Minule jsem se vám snažil imputovat myšlenku, že Německo - to není "jenom tak obyčejný" stát - a v jeho historii jsou pozoruhodné okamžiky jako Německo-Francouzská válka, nebo financování Bolševické revoluce v Rusku, které se zdaleka nedají srovnat se současnou Euro-Blbostí Angely Merkelové ( pokud to náhodou není nějaká finta uprostřed které se právě nacházíme ).
Minule jsme skončili koncem I. světové války - císař Vilém II. byl v listopadu 1918 svržen, prchl do Holandska a Něměcká říše se smlouvami z Výmaru změnila na "Výmarskou republiku". Ta existovala v letech 1918 - 1933 a byl to stát vyloženě nešťastný. Vilém II. rozprodal německé zlaté rezervy a navíc zatížil Německou ekonomiku dluhem ve výši 154 miliard marek. Pak nastalo vyjednávání s vítěznými mocnostmi o válečných reparacích, které nakonec byly stanoveny na 132 miliard marek. Další pozoruhodný fenomén byly poválečné "odzbrojovací smlouvy" a taky patologický zvyk koalice Francie a Belgie - vtrhnout vojsky do Německa kdykoliv se jim něco nelíbilo - k tomu došlo několikrát a dokonce v roce 1921 francouzská armáda zřídila na hranici mezi průmyslovým Porýním a zbytkem Německa "celní hranici" na které vybírala clo, které mělo uhradit válečné reparace, které Německo odmítalo platit.
Období do roku 1924 je taky obdobím hyperinflace - Vilém II. zmrazil ceny a tiskl bankovky, vláda Výmarské republiky uvolnila ceny, které pod tlakem nekryté hotovosti v oběhu vystřelily do astronomických výšin. V roce 1923 byla zcela bizarní situace, kdy 133 tiskáren tisklo na novinový papír bankovky v miliardových nominálních hodnotách. Výplaty se vyplácely denně a bylo nutno ihned nakoupit, protože další den už ceny nestoudně stouply. Německem se poflakovaly francouzské a belgické vojenské jednotky a aby bylo nejhůře, ti kteří odhadli vývoj a spekulovali na inflaci - nashromáždili obrovské majetky tím, že půjčky, které si vzali splatili inflačními penězi a aby bylo úplně nejhůře - dávali tyto snadno nabyté majetky hladovějícímu obyvatelstvu okatě najevo.
Díky tomu byl rok 1923 "revolučním rokem" kdy vypuklo mnoho povstání a několik pokusů o státní převrat, jeden z nich vedený Adolfem Hitlerem, který za tento pokus dostal trest vězení, ve kterém sepsal Mein Kampf. V roce 1924 se vládě podařilo zatočit s hyperinflací a to tak, že si vzala úvěr na státní pozemky ( říšské zlato už nebylo - to měli v rukou spekulanti ) a na základě tohoto úvěru vydala emisi "Nových Marek" - krytých zastavenými státními pozemky.
Jenom, co se situace trochu stabilizovala udeřila další katastrofa - v podobě "velké krize 30. let" - a vláda Výmarské republiky se opět zachovala relativně špatně, protože i přes probíhající deflaci, devalvaci všech evropských měn a ochranářská protiimportní opatření sousedních států - odmítla devalvovat kurs - pozemky krytých "nových marek" - v obavě z opakování hyperinflace 20. let. To způsobilo větší než nezbytně nutný útlum průmyslu a masovou nezaměstnanost.
ERGO z pohledu německého občana 30. let byly dvě období - císařství, kdy stát měl směr a hospodářství se ( relativně ) dařilo a potom republika - spojená s hyperinflací, bídou, společenským úpadkem, zbohatlíky, korupcí, nekontrolovaným pohybem cizích ( francouzských ) vojsk po Německu a všeobecným politikařením ne nepodobným současným českým "vládám přeběhlíků". Otázka zní - kdyby taková situace nastala v Česku - koho byste volili ?
V české literatuře, zejména od Karla Čapka často zaznívala věta, že čeští intelektuálové nechápali jak kulturní a literárně vzdělaní Němci mohli zvolit Hitlera. Tento podiv je podle mně na místě jen částečně, protože z něj velice trčí nechápavý pohled spisovatele z luxusní vily se zahrádkou a foxteriérem - na obyčejného Němce, který v letech 1914-1918 přišel o příbuzné, v letech 1918 -1925 o většinu majetku a v roce 1930 i o práci. 
Zbytek je známá historie - jenom nepatrná poznámka : Hitler byl asi cepován v německém dějepisu a finty něměckých císařů znal, proto se snažil být taky "liška podšitá" - a to pravděpodobně dokonce dvakrát. Poprvé se jednalo o zapálení říšského sněmu komunisty - komunistická propaganda vždy tvrdila, že parlament zaplálilo Gestapo. Z dnešního pohledu to tak jednoduché nebylo, protože popravený komunista - Marinus van der Lube byl sice v roce 2008 rehabilitován, ale pouze ve smyslu trestu ( jakože něměl být popraven ) - nikoliv ve smyslu viny ( jakože to neudělal ), což zároveň neznamená, že by bylo uznáno, že to udělal ( poznámka pro bojovníky za 100% pravdu bez zjednodušování ).
Zahájení II. Světové války 1. září 1939 proběhlo taky metodou provokace - podobně jako zahájení Německo-francouzské války v roce 1870 - Němci v polských uniformách přepadli německý rozhlasový vysílač v pruském městě Gleiwitz ( dnes polské Gliwice ) - Hitler si patrně myslel "že na to má" - jako Vilém I. a II. Realita ovšem je, že na to neměl - nebyl státník v pravém slova smyslu, ale jenom něco jako "naprogramovaná zombie", která mechanicky opakuje 50 let starou politiku německých císařů, včetně útoku na Rusko, které v té době už nebylo carské, rozvíjející se Rusko, ale psychopatickým Stalinem ( a předtím Leninem za německé prachy ) zdecimovaný Sovětský svaz, který i přestože měl přinést Hitlerovi bohatství - místo toho přinesl jeho režimu zkázu.
Čistě pro doplnění - po II. světové válce nastoupila generace premiérů, kteří věděli kam jít počínaje Konrádem Adenauerem a Helmutem Kohlem konče, ale pak se opět projevilo německé prokletí. K moci se dostala "naprogramovaná zombie" Merkelová. Historickou analogií lze říci že dnes jenom čekáme jestli Merkelová bude jako Hitler - což je populární, ale nesprávný příměr - ona je jako Paul Hindenburg, který ač Hitlera nenáviděl - mu vládnutím - parlamentem neschválenými výnosy a pletichařením se sociálními demokraty skvěle umetl cestu.
A poučení z dnešní pohádky ? Dnešní marxisti neustále upozrňují na "hnědnutí" společnosti, to jakože místo gumového premiéra který leze do (.....) feministkám - zvolíme někoho tvrdšího. A přitom bijí na poplach - "bez nadvlády neziskovek je demokracie ztracená - vizte Němce jak demokraticky zvolili Hitlera". "Hnědnutí" předválečného Německa nebyla náhoda, ani znuděný výstřelek sociálním státem rozmazleného obyvatelstva. Navíc Hitler ( nevědomě ? ) navazoval na politiku Viléma I. i II. což mu v očích Němců dodávalo ( falešnou ) legitimitu. V každém případě jsou dějiny Německa fascinujícm výletem do světa, kde se politika dělá chytře až vychytrale. Otázku kdo je Angela Merkelová - husa hloupá ve vleku událostí, nebo jsme svědky typicky německé "finty" - podle mně nelze zodpovědět. V každém případě doporučuji opatřit si tlustou knihu o Německu a studovat, co bylo a tudíž to zase bude.
Pokud se vám do toho nechce, pak alespoň přemýšlejte jak zvolit tolik potřebnou "vládu pevné ruky" ve stylu Winstona Churchilla, nikoliv ve stylu Adolfa Hitlera. A hlavně - jak v době kdy je potřeba rozhodných činů - nevolit znovu beztvaré a slizké améby ( Babiše "jeho tým" v to počítaje ).
? | 24. května 2016 v 16:32
Pěkné, jen větu "to jakože místo gumového premiéra který leze do (.....) feministkám" bych upravil na "to jakože místo gumového premiéra který leze do (_o_) feministkám :-)