Poslední článek před dlouhou přestávkou na tomto blogu - se týkal fenoménu HOGO-FOGO, který naše prababičky též popisovaly příslovím : Nahoře huj a dole fuj. Jako venkovan z prochlastaného východu jsem byl nucen navštívít nikoliv Matičku Prahu - která pohledem venkovana je už sama o sobě dostatečně hogo-fogo, ale byl jsem nucen navštívít Středočeský kraj ( dokonce už podruhé ) a tam fenomén Hogo-Fogo kulminuje a dosahuje pro vidláky z venkova šokujících rozměrů.
My ve Slezsku ( a na Moravě ) už jsme zaznamenali ten paradox, že náš "chalupník" je ožrala, chodící v gumákách, vozící maltu a hnůj - střídavě - v jednom kolečku, ale barák má v pořádku. Naopak venkov v Čechách je plný "majitelů realit", kteří "hovoří o projektech galaktického významu", ale stav tamních vesnic ? Hrůza !!
Touto zkušeností opatřen, vydal jsem se na cestu i s "velkým psem", ženou a dítětem na klubovou psí výstavu, po trase Frýdek - Olomouc - Brno - dálnice D1 - Exit 21 - Benešov u Prahy - Neveklov - Slapská přehrada. Který úsek byste považovali za nejhorší ? Zblbnutí mediální propagandou - patrně rozbitou dálnici D1, která se velkohubě opravuje celou sezónu aniž by byl hotov byť metr nové silnice ? Ale nikoliv - středočeský venkov se vymyká všem kritériím. Ani nejhorší mně známá silnice na samotu v Korni u Turzovky u Čadce venkovana dostatečně nepřipraví na středočeský "silniční systém".
Tedy sjedete na Exitu 21 směr jih a očekáváte, že se dostanete do Benešova u Prahy ? Vážně ? Pojedete v nekonečné koloně, protože E55/D3 - mezinárodní silnice - Praha - Budějovice - Linz - se opravuje - střídavě vlevo a střídavě vpravo - na dohled od Benešova vás překvapí jednosměrka - kvůli náspu jehož levý i pravý okraj se řítí dolů do krajiny, proto se jezdí jedním pruhem - středem. Po objížďce - prašné rychlostní prémii v kukuřici - se dostanete na vedlejší cestu směr Konopiště - Neveklov a teprve tam poznáte, zač je venkovanovi loket.
Tedy každá stezka, kterou v Beskydech "lakatoše" tahají dřevo z lesa je lépe asfaltovaná, ale nevadí. Po cestách, kde kořeny stromů a místy i obilí a bramborová nať prodůstá až ke středovému pruhu ( který není namalován) jezdí lidi, kteří v Praze odklonili nějaké peníze do vlastní kapsy a koupili jetý offroad s černými skly "v plné palbě" v něměckém autobazaru. Takto se cítí být boháči a vládci krajiny, ale nejsou. Kdyby byli opravdu bohatí, tak svůj projekt "smrt v kamenité strži" dokončí výletem na horské silničky "Přímořských Alp". Navzdory luxusnímu vozidlu však zůstávají příliš chudí, proto neopouštějí blízkost rodné Prahy. Zato si zamilovali šílenou jízdu výmolovitými cestičkami středních Čech stylem 300 z místa 200 po městě vesnici ruinách. Zásadně však středem cesty, aby strniště a neposekaná křoviska ze škarpy vlevo ani vpravo nepoškodily lak.
Spojnice Vlašim - Benešov : Každých 300 metrů této 19 kilometrové silnice patrně spadá do "jurisdikce" jiné silníční správy. Jedete a vidíte výmoly s dlažbou na dně, výmoly se štěrkem, záplaty s výmoly a záplatami, šedivý hrubý asfalt ( se záplatami ), černý asfalt ( bez záplat zato s dírami ), nahnědlý asfalt "ujíždějící" do pole, atd.... Opravdu neuvěřitelné - hmatatelně cítíte, že středočeský hejtman Rath & spol. - neulil jen těch 7 mega ve víně, ale daleko více. Nebo možná, že schopnost Prahy nasát jakékoliv množství peněz vede k fatální zanedbanosti kraje kolem megalopole.
Pak jsme u fenoménu "rekreace na Slapech". Paní Kubáčová byla škokovaná "karavano-chatami" tak, že celou dobu spekulovala : "Když někdo znehybní a obije dřevěnými přístavky karavan příliš chatrný, aby prošel technickou kontrolou - budiž. Ale proč někdo postaví na kůly zánovní karavan, kterým by mohl sjezdit ( a poznat ) celou Evropu - proč to ?" Tak jsem se snažíl vysvětlit, že získat v "rekreační oblasti" stavební povolení na chatu je záležitost úplatku ve výši obvyklé jen u ruské mafie a navíc jezdit karavanem Evropou nebudí v činžáku na Spořilově takovou závist jako když prohodíte ledabyle mezi důchodci : "Mám takový malý - LUXUSNÍ - rekreační OBJEKT na Slapech"
Je sice psycho jezdit víkend co víkend, rok co rok do stejného karavanu, těsně vedle tří jiných karavanů s důchodci s protivným Jorkšírem, ale co ? Když luxus, tak luxus !
Poslední příklad : Konopiště je zámek "Arcivévody" Františka Ferdinanda d`Este - zámek spravuje stát a to tak, že zámek sám je z viditelné strany pěkně bíle omítnut a vyspraven, neb je to mlýn na peníze z turistických kapes. Ze strany kde fasádu kryje les už to tak úžasné není a park / obora kolem ? Děs běs ! Pralesní neudržované cesty, hroutící se zídky, rezavé ploty a zábradlí, zmatené značení cestiček - vedoucí poutníka do nikam. Dokonce i turistickými bedekry opěvovaná "Růžová zahrada" - pohledem z blízka vypadá jako když důchodkyně po infarktu pleve záhony s vypětím všech sil.
Opačný příklad : Zámek ve Vlašimi je půl muzeum, půl učiliště ve správě města Vlašim - žádné velké lákadlo na Maďary a Rakušáky vzdychající po "staré dobré monarchii", ale obrovská zahrada / lesopark kolem dokola : Pohádka lákající k procházce. Samozřejmě je jasné jakým mechamismem tento rozdíl vzníká : do Vlašimského parku chodí místní, kteří též chodí na schůze obecního zastupitelstva a dokonce k volbám. "Na Konopiště" místní občan nepáchne - zámek viděl na školním výletě ve 3. třídě, a aby si polámal nohy na listí v parku - proč ? Tudíž se vnucuje otázka : co je užitečnější pro domácí ? Udržovaný park s učilištěm, nebo prales s HOGO-FOGO zámkem ve správě státu ?
Mimochodem černé plechové logo "Národního památkového ústavu" vypadá jako dozvuk německé okupace - zejména na habsburském zámku Konopiště, ale i na budově bývalého Gestapa, kde tato instituce sídlí v Ostravě.
Ale co - náš pes se umístil navýsost dobře a nakonec jsme psychopatický kraj bez úhony opustili. Jenom manželka nakázala : "o tomhle musíš napsat", proto přechodně porušuju mlčení.
Stručně shrnuto : kdykoliv mi cvakly zuby na výmolu, nebo jsem uhýbal před zuřivým offroadem do škarpy - vždy jsem se modlil : "Blaničtí rytíři - vyjeďte už z hory, kraj kolem ní to NUTNĚ potřebuje...."