Od prázdnin 1993 do února 1994 jsem drahé máti dělal zadarmo a beze slova "děkuji" sestru v nově zakládané ordinaci, a když jsem večer před zkouškou z Patologie ( 1800 stran ) prohlásil, že rozhodně nepůjdu uklízet ani ordinaci ani byt - byl jsem drahou mamá - toho času na odchodu za amantem - prostě vyhozen na ulici. Za pár dní tj. 14.2.1994 jsem se ubytoval na poloprázdných kolejích VUT "na Palačáku" , odkud VUT vyhodila po prvním semestru přes 1000 neúspěšných prváků.
Musím říci, že tím začalo nejlepší období v mém životě - bydlel jsem se strojaři, četl jsem jejich - směšně jednoduchá - skripta a frajersky z nich deklamoval dlouhé pasáže ( jojo to byla ta paměť medika ), každý den jsem od oběda do 21,30 kdy jela poslední "rozumná" tramvaj seděl ve studovně Univerzitní knihovny a chvílemi studoval a chvílemi koukal na ženské. Dokonce i "první paní Kubáčovou" jsem tam poznal. Ve studovně nás sedělo více a jeden z nich byl tmavovlasý tichý borec, který daleko méně než my koukal na ženské a daleko více do knihy - mluvil tichým hlasem a v posledních letech mě zcela šokoval tím, že se dal na kariéru chirurga ověnčeného mnohými zahraničními atestacemi a že skončil jako děkan nové Lékařské fakutly Ostravské Univerzity.
Teď samozřejmě nastane otázka - proč já nejsem akademický funkcionář - ale to bychom se dostali k ožehavým otázkám smysluplnosti biochemie - poctivosti biochemiků a vůbec zdali se člověku chce makat, aby jej zato lumpi škrabkali za ouškem. Takže jsem skončil jako rozčilený vidlák z prochlastaného východu. Nicméně - tichý kolega, který je dnes děkanem má můj nesmírný respekt.
Bohužel ne už takový respekt mají jiní funkcionáři, kteří spadají pod heslo mého bývalého šéfa, že "jedno zaměstnání dá člověku zabrat, ale sedm zaměstnání jde úplně samo". Opravdu nechci nikoho urazit ale dovolil bych si - jako příklad - citovat 1ejí vlastní rukou psany životopis jisté "bezejmenné vědkyně" :
Senátorka, profesorka University Karlovy, lékařka a vědkyně, ředitelka Ústavu experimentální medicíny AVČR, v.v.i., zakladatelka Ústavu neurověd na 2. lékařské fakultě UK a vedoucí Centra buněčné terapie a tkáňových náhrad. Za svou práci získala celou řadu ocenění a cen, je volenou členkou prestižní Academia Europea a v roce 2011 se stala Manažerkou roku. Senátorkou je od listopadu 2012 (kandidovala jako nezávislá za ČSSD).
Vybudovala Inovační biomedicínské centrum (IBC), které slouží pro transfer výsledků výzkumu do praxe, pro podporu nově vzniklých spin-off firem v oboru biomedicíny a pro spolupráci s podnikatelskou sférou. Její vědecká činnost je zaměřena na výzkum přenosu informací v mozku a míše, degenerativní onemocnění mozku, na kmenové buňky, biomateriály a tkáňové inženýrství. Je mezinárodně uznávanou vědkyní a v ČR patří mezi nejcitovanější vědce, publikovala 345 publikací, které byly citovány 7086 krát, má H-index 47. Je předsedkyně České společnosti pro neurovědy, Společnosti genové a buněčné terapie Lékařské společnosti J.E. Purkyně a předsedkyně poroty soutěže Česká hlava.
Vybudovala Inovační biomedicínské centrum (IBC), které slouží pro transfer výsledků výzkumu do praxe, pro podporu nově vzniklých spin-off firem v oboru biomedicíny a pro spolupráci s podnikatelskou sférou. Její vědecká činnost je zaměřena na výzkum přenosu informací v mozku a míše, degenerativní onemocnění mozku, na kmenové buňky, biomateriály a tkáňové inženýrství. Je mezinárodně uznávanou vědkyní a v ČR patří mezi nejcitovanější vědce, publikovala 345 publikací, které byly citovány 7086 krát, má H-index 47. Je předsedkyně České společnosti pro neurovědy, Společnosti genové a buněčné terapie Lékařské společnosti J.E. Purkyně a předsedkyně poroty soutěže Česká hlava.
Skutečně lze zasedat ve všech těch radách a komisích, zakládat a vést ty "ústavy a instituce", sedět v senátu, sedět v mezinárodních institucích, sbírat ocenění a ještě vybádat a napsat 345 smysluplných a vysoce citovaných článků ? Otázka samozřejmě zní jestli toto lze dělat opravdu poctivě a sám, nebo jestli jsme vlastně svědky těžko představitelné kariérní "jízdy" jediné osoby po ohnutých hřbetech desítek podřízených, eufemisticky nazývaných "kolegové". A pak je otázka zdali bychom si, za takovu jízdu po zádech podřízených - měli takových šéfů vážit, navíc když zhusta trpí syndromem "kde je funkce, tam jsem já" ?
Jisté zkušenosti a jistý pesimismus mně osobně velí - lidí, jejichž kariéra je "větší než sám život" - si příliš nevážit a o to více si vážit opravdových "selfmademanů" - lidí, kteří pracují vlastníma rukama, v jediném oboru, v jediné instituci a v ( opravdových ) kolektivech typu "rovný mezi rovnými". Hluboce se omlouvám všem vysokým akademickým i jiným funkcionářům, ale za sezení v senátu a dalších 20 "politicko organizačních" komisích" a za vaše jméno povinně nadepsané nad články, kde drtivou většinu práce vykonali "kolegové" - si mnoho mé úcty nezískáte.... Na druhé straně kdo by stál o "škrabkání za ouškem" od rozčileného nýmanda z vidlákova žejo ?
Poznámka při druhém čtení - asi opravdu vidím do budoucnosti, protože týden po dopsání tohoto příspěvku na "Paní Elitní Vědkyni" něco drobného prasklo - za léčbu "vejvarem z netopejra" - známým též jako "kmenové buňky" vybírala od každého chudáka 150 000 a mysíte, že se jim ulevilo ? Od peněz 100% !
Lee | 5. ledna 2016 v 16:12
Hezke... jen mi trosku vadi ty kontakty