Nekorektní blog Petra Kubáče na Blog.cz

Asi vypadám jako Brouk Pytlík, který věděl všechno, neb se vylíhnul v zábradlí kina "Osvěta", ale je na důvěře čtenáře aby nějak přijal, že v jisté době jsem měl ambici radikálně zlepšit způsob jak jsou v Česku vyšetřovány moče. Od té doby jsem považován za "experta" na tyto věci. Dnes žijeme v době automatizace, proto převážnou většinu močí nevyšetřují laborantky mikroskopem, ale "analyzátor" nafotí vzorky digitálním mikroskopem a pak v nich umělá inteligence počítá buňky. Nezanedbatelnou částí mé práce jsou občasná testování takových analyzátorů, abych mohl veřejnosti i výrobcům poskytnout nějakou zpětnou vazbu.

Takže jsem testoval vskutku výborný stroj "Firmy X". Opravdu výborný, bez jakékoliv ironie. Proto, když u jednoho z mých zaměstnavatelů nastala nutnost takový stroj koupit doproučil jsem "stroj X". Problém byl v tom, že "Stroj X verze 1" měl zásobník na 100 močových papírků a tudíž byl schopen vyšetřit jen 100 močí najednou, což při jeho rychlosti 60 močí za hodinu znamenalo jen 100 minut samostatné práce. Nevím jak v zahraničí, ale v česku jsem za 20 let praxe NIKDY neviděl, že by jakýkoliv automat pracoval 100 minut bez dozoru obsluhy, nicméně management "firmy X" si vymyslel "Stroj X verze 2" který měl mít zásobu 200 indikačních papírků. Aby se do bedny přístroje vešel druhý podavač na papírky, musela se kovová dráha po které se papírky posouvaly rozdělit na 2 kusy, což mělo 2 důsledky:

Jasné ? Budiž tedy dnešní článek varováním pro všechny bastlíře, elektro-vidláky, inženýry a "vývojáře" ( pokud mě takoví ještě čtou ), aby si dali pozor a zlepšovali věci ze 70 na 90%, ale nikoliv už z 90 na 110%. Jistě jste pochopili, že představa, že vše vylepšíme o 100%, výsledkem čehož je paskvil se jmenuje : "fenomén druhého systému" neboli "second system effect".

Myslím, že softwarové firmy by mohly vyprávět. Třeba všechny "sudé verze" Microsoft Windows, po kterých následovaly opravené a ořezané "liché verze", které většinou byly úspěšné. Ale když už probíráme tu legraci s "močovými analyzátory" klidně můžu pokračovat. Nedávno jsem s kolegyněmi testoval asi 6 močových analyzátorů, který z nich je nejlepší, aby si jej v mnoha kusech koupil jeden z mých zaměstnavatelů.

Existuje v oblasti močové analytiky globální megakorporace, která až příliš uvěřila vlastnímu marketingu a předpisům. Tedy digitální mikroskop nafotí moč, spočte buňky a protože zatím nevládne důvěra v umělou inteligenci - musí každý stroj obrázky se spočtenými buňkami ukázat lidské obsluze. Ta se podívá a případné chyby opraví stylem, že "vezme lasem" špatně určené buňky a označí je jako správný typ, čímž se výsledek přepočte.

Zmíněná korporace Y, ale "v rámci bezpečnosti" zvolila jiný postup : Když stroj nějakou buňku nepoznal bylo třeba kliknout na buňku otevřelo se okno "Změnit buňku" pak se kliklo na "Nový typ buňky" a pak ještě na potvrzovací "Opravdu chcete změnit typ Buňky ? Yes - No - Cancel". Tím se oprava desítek chybně spočtených buněk ( běžné množství v některých vzorcích ) z jednoho "táhnutí lasem" stala hororem na stovky kliknutí.

Takže jsem dealrům od firmy řekl : "Hardware je krásný, ale kvůli softwaru tento stroj pronikne do holdingu - jen přes mojí mrtvolu!" A dealeři firmy jakože to vědí, ale nejsou schopni přesvědčit zahraniční centrálu firmy, že tuto funkci je třeba přepracovat. Takže přivezli ze zahraničí mladého, avšak vysoce postaveného manažera - ne nepodobného našemu dnešnímu ministru zdravotnictví, v proužkovaném obleku a drahých botách. Ten mluvil 10 jazyky, ve kterých jsme diskutovali o "Změnit buňku - Yes - No - Cancel". Kteroužto funkci urputně hájil, neb ji "odsouhlasilo představenstvo".

Takže jsem mu poněkud rozčileně řekl : "Jestli i nadále budete vlastnímu marketingu věřit více než reálným zákazníkům - tento stroj bude neúspěšný!!" Po této větě čeští podřízení tohoto muže úplně mřeli a snažili se zmizet pod židlí. Radu o "second system effectu" dostal mladý muž ještě s sebou na cestu. Zapsal si ji drahým perem do krokodýlího diáře. A výsledek ?

Hezké ne ?