoval nohu ubohého děcka, aby dokázal "jak ho ti lumpi v bílém podvedli" a "kolik milimetrů činí odchylka od ideální osy".

Naštěstí soudy v 90. letech pracovaly pomalu takže než došlo k nespravedlivému rozsudku - dítě ve svých 4 letech mělo obě nohy tak, že "znalec v oboru ortopédie", ani na rentegnu nebyl schopen poznat "poraněnou stranu" - takže dítě, dnes jistě již dospělé má dvě nohy, stejné jako každý, navíc kovové šablony, tlustý soudní spis a otce strojního inženýra.....

Ergo se patrně nedivíte, že dvě povolání totiž "inženýr" a "učitelka" jsou ve zdravotnictví považovány nikoliv za pouhé profese, ale za "součást diagnózy choroby". Jako ( bývalý ? ) robotik, jsem vždy inženýry a ostatní techniky považoval za kolegy, a před útoky ze zdravotnické strany jsem je srdnatě hájil. Bohužel rostoucí věk a opakované zkušenosti stále téhož typu mě nutí v obhajově polevovat a polevovat a připustit, smutnou pravdu, že : "Největším nepřítelem techniky jsou technici".

Medicínskou terminologií se tomu říká "rigidní myšlení" - dva doktorandi z proslulé univerzity stojí nad troskami robota a ječí na sebe "když změřím vzdálenost sonarem pošlu ji do PC a víc to neřeším" a druhý "když dostanu data ze sonaru tak jedu a nic mě nezajímá" - víte v čem byl problém ? Sonar zcela správně ukazoval, že za ( nedetekovaným ) příkopem je pořád spousta místa.
Nebo jiná historka - byl jsem "poradcem v průseru" kde jistí, příliš sebevědomí inženýři, tak dlouho "analyzovali problém", až za cenu porodních bolestí v ceně pár miliónů vyvinuli 300 let po Leeuwenhoekovi - mikroskop. A když jsem se jich nakonec ptal, jestli jádro problému - automatické počítání buněk v preparátu - netkví spíše v softwaru pro analýzu obrazu, na který se měli soustředit především - lakonicky odpověděli : "základem je hardware, software se vždycky nějak napíše"....

Pokud tedy celý váš život probíhá ve světě "jasně definovaných norem" a "jednoznačně navržených rozhraní" - nezapomeňte, že i prvních 5 verzí Matrixu selhalo, protože byly "příliš dokonalé". Ergo jsou oblasti kde můžete pustit "inženýrskou rigiditu" z vodítka, ale vně čistě technických řešení se rozkláda blátivý svět pomatených uživatelů, neinformované veřejnosti, předsudků, pověr, zmatených úředníků, manažerů co vědí prdlajs o vaší "jedinečné koncepci" a Kubáče, který vám trošku vidí do talíře, a trošku se vám vysmívá.

Těsně před závěrem bych si dovolil vykrást sám sebe ZDE jsem kdysi psal : "máme-li příkaz - dělej A dokud nenastane B - je třeba vždy naprogramovat i variantu - co dělat když B nestane nikdy ?" Neboli jak se píše v Medvídkovi Pů : "Co když je to liška ? "; "A co když to není liška ?" Zejména bych výslovně podotknul, že řešením situace "když to není liška" v žádném případě není prohlásit, že chyba je v tom, že uživatel je debil, protože netuší jak věc, co má v ruce funguje.

Jasné ?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Karel Karel | 3. prosince 2015 v 6:32

Ahoj, kdo Tě tak naštval? Jinak díky za upřímnost, my z druhé strany to vidíme podobně, tedy k lékaři lepší nechodit, protože ti za a) nepomůže b) udělá z tebe debila co se moc hlídá c) péče lege artis je jen pro vyvolené.

2 Marián Marián | 3. prosince 2015 v 11:04

[1]: Pracoval som asi 9 rokov v českom zdravotníctve ako sestrička, ale platí to asi pre celý svet: Čo vysokoškolák, to diagnóza...... Takto to žiaľ koluje medzi sestričkami. Je jedno či Ing.alebo MUDr.(Aj keď sa to stupňuje s PhD., Csc., a úplne "hore" sú doc, a prof :) ) Neberte to zle, sám teraz študujem vysokú školu ...
Na tomto blogu toto ale nikoho zatiaľ neovplyvnilo a zato som veľmi rád :)

3 rvx rvx | 3. prosince 2015 v 12:08

my - inženýři - jsme zase říkávali: Jestli doktoři studujou stejně pilně jako my, tak to potěš Pánbůh :)

4 Derak Derak | 3. prosince 2015 v 14:00

Spíš než na titulu záleží na tom jestli je člověk rozumný nebo blbec.
Jenže blbci s titulem je mnohem těžší vysvětlit že je blbec.

