V roce 1978 došlo k té události, že Vietnamská Socialistická republika vstoupila do RVHP. Jenom pro mladší čtenáře RVHP byla Rada vzájemné hospodářské pomoci - to byla taková méně otravná a méně nebezpečná komunistická verze dnešní Evropské unie. Vstup Vietnamu do RVHP byl politický krok, který měl nasrat čínské komunisty. To opět žádá větu vysvětlení - šílený bollševický vrah Mao Ce Tung , který měl na svědomí stovky milionů životů se nesnášel s šíleným bolševickým vrahem J.V.Stalinem, který měl na svědomí jen desítky milionů životů. Takže my, v područí Stalinových pohrobků, jsme předstírali, že čínští bolševici nejsou ti "praví komunisti". ( Jako by na tom záleželo ?? )
Tudíž, když Vietnam udělal něco Číňanům navzdory ( vstoupil do RVHP ) bylo potřeba do čínských ran nasypat nějakou tu sůl, aby čínští bolševici byli ještě nasranější. Proto celý komunistický svět vymýšlel "rozvojovou pomoc" a česko vymyslelo "školení vietnamských odborníků" - což z dnešní perspektivy byl vskutku geniální tah. Od roku 1978 k nám totiž začali proudit vietnamští "studenti" - což někdy byli mladí lidi, ale někdy to byli až starci, předstírající, že jsou mnohem mladší. Kouzlo výskytu Vietnamců na našem území je v tom, že tohle byla ( a je ) opravdu "nová krev" pro českou společnost, něco, o co patrně usilovala Angela Merkelová, když do Německa pozvala arabským písmem píšící loosery a nefachčenky z celé Asie.
Abychom pochopili, že Vietnamci jsou opravdu nevšední lidi je třeba věnovat kousek textu historii Vietnamu. Vietnamské císařství se datuje někdy od roku 260 před naším letopočtem. Kde v té době jsme byli my Slovaní ? Vietnam jako každá věkovitá orientální monarchie sám sebe považoval za střed světa a vedl občasné války s okolními věkovitými monarchiemi, kterýmí opovrhoval, neb se považovaly též za střed světa. Pozoruhodné období Vietnamu však začíná v roce 1854, kdy Francie začala dobývat celý poloostrov Zadní indie a činila z něj svou kolonii. v létech 1884 - 1940 byl Vietnam až na pár ( surově potlačených ) povstání poklidnou zámořskou provincií sladké Francie.
Problém nastal za II. světové války Japonci svrhli francouzskou koloniální správu, a v roce 1945, když byli sami poraženi měla Francie takovou ideu, že se vrátí do Vietnamu jako ta "vítězná mocnost", ale to se osvobozeným Vietnamcům příliš nelíbilo, proto v roce 1945 vypukla osvobozenecká válka proti Francii, která trvala až do roku 1954. Z dnešního hlediska je pozoruhodné jak byli Francouzi definitivně poraženi v bitvě u Dien Bien Phu - Francouzská generalita dlouhodobě plánovala "konečné vítězství". Mezitím Vietnamci noc, co noc obsazovali další a další křoviska a skaliska, kolem zcela obklíčených jednotek cizinecké legie, které nakonec rozdrtili a 8000 Francouzů zajali. Optikou dnešní "války proti terorismu" a též s přihlédnutím k dění v EU se zdá, že tahle pozoruhodná taktika "my kecáme, zatímco protivník koná" vydržela ve vyspělé části Evropy dodnes.
Tím byla francouzská koloniální nadvláda definitivně ukončena, a rozhodovalo se co s Vietnamem. Tří opravdové mocnosti - tj. USA, Čína a Sovětský svaz rozděllili Vietnam podle korejského vzoru 17. rovnoběžkou na severní - komunistickou a jižní "demokratickou" část. Opět taková malá aktualita k dnešku - zatímco severní Vietnam se věnoval vojenskému výcviku a formování partyzánských oddílů na území svého jižního souseda - a to okamžitě už od roku 1955, vláda jižního Vietnamu se věnovala korupci a rozkrádání americké "rozvojové pomoci". Partyzánská guerrilová a "teroristická" válka severního vietnamu proti jižnímu nebyla v jižním vietnamu příliš populární. Takže jihovietnamská generalita měla pocit "že se nečiní dosti" a proto koncem roku 1963 svrhla tehdejšího premiéra a požádala o Americkou "internacionální pomoc", čímž se rozhořelo to, co vidláci a facebookoví středoškoláci označují zá "válku ve Vietnamu" ( která ale ve skutečnosi hořela už od roku 1940).
