Je tomu asi 14 dní co jsem napsal díl seriálu Vidlákovo elektro o odprových děličích a tam jsem si stěžoval, že se těžko sestavují z odporových řad přesné dělící poměry 1: 8 třeba.
V diskusi se ozvala stará kamarádka Saša Svobodová, proč nepoužiju místo odporového děliče trimr. Představa trimru, který se natřásá v robotovi mě na okamžik naplnila panikou, ale pak jsem to probíral z mnoha stran a zjistil jsem, že budu muset probrat nejenom co si robotik může do robota dovolit vestavět z elektrického hlediska ale i co si může dovolit z MECHANICKÉHO hlediska, což jsem se rozhodl probrat právě dnes.
Takže přiklad - než jsem měl procesorovou nabíječku na NiMH baterky nechával jsem je občas vybíjet tím, že jsem je dal do robota na Sumo , který bez oponenta jezdil po hřišti do úmoru. Překvapivě často se přitom stávalo, že se zastavil předčasně po 2-3 hodinách kvůli nějakému upadlému drátku. Taky vždy před Robotickým dnem kdy moji roboti měli hrát sumo jsem vždy vzal novou sadu konektorů a napájel jsem je na kabely. Ne občasné hrubé násilí ostatních robotů ale i drobné vibrace jsou totiž tím, co vaši nepřipravenou elektroniku dovede úplně zničit.
Tedy trimry do robota ne protože jemnými vibracemi a i prachem se zničí a pokud slouží jako přesný dělič - tak jsou de facto nepřesný dělič. V dobách kdy jsme se ještě scházeli v Praze tak Jirka Rotta přednášel co se do robota dá vestavět. Jirka Bezstarosti s ním buď souhlasil, nebo zuřivě nesouhlasil a Zbyněk Winkler nebo David Obdržálek to zakončil povzdechem nojo kluci když ta robotika je vlastně věda o konektorech, aby neupadly.
Takže jednoduchá rada - rozeberte nějaké auto a podívejte se jak odlišná je v něm elektoinstalace, konektory, svorky od toho co běžně používáme do stacionární elektroniky - to je základní vodítko, které ještě poněkud rozvedu.
Tedy šroubovací svorky nebrat, můžete utahovat jak chcete ale šroubečky se stejně jednou uvolní a nespolehlivý spoj, který v klidu má kontakt a za jízdy se nepravidelně přerušuje je věc prakticky neodhalitelná, nemluvě o tom že zhoršuje už tak dosti velké el-mag. rušení uvnitř robota.
Pružinové svorky typ WAGO naopak ano. Pružinka prostě svou pružností kablík udrží i proti vibracím a na rozdíl od šroubku je "samodotahovací"
Jenom poznámka při druhém čtení. Zpytoval jsem svědomí a došel jsem k takovému závěru - sám šroubovací svorky úplně nezavrhuju a používám je na prototypy desek, které zůstanou v "malých domacích robotech" na stejné desky které jdou "ven" používám pružinové spojky WAGO. Důvod je ten, že do šroubovacích svorek snáze ucyhtíte pomocné drátky na které připojíte Multimetr, Osciloskop, oscilolkop chudých alias LED Diodu atd. Do definitivních "odladěných" desek však vždy používejte pružínové svorky.
Samořezné konektory na ploché kabely - v žádném případě ne - to je prototyp konektoru, který se "utřepe" i velice jemnými vibracemi a navíc "do něj nevidíte" a nemáte jak zkontrolovat kvalitu kontaktu. Je třeba si uvědomit, že rozhodující není okamžik kdy konektor viditelně upadne od svého drátu - to je až smrt robota. Rozhodující je okamžik kdy spolehlivost kontaktu klesne, v datech se objevují záhadné chyby, Sběrnice jsou občas zarušené - to je stav kdy se dá prohrát soutěž i s robotem, který doma jel jako po másle.
RJ45 Jirkové Rotta a Bezstarosti jej obhajují, já mám vůči němu určité výhrady, protože jsem zažil až moc "samoupadávacích" konenktorů v PC, jejichž jediným namáháním bylo, že sekretářka do PC občas kopla jehlovou lodičkou - tak nevím
No a na závěr král všech konektorů - rozhodně mnou doporučovaný (ale vzhledově hnusný) automobilní faston. Sám si pamatuju až ten fyzický hnus z elektroinstalace z vojenského UAZu, ale překonejte to a berte to tak, že automobilní elektroinstalace je hnusná, ale robustni a přesto i ta občas zlobí, takže jestli na robota pro venkovní prostředí přilepíte izolepou kontaktní pole - pánbůh s vámi i s námi okolo ....
Neprobral jsem všechno, ale princip je doufám jasný - nepřítelem robotické elektroniky jsou vibrace, proto žádné pájené kabely, ale krimpované, žádné šroubované svorky ale pružinové, konektory se zámkem, ne volně poletující kabely uvnitř robota- všechno stáhnuté do svazků a připevněné pevně, ale beztahu ke kostře robota, ne samořezné konektory bacha na trimry (ale i krystaly trpí vibracemi) a pozor třeba na keramické konenzátory, které jsou "mikrofonní" tedy často produkují rušení v rytmu vibrací. Tlumivky pevně utažené, dobře zapájené zapatlané (nebo zalité) lepidlem atd.... Nebojte však vás pár debaklů naučí.
Dnešní rada pro blondýny zní - Minikraťásky dovedou chpapům způsobit opravdu žhavý den, ale k minikraťáskům jehlové sandálky - ty dovedou udělat žhavou noc.
P.S. když jsem kontroloval překlepy přišel jsem ještě na jednu radu - kašlete na EU šetřete nervy a roboty pájejte olovem ( nejlépe pájkou typu SN60 PB38 CU2, nebo i pájky s troškou stříbra). Srát se z bezolovem a pak sledovat jak vám spoje praskají vibracemi - za to nestojí.