Nekorektní blog Petra Kubáče na Blog.cz

Myslím že ani blondýny nemají problém s odpovědí na otázku co udělá pekař s pokaženým autem, které jinak rozváží rohlíky. Pro opravdu rozespalé a pro kapitány českého zdravotnictví to tedy řeknu na plnou hubu - opraví jej - protože jinak housky nezrozveze, zkrachuje a skončí na pracáku.

Ne už tak snadná odpověď je na otázku co bude dělat ortoped s pošťákem, který má těžkou artrózu a potřebuje vyměnít kyčel. Bude čekat na úplatek ? Zapíše nebožáka na čekací listinu ? Předepíše prášky proti bolesti - co z nich jsou žaludeční vředy ?

Nicméně pokud si to rozebereme podrobněji - jsou celkem tři možnosti

1. Pošťák dostane umělý kloub rychle, nepřeruší roznášku dopisů, a svým - nic moc velkým zdravotním pojištěním časem splatí co dostal.

2. Pošťákovi bude oznámeno, že si pět let počká na kyčel, nepřeruší roznášku a bude za zhoršujících se bolestí belhat po městě a čekat.

3. Až nastanou opravdové listopadové plískanice, kdy artrózy bolí nejvíce půjde na nemocenskou, a z té po roce doma na invalidní důchod, který je jen o pár stovek nižší než jeho plat.

Takže do které možnosti "systém" toho člověka dotlačí ? Ve státě kde gauneři ukradli bilión se není příliš divit tomu, že pošťák z profesní hrdosti bude chvíli belhat dle bodu 2, pak ztratí trpělivost a bude placen v dávkách dle bodu 3. Výsledek - stát nejenže neuvidí ani vindru za endoprotézu, ale ještě bude platit invalidní důchod a možná vznikne i nějaká nemateriální škoda z veškeré té bolesti a změn v životě ononoho pošťáka...

Nepsal bych o tom tak podrobně, ale potkal jsem ve špitále známou - kulhavou ošetřovatelku, která ma artrózu kolene. Vtipné je, že převážná část její práce je donáška vzorků do laboratoře - až několik desítek pěších cest z budovy do budovy denně. Prý čeká dva roky a protože je na umělé koleno "příliš mladá" bude prý ještě asi 5 let na čekací listině ...

Prostě pekař počká s opravou, dokud vrak stojící před pekárnou nebude dostatečně rezavý žejo?

Až slza chce ukápnout jak se o nás náš skvělý stát stará - prochlastané, prohulené a zfetované, trosky zachraňuje od neodvratného, a pracující pěkně v bolestech distribuuje na invalidní důchod.

Ale buďte v klidu v každé medicínské učebnici je povinná větička, že "musíme přihlédnout k potřebám pacienta" - ta tam teda fakt je ....

Post scriptum : Pokud jste při čtení minulého článku o válečné medicíně měli pochybnosti právě jste viděli jak to v míru chodi ...

Už máme šestý díl a pořád jsme se nedostali k ničenu užitečnému, takže dneska si nachystejte sešitky do nich si pečlivě obkreslete následující schémátko.

Jedná se o, dle mého názoru, dokonale blbuvzdorný zesilovač, který má napěťové zesílení 10x. Vstupní odpor 2 Kohm výstupní odpor 1Kohm (R2). S tranzistorem BF 199 pracuje od DC (podle hodnoty vazebních kondenzátorů) až tak do 80MHz (nouzově i do 100 MHz) s tranzistorem BC 337 pracuje tak do 5 MHz.

Vtip tohodle zapojení je v tom, že pokud použijete téměř jakýkoliv tranzistor NPN tak bude fungovat. Jedná se totiž o kombinaci záporné zpětné vazby s Emitorového sledovače s normálním zesilovacím tranzistorovým stupněm. Takže rozebereme podrobně.

Zesílení je určeno poměrem R2/R1 což je 1000 / 82 - přibližně 12 x - jak je tedy možné že zesilovač zesiluje jenom 10x - něco málo zesílení si totiž vezme i druhá zpětná vazba (přes odpor R3), která zde určuje pracovní bod tranzistoru. Vtip toho proč funguje s každým tranzistorem je v tom, díky zpětné vazbě na R1 stačí aby tranzistor vydžel proud, který prochází přes R2 (což jsou 2 mA) a to vydrží všechny moderní bipolární tranzistory a aby měl proudové zesílení alespoň 5 x věžší než je R2/R1 což je kolem 60 (40 taky stačí) a to mají taky všechny tranzistory. Takže pokud nebudete používat výkonové tranzistory (mají často zeílení jen 10), nebo nic "z krabičky po děděčkovi" (před tím jsem už varoval) tak to bude fungovat.

