Nekorektní blog Petra Kubáče na Blog.cz

Česko bude mít po všechny časy památník korupce a to je "tunelová stavba" Blanka. Osobně dokonce doufám, že po smrti příslušného velikána naší politiky bude tento tunel přejmenován na "Tunel Václava Klause" - na čemž už jistí aktivisti pracují. Nicméně tunel je stavba podzemní, která dostatečně nezrcadlí monumentálnost korupce v oblastí českých veřejných zakázek.

To si pravděpodobně uvědomili zadavatelé architektonické soutěže na Národní knihovnu a proto vypsali soutěž a nechali zvítězit "Blob" Architekta Jana Kaplického, který měl - jako pomník zpupnosti dnešního režimu stát na Letenské plání v místě, kde do roku 1962 stál pomník - bolševické zpupnosti - sousoší Stalina zvané též "Fronta na maso"

Proč by "Blob" měl být nadzemí částí "památníku korupce" ? Vyhrál totiž architektonickou soutěž, přestože nesplňoval elementární technické zadání - jakože sklad historicky cenných knížek nemá být aní ve sklepě ani v nejvyšším patře pod střechou. O této části architektonické soutěže se vedou spory - jako že architekti s převahou estetického cítění prohlašovali, "že to nevadí" - nicméně ti poražení na dalších místech se naštvali a soud kupodivu mluvil jasnou řečí.

Je to zvláštní - jak veřejné stavby způsobují kontroverze. V diskusi nad "Blobem" dokonce zazněl argumment - původně vymyšlený jako žert Janem Werichem - jak středověcí tradicionalisti odmítali renesanci, protože pořád chtěli osvědčenou gotiku. Tento příměr je zcela lichý - v minulosti bylo minimum sporů o vzhled architektury, jedním z historicky zaznamenaných je třeba spor o vzhled Národního divadla, ale i tam už můžeme vysledovat neblahé základy syndromu "blobu".

Pokusím se vysvětlit příměrem - měli jsme ve Frýdku špitál tvořený velikou obloukovou budovou, Nejstarší část nemocnice z roku 1937 byla postavena v době, kdy ještě nebylo mnoho známo o vlastnotech betonu, a proto začala praskat, až se musela v roce 2010 na příkaz statika ze dne na den zbourat.

Po nějaké době se chirurgický pavilon začal stavět znova. Místo stavby v původním protáhlém stylu však vznikla "kostka" která naprosto nenavazuje na původní půdorys, proto je to betonový moloch - sice s heliportem a širokými chodbami, ale se spoustou nevyužitelných zákoutí a s pokojíčky nepatrné velikosti - kam - pokud chce sestra zavést pacienta - i s postelí - musí nejprve druhé dva pacienty i s postelemi vyvézt na chodbu. Aby to nebylo tak jednoduché - klimatizaci se podařilo zavést jen na operační sály ( tam to vyžadují normy ) a na chodby. Občané města ležící na pokojích - za 460 miliónů - ze svých daní - ostrouhali.....

OK takže ve Frýdku máme nepraktickou "kostku i s heliportem"

Ale kromě toho tu máme i "vložku s křídélky" - oficiálně známou jako "multifunční pódium" kam houslista leze ve fraku po štaflích, pak si nechá podat housle a pak shora pomáhá tahat basistovi kontrabas....

V Bruntále se otevírá zcela příšerné autobusové nádraží, které po architektech musel přepočítat ještě soudní znalec, kterého si objednali poplašení občané. A představte si, že došel k tomu, že původní konstrukce byla natolik přetížená, že by patrně opravdu spadla.

A v Praze si zase stavební firmy prolobují a uplatí "Maršmeloun" který bude pěkně růžovoučký mezi gotikou na dohled bývalého Stalinova památníku - jen na druhém břehu Vltavy....

Jistě je vám jasné, že toto není samo sebou - není možné aby každá veřejná a polovina soukromých staveb byly hnusy na pátou. Než se pustíme do hloubky konspiračních teoríí - pokusím se objasnit příčinu běžnými psychologickými mechanismy.

Kouzlo architektury od jeskyně po II. světovou válku bylo v tom, že funkce dominovala nad vzhledem. Hrad musel fungovat především jako hrad a pak až na něm byly nějaké krášlící serepetičky. Ergo - těžko se hádat o vzhled hradu, který funguje a vypadá jako hrad, že ? Totéž radnice, mlýn, stodola, kovárna, huť a vůbec jakoukoliv stavbu si vymyslíte. Za tísce let stavění však došlo k jistému problému - všechny budovy, které vypadají a ( dobře ) slouží jako knihovna už byly postaveny. Takže pokud postavíte další knihovnu, která vypadá jako knihovna, lidi třeba budou spokojení, ale "odborná veřejnost" nad vámi ohrne nos, Eva Jiřičná vám nepodá ruku, do učebnice architektury se nedostanete a možná ani do architektonického častopisu - průser. Ergo musíte postavit "blob".

Ergo čím více vypadá daná stavba v daném místě "jako pěst na oko" - tím pravděpodobněji vás budou nazývat přívlastky "avantgardní", "progresivní" nebo dokonce "kontroverzní". Větrné víry sice budou kolem vaší stavby honit odpadky a babina se psem bude mít strach tudy projít i ve dne - natož v noci, ale to se dá z fotky v architektonickém žurnálu PhotoShopem vymazat pryč.

Takže pracovitost, skromnost, nenápadnost a funkčnost se nenosí - naopak - zkorumpovaní lumpové politici rozhazují "z veřejných prostředků na veřejné stavby" - plnými hrstmi. "Architekti blobů" rádi vyhoví a "betonovací mafie" nepokrytě tleská a platí volební kampaně - kruh je uzavřen - úniku není.

Na samotný závěr proberme to Národní divadlo - kolem každého detailu budovy se strhla obrovská bitva - taky nebylo důležité, aby bylo kde hrát - dobré divadlo - ale aby bylo vidět, "čeho je národ schopen" - v jistém kyselém smyslu to architektům a investorům staveb takhle vydrželo až dodnes.