5 R.Richter R.Richter | 3. prosince 2015 v 14:04

Nechci se pouštět do nadměrných spekulací, ALE.

Boj o zdroje ve zdravotnictví je již čistě politický. Má to v zásadě několik důsledků.
-nikdy nebude dost
-na slušné se nedostane
-kvalita nevyhnutelně klesá

Spekulaci dokonce velice věrně potvrzuje i skutečnost.

6 petrz petrz | 3. prosince 2015 v 20:09

aka: Rika cerstvy absolvent druhemu: "Kdyz vidim, jaky ja jsem inzenyr, tak mam fakt strach jit k doktorovi ..."

7 dotaz dotaz | 3. prosince 2015 v 20:11

[5]: To je sice pravda, ale je třeba si uvědomit ještě jednu neméně podstatnou věc: Pokud budou všichni stále dokola opakovat tuto mantru, tak tím bohužel jen a pouze upevňují pozici asociálních pijavic, protože je to tzv. pozitivní tvrzení (pozitivní z hlediska podvědomí, které - narozdíl od vědomí - nezná negaci, v tomto konkrétním případě je to tedy pozitivní tvrzení o negativní skutečnosti, která tím, že je takto do podvědomí zapsána, má snahu se uskutečnit [jako všechny ostatní věci zapsané do podvědomí]).

Dokud všichni lidé nepoznají své podvědomí a nenaučí se s ním pracovat a využívat ho (což ostatně platí i o zbylých částech mozku), není šance na změnu. O váš mozek a o vaše Já se vede neustálá bitva - dokud se nevzděláváte, nepřemýšlíte a čumíte na debilizátor, shopujete etc., vyhrávají. Pozor, souvisí to i s žebříčkem hodnot (a ten zas mj. souvisí s vírou) - nepomůže samo o sobě že je někdo přemýšlivý a vzdělaný, pokud bude přemýšlet jen o špatných věcech (např. jak líp parazitovat).

8 R.Richter R.Richter | 4. prosince 2015 v 8:40

[7]: Mám-li být upřímný, nepochopil jsem co jste napsal. Vím, je to jen a jen moje chyba a nedostatek.

Pokouším se již oprostit od rozbředlých formulací a snažím se popsat systém co nejjednodušeji, jak to jen jde.

Zdravotnictví bude vždy politický problém s politickými důsledky. Ono je totiž možné léčit člověka do nekonečna s nekonečným nákladem v prostředí s omezenými zdroji. Zákonitě musí jednou přijít okamžik, kterého se politici přirozeně bojí, a říct dost, od tohoto okamžiku již zachraňovat nebudeme, nemáme na to. Že ten okamžik odsouváme neznamená, že nepřijde.

Aby nebylo jen zdravotnictví na přetřesu, ono se to začalo týkat i ekonomiky. Onen zhoubný problém se jmenuje evropské dotace. Zase jde jen a jen o politické rozhodnutí s katastrofálními důsledky. To, že mnozí, jež jsou na dotace napojeni jim převelice plácají, na podstatě problému nic nemění. I zde budeme muset říct.  S omezenými ekonomickými zdroji na zhoubné dotace nemáme.
Kdyby se rozdaly dotace a slehla se po nich zem, bylo by to ještě převelice dobře. Pokud je kontrolují a vyvozují s toho další zpolitizované orgány státu důsledky, dostáváme se obdobné situace jako ve zdravotnictví s daleko děsivějšími důsledky. Ve zdravotnictví jde o jednotlivce, v ekonomice jde o každého. Včetně vrchnosti, což si myslí, že se jich to netýká.

9 dotaz dotaz | 4. prosince 2015 v 10:59

[8]: Dobře, já vám to tedy výrazně zjednoduším. Chcete změnu? Začněte u sebe (bez ohlížení a řešení „co ostatní”). Vše ostatní jsou jen důsledky (protože - a to platí u všech lidí - první je vždy myšlenka, kterou někdy následuje čin, který vždy následují důsledky [= princip kauzality[).

10 R.Richter R.Richter | 4. prosince 2015 v 18:25

[9]: Jsem vskutku asi jednodušší, neb jsem zase části odpovědi nepochopil.

Zkusím jen tu část jíž jakš takš rozumím. Překvapím vás. Hážu písek do soukolí státní mašinerie co to jen jde. Postesknu si: stále málo. Asi vás odpověď nepotěšila, nebo spíš i nas.... Ne, postup je naprosto správný. Patrně očekáváte, že je třeba začít s tou pravdou tak nějak u sebe. Je to vcelku rozšířený omyl jenž vybujel přičiněním alkoholika Havla. Ten systém je možné porazit jen a jen tím, že bude vyhladověn. Věřte, úředníka vyženete z úřadu jen dvojí cestou: likvidací nebo zajití na nedostatek financí. Z preventivních vlastních sobeckých důvodů zatím volím ono házení písku. Pokud hodí písek všichni hned zítra, soukolí se zadrhne. Nic jiného na tu pakáž neplatí.