Tedy berte to jako první malinkaté schémátko, ze kterých vznikají další složitejší. Samozřejmě nejsme jenom "stavěči dle schémátka" takže otázka pro blonďaté čtenářky - pokud budu chtít zesílení 5x - co na schémátku změním ? A odpověď je dám 2x větší R1 tedy 150 ohm atd...

Pokud však budu chtít zesílení větší než 10x je lepší přidat další zesilovací stupně, protože zmenšováním R1 dobré vlastnosti zpětné vazby (nazývané někdy Emitorová degenerace) mizí. Úplně bez R1 zesiluje zapojení 40x ale už se musí dávat pozor na vlastnosti tranzistoru a hodnotu R3 - tedy úplná blbuvzdornost už tam není ...

Na závěr oblíbená rada pro brunety, co dočetly až sem - chcete chlapovi oznámit, že je mezi vámi konec ? Přijďte domů v růžových minišatech, odbarvená na blond a on to pochopí i bez oznámení ...

Tento díl původně nebyl v plánu, ale pak jsem se jenou v noci vzbudil hrůzou - co když někdo opravdu postaví dle mého návodu filtrovaný zdroj - a rušení stále obrovské - budě mě mít za blba, bude mě žalovat, co když ten asertivní muž v AGELU co má za úkol o mně informovat pana předsedu se popálí při stavbě trafopájkou a ještě mu to nebude fungovat a mně pak vyhodí z práce - ó hrůzo....

Takže se k celé věci vracím ještě jednou a obávám se, že ne naposledy.

Pokud si představíme, že všechny odpory vlastně nejsou odpory, ale jednotlivé moduly robota, které vyžadují napájení z baterek tak na horní polovině obrázku vidíme jak se to nemá dělat. Všechny cívky naznačují parazitní indukčnost (a i odpor) drátů uvnitř robota. a pokud si představíme, že všechny moduly visí na jednom drátu, a že R3 je obrovským zdrojem rušení a obrovským žroutem proudu - tím zanáší do napájení pulsy, které pak kmitají s napájením R2 i R1. Když už takovou zrůdnost musíme použít tak alespoň dejte největší zdroje rušení a největší žrouty proudu co nejblíže k baterce.

Správné řešení je ovšem na obrázku dole všechny napájecí linky se mají hvězdicovitě sbíhat směrem k baterce, + a - jdoucí do stejného modulu mají jít těsně u sebe, aby nedělaly "anténu". V takovém případě je rušení přenesené z modulu do modulu mininální možné. Dokonce parazitní indukčnosti, které mán nahoře škodily nám teď pomáhají oddělit jednotlivé zdroje rušení od sebe, protože cesta od R4 k baterce vede přes jednu sérii parazitních indukčností, ale do R5 přes dvě - a tudíž je rušení způsobené R4 na R5 nenší než na svorkách baterky !!!

Stejná pravidla platí na každé úrovni, takže i jednotlivé moduly tvořící trávoměr zapojte takhle paprsčitě kolem společných svorek a dokonce i na desce tahejte napájecí cestičky blízko sebe a paprsčitě - hlavně tam kde na jedné desce jsou obvody rušící a obvody na rušení citlivé - mají mít obě poloviny své + a své - které se spojí v jediném bodě - na napájecícch svorkách.

Opět oblíbená rada pro blondýny podruhé výjimečně elektronická - pochopitelně, že když napíšu dělejte to tak i uvnitř modulů neznamená to že od každé LEDky máte vést dráty přes celého robota až k baterce - stačí když napájení zapojíte "stromovitě" tedy společné moduly do jednoho bodu a ten pak k baterce - výhodné je ale do každého společného bodu umístit "svatou trojici" kondenzátorů - určitě už víte proč.

Máme první máj a média budou plná blbostí buď ve stylu "jarního markteingu" supermarketů nebo "dramatických zpráv" o tom jak komunističní důchodci a zhulená anarchistická mládež se zase někde pobili, takže v rámci protestu proti všeobecnému blbismu bych rád dneska probral něco poněkud závažnějšího než 100-leté důchodce, co po demonstraci belhají vykoupit Kaufland.

V Praktickém lékaři jsem kdysi četl paměti lékaře, ktrý žil v době poslední morové epidemie na našem území to jest kolem roku 1708. Cituji doslova, neboť si to ještě doslova pamatuju : "Přišel jsem na statek vyšetřil statkáře a jeho rodinu a řekl jsem mu : kopejte si rychle hroby, dokud máte dosti sil.". Dneska pokud by někdo pacientovi jen naznačil neodvratnou blízkost smrti - snad by ho zavřeli a bručel by jako Kájínek.