Válka ve Vietnamu je díky propagaci ze strany Američanů považovaná za hrůzostrašný konflikt - podíváme-li se na zráty na životech je optika poněkud jiná - zemřelo totiž 50 000 Američanů zatímco na stranách obou Vietnamů bylo přes 2 milióny obětí. Tedy konflikt hrůzostrašny, ale jak pro koho. Po protestech americké veřejnosti, které trvaly prakticky od začátku války byla americká účast ve válce ukončena v roce 1974 a o rok později byl jižní Vietnam definitivně poražen. Po válce zbyla Vietnamu "Ho-či Minova stezka" - systém silníc v džungli na / za západní hranicí Vietnamu, pomocí těchto silnic Vietnam fakticky ovlivňoval dění v sousedních státech po válce. To se nelíbilo Číně, která se od Vietnamu postupně odkláněla a tím méně se Číně líbilo, když Vietnam na podzim 1978 ukončil - Číňany podporovanou - psychopaticko-komunistickou hrůzovládu Rudých khmérů v Kambodži ( vyhubili třetinu vlastního národa za 4 roky ).
Tím se dostáváme téměř ke konci - Vietnam se přiklonil k Sovětskému svazu, byl přijat do RVHP, posílal k nám své studenty / válečné veterány. To všechno se hrubě nelíbilo Číně, která na jaře 1979 učinila pokus Vietnam okupovat. Problém byl ve výcviku - čínská armáda v té době byla poněkud "operetní" - založená spíše na úmorné propagandě než na úmorném drilu. Naopak Vietnamci měli za léta 1940 -1979 válčení v krvi, takže Číňaní 2 měsíce "vítězně postupovali". Postoupili až 30 km na Vietnamské území za strašlivých ztrát a pak náhle oznámili "konečné vítězství" a utekli zpátky do Číny.
A poučení z dnešní pohádky. Vietnamci měli svůj stát v době, kdy my slovani jsme jako negramotné kmeny pásli na jižním Uralu kozy. V letech 1940 - 1980 porazili postupně Japonce, Francouze, Američany a Číňany. Přesně v té době, kdy my jsme sami sobě nalhávali proč nemá smysl bránit vlastní stát - po Mnichovu - po okupaci II. republiky Němci - po okupaci / osvobození Rusáky - po komunistickém převratu a po druhé okupaci Rusáky....
Zbývá poslední otázka : v čem je rozdíl mezi Vietnamci a "trpícími Syřany" ? Povšimněte si, že Vietnamci vedli vždy válku proti vnějšímu nepříteli, kterou i přes využítí partyzánů vždy vedla organizovaná armáda pod vedením klasické generality a vojácí po ukončení bojů vrátili kalašnikovy a šli zase pracovat ( studovat / emigrovat do česka ). To je něco úplně jiného než nekonečné a neukončitelné kmenové konflikty, vedené zásadou "lepší pět let bojovat, nežli měsíc pracovat", které známe od mohamedánů.
Takže až budete příště chtít vyslovít slovo "Rákosník", nebo jínou pohrdavou nadávku - popřemýšlejte, kteří jsou vlastně ti rákosnici. Jestli to třeba nejsou zbabělci vedení premiérem, který si musí měnit plínu, kdykoliv mu Merkelová nezvedne telefon.
petr-kubac | 12. dubna 2016 v 10:09
Až to praskne Vy půjdete první! :-) Kdyby byl ve sborovně každé ZŠ 9× Kubáč a jednou ředitel na podepisování Lejster, byla by to nejlepší škola... Dějepis, chemie, biologie, matematika, dílny...
Ne ale teď vážně. Nevím kde berete informace, ale jsem Vám za ně neskutečně vděčný protože není to dávno co jsem dokončil zš (no dobře je to 10 let), ale tyto věci jsme se neučili. Asi kádrové rezervy co učí na školách neví jak se postavit k látce které je a bude vždy ovlivněná ideologií. Podobně jako jsme se nikdy neučili tu část historie po WW2. Jen tak dál.