Minule jsem si dovolil upozornit na to, že není hladovění jako hladovění a že pokud chceme vyžít s málem - alias přežít, co nejdéle na co nejmenší porcí - je třeba dělat to s rozmyslem. Dnes bych se soustředil na opačný konec problému. Před pár lety WHO vydalo práci, ze které vyplývalo, že Zeměkoule je při současné zemědělské produkci schopna uživit 10 miliard lidí, kteří se stravují jako Číňani, ale jenom 2,5 miliardy lidí, kteří se stravují jako Američani.
Přestože Američani ( v průměru ) jsou ti nejtlustší lidi na Zeměkouli - rozhodně to není tím, že by oni sami jedli příliš - je to tím, že oni jsou opravdu velcí milovníci masa a k výrobě 1 kila masa potřebujete podle druhu zvířete 10 - 100 kg rostlinných krmiv, které za určitých okolností mohou lidé zkonzumovat přímo. Přesněji řečeno - plochu polí mohou osít něčím, co lze zkonzumovat přímo.
Z tohoto hlediska je třeba na stravování v době "až to praskne" nahlížet celkem ze čtyř pohledů
- Dostupnost - neboli "něco jako cena" potravin.
- Uchovatelnost potravin
- Energetická hodnota
- Bilogická hodnota
Všechny 4 body zdají se býti elementárními, ale nejsou. Mohou totiž nastat okolnosti, kdy pytel hrachu bude, z hlediska všech 4 bodů, hodnotější, než celá lednice zkaženého masa.
Dnes bych nerad zabíhal do detailů bodů 3 a 4 nicméně, když budete nyní ( ještě ?) v době míru plnit svoji "krizovou krabici SAMLA" už teď je potřeba držet se jistých zásad a tak trochu počítat.
Především energetická hodnota téměř všech potravin založených na škrobech je - v suchém stavu 20 MJ / kg. Tato energetická hodnota se týká, rýže, těstovin, pečiva, "suché frakce" brambor a čehokoliv jiného.
Energetická hodnota jakéhokoliv tuku od vepřového sádla po panenský olivový olej je 30 MJ / kg. Zdánlivě je možné naplnit "krabici Samla" samým sádlem a lebedit si jak jsme vydrbali se systémem. Realita ovšem tak optimistická není - savčí metabolismus, aby mohl metabolizovat tuky, potřebuje k tomu malé množství sacharidů / škrobů. To je důvod proč Irští hladovkáři z roku 1922 ( z minulého dílu ) zemřeli dříve než vyčerpali tělesné tukové zásoby.
ERGO - pokud máte 30 kilo nadváhy - nemá smysl k tomu přidávat ještě dalších 30 kilo sáda v krabici - protože stejně bez sacharidů nemůže váš metabolismus cizí ani vlastní sádlo řádně využít.
Poslední skupinou potravin jsou potraviny, ktré jsou založeny na vysokém množství bílkovin. Je třeba poznamenat, že energetická hodnota (suché) stravy bílkovinného typu - čímž jsou konkrétně myšleny luštěniny a maso je podobná jako energetická hodnota škrobovin tj 20 MJ/kg. Opět se tedy zdá že "na fazole se můžeme vykašlat". A opět to není pravda. Princip tohoto druhu potravy je právě v bílkovinách, které jsou nezbytné pro udržení svalstva ve funkčním stavu.
Vypadá to složitě ? Chtěli byste na to jít nějakou zjednodušenou variantou - typu "nakoupím hromadu masových konzerv a budu mít klid" - špatně. Problém je v neefektivitě takového postupu - vezmeme li 500g pytlík sójových bobů - takový pytlík obsahuje kolem 200 gramů čisté bílkoviny + několk gramů samotného obalu - vezmeme - li 500g i toho nejkvalitnějšího masa - je v něm maximálně 100 g bílkovin + nezanedbatelná váha konzervy. Pokud by tedy "průser nastal" a vy byste museli utíkat - je batoh plný luštěnin z hlediska přežití daleko efektivnější než batoh plný konzerv.
Dostáváme se k otázce uchovatelnosti potravin. Zapomeňte na cokoliv, co je nutné chladit. Vizte Krym - elektrika bude první věc, která přestane fungovat. je tedy třeba se soustředit na "vysoce konzervované" horku odolné, přirozeně dehydratované potraviny.
- Sacharidy - v podobě rýže a těstovin - je třeba preferovat těstoviny, které jsou kompaktní jako jsou třeba špagety, ne zaplnit "nouzovou krabici Samla" vzduchem uvnítř pytlíku s "kolínky".
- Bílkoviny rostlinné - luštěniny všeho druhu v přibližně stejných poměrech - luštěninám dominuje sója, ze které my ve střední Evropě nedovedeme příliš chutně vařit, proto teoreticky by tato měla převažovat, ale vzhledem k výše uvednému - jenom mírně.
- Bílkoviny živočišné - nebudou tvořit základ jídelníčku ve stylu "oběd = brambory + maso", ale spíše budou "vzácným vitamínem" doplňjujícím spektrum aminokyselin, k čemuž se dostaneme příště.
- Tuky - ano tuky - jsou natolik energeticky bohaté "v kompaktním balení", že je nelze pominout. Plechovka sádla nebo flaška oleje se ale za chvíli stane spíše bakteriologickou zbraní, je třeba skladovat "jinou formu tuku" - v podobě tučných semen - slunečnicového semínka, buráků ( zejména nesolených ) a všech ostatních ořechů, které se namanou. Výhoda tohoto způsobu "balení" tuků je v nezanedbatelném obsahu bílkovin v těchto semenech.
- Glutamát sodný - neboli nějaké laciné koření pro chudinu z Kauflandu "Podravka", polský "Kucharek", nebo úplné no-name typicky žluté kořenící směsi - vychází ze zkušeností II. světové války, kdy američtí vojáci preferovali ukořisěné japonské konzervy - právě kvůli obsahu glutamátu, který jednotvárnou stravu přece jenom učiní poživatelnější.
- Chrornan sodný - neboli SAVO - neboli překlad názvu výrobce "SAnace VOdy" - nemá smysl kupovat drahé "tablety na čištění vody" z outdoorového obchodu - doporučená dávka je 1 litr běžného, komerčně dostupného 5% "bělidla" na 4-5 m3 vody - takhle jsem dezinfikoval vodu za povodní na vojně v roce 1997. Sice "v mém rajonu" byly stížnosti na "vodu jako na sídlišti", ale průjem nebyl ani jeden. Jenom nepatrná poznímka - voda musí být čirá ničím nezapáchající z co nejčistšího zdroje - a potom - po nalití SAVA do cisterny ( nádoby ) - promíchat a počkat alespoň 30 minut.
Dostáváme se k otázce "záruční doby" potravín. Zapomeňte na ni - pro potřeby krize lze potraviny nashromážděné podle výše uvedeného návodu považovat za neomezeně trvanlivé. Semena a těstoviny je nutno chránít před vlhkem a hmyzem. Plastová krabice, pevně uzavíratelná, případně plastové vědro s víkem + skladování "mimo kaluž" udělá svoje. Pokud jste paranoidní doporučuju "proložit" suché potraviny mýdlem, které je výrazně "hygroskopické" - jímá vhlkost z krabice a navíc svou parfemací udrží hmyz z dosahu. Navíc mýdla z "vyžraných beden" můžete použít pro praní a mytí.
Pokud to přece jenom nedopadne - je li jídlo plesnivé - raději se mu vyhněte, pokud naopak jsou v něm ( mouční ) červi - zavřete oči a šup s nimi do vařícího kotle - rýže, nebo čočka s občasným křidélkem, nebo nožičkou vůbec nevadí.
Jistě jste četli dramatické historky o "otravách konzervami", proto na adresu konzerv musím výslovně zmínit - jejich životnost je neomezená, pokud jsou hermeticky uzavřené a nejsou nafouklé. Pracovníci Britského muzea v roce 1932 otevřeli konzervy z polární výpravy z roku 1822 - a ve spolupráci s tehdejčí britskou hygienickou službou konstatovali, že jejich obsah i po 110 letech vyhovuje - tehdejším - předpisům pro stravování.
Tím jsme probrali otázku co uchovávat a nakousli otázku proč - příště snad dojdeme ke stavu kdy se "všechno spojí" a konečně začne dávat smysl.
petr-kubac | 4. února 2016 v 10:46
A co třeba med?