Svěřte se se svou kauzalitou.

11 dotaz dotaz | 5. prosince 2015 v 13:34

Nemám s jakou, navíc jsem vám odepsal už dvakrát. Čtete si to furt dokola, třeba se vám nakone rozbřeskne. Zatím to od vás vypadá jen jako provokace.

12 R.Richter R.Richter | 6. prosince 2015 v 13:48

Dovolím si pro sebe přeložit vaše sdělení. Krom  takové té přihlouplé havloidní duté mnohoznačnsoti nic k použití.

Pletu se?

13 m.marianek m.marianek | 6. prosince 2015 v 15:03

[10]: Velmi rád bych se mýlil, ale mám obavu, že v tom házení písku do soukolí taháme za kratší konec. Systém má na své straně většinu trumfů, má obrovský fízlovací aparát a ovládá veškeré silové složky. Jakmile jej začnete odřezávat od financí vezme si je pod pohrůžkou násilí (resp. už si je bere, nebo snad někdo z nás platí dobrovolné daně?). Ze státních peněz žije nemalá část společnosti (nedivil bych se kdyby to byla většina), myslíte si, že někdo z nich bude dobrovolně zastávat politiku, která ho přivede na žebráckou hůl? Proberte se, není možno vyhladovět státní aparát a při tom zároveň nevyhladovět celou společnost, stát z ní ty prachy prostě vysaje a nejen ze své, stačí se podívat na Řecko jak vypadá hladovějící stát a to mu ani nikdo moc písku do soukolí nesypal.

14 petr-kubac petr-kubac | 6. prosince 2015 v 20:17

[10]: V našich zeměpisných šířkách má tradici jediná způsob změny politického systému - vyhnití aneb : "Níže podepsaní lékaři bazírují na vrozeném kretenismu Josefa Švejka, který se vyzadřuje slovy za Císaře pána a jeho rodinu - tuhle vojnu vyhrajeme"...
Bohužel po každém vyhnití musí nastoupit tvrdý charakter typu Masaryka - ne duo intelektuál teoretik + zloděj cynik

15 Karel Karel | 7. prosince 2015 v 11:16

Taková malá teorie k zamyšlení: Kdyby ta těhotná paní co vypila Chlumského roztok byla "inženýrka", přežila by? Aneb není označení inženýr ve zdravotnictví spíše označením člověka, který se umí postavit autoritě?

16 Michal Richter Michal Richter | 7. prosince 2015 v 12:01

Hlavně ta těhotná paní neměla z čekárny vůbec odcházet. Ten test je založen na tom, že 2 hod. člověk jen sedí, nejí a nepije a nevyvíjí žádnou výraznou fyzickou aktivitu (tou je myšleno i to, že si lidi řeknou, že za ty 2 hod. si např. nakoupí, když je obchod hned vedle atd., což není správné).
P.S.: neobhajuji tu sestru, byla to její chyba, ale kdyby ta paní správně seděla v čekárně, tak možná mohla přežít. Pokud vím, tak nějakou dobu trvalo, než ji našli

17 dotaz dotaz | 7. prosince 2015 v 13:30

[13]: Když už, tak „Je třeba bojovat za něco, ne proti něčemu.” (Gándhí)

18 R.Richter R.Richter | 7. prosince 2015 v 15:48

[13]: "taháme za kratší konec" Ano, máte naprostou pravdu, protože se vždy najdou jedinci kteří budou připosraní, protože "Systém má na své straně většinu trumfů".

Systém má jen a jen trumf. Náš strach. On se vždy najde dostatek lidí co budou bědovat, že ten písek nehodí, protože babička, zaměstnání, děti, hypotéka, povýšení, pracovní postup a tisíce drobností jež vyústí v onen dobrovolný kratší konec.

Ono od pravěku platí, že malá dobře organizovaná skupina lehce ovládne nejednotnou a neorganizovanou většinu. Ten problém tedy netkví v tom, že "Systém má na své straně většinu trumfů", ale v tom, že většina se na nějaký ten trumf bojí jen pomyslet.

Jsem ve věku, kdy již vím, že psát KDYBY, případně POKUD je naprostý nesmysl právě pro onu připosranost většiny z možného vlastního rizika v budoucnosti.

Ale nebojte. Systém se porazí sám. On si dovede do těch svých soukolí sypat nejen písek, ale do otevřených rak i plnými hrstmi sůl. Ono při deklarovaném hospodářském růstu mít deficitní rozpočet, zvyšovat mzdy státním zaměstnancům, zvyšovat jejich počet a chtít vybírat více daní má jediný důsledek, suneme se do prdele a před sebou tlačíme i to Řecko.

Můžeme jen bez přičinění uzavírat sázky bude-li to za tok nebo dva.

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama