Útlocitným čtenářům se omlouvám, že jsem si jako nadpis vybral kousek textu písničky "Fuck Them and their Law" mé milované skupiny Prodigy, inspirované špatnými vztahy undergroudových muzikantů a britské státní správy v 90. letech. ( Mimochodem britská státní správa smrdí dodnes, ale to je na jiný článek)
Letos jsme měli patnáctý český Robotický den. Musím přiznat, že od prvního v roce 2004 jsem navštívil všechny a na drtivé většině z nich jsem byl i jako soutěžící nebo pomocník organizátorů. A též musím přiznat, že z letošního robotického dne mám mimořádně dobrý pocit - ne kvůli robotickým soutěžím nebo závodníkům v robotických zápasech Mini Sumo, které jsem ( jako vždy ) měl na starosti, ale spíše kvůli celkové atmosféře a kvůli tomu, kterým směrem akce jako je Robotický den ukazují.
Tedy nejprve k závodníkům Sumo - Hrůza !!! Každou sezónu hádavější... Kde jsou ty časy, kdy si soupeři opravovali roboty navzájem, aby pomohli mladšímu kolegovi. Dnes - jsou bojoví roboti tupí jako tágo, a tak pokud můj robot nemá žádná čidla protivníka a protivníkovi vyhořela elektronika a dýmí si bez hnutí na kraji hřiště - co budu dělat ? Jistě tušíte - podám protest, že byla remíza, protože mi nehybný oponent nepřijel do rány a můj slepý robot jej neuměl najít. Pak podám protest, že jiný oponent se hýbe až moc rychle a nakonec protest, že třetí se hýbe střední rychlostí ;-(
Samostatná kapitola je kvalita elektroniky - drivery motorů postavené tak, že po 10 sekundách přetlačování chytnou plamenem jsme považovali za hrubou chybu už před 10 lety, ale dnešní přetížením explodující Lithium-Polymerové baterky daly tomu "dymení robota v koutě" úplně nový obsah. Ne poklidné doutnání přehřáté elektroniky, ale výšleh plamene a útěk nešťastníka i s robotem pro šroubovák vyprostit z robota nadmutou Li-Pol baterku dokud je ještě co zachraňovat.
O tom ale dnešní pohádka tak úplně není - dnešní pohádka je o postupné a zřetelné změně "celkové atmosféry". Na prvních Robotických dnech měli studenti MatFyzu svůj Eurobot a my - dědci středního věku - jsme v ostatních - doplňkových disciplínách zaujatě předváděli, že nám "něco hýbe". Veřejnost se nám všem tak trochu ušklíbala, protože všichni věděli, že tohle je neškodné hraní, protože "vážná profese", kde se "točí prachy" je sepisování lejster pro EU nebo pro stát. Pak jsme měli období, kdy "lejstra" už lehce smrděla a tak se odvážnější rodiče opatrně ptali : "A co má jít Pepíček studovat, aby taky uměl stavět roboty ?" Nakonec jsme se dostali do dnešní situace. Rozštěp společnosti je zřetelný i mezi roboty. Přese všechnu propagandu už ani rodiče - funkcionáři nevěří, že sepisování "směrnic" uživí jejich děti. Naopak spousta mladých lidí dává své tvořivosti volný průběh a díky "předžvýkaným" projektům jako je Arduino, nebo Mikrobit mají možnosti, které před pár lety byly z říše snů.
Je zcela normální, že školáci ledva-ledva čtoucí si programují roboty v nějakém "obrázkovém" programovacím jazyku nesrovnatelném s otravným "školními" jazyky mé doby jako byl "robot Karel". Je běžné, že nepřehnédnutelnou minoritu robotiků tvoří holky. Ne proto, že by to nějaká "komis genderových můr" nařizovala, ale prostě je to taky baví. Školám na robotické stavebnice zhusta přispěla Evropská Unie, protože občas se obluda unaví a pustí Euro i na jiné "projekty" než je 199 zbytečná rozhledna.
Když už jsme u toho - zájem ( české ) státní správy o Robotický den je nulový - řečičkám o "vzdělanostní společnosti" navzdory. Zájem médií se tradičně omezuje na 3-4 televizní "vstupy" v délce desítek sekud, mířící mimo podstatu věci. To je součást onoho rozštěpu : Televizní redaktor(ka) je "kreativní" a "ušlechtilá" profese, zatímco konstruktér robotů je uhrovitý mimoň s tričkem od vteřinového lepidla a kraťasy propálenými trafopájkou...
Ale za ta léta jsme si zvykli. Máme Internet, Facebook, maily, robotické servery. Ta ignorance, která byla skličující před lety, je dnes zábavná. Klouček, co si obrázkovým jazykem programuje Mikrobit jakoby vystrkoval na - už vetché - "elity společnosti" zadek a říkal "vy jste ti dinosauři, kteří sami sebe zahnali do kouta" a naopak on je budoucnost, nezničitelná státní ani jinou buzerací, která se "drátečky a součástečkami" uživí i v době, kdy po mocných dnešního světa s jejich lejstry a směrnicemi nezbyde ani zblo.