Pak další historka měl jsem pacienta, který ke mně na oddělení přišel jako naprostá troska zemřít - byl to dementní dědoušek v péči rodiny, který se k demenci propracoval usilovným kouřením a sérií mozkových mrtvic. Pak dostal rakovinu plic. Místo aby si s ním a jeho rodinou někdo rozumný sednul a vysvětlil jím že teď má bez léčby před sebou rok z toho poslední 3 měsíce asi budou hnusné, nebo může začít léčbu, a nežádoucí účinky chemoterapie mu udělají ze života peklo okamžitě a všechno skoční smrtí tak za rok a půl - kterou variantu by si rodina vybrala. Kterou variantu byste si vybrali vy ? Příbuzní byli bohužel lidé prostincí, a tak mi líčili jak bylo dědouškovi strašně špatně, ale pan doktor, onkolog, bojoval s rakovinou jako lev. Nevěděli totiž při své jednoduchosti že - "špatně" - jsou následky léčby, nikoliv následky choroby.

Jiný příklad - ještě když jsem studoval gynekologii v roce 1995 tak platilo pravidlo, že porod před 28 týdnem těhotenství s plodem pod 1000 gramů se považuje za potrat, a pokud takto narozené "dítě" nejeví známky spontánního dýchání nechá se zemřít a do papírů se napíše heslo "fetus non vitalis" tedy mrtvě narozený plod. Hrozné nechat umřít miminko. Takže dneska se na "fetus non vitalis" vrhnou neonatologové a po mnoha týdnech (a mnoha miliónech) jej předají jako miminko mamince - skvělé až na drobnou chybku - pravděpodobnost že takové miminko bude mentálně retardované je asi 80% pravděpodobnost že bude smyslově postižené (slepé, hluché) je taky 80% a pravděpodobnost že bude pohybově postížené (vozíčkář) asi taky 80% - ptáte se jak je možné že tato rizika jsou přes 100% - no to proto že 80 * 80 % to jest 64 % má kobninovanou dvojitou vadu a 51% dokonce všechny 3. pravděpodobnost zdravého miminka bez následků je kolem 5% - skvělé výsledky moderní medicíny ne ?

Pak jsem to zažil na vlastní kůži - ošetřoval jsem a pohřbil "děťátko" které po dvou operacích vrozené srdeční vady a 2 zástavách srdce bylo 21 let v bezvědomí zvaném "coma vigile". Říkáte si no co rodiče se 21 let starali o děcko v bezvědomí, problém je v tom že tenhle chudák měl nádhernou a vysokoškolsky vzdělanou starší sestru. Pokud by si pan profesor v Motole ranných 90 let nehonil triko heroickými operacemi srdce tak by klučina zemřel a jeho rodiče by po periodě totálního smutku zvládli ještě druhé dítě - vysokoškoláka žejo ?

Probrali jsme onkologii, dětské lékařství, a teď se dostáváme ke královně medicíny horší než smrt - dětské onkologii. Vím, že tohle je už hodně ožehavé, ale z biologického hlediska je věc jasná. V organismu se každých 10 minut nějaká buňka nádorově zvrhne, a přesto většina populace válčí s rakovinou až ve vysokém stáří. Takže když někdo válčí s rakovinou v dětství znamená to že s jeho organismem je něco velice velice velice špatně. Moderní zdravotnické PíáR však hraje na city a ukazuje nám trpící plešaté děti a úspěchy při jejich léčení - výsledky jsou však tristní 2/3 "vyléčených" má pozdní následky včetně dalších a dalších nádorů - rozdíl je však v tom, že místo aby nechali zemřít děcko, které často ještě nemá z věci rozum, nechají člověka dospět, vystudovat a pak jej nechají utrápit ....

Laická veřejnost bude namítat - přece nenecháme umírat lidi. A navíc ještě na rakovinu a v bolestech. Omyl - analgetika jsou jedny z nejdostupnějších a laciných léků - jenom se je doktoři bojí dávat v dostatečné dávce "aby nezhoršili prognózu pacienta"

Naopak potrefení kolegové by se na mně mohli sesypat jako vosy - že jsem nihilista a kde je pokrok když necháme lidi umírat. Doproučuju postupovat agresivně tam kde dosavadní znalosti nasvědčují, že léčení je účinné a jenom malými krůčky tam kde je tomu naopak.

V žádném případě však nedoporučuju v Česku oblíbené - léčit aby byl případ do publikace, nebo ještě hůře, aby se za odběr cytostatik dalo za farmaceutické peníze jet do USA na kongres.